Tuhle část bych chtěla věnovat Týnce :) Tak snad se ti bude líbit a přeji všem příjemné čtení :))
Lucy: Proč jsem to udělala? Proč jsem mu to neřekla?! Přijdu si jako monstrum. Ne vlastně já jsem monstrum.
Co teď budu dělat? Jsem v domě plných mrtvol a ke všemu jsem na všechno sama. Zrovna když jsem potkala kluka kterého jsem skoro celý život milovala a on odešel.
Všechno co dělám je špatně. Nikdy bych nezabijela lidí a prostě tohle všechno bych nikdy nedělala. Kdyby mi Justin neřekl před 4roky že mě nemiluje,byla bych na tom lépe. Nebo snad ne?
Teď po mě de hromadu gangu a chtějí mě zabít. Sean někam utekl a já na všechno zůstala sama. Úplně sama. Kdo by vlastně mohl milovat takové monstrum jako jsem já?
Nevím jak dlouho jsem stála před dveřmi venku a dívala se směrem kterým odjel Justin. Slzy mi tekli po tvářích a já je nemohla zastavit. Zůstala jsem zase sama. Dříve jsem měla rodinu ale teď nemam nikoho. A strašně to bolí. Chtěla jsem být samostatná a taky že jsem.
Vím že se na mě Justin určitě zlobí a taky ho chápu. Nezasloužím si nic jiného než aby mě někdo potrestal. Nebo se mám potrestat sama? Mám spáchat sebevraždu? Zase se mám pokusit zabít?
Ne! Nemůžu,nemůžu tomu znova propadnout musím být silná. Jenže jak mám být silná když jsem přišla ZNOVA o člověka kterého miluju?
"Varoval jsem tě" řekl někdo a já se na toho dotyčného podívala. Vedle mě stál Sean a pistol měl namířenou na mě. To mě chce jako zabít? Proč? Klidně ať mě zabije.
Jenom jsem si povzdychla a dívala se na tmavou oblohu. Už byla noc. Vážně jsem tu musela stát dost dlouho. Ale ne až tak dlouho.
"Proč jsi neodjel?" zeptala jsem se ho v klidu a po tvářích mi pořád stékali slzy. "Chci abys jela semnou" řekl Sean a já se na něj podívala. Utřela jsem si slzy a z těžka vydýchla. "Ne zůstanu tady" řekla jsem a Sean sklopil pistol. Chci tady zůstat jestli mám zemřít tak tady.
"Lucy co tu budeš dělat? Po tutom všem tu chceš zůstat?" zeptal se mě Sean a já se mu zadívala do očí. Měl je čokoládově hnědé ale Justin je má hezčí. Achjo to už asi zůstane tak navždy že budu všechny kluky srovnávat s Jussem.
"Pokavad to má zkončit tak to ukončim tady" řekla jsem rozhodně a snažila se myslet na něco jiného než na Jusse. Bohužel to nešlo. Vážně jsem do něj zamilovaná. Nechápu jak jsem si k němu mohla zachovat tak silné city přes ty čtyři roky.
"Ty si vážně blázen. Chceš se postavit proti všem gangům sama?" zeptal se mě Sean a já odvrátila od něho pohled. Dívala jsem se do zadu na ulici kterou osvětlovali jen lampy. Snažila jsem se vnímat okolní zvuky. Každý pohyb jsem se snažila zaznamenat.
"Slyšela jsi mě?" zeptal se mě Sean a já z jeho hlasu poznala že je nervozní. Proč je sakra nervozní? "Zabiju každého kdo se mi pokusí skřížit cestu. " řekla jsem a zatla pěsti. Toho zabíjení se asi jen tak nezbavím. Prostě to mám už v krvy. To nasilí a všechno ostatní. Vypadá to moc drasticky když někoho zabiju. Ale musím to brat tak že kdybych toho dotyčného nezabila já tak bych byla mrtvá já. A to přeci nechci. Nebo vlastně..... ted přimo chci aby mě někdo zabil. Nechci cítít tu strašně silnou bolest rozbotého srdce. Znova už se to nedá vydžet.
"A co ty a Bieber? Co když tě bude chtít zabít i on?" zeptal se mě Sean a já si hned chytla ten přívesek na svém řetízků. Ne on by mě přeci nikdy nezabil. Sám mi to před tim než se tohle stalo řekl. Nebo by to snad udělal? Popravdě si nejsem jistá. Já si nejsem jistá ničím.
Z oka mi ukápla slza a já ji nechala volně téct. "Nevim" řekla jsem a zavřela oči. Snažila jsem se uklidnit ale nešlo to. Každá myšlenka na Justina mě bolela. "Nesmíš být tak cilivá. Víš co jsem tě učil" řekl Sean a já otevřela oči. "Fajn" řekla jsem a utřela si slzy.
Vešla jsem dovnitř mého domu a přešla ke svému šuplíku. Z šuplíku jsem si vyndala pistol a zastrčila jí za opase. Otočila jsem se a narazila na Seana. "Postarám se o ty mrtvoly ale s ničim jiným ti nepomůžu" řekl Sean s kamenným výrazem.
"Dík" řekla jsem přešla jsem kle dveřím. Musím vypadnou. Musím rychle pryč. Pokavad se neuklidnim co nejrychleji tak spácham sebevraždu. "Nezapomen že Bieberova rodina tě může v klidu zabít. Proto by jsi je měla....." řekl Sean a nepokračoval dal. "Zabít dříve než oni mě" řekla jsem a vyšla ven z domu.
Je mi jasné že bych nikdy nikoho nezabila z jejich rodiny. Pokavad mě budou chtít zabít tak at mě klidně zabijou. Je mi to fuk. Já je zabíjet nebudu.
Nasedla jsem do svého auta a vyrazila jsem k jednomu místu kde jsem mohla v klidu přemýšlet. Všechny moje myšlenky směřovali k Justinovi a to neznamenalo nic dobrého. Pokavad mě vážně opustil tak to nezvladnu.
Po půl hodině jsem zastavila na místě kam jsem chodila hodně často. Vystoupila jsem z auta a vyrazila jsem ke kraji utesu. Je tady nadherný vyhled. Moře je tady vždy docela klidné a jemný vánek který zanecháva svoje stopy dole na písku. Je to tady nadherné.
Pomalu jsem si sedla na kraj utesu a dívala se před sebe. Přemýšlela jsem o všem. O mě a o Justinovi. Co budu dělat v budoucnu? Nemůžu přeci pořád zabíjet lidi. A dožiju se budoucnosti? Začínám o tom pochybovat. A hlavně jsem na to sama. A hlavně jsem na to sama s rozbitým srdcem. Nevím jestli to zvládnu. Vlastně já tak dobrá ani nejsem.
Co když mě bude chtít zabít i Justin? To...to bych nepřežila. Ne vlastně, nechala bych ho aby mě zabil. Aspon mi by ulehčil tu bolest která ve mě proudí. Tak strašná bolest že jsem zase stratila osobu kterou jsem pořád milovala.
Najednou mi zapípal mobil a já se podívala kdo mi píše. Otevřela jsem SMS a četla. "Je mi jedno že jsi to ty. Stejně tě zabijeme. -Alex"
Dočetla jsem SMS. A moje tělo ztuhlo. Tak a je to tady. Věděla jsem že to někdy přijde ale nevěděla jsem že zrovna dneska. Moji kamarádi a můj bývalej kluk mě jdou zabít. Drobet jim to ulechčim. Nebudud se bránit, nemělo by to cenu. Já bych stejně nikoho z nich NIKDY nezabila. Mám je ráda na to abych je dokázala zabít. Nejsem až tak velký monstrum.
Po tvářích mi začali stékat slzy a já je nechala. Vyndala jsem si svojí zbran a hodila ji do moře. Byla tma takže mě nikdo vidět nemohl. Je mi jasné že mě najdou díky mobilu. Pokavad mám umřít tak tady. Na tomhle místě jsem se dostávala z depresí a uklidnovala se. Proto chci aby mě tu i zabili.
Ted jenom musím čekat až mě nějakým způsobem zabijou. Sedla jsem si více na kraj utesu a nechala jsem nohy at věsí dolů z utesu. Zavřela jsem oči a snažila jsem se vnímat jenom okolí. Slyšela jsem šplouchání vody a chvilkový závan větru. Bylo to užasné.
"Lucy!" uslyšela jsem něčí hlas. Bylo mi jasné že je to Justin. Jeho hlas poznám na míle daleko. Otevřela jsem oči a dívala se do dály kde byla tma. Nemůžu se na něj koukat při tom když mě chce zabít. "Prosím Lucy nedělej to!" křičel Justin a já slyšela jak se blíží ke mě. Co nemám dělat? Vždyt nic nedělam. Jen čekam.
Z hluboka jsem se nadechla a vydechla. Najednou jsem ucitila jak mě někdo stahl a já jsem ležela na zadech. Nad demnou se skláněl něčí obrys postavy. Bylo mi jasné že to je Justin. V tom mě Justin silně objal a mačkal mě k jeho tělu. Co to dělá? Zbláznil se?
"Lucy, to už mi nikdy nedělej" šeptl Justin a pořád mě objímal. To si jako semnou před smrtí ještě hraje nebo co? Co má todle všechno znamenat? "Co ti nemám dělat?" zeptala jsem se ho a normálně se posadila. Justin se na mě díval a pohladil mě po tváři. Cítit jeho teplý dotyk dlaně který byl pro mě uvlonující.
"Už nikdy se nepokoušej zabít prosím. Miluju tě Lu a nechci aby sis ublížila. Je mi jedno co děláš....pořád tě budu milovat." řekl Justin a já ho hned objala. V tý tmě jsem mu sice neviděla do obličeje ale nevadilo mi to. Byla jsem ráda za to že ho cítím. Takže on si myslel že se jdu zabít? Tak to teda neni pravda.
"Nechtěla jsem se zabít, čekala jsem jen až mě příde váš gang zabít" řekla jsem a z očí mi začali téct proudy slz. Justina jsem si máčkla více k sobě a snažila se ukldinit. "My tě zabít nechceme, jen Alex....nevím co mu najednou přeskočilo. Musíme si na něj dávat pozor. A slibuju ti že tě ochráním" šeptl Justin a odtáhl se oddemě.
Stoupl si a mě také pomohl si stoupnout. Justin mě chytl kolem pasu a po tmě jsme kráčeli k našim autům. Byla jsem mu vděčná za to že mě drží protože se mi strašně podlamovali kolena. Byla jsem strašně unavená.
"Justine?" zeptala jsem se ho když jsme došli k autům. "Ano zlato?" zeptal se mě Justin a oba jsme nastoupili do auta. "Vážně by jsi nikdy nedopustil aby mi někdo ublížil?" zeptala jsem se ho a snažila se na něj nedívat. "Co to je za otázku? To je jasné že ano. Jsi pro mě všechno Lu. A já už tě nikdy nechci ztratit." řekl Justin a přiblížil se k mým rtům.
Vůbev nedokážu vstřebat to co se před chvilkou stalo. A proč vlastně sedim v jeho autě když jsem přijela svým autem? Jsem zmatená a to totálně. V tom Justin spojil naše rty a začal snimi pohybovat. Já jsem mu polibky oplácela a uživala jsem si každou sekundu sním. Mé tělo se chvělo od náhle radosti z toho že je tady semnou. Miluju ho a on miluje mě. Spolu to snad zvládnemě. Žádné SNAD. Prostě to společně ZVLÁDNEME.