Tony's pov.
Otevřel jsem oči a zasyčel, když mě rozbolela hlava. "C-co se stalo?" zeptal jsem se trochu malátně a pokusil se zorientovat.
"Tony? Jsi už vzhůru?!" ozval se zprava něčí hlas. Byl ženský a zněl vyděšeně.
Zamrkal jsem a posadil se. "Wando? Jsi to ty?" zeptal jsem se.
"Tak ráda tě slyším, Tony. Sam a Clint už se taky probrali a Pietra někam odvedli. Bála jsem se, že ti udělali něco horšího," řekla a úlevně si vydechla.
Rozhlédl jsem se kolem sebe. Byl jsem v cele, kde byla jen postel. Přímo přede mnou byla průhledná stěna, která zřejmě byla poháněná silovým polem. "Co se vlastně stalo? Mám okno," zabručel jsem a zvedl se na nohy, abych se prošel.
"Zaútočili jsme na tu základnu, ale bylo jich víc, než jsme čekali. Odstřihli nás od sebe. Já a Clint jsme byli mezi prvníma. Pak asi Wanda a tebe s Pietrem si nechali naposledy. Je mi to divné, proč nás unesli?" řekl Sam, jehož hlas se ozval zleva.
Zamračil jsem se a promnul si bradu. "To nevím. Žádnou cenu pro ně nemáme. A nemáme ani nic, co by chtěli," přemýšlel jsem nahlas.
"Máš pravdu, Tony. Ani mně to nedává žádný smysl," přitakal Clint, který byl zřejmě v cele vedle té Wandiny.
Pochodoval jsem po cele sem a tam a uvažoval nad záměrem, který by Hydra mohla mít. Bylo jich hned několik, jeden horší než druhý.
Po několika minutách, možná hodině, se otevřely dveře od věznice a dovnitř vešli dva týpci, co mezi sebou vláčeli bezvládného Pietra.
"Pietro!" zaječela Wanda a, podle zvuku, praštila do silového pole.
Pohlédl jsem na jeho strážce a zamračil se. "Co jste mu udělali?!" vyštěkl jsem rozzuřeně. Cítil jsem vůči němu jakýsi ochranářský pud. Možná to bylo způsobeno tím, že si s ním začala moje dcera.
"Neměl byste se tak rozčilovat, pane Starku. Přeci jen, Vás to čeká během několika hodiny," řekl muž, který hned poté vešel do věznice. Měl tak světlé vlasy, až bych si myslel, že ho někdo strčil do peroxidu.
Ušklíbl jsem se. "Tebe asi máchali v peroxidu, co?" řekl jsem provokativně.
Muž se lehce zamračil, ale pak se samolibě ušklíbl. "Až zjistíte, co pro Vás máme připraveno, Starku," řekl a jeho tón se mi nelíbil. Říkal to tak jistě, až mě to děsilo.
"Tak o tom pochybuju, peroxide," ušklíbl jsem se arogantně, abych nepůsobil jako slaboch.
Peroxid luskl prsty a ti dva týpci hodili Pietrem o zem. "Jeho to zlomilo, uvidíme, zda se totéž stane tobě, Starku," řekl a jeho poskoci poté Pietra odnesli do jeho cely, která byla vedle Samovy.
Škubl jsem sebou a založil ruce na prsou. "Pochybuju o tom, že mě zlomí totéž," řekl jsem, ale bál jsem se. O Pietra...pokud ho dokázali zlomit, jaké eso mají v rukávu?
Peroxid se jen škodolibě zasmál a odešel, společně se svými poskoky.
Jakmile se za nimi zavřely dveře, klesl jsem na kolena a prudce praštil do silového pole. "Máte nějaké nápady, jak ho mohli zlomit?" zeptal jsem se ostatních.
"Já bych jeden měl," ozval se opatrně Clint, ale zdálo se, jakoby to nechtěl říct nahlas.
"Tak povídej," vybídl ho Sam nedočkavě.
Hawkeye si povzdechl. "Přemýšlejte. Hydra dva měsíce neútočila, ale pak odhalila jednu svojí pozici. Nick poslal hlavně Pietra a tebe, Tony. Nechci ho nijak obviňovat, ale nepřijde vám divné, že Emily je odstřižená od dvou lidí, na kterých jí záleží nejvíc? Možná je to jen moje domněnka, ale zdá se mi to jako nejlogičtější řešení," řekl zamyšleně.
Prudce jsem se zvedl a kousl se do rtu. To je věc, kterou Pietra zlomili! Oni musí držet Emily! "To-to není možné! Je s ní druhá polovina Avengers!" vyjekl jsem.
Ostatní si povzdechli. Bylo mi jasné, že je to mrzí. Všichni mají Emily moc rádi a vědomí, že je tu asi s námi, je dost zničující nejen pro mě, ale i pro ně.
Po několika hodinách se znovu otevřely dveře od vězení a opět se objevil ten peroxid.
Protočil jsem očima a teatrálně si povzdechl. "To Hydra nemá nikoho jinýho?" zabručel jsem.
Peroxid se zasmál. "Však tebe ten humor přejde, Starku," řekl a svým poskokům pokynul, aby mě odvedli z cely.
Vstal jsem na nohy a nechal ty dvě gorily, aby mě vzaly za lokty a vedly pryč. Chtěl jsem co nejdřív zjistit, zda Clintova domněnka je správná.
"Drž se, Tony!" křikl na mě povzbudivě Sam.
Ušklíbl jsem se. "Já vždycky," řekl jsem a nijak s odvedením neprotestoval.
°
Emily's pov.
Když jsem se probrala k vědomí, nemohla jsem věřit tomu, co vidím. Přímo naproti mně byl k lůžku připoutaný Pietro, který byl v bezvědomí. "Pietro!" vykřikla jsem a zaškubala sebou, abych se k němu pokusila dostat.
Do místnosti vešel ten chlápek, co mě zajal v Malibu. Ten s těmi peroxidovými vlasy. "Vidím, že už jste se probrala, Invisible," řekl a po tváři mu přeběhl úšklebek. "Ale tvůj přítel jaksi dlouho vyspává, neprobudíme ho?"
Škubla jsem sebou. Možná jsem sobec, ale chci, aby byl vzhůru, ačkoliv mu to jen ublíží. "Nechte je jít! Byli jsme dohodnutí!" štěkla jsem zlostně.
Peroxid se zasmál. "Ale i předtím byla dohoda. A to že zabiješ Romanovovou, což jsi porušila. Takže ani Hydra v tuto chvíli nemá zájem jakoukoliv dohodu s tebou dodržet. Jen budeš přihlížet tomu, jak tvé přátele ničíme pomalu a bolestivě. A ve chvíli, kdy budou nejvíc oslabení, zasadíme ránu," řekl a přešel k Pietrovi.
Znovu jsem sebou zaškubala, abych nějak uvolnila pouta. "Táhni od něj, ty parchante!" zavrčela jsem, ač jsem totálně bezbranná.
Muž se jen ušklíbl a nechal pustit do Pietrova těla nějakou bílou látku. Pak se otočil a odešel z místnosti pryč.
Bolestně jsem se dívala na to, jak sebou Pietro škubl a pomalu otevřel oči. Když mě uviděl, rychle několikrát zamrkal a do očí se mu vkradl strach.
"Emily!" vykřikl a pokusil se dostat z pout. "Co tady děláš?"
Kousla jsem se do rtu a sklopila pohled k zemi. "Napadli Avengers Tower. Chtěli mě, Steva a Nat a-" zarazila jsem se, když mi došlo, co jsem právě řekla. Když jsem k tomu připočetla to, co mi peroxid řekl, dala jsem si dvě a dvě dohromady a vyšly čtyři.
"A? Emily, co se děje?!" zeptal se a jeho hlas zněl vyděšeně.
Pohlédla jsem mu do očí a po tvářích se mi spustily slzy. "Jdou si pro Steva s Nat. Hydra tohle plánovala dva měsíce, proto byl klid. Když pak dostali polovinu Avengers, včetně tebe a Tonyho, z Toweru, postoupili na další krok. A to byl útok na Tower. Nedokázala jsem chránit Tower dlouho. Bucky, Vision a Rhodey byli pryč a zbyli jsme jen já, Nat a Steve. Ty dva jsem poslala pryč, když mi došlo, že si jdou i pro ně. Ale pak mi řekli, že chytili vás. Musela jsem zjistit, jestli je to pravda, proto jsem se jim vydala," vykoktala jsem ze sebe.
Pietrova tvář se stáhla v šoku a zděšení. "Emily...neměla jsi to dělat. Zbytečně jsi zase riskovala," řekl smutně. "Zase o tebe přijdu, princezno."
Zavrtěla jsem hlavou. "Nepřijdeš. Pietro, dostanu vás odtud, přísahám," zamumlala jsem. Jak ráda bych ho objala, pohladila ho po vlasech a políbila, abych ho ujistila, že je všechno v pořádku. Nebo bude.
Náhle se otevřely dveře a dovnitř vešla Sharon.
Podívala jsem se na ní a probodla jí pohledem. "Něco jsi mi slíbila, takže je nech jít!" štěkla jsem na ní okamžitě.
Blondýna se zasmála. "Ale, drahoušku...takhle to nepůjde. Nemůžu přece nechat jít ty, na kterých ti tolik záleží. Ne, Emily, oni budou přihlížet tomu, jak tě ničíme," řekla sladkým hlasem, přešla ke mně a pohladila mě po tváři.
Zavrčela jsem a cukla jsem hlavou na stranu, abych se dostala z jejího dosahu. "Táhni ode mě!" zasyčela jsem.
Nehty, které měla červeně nalakované, mi zaryla do kůže tak prudce, až jsem bolestně vyjekla.
"Sharon, nech jí být!" vykřikl Pietro a začal se zmítat v poutech.
Blondýna se na něj podívala a přešla k němu. Pak vzala jeho tvář do dlaní a prohlížela si ho. "Máš dobrý vkus, Emily. Kdybych netoužila po Stevovi, asi bych si našla jiný cíl zájmu," řekla tak slizce, až se mi z toho udělalo špatně.
Cukl sebou a pohlédl jí do očí.
Zamračila jsem se. "Měly jsme dohodu, Sharon. Půjdu s vámi, když je necháš jít. Jsem tady a ještě jsem se vzdala dobrovolně. Žádám tě, abys splnila svou část dohody," řekla jsem diplomatickým hlasem, který byl ale podbarvený tím rozzuřeným.
Sharon se na mě otočila a usmála se. "Je mi líto, drahoušku. Pusťte to!" řekla hlasitě, což byl příkaz pro ty, kteří stáli za oknem.
Nejdřív jsem nevěděla, co mají spustit, ale zjistila jsem to během dalších několika vteřin. Do těla mi vystřelila tak prudká bolest, že jsem zaječela a po tvářích se mi začaly kutálet slzy.
Ta svině držela Pietrovu hlavu tak, aby ji nemohl odvrátit. Vyžívala se v mojí bolesti a v bolesti Pietra, který mi nemohl nijak pomoci, jen bezbranně přihlížet, jak mnou projíždí obrovská bolest.
"Emily! Emily!" křičel, ale nebylo to nijak platné. Bolest se stupňovala každou minutou. A bylo to mučení.
Prokousla jsem si ret a ucítila horkou krev, jak mi plní ústa. Rozmazaně jsem viděla Sharonin vítězoslavný úsměv a Pietrovu zděšenou tvář. "To už mě radši zabij!" zaječela jsem mezi výkřiky bolesti.
Blondýna se zašklebila. "Neboj se, i na to přijde čas, ale ne nyní. Stop!" vydala příkaz a bolest okamžitě ustala.
Lapala jsem po dechu a nechávala krev, která mi tekla ze rtu, kapat na podlahu. Pohlédla jsem Pietrovi do očí. "Jednou princezna zachrání prince a budou žít šťastně až do smrti," zamumlala jsem vysíleně a před očima se mi rozprostírala tma.
"Ne do smrti, navždy!" křikl Pietro a to bylo to poslední, co jsem slyšela.
°
Když jsem se znovu probrala, Pietro už přede mnou nebyl. Připoutaná jsem byla stále na stejném místě, ale nikdo v místnosti nebyl. "To už ti došlo všechno, co bys mi mohla udělat?!" zaječela jsem, abych tu svini přivolala. Nejsem masochista, ale nechci, aby ublížila ostatním.
Nechali mě čekat jen chvíli. Otevřely se dveře a dovnitř vešli dva chlápci, kteří mezi sebou svírali Tonyho.
Vyděšeně jsem vykulila oči. "Tati!"
Podíval se na mě a jeho oči se naplnily strachem. "Emily!" vykřikl a pokusil se jim vysmeknout, ale nepodařilo se mu to.
Připoutali ho podobným způsobem, jako předtím Pietra, a beze slova odešli.
Podívala jsem se Tonymu do tváře. "Tati, poslouchej mě. Pokusím se vás odtud dostat. Kdo tu ještě je?"
"Já, Pietro, Wanda, Clint a Sam," řekl a hleděl mi ustaraně do tváře. "Emily, co ti to dělají?"
"To není podstatné. Dostanu vás odtud, ale musíte mi věřit, rozumíš?" zašeptala jsem naléhavě.
Tony přikývl. "Rozumím. Ale co ostatní? Co druhá polovina Avengers, přece musejí vědět, že se něco stalo."
"Oni to ví, tati. Ale je tu jeden problém. Jedna věc, kterou jsem vám neřekla. Vůdce Hydry je Sharon Carterová, která chce Steva za každou cenu. Proto Hydra dva měsíce neútočila," řekla jsem rychle.
Pokýval hlavou. "Ano, Clintovi to došlo. Nechtěl jsem si to připustit, ale už vidím, že to je pravda. Je mi to líto, zlatíčko," řekl a zatvářil se zlomeně.
Zavrtěla jsem hlavou. "Tati, cokoliv mi budou dělat, nesmíš se jim podřídit, rozumíš? Nesmíš," naléhala jsem na něj.
Povytáhl obočí. "Co by ti měli dělat, Emily?" zeptal se s hrůzou v hlase.
Otevřela jsem pusu, že mu odpovím, když do mě opět pustili onen proud, který mi způsoboval nesmírnou bolest. Zaječela jsem bolestí a do očí mi vtekly slzy.
Tony sebou zaškubal, jak se snažil dostat ke mně, ale bylo to k ničemu. Budou je mučit tím, že budou mučit mě. "Emily! Zlatíčko!" křičel, ale jeho slova se vytrácela.
Podívala jsem se mu do očí. "Promiň!" vykřikla jsem těsně předtím, než se mi před očima udělalo černo a já se opět propadla do sladkého bezvědomí.
Ahoj, zlatíčka :3
Jak si někteří z vás všimli, změnila jsem název příběhu na:
Monster? No, Stark.
Líbí se vám nový název? :3
A už ke kapitolce...
Co říkáte na Sharoniny praktiky? Zlomí to naše zajaté Avengers nebo odolají?
A co hrozba, že Emily zemře? Stane se tak nebo ne?
Děkuji za všechno :3
Kájí°