Flashback
Byla jsem docela nervózní, když jsem vstoupila do ředitelny.
,,Dobrý den pane řediteli" uklonila jsem se.
,,Zdravím tě. Sedni si " ukázal na židli.
,,Proč jste mě potřeboval?" podívala jsem se něho. Nevypadal naštvaně ani zklamaně. S úlevou jsem si oddychla.
,,Už jsi viděla svoje výsledky?" usmál se nadšeně.
,,Bohužel jsem ještě neměla možnost. Vždycky tam stojí tolik lidí" řekla jsem se a ředitel se zasmál.
,,Tak to ti s potěším vyhlásím tvoje výsledky. Prošla jsi s průměrem 1,0" řekl pyšně.
,,J-já prošla?" vykulila jsem oči.
,,Pročpak tě to překvapuje?"
,,N-no moc jsem se nesoustředila v ten den a hlavně jsem v šoku kvůli tomu průměru" řekla jsem stydlivě.
,,Ale jak víš, kvůli tomuhle jsem si tě nezavolal. Naše výměnná studentka Lee Hye Mi mi o tobě něco vykládala a navrhla mi, abych tě poslal do Ameriky. Slyšel jsem, jake plány máš v budoucnosti a ta škola ti je pomůže naplnit. Nemohl jsem tento návrh zavrhnout!"
Najednou se mi zrychlil tep.
,,Znamená to-"
,,Ano! Poletíš do Ameriky!" řekl nadšeněji.
,,Opravdu?!" zaradovala jsem se.
,,Samozřejmě. Budeš jako reprezentant naší školy. Jsem na tebe pyšný" řekl to takovým otcovským tónem.
,,Děkuji Vám pane řediteli" uklonila jsem se.
,,Zítra sem přijď se svými rodiči, abych jim mohl říct detaily. Budou na tebe pyšní."
,,Doufám, že nebudou smutní, že odcházím. Vždyť tam budu na 3 roky."
,,Na 3? Asi sis to popletla. Ty odmaturuješ v Americe na té škole."
,,Cože?! Takže tam budu-"
,,8 let."
Konec Flashbacku
,,Gratuluju ti k tvýmu úspěchu ve zkouškách! Ameriku si zamiluješ" řekla natěšeně Hye Mi.
Já ale nevnímala nic než Jiminův šokovaný obličej. Ustoupila jsem od ní a šla blíž k němu.
,,A-amerika?" zakoktal.
,,Jimin -ah" chytl mě za ramena a podíval se mi do očí. Měla jsem pocit, jako by se mi díval skrz mě s těma vykulenýma očima.
,,Soo Min, vysvětli mi to. Jaká Amerika? Já jsem se přeslechl, že jo??" snažil se o úsměv s nadějí, že slyšel špatně.
Bylo to tak těžký se mu dívat do očí, tak jsem se podívala na zem a zavrtěla hlavou.
,,S-Slyšel jsi správně. Stěhuju se do Ameriky."
Najednou jsem ucítila jeho ruce, které mě teď pevněji držely, že jsem se na něho musela podívat.
,,CO TÍM MYSLÍŠ STĚHOVÁNÍ??!!" zařval tak hlasitě, že jsem trochu ucukla, ale jeho silně ruce mě pořád držely na jednom místě.
,,Jimine!" řekla Hye Mi.
Najednou mě pustil a zavřel si oči. Oddychl se a znovu se na mě podíval.
,,Promiň mi to. Chtěl jsem říct, že ti to přeju" snažil se o úsměv, který byl falešnější než Yenna samotná.
,,Ji-"
,,Už musím jít" řekl a na to hned odešel.
Chtěla jsem jít za ním , ale zastavila jsem se.
,,Co děláš? Tak utíkej za ním" řekla Hye Mi.
,,Ne. Nemělo by to stejně cenu. Potřebuje teď čas pro sebe. Pojď, řeknu ti detaily" otočila jsem se k ní a usmála se.
Doufám, že se z toho dostane. Pořád mám v hlavě ten jeho naštvaný tón. Takového jsem ho dlouho neviděla.
,,Promiň" omluvila se Hye Mi.
,,Za co?"
,,Že jsem to řekla před ním. Nevěděla jsem, že to neví. Asi jsi mu to chtěla říct jiným zoůsobem a možná i v jiný den. Cítím se provinile" řekla a sklopila hlavu. Trochu jsem se zasmála a objala ji.
,,Řekla bych mu to stejně dneska. Sice jinak, ale reagoval by stejně. Tím déle bych to tajila, tím zraněnější by byl nakonec. Takže si nedávej vinu na sebe. Promluvím si s ním zítra."
Nebo pozítří nebo den poté.. až se na to bude cítit..
******
Druhý den...
,,Gratuluju zlatíčko" políbila mě máma do vlasů.
,,Já věděl, že jsi na to vždycky měla. Rozhodla ses správně s pokračováním naší firmy" poplácal mě táta po zádech.
,,Jako bych měla na vybranou" zamumlala jsem, ale nikdo mě naštěstí neslyšel.
,,A jak dlouho tam budeš?" zeptala se mě máma.
,,8 let. Až odmaturuju, vrátím se. I když ředitel mi řekl, že jestli tam chci zůstat, tak můžů. Ale nebojte, já se vrátím."
Musím se vrátit.
,,A kdy nás navštívíš?? O prázdninách viď?"
,,Doufám. Už tak budu o letních prázdninách chodit na praxe a tak dále. Ostatní ti řekne ředitel ve škole. Už půjdem do školy??"
,, Tak jo. Naskoč do auta" řekl táta a nasadil si sako.
Nasedla jsem do auta a počkala na rodiče. Jim to vždycky trvá, tak jsem si vytáhla mobil.
Žádná zpráva od Jimina. Řekla jsem, že mu dám čas, ale nelíbí se mi to. Musím si s ním už dneska promluvit. Už za týden odlítám a nechci, abych takhle promarnila svůj čas,který můžu trávit s ním na rozloučenou.
Prosím Jimine...
Konečně jsme dorazili do školy. Rodiče šli rovnou do ředitelny a já šla za Yurou a Hari.
,,Ahoj" pozdravila jsem je.
,,Ahoj. Proč šli rodiče do ředitelny?"
,,Ehm je tu něco, co byste měli vědět. Za týden se stěhuju do Ameriky" řekla jsem a zacpala si uši. Na co asi.
,,COŽEE??!!"
,,Chtěla jsem vám to říct dřív, ale chtěla jsem nejdřív mít jistotu, že tam poletím."
,,A-ale Amerika. J-Jakto?" zeptala se Yura.
Nadechla jsem se a řekla jim všechno. Ze začátku vypadaly naštvaně, ale pak to pochopily.
,,Promiň mi to" omluvila jsem se.
,,To je v pořádku. Měla bys opravdu myslet i na sebe" drkla do mě Hari.
,,A přece se vrátíš. Je to jenom 8 let" zasmála se Yura, ale zahlédla jsem náznak slzy.
,,My to tu zvládnem i bez tebe. Spíš si dělej starosti, až budes tam" zavtipkovala Hari a všichni jsme se zasmáli. Jsem opravdu ráda, že je mám.
,,Slyšela jsi tu zprávu o Jiminovi?" zeptala se mě Hari, což upoutalo mou pozornost.
,,O Jiminovi?! Stalo se mu něco?!!"
,,Klídek. Je s kluky na soustřeďko. Bude tam 4 dny" řekl Hari.
,,4 dny? J-já ale za týden už odlítám. Má u sebe mobil?"
,,Nemá. Vratí se za 4 dny večer. Tak buď trpělivá" věnovala mi Hari lítostný pohled.
Jenže já ho potřebuju vidět. Co když tam zůstane déle a už se neuvidíme?
,,Nemrač se tolik. Půjdem nakupovat. Aspoň na něho nebudeš myslet" navrhla Yura a já jenom kývala.
Co když se neuvidíme?
*******
o 4 dny později...
,,Myslíš, že už mám všechno? Už za 3 dny odlítám!" řekla jsem trochu vyšilovaně.
,,Odlítáš až za 3 dny a už se strachuješ 4 dny" zasmála se Hari a objala mě.
Opravdu jsem ty 4 dny byla vystresovaná. Holky mě naštěstí udržovali v klidu.
,,Chápeš, že letím sakra do Amerikyy! Co když něco zapomenu doma."
,,Tak ti to pošlem. Všechno stejně neponeseš. A zapomněla jsi, jaký je den" usmála se Hari.
,,Co tím myslíš?"
,,Páni, odvedli jsme dobrou práci" plácla si s Yurou.
Já se na ně pořád zmateně dívala.
,,Tím chce říct, že jsme tě dost zaneprázdnil a ty jsi úplně zapomněla, že se dnes vrací Jimin."
Jimin. Jak jsem na něho mohla sakra zapomenout?!
,,Panebožee" skákala jsem radostí.
,,Kolik je hodin?" zeptala jsem se holek a onz mi ukázaly displej mobilu.
18:28
Jimin se má vracet v 20h. Musím ještě vyřídit nějaké papíry ve škole. Snad to moc nepotrvá, protože se nemůžu dočkat, až přijede.
Zamávala jsem holkám a šla do školy.
****
Nemám rád papírování. Naštěstí mám všechno za sebou a teď můžu hezky domů. Najednou mi zavibroval mobil.
Byla to zpráva od Jimina.
,,Ahoj Soo Min. Konečně mám zpátky svůj mobil. Jsi teď doma? Přijdu k vám domů." -Jimin
Panebože.
,,AAAAAAAA" zaječela jsem radostně. Nevnímala jsem ani to, že jsem venku na ulici a myslím, že se na mě i nějací lidi otočili. Ale já byla tak ráda, že jsem mu zavolala.
,,Halo?" ozval se Jimin. Ach jak mi jeho hlas tak chyběl.
,,Ahoj" snažila jsem se znít co nejnormalněji, ale v hlavě jsem pořád slyšela svůj tlukot srdce.
,,Soo -ah, chyběl mi tvůj hlas" usmála jsem se pro sebe.
,,Kde jsi? Chci tě vidět."
,,Už jsem byl doma si odložit věci a teď mířím k tobě."
,,Ne, zůstaň doma. Jedu k tobě."
,,Ne, jsem na ce-"
,,Počkej, je tady taxi" musela jsem zavěsit a nastoupila do taxíku. Už se na něho těším.
-
Napsala jsem mu SMS , když jsem dorazila před jeho domem.
,,Stojím před tvým domem^^"
Hned po chvilce mi odepsal.
,,Já zas před tvým. Říkal jsem ti, že UŽ jsem byl na cestě."
,,CO?!" vykulila jsem oči nad tou SMS. Hned jsem mu zavolala.
,,Jak to myslíš, že stojíš před mým domem?!" řekla jsem trochu naštvaně.
,,A jakto že ty před mým?"
,,Aish tak já teď pojedu k tobě. Stůj na místě!"
,,Už to nevydržím. Sejdeme se v kavárně poblíž školy. Za 10 min tam budu."
,,Tak jo" zavěsila jsem mu a chytla si rychle taxíka.
Už jsou skoro 8h večer a my se pořád neviděli. Ale cesta potrvá ještě 15 min. To je jen chvilka. Uklidnila jsem se, ale netrvalo to ani chvilku. Byli jsme v zácpě.
,,Ahjussi, za jak dlouho tam budeme?"
,,Nevidítě ta auta? Tohle potrvá" řekl otráveně. Já se ale cítila víc otráveně.
,,Jak dlouho?"
,,Minimálně 30 minut. Taky jsem netušil, že by teď večer mohla být taková zácpa. Pracuju už jako taxikář 20 let-" přestala jsem ho poslouchat a napsala Jiminovi zprávu, že se zdržím. Tohle je snad zlý sen.
Po 15 minutech jsem to už nevydržela.
,,Ahjussi, já musím jít. Tady máte peníze" vystoupila jsem z auta.
Je to jen pár kilometrů. Když poběžím, budu tam za 8 minut. A tak jsem začala běhat.
-
Konečně jsem dorazila na místo. Běh mi nevadil, ale předtím jsem měla večeři a ta teď trochu chce ven.
Porozhlédla jsem se, ale neviděla jsem ho. Vešla jsem do kavárny, ale on nikde.
Kde je? Neodešel, že? Bežela jsem sem co nejrychleji,ale on tu není?
Začala jsem skor cítit smutek, ale někdo mi pošeptal do ucha.
,,Otoč se" docela to lechtalo. Otočila jsem se a uviděla jsem ho.
Široce se na mě usmál. Já mu úsměv oplatila zpátky a vrhla jsem se mu do náruče.
Pořád voní po té stejné voňavce.
,,Chyběls mi."
,,A ty mi víc."
Nechtěla jsem ho už nikdy pustit, ale musela mu tolik věcí vysvětlit, tak jsme se odtáhli.
,,Nevím, kde začít."
,,Tak já začnu. Moc se ti omlouvám za ted den. Byl jsem prostě naštvaný a neměl chuť ti zavolat. Myslel jsem jen na sebe. Najednou mi řekli kluci, že máme soustřeďko a já ti už vůbec nemohl zavolat. Ale myslel jsem celou dobu na tebe a na to, jak jsem se zachoval. Prosím, odpusť mi to" řekl a vypadal, jako by si chtěl dokonce kleknout na zem. Musela jsem se zasmát.
,,To není všechno. Ten den, kdy jsem se to dozvěděl, jsem se zachoval jako největší kokot. Nemám právo ti do toho nic říkat, hlavně když ti to prospěje. Nechci být přítěž tvému štěstí. Takže jakkoliv se rozhodneš, budu to respektovat. Je to jenom pár let přece" mluvil dál a dál a pak se zastavil a nadechl se.
,,8 let" řekla jsem mu a vypadal zase v šoku. Pak se ale nadechl a usmál se na mě.
,,Na co je wifi že jo" usmál se.
,,Děkuju, že mě chápeš" objala jsem ho zpátky.
,,Vím, že už je pozdě, ale nechceš něco podniknout? Zbývají nám jen 3 dny" řekl Jimin.
,,Máma mě už chce doma. Nemůžeš k nám?"
,,Tak jo. Zavolám taxíka. Zůstaň tu" sundal si bundu a dal ji kolem mých ramen.
*****
Po večeři jsme šli ke mně do pokoje a Jimin mi vypravoval, co s klukami dělali na soustředku a já mu vyprávovala, jak se zatím připravuju do té Ameriky. Přiznala jsem se mu, že se bojím tam být sama. Snažil se mě utěšit , i když nevypadal tak šťastně.
,,Budem si každý den volat" pronesl.
,,Ale co když nebudem mít oba čas a navíc čas bude úplně jiný-"
,,Vyřešíme to. Budeme spolu v kontaktu. Dálka nebude pro nás problém" pronesl vážně až mě to skoro rozesmálo.
,,Dobře" řekla jsem s úsměvem.
*******
Den před odletem...
Strávila jsem každý den s lidmi, které teď dlouho neuvidím. Přísahám, že jsem doma jsem jenom spala. Od rána jsem byla pryč do večera. Protože zítra je ten velký den. Dnes večer mi rodiče uspořádají dokonce párty na rozloučenou.
,,Kolik lidí že tam bude?"
,,Tvoje máma pozvala snad celou školu" řekla Hari.
,,Cože? Vždyť se nebavím zase s tolika-"
,,Relax. Užiješ si to" utěšovala mě.
,,Dneska žádný slzy" řekla jsem si pro sebe.
,,V kolik hodin mám být zítra ráno u tebe?"
,,Odlétám uprostřed noci. Nemusíš jít se mnou."
,,Ale jasně že musím. Nechci se s tebou dneska loučit. Mám na sobě maskaru" zasmála jsem se.
,,Děkuju. Já teď musím-"
,,Jít za Jiminem. Bež, uklidím to za tebe."
Věnovala jsem si usměv a odešla jsem z pokoje.
,,Kam jdeš?" zeptala se máma.
,,Ven."
,,Dnes se ale vrať brzo ne jako obvykle. Je to tvoje poslední....poslední noc tady" řekla a vypadala, jako by se za každou sekundu rozbrečela. Šla jsem k ní a objala ji.
,,Příjdu" dala jsem jí pusu na tvář a šla na sraz s Jiminem. Má v plánu mě vzít na jedno místo, ale neřekl mi detaily. Co zas plánuje? Řekla jsem mu předem, že nechci brát dnešní poslední den jako nějakou rozlučku, protože pak by to bylo ještě težší. Chci, aby dnešek nebyl nijak tak speciální. Jako bych ho nikdy neopustila. Protože dneska nechci žádné slzy.
-
,, Už mi řekneš, kam to jdem?"
,,Překvapení" pošeptal do ucha a pořád mi zakrýval oči.
,,Víš, co jsem ti řekla předtím."
,,Shhh."
Po chvilce jsme se konečně zastavili. Dal svoje ruce pryč a já uviděla na zemi jídlo. Byli jsme uprostřed nádherného parku.
,,Piknik?" zeptala jsem se.
,,Nikdy jsme nešli na piknik a chci ještě něco stihnout udělat. Vlastně je hodně věcí, co jsme nestihl-"
,,Jídlo!" vykřikla jsem a přerušila ho.
Sedli jsme si na zem, povídali si a jedli. Nevnímala bych ani to, že se už stmívalo, kdyby mi to neřekl.
,,Neměli bychom jít?" zeptal se.
,,Kolik je hodin?"
,,19 hodin."
,,Cože??? Máma chtěla, abych se vrátila brzo. Mi dělá tu párty!" praštila jsem se do ruka. Cesta zpátky bude trvat dalších 30 minut. Jsem mrtvá.
,,Neboj. Zatím to ukliď a já zavolám taxíka" kývla jsem a on odešel.
-
,,Kde jsi vězila?!" praštila mě máma.
,,Omlouvám se. Byla se mnou a já se taky nekoukal na čas" omlouval se Jimin.
,,Tví kámoši jsou už uvnitř. Jdi se převlíknout."
Šli jsme dovnitř a podívala se do obýváku. Opravdu tady bylo hodně lidí.
,,Zůstaň tu. Půjdu se převléknout."
Šla jsem do pokoje a když jsem otevřela, málem jsem zaječela.
,,CO TADY SAKRA DĚLÁŠ?!" zařvala jsem na Soo Nu a Baekhyuna. Leželi na mé posteli a muchlali se.
,,Klídek. Chtěli jsme klid" usmála se na Baekhyuna a políbila ho.
,,PADEJTE!" odstrčila jsem Baekhyuna a Soo Nu z postele.
,,Potřebuju se převléknout takže VEN!"
Odešli ven a já si zamkla pokoj. Převlékla jsem se do nějakých šatů, které obvykle nenosím. Už jsem si sbalila svoje věci. Uslyšela jsem klepání na dveře a hlas holek.
,,Proč si zamykáváš pokoj?" zeptala se Hari, když jsem jim otevřela.
,,Načapala jsem Baekhyuna a Soo Nu, jak si to málem rozdali na mé posteli."
,,Eww."
,,Jo , ew."
,,Co to máš na sobě? Vždyť jsme ti připravily šaty" ukázala šaty , které byly na zemi. Asi byly na posteli, ale kvůli nim spadly. Nechutnost.
,,Rychle se převleč a my ti upravíme vlasy."
,,Ježíši holky."
O 20 min později...
,,Kdo tady vůbec všechno je?"
,,No lidi ze školy a ještě tví příbuzní."
,,Oh proto jsem je nepoznala. Neviděla jsem je už několik let."
,, Tak jo, hotovo! Teď můžeš jít ven" řekla Yuri a já se podívala do zrcadla. Šaty mi hezky obtahovaly křivky a dobře ladily k mým vlasům.
,,Děkuju."
Šla jsem za hudbou, která hrála nahlas, a potkala jsem kluky. Vždycky jsem se s každým zakecala min. 20 mimut a pak ještě rodina. Neměla jsem šanci najít Jimina.
-
Hodně lidí už odešli a teď jsem se s každým rozloučila v soukromí. Pořád jsem se nerozbrečela. S holkami se ještě naštestí nemusím loučit.
Šla jsem do obýváku a uviděla jenom Jimina. Usmála jsem se na něho. On nevypadal ale moc šťastně.
,,Ahoj."
,,Konečně jsi volná?"
,,Konečně. Myslela jsem si, že se zblázním" zasmál se. Ale vím, že to nemyslel vážně. Pořád se neusmíval.
,,Jimine-"
,,Nechoď."
,,Cože?!" byla jsem v šoku.
,,Tím chci říct....neopouštěj mě" chtěl mě obejmout , ale já se odtáhla.
,, Jimine. Víš, co jsem ti dnes ráno řekla."
,,Ale nemůžu se přetvařovat. Tohle se fakt děje. Ty mě opravdu opouštíš."
Cítila jsem slzy v očích.
,,Přest-"
,,Je ještě hodně věcí, které chci s tebou podniknout. Musím ti toho hodně říct."
,,Řekneš mi to, až se vrátím."
,,Já to ale nevydržím. Nemůžu."
,,Přestaň! Nemůžeš tohle dělat. Ne den před odletem. Je to můj sen. A ja se vrátím."
,,Za 8 let se může hodně změnit."
,,Park Jimine. Žádala jsem tě jenom o jednu věc. Aby jsi tohle nedělal. Slíbila jsem so, že dnes nebudu brečet" řekla jsem a slzy mi stékaly po obličeji.
,,Ale-"
,,Myslela jsem, že mě můj nejlepší kamarád chápe. Ale ty sis tohle nechal na konec, viď? Prosím, odejdi."
,,Soo -ah."
,,Prosím. Nedělej to víc težší" otevřela jsem mu dveře. Když šel ven, přidala jsem :,, Zítra nechoď na letiště. Aspoň tohle pro mě udělej" zavřela jsem dveře a utíkala do pokoje. Zabořila jsem obličej do polštáře a brečela jsem.
Byla jsem tak unavená, že jsem se rozhodla hned jít spát. Vstávám v 5 h ráno, takže mám jen pár hodin na spaní. Nechci na nikoho teď myslet. Zkazil mi poslední večer, ale já nemám ani sílu být na něho teď naštvaná. Zítra začíná nový život.
*********
Ráno...
,,Máš všechno?" zeptala se mě mamka a hledala klíče od auta.
,,Asi jo" podívala jsem se naposledy na svůj pokoj. Doufá, že zůstane stejný, až se vrátím.
,,Holky jsou v autě už. Už můžem?"
,,Ještě chvilku" odpověděla jsem. Nevím, na co čekám. Co si nalhávám. Moje polovina doufá, že se tu ukáže. Ta druhá si přeje, aby nepřišel. Včera jsme se nerozloučili moc v dobrým, ale možná je to tak míň bolestivější. Nebude pak na mě myslet, takže se nebude trápit.
Zavřela jsem za sebou dveře a vešla do auta. Na letiště.
-
Tak už je to tady. Projdu kontrolou a už se nemůžu vrátit zpátky. Je čas na rozloučení.
,,Holky-"
Ony se na mě hned vrhly. Usmála jsem se a objala je zpátky.
,,Vím, že si myslíš, že nám nebudeš chybět, ale budeš! Ale my to zvládnem a doufám, že ty taky. Být sama v Americe-"
,,Vždyť tam nebudu sama-"
,,Chci říct, být v Americe bez nás" řekla Hari a všichni se zasmáli.
,,Užij si to tam a pak se vrať. Najdi si tam kamarády ale ne lepší než my" zasmála jsem se.
Naposledy jsem je objala a otočila se. S rodiči jsem se už rozloučila. Tak a je to tady. Ale pořád nemůžu přestat myslet na Jimina. Asi spí.
,,SOO MIN."
Dokonce jo slyším ve své hlavě. Už jsem mimo, měla bych už jít.
,,SOO MIN" uslyšela jsem ho zase. Že by to nebyly moje myšlenky? Podívala jsem se na holky a ty někam ukazovaly. Podívala jsem se jejich směrem a uviděla-
Jeho.
Byla jsem zmatená a v šoku. Stála jsem tam ,jako bych tam byla přilepená, a zírala na Jimina, jak se snaží ke mně dostat přes ten dav.
Když už byl dost blízko, promluvila jsem.
,,C-co tady děláš?"
,,To, co jsem měl udělat už dávno" bála jsem se, co tím myslí, ale to už mě zvedl a políbil.
Políbil.
Jimin's POV
Utíkal jsem jako o život za ní. Jenom tam stála a zírala na mě. Měl jsem to největší štěstí, že jsem ji stihl. Strašně bych se nesnášel, kdybych ji nechal odletět po tom, co se stalo včera. Já jí musím říct tu pravdu.
,,C-co tady děláš?"
,,To, co jsem měl udělat už dávno" zvedl jsem ji a vášnivě ji políbil. Ten dotek jejích rtů. Spojení našich rtů. Úplně jsem zapomněl na tenhle pocit. Zapomněl jsem, že k ní už dávno chovám city. Celý večer jsem nemohl spát a pak jsem si to uvědomil. Před 3 hodinami.
Když jsem ji pustil pomalu, usmál jsem se na ni. Ona mi ale úsměv neoplatila.
A dala mi facku.
Chytl jsem si za tvář a podíval se na ni nechápavě. Nelíbila se jí ta pusa? Udělal jsem teď chybu?
,,Proč?" řekla to tichým tónem.
,,Proč jsi to udělal?" teď už brečela a mlátila mě do hrudi. Pořád jsem to nechápal.
,,Jak mám teď odletět? Proč jsi zase vše zkazil?" brečela tolik, že jsem jí musel hned obejmout.
,,Musel jsem ti ukázat, co cítím."
Co když ke mně nic necítí?
Dal jsem jí otázku, které jsem se bál.
,,Ty..ty to tak necítíš?" odtáhl jsem se a podíval se jí do očí.
Nemohl jsem jí nic z obličeje vyčíst. Potom ale dala svoje ruce na můj krk a políbila mě. Hned jsem jí políbil zpátky.
,,Vždycky jsem k tobě chovala city. Ano Jimine, já tě mám ráda" usmála se na mě.
Chtěl jsem ji zase políbit, ale dala prst na moje rty.
,,Ale jsem na tebe naštvaná. Ne kvůli včerejšku, ale kvůli tomuhle. Nemůžu teď odleťet-"
,,Soo - ah. Nepolíbil jsem tě, abych tě přesvědčil. Štve mě, že jdeš pryč a bál jsem se, že si v Americe někoho najdeš. Ale teď když vím, že se nemusím ničeho obávat, můžu tě pustit. Protože ty se mi vrátíš, že?"
,,Samozřejmě" usmála se a políbila mě. Klidně bychom takhle zůstali, ale zavolal na nás Soo Min táta.
,,Strašně vám to přeju, ale tobě už brzo odletí letadlo."
Podívali jsme se na sebe.
Tak jo. Jsem připravený. Teď ji už můžu pustit.
,,Ozvi se mi. Piš mi každý den."
,,Slibuju" naposledy jsem ji políbil a zašeptal: ,,Miluju tě."
Byla trochu v šoku a už musela jít. Byl jsem trochu zklamaný a byl na odchodu. Pak jsem ale slyšel jak někdo zařval.
,,JA TEBE TAKY."
Nemusel jsem se ani otočit. S úsměvem jsem se vydal domů.
Tak jo, po HODNĚ DLOUHÉ DOBĚ je tu konečně další díl!!! Doufám , že jste na tenhle příběh nezapomněli ^^nemám teď moc čas na psaní a snažila jsem udělat tenhle díl délší. Tak snad se vám líbí :)) Děkuju za vaše likes a comments ❤︎