°O nějaký ten pátek později°
Musím uznat, že další měsíce byly měsíci klidu. Jen Avengers sem tam zakročili, kde bylo potřeba, ale žádné obrovské zákroky to nebyly.
Když den po té párty na oslavu Maximovových narozenin přijela Pepper, tak se s Tonym trochu pohádali a ona odjela do jeho vily v Malibu. Prý aby si od sebe odpočinuli, ale mně to přišlo, jakoby se s ním Pepper chtěla rozejít. Bylo mi jich líto, ale nekecala jsem jim do toho stejně, jako oni nekecali do mého vztahu.
Clint mezitím odešel na chvíli domů, ale moc dlouho tam nevydržel, protože asi po třech týdnech se vrátil zpátky s oznámením, že se s Laurou rozvádějí. Když jsme se ptali proč, řekl, že jejich vztah už nebyl o ničem, ačkoliv podle mě to mělo hlubší důvod.
Styl, jakým se Wandu začal dívat, mi napovídal, ač jsem se jim do toho nechtěla motat. Jestli spolu ti dva skončí, tak jedině dobře, protože o Wandu začal mít zájem i Vision.
Mně se bříško zase o něco zvětšilo a byla jsem v šestém měsíci. Už v pátém měsíci jsme s Pietrem chtěli nechat udělat ultrazvuk na zjištění pohlaví, ale vlezlo nám do toho něco, takže jsme to odložili na šestý měsíc.
A ten den přišel dneska. Na sebe jsem si vzala lehké těhotenské šaty v lososové barvě. Vlasy jsem si spletla do rybího copu. Oči jsem si udělala jen řasenkou na na rty nanesla červenou rtěnku. Obula jsem si černé semišové balerínky a na krk zapnula přívěsek, který jsem od Pietra dostala k výročí. Byl to znak Avengers vyskládaný červenými kamínky.
Když jsem byla hotová, někdo lehce zaklepal na moje dveře.
"Ano?"
"Zlato, můžeme vyrazit?" zeptal se Pietro přes dveře.
"Jo, můžeme," odpověděla jsem mu, popadla ještě malou černobílou kabelku, do které jsem v rychlosti naskládala všechny dokumenty a svojí peněženku s telefonem a vyšla z pokoje.
Pietro tam stál v černé košili a černých džínách, jak jinak, a když se na mě podíval, jeho očí zajiskřily. "Nevím jak to děláš, ale i když čekáš dítě, jsi zatraceně sexy," zavrněl a viděla jsem mu na očích, že by se mnou nejradši zacouval zpátky do ložnice a dvě hodiny bychom se nehnuli z postele.
Popravdě bych nebyla proti, ale už je načase zjistit pohlaví našeho miminka. Hrozně moc se těším. Přemýšleli jsme nad jmény a vyšlo tohle. Pro kluka by to byl William Anthony Maximoff/Stark. Pokud by to byla holka, za což bych byla si raději, byla by to Daphne Natasha Wanda Maximoff/Stark. Daphne podle mé matky a ta dvě zbylá jména podle Nat a Wandy.
"Pojď, ty draku. Až se vrátíme domů, tak tam skončíme stejně," mrkla jsem na něj, vzala ho za ruku a sjeli jsme do garáží, kde jsme si vybrali modré Ferrari.
Pietro si sedl za volant a já si sedla na místo spolujezdce. Pak nastartoval a rozjeli jsme se k nejbližší nemocnici, kam jsem chodila na měsíční kontroly. Zaparkoval na nemocničním parkovišti a otevřel mi dveře, abych mohla vylézt z auta. Pak auto zamkl, nabídl mi rámě a společně jsme vešli do porodního oddělení, kde jsem měla svého doktora.
Chvíli jsme čekali, ale pak jsme přišli na řadu.
Doktor Thorne mi břicho potřel chladivou mastí a začal s ultrazvukem. Pak se na nás podíval a usmál se. "Mám pro vás dvě dobré zprávy. Nečekáte jedno dítě, ale dvojčata, slečno Starková. Dívku a chlapce," oznámil nám.
Pohlédla jsem na Pietra, který se tvářil, jako by Vánoce přišly o dva měsíce dříve.
"A jsou v pořádku, doktore?" zeptala jsem se a pohlédla na doktora.
Přikývl. "Ano. Děti jsou v pořádku. Takže zase příští měsíc na kontrolu a od příštího měsíce už raději choďte každé dva týdny, abychom měli stoprocentní jistotu, zda jste i Vy i děti v pořádku," řekl a já vstala.
"Děkuji, doktore. Udělal jste ze mě nejšťastnější holku pod sluncem," usmála jsem se a vzala Pietra za ruku.
"Bylo mi potěšením, slečno Starková," kývl a společně jsme vyšli z jeho ordinace.
S Pietrem jsme zamířili k autu. Opět mi otevřel dveře a pak je zabouchl, když jsem si sedla. Nastoupil a odřídil to zpátky do Avengers Tower.
"Zlato? Jsi v pořádku?" zeptala jsem se ho, když nic neříkal.
Trhl sebou a pohlédl na mě. "C-co? Jo, jsem v pohodě," kývl, ale nevypadalo to tak. Byl bílý jako stěna a jeho oči nezářily jako předtím.
Jemně jsem se zamračila. "Víš, že poznám, když mi lžeš. Co se děje?"
Povzdechl si. "Emily...moje matka málem náš porod nepřežila, proto se bojím. Až začneš rodit, musíme tě okamžitě dostat do nemocnice, aby se předešlo problémům."
"Zlato...zvládnu to, neboj se. Až se nám narodí naše děti, dohodnu se s Tonym, aby mi pomohl sehnat nějaký byt nedaleko Avengers Tower, abychom měli svoje soukromí. Jako rodina," usmála jsem se povzbudivě a nahnula se k němu. "Mimochodem, až se děti narodí, musíme to zkusit v autě."
Když jsem mu řekla tu poslední větu, naskočila mu husí kůže a jeho tváře se zbarvily do červena. "Už se těším, lásko," řekl a zaparkoval v garážích. Pak mi pomohl vylézt z auta a výtahem jsme vyjeli do obývacího pokoje, kde zase dřepákovali ostatní Avengers.
"Tak co, je malé v pořádku?" zeptal se Tony, když jsme vyšli z výtahu.
Usmála jsem se a pohlédla na něj. "Budeš dvojnásobnej dědeček," řekla jsem a pozorovala jejich šok ve tvářích. "Čekám dvojčata, chlapce a dívku."
První, kdo se vzpamatoval, byla Wanda, která mi skočila kolem krku. "Proboha, takže pokud můj brácha bude mít se svou přítelkyní dvojčata, mě to asi čeká taky."
Pietro se zasmál. "Tak to snad raději ne. To by naše rodina byla už rozmnožená moc," řekl se smíchem.
Ohlédla jsem se na něj. "Nezapomínej, že budou i napůl Starkové, takže bacha, kterej z nich zdědí moc Starkovských genů."
Tony se zasmál a sedl si na tu novou sedačku, kterou jsem po tý narozeninový oslavě pořídila. "Takže...jaký jste si vybrali jména?" otázal se.
"Kluk bude William Anthony Maximoff/Stark a holka bude Daphne Natasha Wanda Maximoff/Stark," odpověděl Pietro a políbil mě do vlasů.
Tony, Nat i Wanda vytřeštili oči.
"To-to myslíte vážně?" vykoktala ze sebe Nat.
Přikývla jsem. "Naprosto a smrtelně vážně. Každopádně pokud nás omluvíte, půjdu si lehnout. Ty dva mi dávají zabrat. Zatím ahoj," mávla jsem a s Pietrem jsme vyšli ke mně do pokoje, ve které na nás čekala nádherná manželská postel s modrými nebesy.
Když jsme zabouchli dveře, skopla jsem ze sebe boty a kabelku položila na stůl. Pak jsem si rozpustila vlasy a protáhla se. Ucítila jsem Pietrovy ruce kolem pasu a jeho polibky na krku.
Zaklonila jsem hlavu a vzdechla. "Bože...tohle bych si nechala líbit pořád," zamumlala jsem a vjela mu rukou do vlasů.
"Já vím a právě proto mě to tak baví," zasmál se a otočil si mě k sobě čelem. "Jsi tak nádherná, zlato."
Pousmála jsem se a pohladila ho po tváři. "Řekla bych že naše děti budou ty nejkrásnější na planetě," zašeptala jsem a políbila ho na rty.
Jemně mi vjel jednou rukou do vlasů a polibek mi vrátil s mnohem větší vášní než jsem ho políbila já.
15+
Jemně mě opřel o stěnu a začal svými polibky opečovávat můj krk a dekolt.
Jednou rukou jsem si sáhla na záda a zatáhla za zapínání šatů směrem dolů, abych je rozepla. Šaty z mého těla spadly a náhle jsem před ním stála jen ve spodním prádle.
Opatrně jsme přešli k posteli. Po cestě jsem mu rozepnula košili a začala ho hladit po hrudi, abych se nabažila těch super svalů, který měl.
"Jsem v nevýhodě," zabručela jsem, když mě jemně hodil na postel a já se nadzvedla na loktech.
Zakoulel očima a sundal si džíny, takže jsme byli vyrovnaní. Poté mi sundal podprsenku a chvíli opečovával ňadra.
Začala jsem tiše vzdychat, ale nesměla jsem moc nahlas, aby nás ti dole neslyšeli. Zajížděla jsem mu rukou do vlasů a prohýbala se v zádech.
"Ty jsi mi nějaká divoká," zamumlal a ušklíbl se. "Každopádně tohle je málo, maličká. Jindy se svíjíš jako had," řekl a stáhl mi i poslední kousek oblečení. Pak se mi prsty dostal do těla a žala s nimi pohybovat ve stejném rytmu, jako třel můj nejcitlivější bod na těle.
Zaklonila jsem se ještě víc a syčivě vydechla. V dlaních jsem sevřela povlečení a kousla se do rtu, abych snad nevydala nějaký hlasitý sten. "Bože..."
"Ach ano, ale to nejsem, zlato," řekl a přidal další prst. Poté trochu zrychlil, až jsem se mu začala svíjet pod rukama.
"Neprodlužuj to!" zasyčela jsem, když jsem cítila, že nejsem daleko od vrcholu.
Zasmál se a opatrně do mě pronikl. Byl jemný, jako kdybychom se milovali prvně. Jako bychom byli zpátky v tom sklepení, kde mě Ultron držel a oba jsme byli totálně nezkušení.
Vydechla jsem a sama si začala třít ten uzlíček nervů, který byl klíčem k vyvrcholení každé ženy. "Přidej," zamumlala jsem a prohla se v zádech, když můj požadavek splnil.
"E-Emily!" vykřikl moje jméno a ucítila jsem, jak v mém těle pulzuje a plní mě tím, díky čemu nyní nosím dvě děti.
"Pietro!" odpověděla jsem mu jeho jménem a vyvrcholila.
Ještě chvíli ve mně zůstal, ale pak z mého těla vystoupil a políbil mě.
Objala jsem ho kolem krku a pak se od něj odtáhla. "Skvělý, jako vždycky," zašeptala jsem a lehla si mu na hruď.
Zasmál se. "Jak já tě miluju, Starková."
"I já tebe, Maximoffe."
Ahoj, zlatíčka :3
Speciálně pro @KateRogersStark je tady nová kapitolka :3
Co myslíš, zlato? :D Moc v tomhle nemám zkušenosti, ale baví mě to psát xD
Jaký máte názor na výběr jmen?
Jaký máte názor na to, že Emily s Pietrem budou mít dvojčata? :3
Kájí°°