Ráno přišlo až nemilosrdně brzo. A nebylo to jen slunce, které mě probudilo, ale prudká bolest v břiše. Rychle jsem se zvedla z postele a vyběhla do koupelny. Stačil mi jeden jediný pohled na zkrvavená stehna, abych pochopila, že celej tejden budu trpět.
"Do prdele," zavrčela jsem tiše a osprchovala se, abych ze sebe smyla krev. Nechala jsem na sebe vodu téct dlouho. Po několika dlouhých minutách, kdy jsem vyplýtvala snad hektolitry vody, jsem vylezla ze sprchy a zabalila se do ručníku. Vysušila jsem si vlasy a do těla si zavedla věc, která znemožnila krvi dostat se ven.
Opřela jsem se o umyvadlo a ruku si položila na břicho, do kterého mi vystřelila další bolest. Zasyčela jsem bolestí a povzdechla si. Zrovna, když chci mít dovolenou, se zase musí něco podělat. Paradoxně věc, kterou jsem posledních deset měsíců nemusela řešit, se vrátila a dávala mi to pořádně sežrat.
Když se bolest trochu zmírnila, vzala jsem si na sebe heboučký župan a zavázala si ho kolem těla, abych byla v teple. "Friday? Objednej mi prosím pizzu. Šunkovou," požádala jsem jí a tiše vešla do ložnice, kde na posteli spat rozvalený Pietro.
Pousmála jsem se a přešla k němu. Jemně jsem ho políbila na čelo a přikryla ho dekou, kterou měl vedle sebe. Pak jsem se odtáhla a tiše vyšla z ložnice, abych ho neprobudila. Sešla jsem do kuchyně, kde jsem si nalila sklenici vody a hodila do sebe nějaké prášky proti bolesti. Poté jsem si sedla na sedačku a vzala telefon do ruky, abych se ozvala Tonymu.
Vytočila jsem jeho číslo a telefon si dala k uchu.
Konečně to zvedl a ozval se jeho unavený hlas. "Zlatíčko? Je všechno v pořádku?" zeptal se.
"V tom nejlepším, tati. Ale ty zase zníš nějak unaveně, děje se snad něco?" zajímala jsem se a přehodila přes sebe deku.
"Fury nás v noci zavolal na misi, ale jinak se nic neděje. Je to asi deset minut, co jsme se vrátili," řekl a zazíval.
Protočila jsem očima. "Tak to je pěkně hnusný, vytáhnout vás z postele," politovala jsem je.
"To teda bylo," přitakal rychle. "A co vy? Nepodpálili jste to tam?"
"To se nemusíš bát," ušklíbla jsem se.
"Zatím se docela bojím," vrátil mi to ironicky.
"Boha jeho, není mi pět let, tati," zabručela jsem a sykla bolestí.
"Emily? Jsi v pořádku?" zeptal se rychle. Zřejmě jsem sykla hlasitěji, než jsem si myslela.
"Jo, nic mi není. Jen mě bolí břicho," odpověděla jsem.
"Neříkej mi, že jsi zase těhotná," vyděsil se.
"Ne, to vážně nehrozí," broukla jsem a myslela to vážně. "Jen mi není moc dobře, ale asi jsem se jen přejedla." Vážně vlastnímu tátovi nechci říkat, že jsem to dostala.
"A nechceš se teda vrátit? Pokud ti není dobře, tak-" začal ustaraně.
"Jen to ne. Když už jsme Furyho přesvědčili, aby nám dal dovolenou, tak to nechci rušit," přerušila jsem ho rychle, aby ho nenapadla nějaká hovadina.
"No jak myslíš, princezno. Kdyby jste si to rozmysleli, dej mi vědět. Půjdu si lehnout," řekl a podle tónu měl vážně namířeno do postele.
"Hlavně se dobře vyspi. Mám tě ráda, tati," usmála jsem se.
"I já tebe, holčičko," řekl a ukončil hovor.
Odložila jsem telefon vedle sebe a podívala se z okna ven ve chvíli, kdy se k vile blížilo bílé auto. Vstala jsem a z peněženky, kterou jsem nechala na stolku, si vzala několik bankovek a přešla ke dveřím.
Chlapec, který vystoupil z auta, mi byl povědomý. Až když se přiblížil k domu, tak jsem si uvědomila, kdo to je. Peter Parker, chlapec, který má speciální schopnosti kvůli pavoučímu kousnutí. Spiderman.
Usmála jsem se na něj a župan si přitáhla ještě blíž. "Ahoj, Petere. Nevěděla jsem, že rozvážíš pizzu," podivila jsem se.
Pokrčil rameny a usmál se. "Když nám přišla na pobočku tahle objednávka, bylo mi jasné, kdo si to objednal, tak jsem si tu cestu vyprosil," řekl a podal mi krabici s pizzou.
Přijala jsem jí a do ruky mu vtiskla všechny bankovky. Dohromady asi 100$. "Zbytek si nech, za tu dlouhou cestu," řekla jsem dřív, než stačil něco namítnout.
Protočil očima. "Díky, Emily. Rád jsem tě viděl," řekl a zamával mi. "Tak se zatím měj a pozdravuj Pietra."
Odfoukla jsem si. "Jak koukám, tak Tony je pěkná drbna, co?" zabručela jsem.
Zavrtěl hlavou. "Ne, to ne. Ale Fury si pěkně nahlas nadával, když nás volal na misi," ušklíbl se a nasedl do auta.
Zamávala jsem mu a počkala, dokud neodjel z příjezdové cesty. Teprve potom jsem zacouvala do vily a zabouchla za sebou dveře. Otevřela jsem krabici a pohlédla na pizzu. Ze šunky na ní bylo napsáno moje jméno.
Protočila jsem očima a ušklíbla se. "Emilina pizza. A jenom pro mě," řekla jsem si pro sebe a posadila se na sedačku. Pizzu jsem si položila vedle sebe. "Friday, zapni mi tam druhý díl Hunger Games," požádala jsem jí a lehla si na bok.
"Jistě, slečno," odpověděla Friday a v televizi už se rozezněla znělka Hunger Games.
Vzala jsem si kousek pizzy a dívala se na televizi. Takhle to šlo celou dobu, dokud jsem pizzu nedojedla. A to jsem byla asi v polovině filmu. Povzdechla jsem si, vstala ze sedačky a odnesla krabici do koše. Vytáhla jsem z lednice pomerančový džus a nalila si ho do skleničky. Poté jsem si lehla zpátky na sedačku a nechala film pokračovat.
Když film skončil, vypnula jsem televizi a podívala se na hodiny. Bylo něco kolem jedenácté, takže nejvyšší čas na to, abych udělala oběd. Vstala jsem a rozhodla se pro špagety s rajčatovou omáčkou a masem.
Když jsem jídlo uvařila, přiklopila jsem jídlo, aby zůstalo teplé a vydala se do ložnice, abych probudila Pietra. Opatrně jsem otevřela dveře a pohlédla na postel, kde stále spal.
Usmála jsem se a přešla k němu. Posadila jsem se na okraj matrace a pohladila ho po vlasech. "Pietro, vstávej, lásko," zašeptala jsem.
Zavrtěl se, ale jinak nereagoval.
Protočila jsem očima a opatrně mu zatřásla s ramenem. "Pietro, vstávej. Oběd je hotový," řekla jsem hlasitěji.
To už otevřel oči a zamrkal. "K-kolik je hodin?" zeptal se.
"Něco kolem jedné hodiny," odpověděla jsem a vzala ho za ruku. "Půjdeme se najíst?"
Přikývl a posadil se. "Jenom se vykoupu a přijdu," řekl a pohladil mě po tváři. "Ale nemusela jsi vařit, mohli jsme něco objednat."
Pokrčila jsem rameny a vstala z matrace. "Nevadí mi to," usmála jsem se , ale vzápětí zasyčela bolestí a rychle si obě ruce přitiskla na břicho.
Rychle se zvedl a podepřel mě. "Princezno? Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě.
Přikývla jsem. "J-jo, jen mě bolí břicho, nic víc," zamumlala jsem.
Pohladil mě po v"Neměla...bys jít k doktorovi?" řekl tiše.
Zavrtěla jsem hlavou a chytila se ho za krk. "Ne, to za pár dní přejde," odpověděla jsem. "Je to normální, jen jsem si odvykla."
Věděl, o čem mluvím, proto už se dál nevyptával. Odnesl mě do obýváku, kde mě položil na sedačku a políbil na čelo. "Kdybys cokoliv potřebovala, zakřič," usmál se a odešel se osprchovat.
Protočila jsem nad tím očima, zvedla se a nechala v troubě trochu nahřát dva talíře. Ačkoliv jsem snědla celou pizzu na posezení, dostala jsem zase hlad.
Když jsem z trouby vytáhla talíře, naskládala jsem na ně teplé špagety a zalila je rajčatovou omáčkou s mletým masem. Posypala jsem je nastrouhaným sýrem a odnesla na stůl. Poté jsem přidala dvě skleničky. Svou jsem naplnila džusem a tu jeho zase pivem, které tu Tony měl. Nějaký Pilsner nebo co to bylo.
Po chvíli se v jídelně objevil i Pietro. Na sobě měl černé tričko a tmavě modré kraťasy pod kolena. Na nohou obyčejné tenisky. Usmál se na mě a přešel ke stolu. "Zvládl bych to sám, neměla by ses namáhat," řekl a políbil mě na čelo.
"Nejsem nemohoucí," ušklíbla jsem se a objala ho. "Každopádně dneska jsem se rozhodla jít ke kadeřnici, takže tady pár hodin budeš sám."
Odtáhl se ode mě a na tváři se mu objevil ublížený výraz. "Ale no tak..." zabručel.
Rozcuchala jsem mu dlaní vlasy a zasmála se. "To zvládneš. Až budu vyrážet, dám ti vědět, ano? Už bychom to ale měli sníst, aby to nevystydlo," řekla jsem a posadila se ke stolu.
Taky si sedl ke stolu a začal jíst.
Když jsem konečně dojedla, zapila jsem to džusem a protáhla se. "Nebylo to zlé."
"Výborné," řekl rychle, vstal a odnesl nádobí.
Protočila jsem očima a usmála se. "Děkuju," řekla jsem a vstala ze židle. Pak jsem za ním docupitala do kuchyně a, ve chvíli kdy zavřel myčku, jsem ho objala zezadu.
Položil ruce na ty moje, otočil se ke mně a políbil mě. Zároveň mi jednou rukou vjel do vlasů a tím si mě přitáhl blíž.
Usmála jsem se do polibku a trochu ho kousla do rtu. Pak jsem se od něj odtáhla a položila mu hlavu na hruď. "Neboj, za pár hodin budu zpátky," zašeptala jsem.
Povzdechl si. "Dobře. Ale když už budeš ve městě, vezmeš něco ke kávě? Myslím na večer," požádal a shlédl na mě.
Přikývla jsem a pohladila ho po vlasech. "Vezmu. Za hodinu vyrážím, takže se jdu připravit," odtáhla jsem se od něj a pohladila ho po paži.
Přikývl a políbil mě na čelo. "Snaž se, abys byla brzo doma, zlato. Nechci tu být sám," řekl smutně.
"Neboj, jen nechám zastřihnout konečky a možná udělat nějaké melíry, nic víc," řekla jsem a vyšla do ložnice.
Ahoj, zlatíčka :3
Překvapivě, dneska přichází kapitola dřív xD
Jak se vám líbila? :3
Jaký účes byste si pro Emily představovali? Stále dlouhé nebo krátké vlasy? A mám jí nechat udělat nějaké barevné proužky? XD
Kájí°