Ahoj!
Název tohohle vám možná naznačil moji situaci.
Ani nevím, jak je to dlouho, co jsem napsala kapitolu. Ani si nedokážu o tom uspořádat myšlenky.
Tahle knížka pro mě byla v jednom bodě života skoro vším, upínala jsem se na ni a pak mi dokonce pomohla formovat moji povahu a co od života chci. To všechno, co se během psaní téhle knížky dělo, se nedá napsat na pár řádků a jen tak zmáčknout "zveřejnit", to je na další knížku možná(dělám si srandu, o tom knížka nebude:D). Každopádně pro mě není lehké se od ní odloučit a jen tak jí ukončit. A proto se to táhlo přes několik fází až sem, do začátku roku 2018.
Fáze 1. - Musím dělat věci do školy, nemužu psát.
2. - Nechci psát dál, nechci totiž aby to skončilo.
3. - Vím vůbec, co bylo v poslední kapitole?
4. - Měla bych to ukončit.
5. - Stejně by to už nikdo nečetl a už ani nikdo neví, že to existuje.
6. - Musím se sebou něco udělat a vrátit se k tomu, co mě baví.
Takže momentální fáze vypovídá o tom, že jsem magor, co chce dělat strašně moc věcí najednou, k tomu stíhat školu a najít si správnou vejšku...atd. Ale přes to všechno uvědomování, co vlastně chci, se ptám
co chcete vy?
Mám pokračovat?
Mám se na to vykašlat?
Mám to ukončit, tam kde je to teď?
Mám už udělat jen Epilog a šmitec?
Mám se uhodit pánvičkou do hlavy a rozhodnout se sama? (Prosím tuhle odpověď ne, už tak jsem určitě v dětství spadla xkrát na hlavu, že jsem uplně mimo)
Protože ať chcete, nebo ne, jste velkou součástí tohohle příběhu, bez vás bych tady neseděla u vánočního stromku(ano furt ho máme) a nevyjadřovala, co a jak.
Hlavně, kdyby jste nebyli součástí, ptala bych se na váš názor?
Hrozně ráda bych si vyslechla každého, kdo k tomu chce něco říct, chrlte nápady, pokud můžete a já se budu snažit jak jen to půjde.
Jen už nechci slibovat, nechci slíbit, kdy co bude, protože nerada sliby porušuju a vás to učitě taky nebaví.
Děkuju za vyslyšení.
LOVE YOU ALL,
DwarfDreamy