Hard Game 2 Change

8. Jsem zmatená

Tuhle část bych chtěla věnovat Týnce  :) Tak snad se ti bude líbit a přeji všem příjemné čtení :))

Lucy: Proč jsem to udělala? Proč jsem mu to neřekla?! Přijdu si jako monstrum. Ne vlastně já jsem monstrum.

Co teď budu dělat? Jsem v domě plných mrtvol a ke všemu jsem na všechno sama. Zrovna když jsem potkala kluka kterého jsem skoro celý život milovala a on odešel.

Všechno co dělám je špatně. Nikdy bych nezabijela lidí a prostě tohle všechno bych nikdy nedělala. Kdyby mi Justin neřekl před 4roky že mě nemiluje,byla bych na tom lépe. Nebo snad ne?

Teď po mě de hromadu gangu a chtějí mě zabít. Sean někam utekl a já na všechno zůstala sama. Úplně sama. Kdo by vlastně mohl milovat takové monstrum jako jsem já?

Nevím jak dlouho jsem stála před dveřmi venku a dívala se směrem kterým odjel Justin. Slzy mi tekli po tvářích a já je nemohla zastavit. Zůstala jsem zase sama. Dříve jsem měla rodinu ale teď nemam nikoho. A strašně to bolí. Chtěla jsem být samostatná a taky že jsem.

Vím že se na mě Justin určitě zlobí a taky ho chápu. Nezasloužím si nic jiného než aby mě někdo potrestal. Nebo se mám potrestat sama? Mám spáchat sebevraždu? Zase se mám pokusit zabít?

Ne! Nemůžu,nemůžu tomu znova propadnout musím být silná. Jenže jak mám být silná když jsem přišla ZNOVA o člověka kterého miluju?

"Varoval jsem tě" řekl někdo a já se na toho dotyčného podívala. Vedle mě stál Sean a pistol měl namířenou na mě. To mě chce jako zabít? Proč? Klidně ať mě zabije.

Jenom jsem si povzdychla a dívala se na tmavou oblohu. Už byla noc. Vážně jsem tu musela stát dost dlouho. Ale ne až tak dlouho.

"Proč jsi neodjel?" zeptala jsem se ho v klidu a po tvářích mi pořád stékali slzy. "Chci abys jela semnou" řekl Sean a já se na něj podívala. Utřela jsem si slzy a z těžka vydýchla. "Ne zůstanu tady" řekla jsem a Sean sklopil pistol. Chci tady zůstat jestli mám zemřít tak tady.

"Lucy co tu budeš dělat? Po tutom všem tu chceš zůstat?" zeptal se mě Sean a já se mu zadívala do očí. Měl je čokoládově hnědé ale Justin je má hezčí. Achjo to už asi zůstane tak navždy že budu všechny kluky srovnávat s Jussem.

"Pokavad to má zkončit tak to ukončim tady" řekla jsem rozhodně a snažila se myslet na něco jiného než na Jusse. Bohužel to nešlo. Vážně jsem do něj zamilovaná. Nechápu jak jsem si k němu mohla zachovat tak silné city přes ty čtyři roky.

"Ty si vážně blázen. Chceš  se postavit proti všem gangům sama?" zeptal se mě Sean a já odvrátila od něho pohled. Dívala jsem se do zadu na ulici kterou osvětlovali jen lampy. Snažila jsem se vnímat okolní zvuky. Každý pohyb jsem se snažila zaznamenat.

"Slyšela jsi mě?" zeptal se mě Sean a já z jeho hlasu poznala že je nervozní. Proč je sakra nervozní? "Zabiju každého kdo se mi pokusí skřížit cestu. " řekla jsem a zatla pěsti. Toho zabíjení se asi jen tak nezbavím. Prostě to mám už v krvy. To nasilí a všechno ostatní. Vypadá to moc drasticky když někoho zabiju. Ale musím to brat tak že kdybych toho dotyčného nezabila já tak bych byla mrtvá já. A to přeci nechci. Nebo vlastně..... ted přimo chci aby mě někdo zabil. Nechci cítít tu strašně silnou bolest rozbotého srdce. Znova už se to nedá vydžet.

"A co ty a Bieber? Co když tě bude chtít zabít i on?" zeptal se mě Sean a já si hned chytla ten přívesek na svém řetízků. Ne on by mě přeci nikdy nezabil. Sám mi to před tim než se tohle stalo řekl. Nebo by to snad udělal? Popravdě si nejsem jistá. Já si nejsem jistá ničím.