Tony's pov.
Drželi nás dlouho, možná několik týdnů. Každý den jednoho z nás odvedli a vraceli ho v bezvědomí. Bylo mi jasné, že mučili Emily a tím mučili i nás ostatní.
Prudce se rozrazily dveře od věznice a dovnitř vstoupil ten peroxid. Na tváři měl arogantní úšklebek a přeletěl nás pohledem. "Dobré ráno," řekl a z jeho hlasu jen kapal jed.
Pohlédl jsem na něj a zamračil se. "Kde je Emily?!" štěkl jsem na něj rozzuřeně. Drželi ji totiž v jiné cele, odstřiženou od nás, abychom si nemohli navzájem dodávat odvahu.
Podíval se na mě a ušklíbl se. "Neboj se, Starku. Brzy tu svou malou děvku uvidíš," řekl posměšně.
Prudce jsem praštil do silového pole. "Nemluv tak o ní, ty hajzle!" zařval jsem.
Ostatní, kteří ještě měli sílu na protesty, se ke mně přidali.
"Ještě jednou to řekneš a zabiju tě jako prvního!" vyhrožovala Wanda.
Peroxid se jen zasmál. "Vyhrožovat ve tvé pozici bych si nedovoloval, Maximovová," řekl přehnaně sladkým hlasem, který mi připomněl ten můj, který jsem používal, abych každou dostal do postele.
Tentokrát se ozval Clint. "Abys toho nelitoval, peroxide," zasyčel nebezpečně, jakoby Wandu chtěl chránit.
Peroxid si nás všechny přeměřil pohledem. "Dnešní představení si jistě náležitě vychutnáte všichni. Těšte se," řekl a odešel pryč, aniž by kohokoliv z nás odvedl.
"Máte nějaké nápady, co tím mohl myslet?" zeptal se Sam starostlivě.
"Netuším, ale bojím se, že to tentokrát bude horší než to, co jsme doposud zažili," řekl jsem zamyšleně. "Pietro? Ty máš nějaký nápad?" zeptal jsem se ho, protože jako jediný byl ticho.
Chvíli trvalo, než se jeho hlas ozval. "Ne," řekl jen a v jeho hlase nebyla jediná stopa po jakékoliv emoci. Byl pasivní, jakoby se nám vzdaloval.
Je mi jasné proč. Protože pokaždé, když Emily viděl, byl připoutaný a nebyl schopný se pohnout. Nemohl se jí nijak dotknout, utěšit jí. Nikdo z nás nemohl, nedovolili to.
"Pietro? Nesmíš tomu propadnout," řekla Wanda, ale ani její hlas nezněl nijak živě. Nikdo z nás už neměl téměř sílu odporovat.
Bělovlásek se už ale neozval. Byl zticha, jako pokaždé. Možná vzpomínal na to, jak všechno bylo v pořádku. Všichni jsme byli v bezpečí a on byl s mou dcerou.
Posadil jsem se na postel a hleděl do zdi. Byl jsem tak bezbranný. Nemohl jsem nic udělat, abych je odsud dostal a zachránil je tak. Hlavně Emily. To, co s ní dělali, si nijak nezasloužila. Neprovokovala je, jen tiše snášela své utrpení. Nechtěla nás nijak trápit svým křikem, tak při mučení téměř nekřičela, pokud to jen trochu šlo.
Po několika hodinách mlčení se otevřely dveře od věznice.
Rychle jsem vstal a přešel k silovému poli. Jen doufám, že se to představení nebude točit kolem Emily...
Dovnitř vešel ten peroxid se Sharon po boku. Bloncka v ruce držela řetěz. Když s ním škubla, do věznice doslova spadla moje dcera.
"Emily!" vykřikl jsem a praštil do silového pole. Nechtěl jsem, aby tu byla. Přál jsem si, aby se to představení netýkalo jí, ale Sharon věděla, jak nám nejvíc ublíží.
Zvedla ke mně smutné oči, ale odmítala plakat. Mastné vlasy měla kolem obličeje. Na sobě měla jen hadry, které zakrývaly část hrudníku a část od podbřišku po polovinu stehen. Po těle měla modřiny a krvavé šrámy. Kolem krku měla připoutaný obojek a k obojku zase řetěz, který Sharon svírala v ruce. Co všechno jí museli dělat?
"Princezno!" zakřičel Pietro a také praštil do pole. "Nechte jí jít! Nic vám neudělala!"
Bloncka podala řetěz, na kterém byla uvázaná Emily, peroxidovi a usmála se. "Vzhledem k tomu, že jste již měsíc hosty Hydry, rozhodla jsem se váš pobyt trochu oživit a ukázat vám, že ani Avengers nedokážou Hydru zastavit," řekla a pokynula tomu chlapovi.
Peroxid si přitáhl Emily blíž a pak jí donutil, aby si klekla. "Klekni si!" zavrčel na ní. Poté vzal druhý konec řetězu a uvázal ho kolem jakéhosi válce, na druhém konci místnosti.
Podíval jsem se na ten válec pozorněji a vyděšeně vytřeštil oči. Poznal jsem to. Byl to obyčejný elektrický reaktor. Oni jí chtějí usmažit! "Emily! Nechte jí jít, prosím!" vyjekl jsem a do očí mi vhrkly slzy.
"Tony?! Co se děje?" vyjekla Wanda, jakoby nechápala, co se tu děje.
Sharon se jen potutelně zasmála. "Ano, Starku. Přišel jsi na to. Jako jediný z vás. A upřímně doufám, že se vám podívaná bude líbit," řekla a společně s peroxidem opustili místnost.
Znovu jsem praštil do silového pole a nechal slzy, aby mi tekly po tvářích. "Emily!"
"Tony, co se děje?!" zeptal se Sam vyděšeně.
Emily nechala své slzy téct po tvářích a dívala se do míst, kde měl Pietro celu.
"Chtějí jí usmažit pomocí elektřiny," řekl přiškrceně Pietro, kterému to došlo.
Ve věznici se rozhostilo ticho, které rušilo jen tiché vrčení elektřiny.
Emily se podívala na mě. "Tati...nesmíš je nechat, aby propadli smutku. Nenech Avengers, aby se znovu rozdělili. Musíte je zastavit," řekla naléhavě.
Zničeně jsem položil ruku na silové pole. "Nedovolím. Slibuju, princezno," řekl jsem a sám sobě přísahal, že za tohle Sharon zaplatí.
Oči mojí dcery se přesunuly na místo, kde měla celu Wanda. "Wando, řekni mu, že ho máš ráda dřív, než o něj přijdeš," řekla jí. Nechápal jsem to, ale mlčel jsem.
"Řeknu," přitakala Wanda a tiše vzlykla.
Poté se podívala směrem k Pietrovi. "Pietro...požádala bych tě, abys nezapomněl, ale to by bylo sobecké, proto tě žádám o něco jiného. Zapomeň na mě. Bude to pro tebe lepší," zašeptala a bylo na ní vidět, že jí ta slova způsobují bolest.
"Emily..." začal Pietro, ale nedokončil to. Zřejmě neměl dostatek síly na to, aby jí odporoval.
Její oči se obrátily Clintovým směrem. "Nenech si své štěstí proplout mezi prsty," řekla mu s prosebným pohledem.
"Nenechám, Emily. Slibuji," řekl po chvíli.
Nakonec se její oči zastavily na Samovi. "Same. Zůstaň s Avengers a buď podporou pro Steva s Nat. Budou to potřebovat," požádala ho a poté se její oči přesunuly ke mně.
A já v tu chvíli věděl, co to znamená. Tohle je sbohem. Její sbohem, které nebude nikdy vyřčeno.
"Emily, mám tě rád, holčičko. Mrzí mě, že jsem se o tebe nemohl starat odmalička, byl jsem idiot. Ale když už vím, jaké to je, rád bych čas vrátil zpátky. Abychom mohli žít jako rodina. Jsi moje princezna a vždycky jí budeš," řekl jsem a ani nevěděl, kde se ta slova berou.
Oči se jí zalily novým přívalem slz a otevřela ústa, jakoby mi chtěla odpovědět, když se náhle ozval prudký výbuch.
Prudce jsem se zvedl a pohledem hledal jeho zdroj. Poté se rozezněl alarm a naše silové pole zmizelo. Rozeběhl jsem se rychle k Emily, abych jí dostal z dosahu toho řetězu, když se ozvala prudká rána a po řetězu se rozeběhla elektřina.
Emily se na mě jen vyděšeně podívala a zaječela bolestí. Pak se svalila na zem a zmítala sebou ve smrtelné křeči.
"EMILY!" vykřikli jsme všichni, ale nemohli jsme jí nijak pomoct. Pokud se jí jen dotkneme, elektřina se nám přenese do těla a usmaží nás to taky.
Klesl jsem na kolena a jen sledoval, jak se přestává zmítat a umírá mi před očima. Už je mi jedno, co ten výbuch způsobilo. Je mi jedno všechno. Jsem nucený přihlížet tomu, jak mi moje jediná dcera umírá před očima. "Princezno..." hlesl jsem jen, když se její tělo přestalo hýbat a elektřina byla vypnuta. Přešel jsem k ní a vzal její tělo do náruče. Tep jsem nedokázal nahmatat, takže to znamenalo jen jedno. Zemřela.
Ohlédl jsem se na ostatní a zavrtěl hlavou. Všem tekly po tvářích slzy a tvářili se šokovaně.
Pietro ke mně vykročil, klekl si z druhé strany a pohladil mou dceru po tváři. "Tony...kdybych přišel dřív...kdybych to byl schopný odhadnout," koktal, nenalézajíc správná slova.
"Nemůžeš za to. Nevěděli jsme, co má Hydra v plánu," řekl jsem přiškrceně a odhrnul Emily vlasy z tváře. "Jeden z nás měl zůstat v Toweru. Ve chvíli, kdy od nás byla odstřižená, byla nejzranitelnější. Milovala tě hodně, znamenal jsi pro ní všechno."
Maximoff se na mě podíval. "Chtěl jsem si jí vzít. Poslední den v Malibu, když bys přijel, chtěl jsem tě požádat o požehnání," dostal ze sebe opatrně, jakoby se bál mojí reakce.
Všichni jsme zalapali po dechu a já vykulil oči. "To jsem netušil, Pietro. Když bych to byl věděl...nedovolil bych ti, abys šel s námi na misi," dostal jsem ze sebe a pohlédl do tváře mojí dcery. Políbil jsem jí na čelo a zavřel oči.
"Tony!" vykřikla náhle Wanda.
Rychle jsem oči otevřel a položil Emily na zem. Poté jsem se ohlédl. Ve dveřích do věznice stál Rhodey v obleku, Steve a Vision.
"Rychle, hroutí se to tady, musíme jít!" vykřikl Steve, rozeběhl se k nám a popadl mě s Clintem za lokty. "Jdeme!"
"Ale Emily-" začal jsem.
"Není čas, Tony! Za dvě minuty to tady vyletí do povětří!" vykřikl Cap a kývl na ty dva, aby odvedli ostatní. "Thor, Bucky a Nat je drží od nás, ale moc dlouho to nezvládnou."
Ohlédl jsem se na Emilyino tělo. Chtěl jsem jí udělat nádherný pohřeb, ale ona skončí tady. Pohřbená pod sutinami základny Hydry. Odvrátil jsem pohled a nechal Capa, aby nás odvedl ven.
Tam na nás čekalo vznášedlo. Všichni jsme nastoupili a Thor, Vision s Nat se k nám připojili. Nat si sedla na místo pilota a vzlétla do vzduchu, aby nás výbuch neodhodil a neublížil nám.
Posadil jsem se na zem a hleděl do blba. Nechal jsem jí tam. Tak moc toho pro nás udělala a já jí nechal pohřbít pod zničenou základnou Hydry.
"Tony?" ozval se Wandin hlas.
Vzhlédl jsem k ní a pohlédl na ní. Tvář měla červenou a oči plné slzy. "Wando?"
"Ostatní jsem uvedla do umělého spánku. Tebe bych měla taky. Budeš spát, ale nebude se ti nic zdát. Bude to pro tebe lepší," řekla opatrně.
Hřbetem ruky jsem si otřel tváře a přikývl. "Pokud tě o to můžu požádat," vyšlo ze mě.
Wanda si ke mně přiklekla a nechala červenou mlhu aby mě obalila. Pocítil jsem únavu a téměř okamžitě upadl do spánku bez jakýchkoliv snů.
Ahoj, zlatíčka :3
Jak jste jistě podle názvu kapitoly zjistili, toto je poslední kapitola. Ale nesmutněte, chystá se druhý díl :) Pokud to vyjde, dneska přidám příběh na můj profil :)
Jinak ke kapitole...
Kdo myslíte, že by mohl být onen peroxid? Vymyslíme nějaké super jméno?
Jak myslíte, že skončila Sharon?
A jak to bude nyní, po smrti naší Emily, vypadat s Avengers?
Dodrží Tony slib a nenechá Avengers se rozdělit?
Miluju vás :3
Kájí°