Dont you ever say I just walked away I will always want youu
I CAME IN LIKE A WRECKIIING BAAAAAAAAAAAALL
Bum epický příchod! :DD #hrabeMi
Matt stál jako opařený. Stále se nehnul ze svého místa a zděšeně se na mě díval. Nechtěl tomu uvěřit. Radši chtěl věřit tomu, že mu lžu, i když ví, jak lži nesnáším.
Chtěla jsem okamžitě nějak slaňovat z okna, nebo třeba i vyskočit, jenom aby se na mě takhle už nedíval. Nehledě na to, že Nathan je tady a potřebuje naši pomoct.
„Když jsi byla v tom lese, jak jsi byla vyděšená, jak jsem se to z tebe snažil dostat... jak jsem na tebe křičel, ať mi řekneš, co se děje... to jsi viděla Darcy?" Zeptal se a ignoroval, jak prohledávám pokoj ve snaze najít něco užitečného.
„Ne," odpověděla jsem mu popravdě mezitím, co jsem rabovala šuplík. Prosím, ať nevyzvídá, ať mu nemusím říct, jak jsme se opravdu potkaly. Nechci mu to udělat, ale neumím lhát a moc dobře si to uvědomuji. Pokud se mě zeptá, jak to bylo, budu mu to muset říct.
„Jak... kde, kde jsi ji viděla?" Zakoktal se a já na chvíli zavřela oči.
„Matte v tom autě je Nathan a potřebuje naši pomoct," změnila jsem téma. Přesunula jsem se pod postel v zoufalé snaze najít cokoliv, co by mi pomohlo. Lano nebo provaz by bylo nejlepší, i když ani tak opravdu nevím, jak se dostat ven. Nejsem zručně zdatná. Zakopnu i na rovině, tak jak mám slézt dolů? Ještě k tomu okolo sedmi, až deseti metrů? Ano, můj odhad je stejně špatný, jako orientační smysl.
„Není tam! Protože to by tohle všechno bylo skutečné," odsekl. Překvapeně jsem se na něho podívala. Zloba v jeho hlase mě překvapila.
„Tohle není skutečné Jess, jsi unavená. Málem jsi umřela, teď ti drželi pistoli u hlavy, nic z toho není skutečné," řekl tvrdohlavě.
„Řekni mu, co jsem ti udělala, neuvěří tomu, pokud nebude mít nějaký fyzický důkaz. Málem jsem tě zabila, není nic, co by ho tomu přimělo uvěřit víc," řekla Darcy nejistě. Nechtěla, aby to věděl stejně jako já, ale úplně stejně chápala, že nemáme na vybranou.
„Tak kde jsi ji viděla hm? Nevíš? To, protože to není skutečné sakra!" Prohrábl si rukou vlasy.
„Přivázala mě k tomu stromu a omráčila. To, kvůli ní jsem málem zmrzla zaživa. Dost skutečné?" Nedokázala jsem si odpustit poznámku na konci.
„Ne," hlesl Matt a couvl o další dva kroky.
„Ne," zopakoval a prudce zavrtěl hlavou.
„Lžeš mi, proč mi lžeš?" Nekřičel na mě, ale já tušila, že to přijde. Takhle nějak jsem vypadala, když mi řekl, že mě sem dostal táta.
„Víš, že neumím lhát," podotkla jsem. Matt očima projel celou místnost, a nakonec se zastavil zase na mě. Když mě postřelili do ruky bolelo to míň než pohled na něho. Na ty vykulené zelené oči plné strachu a odmítnutí uvěřit. Jak se mu třásly ruce a jak se z celého srdce snažil najít vysvětlení. Logické vysvětlení, kde jeho sestra nechtěla zabít jeho přítelkyni.
„Mělas halucinace," zašeptal, že jsem mu sotva rozuměla.
„Halucinace o někom, koho jsem nikdy neviděla? Matte, tomu sám nevěříš," oponovala jsem. Jeho pohled přejel k oknu a odhodlaně k němu vyrazil. Uvnitř mě se něco tříštilo, když mě obešel obloukem, i když mohl projít skoro vedle mě a měl by to tak jednodušší.
„Slezu dolu a podívám se, jestli je tam Nathan, jestli... jestli tam je, tak, tak," nevěděl, co říct. Automaticky jsem k němu udělala krok v úmyslu ho zastavit, že je to šílenství, ale jakmile jsem se jen zvedla ze země, kde jsem stále seděla, kvůli předchozímu hledání pod postelí, škubl sebou. Zastavilo mě to víc, než kdyby na mě zakřičel.
„Zabiješ se," oponovala jsem.
„Nezabiju, jsou tam výstupky, který jsou tam namontovaný právě k možnosti útěku, je to jako lézt po žebříku," zavrtěl hlavou. Tentokrát se na mě nedíval, díval se pouze z okna a já přemýšlela nad svými zrakovými schopnostmi. Jak jsem nemohla vidět výstupky, co jsou jako žebřík?
„Až slezu, polezeš za mnou. Pomalu. Když tam... bude a já ho odvleču, zabijí tě, takže musíš jít se mnou, rozumíš?" Vysvětloval pokyny naprosto bez emocí. Mluvil tvrdě, stejně jako na začátku, když jsem ho poznala. Děsilo mě to.
„Jo," odpověděla jsem mu skoro šeptem, ani to ho nepřinutilo se na mě podívat. Ani, když vylézal z okna sebevražedně popředu, ani když jeho hlava už mizela.
„Srovná se s tím," řekla potichu Darcy, jako kdyby mě nechtěla vylekat.
„Proč ode mě couvnul?" Zeptala jsem se a cítila knedlík v krku.
„Tak to dělá vždycky, když ho něco zasáhne. Uzavře se a nekomunikuje. Nenechá si rozbourat tu svou masku, dokud nebude chtít," kývla na mě soucitně hlavou.
„Ztratila jsem ho?" Vstoupily mi do očí slzy. Několikrát jsem rychle zamrkala, abych je zahnala.
„Ne, miluje tě."
*
Tohle je sebevražda.
Já tady umřu.
Spadnu ze střechy.
Umřu.
Lezla jsem neuvěřitelně pomalu, a i bez toho, abych se podívala dolů – protože já nejsem sebevrah a lezla jsem hezky obličejem směrem ke střeše, a ne do prostoru – jsem věděla, že Matt dole netrpělivě čeká.
Čeká, jestli bude muset svoji přítelkyni seškrabávat ze země.
Pozitivní myšlenky Jess. Nohou jsem hledala další stupínek, ale pravou rukou jsem se špatně držela a uklouzla mi. Levou stranou těla jsem, ale udržela rovnováhu a ignorovala, jak Matt dole zasyčel.
Měla bych si pohnout.
Pravou nohou jsem konečně našla bezpečí stupínku, který vlastně už žádný stupínek nebyl. Bezpečně jsem už stála na trávě. No teda. To by nebyl moc velký pád, i kdyby mi tady uklouzly obě ruce. Jakmile jsem bezpečně stála na pevné zemi, otočila jsem se na Matta. Ten mě sjel pohledem, zda jsem v pořádku a poté s neustálým rozhlížením okolo sebe vyrazil směrem k autu. V domě bylo ticho, nevěděla jsem kolik jich je, ani co tam dělají, ale doufala jsem, že v nejbližší době nevylezou.
Nějaká část mě, chtěla jít za nimi zjistit, proč tam jsou. Nejde jim o Michaela, nechtějí nás zabít, tak o co jim jde? Pochybovala jsem, že tady se hraje na nějaké vykrádačky.
Matt se mnou v patách doběhl k autu a těsně před ním se zarazil. Málem jsem do něho narazila, ale svýma supermanskýma schopnostma se mi díkybohu podařilo své neohrabané tělo zastavit.
„Co je?" Zašeptala jsem. Matt se na mě otočil a prohlídl si mě od hlavy, až k patě, až se zastavil u mých očí. Nemusel mi odpovídat, strach v jeho očích mi zcela stačil. Bál se, že tam Nathan je, že jeho sestra není ta, za kterou ji považoval.
„Darcy tě miluje, ona nevěděla, kdo jsem. Nevěděla, že jsem s tebou," bránila jsem ji, i když jsem se ji zastávat nechtěla. Chtěla jsem, ale dostat pryč ten pohled z jeho očí.
„A tím by se něco změnilo? Jestli... kdyby to byla pravda, tak moje mladší sestra se pokusila někoho zabít, i kdybych teda přehlédl, že to čirou náhodou byla moje přítelkyně, stejně to byl člověk. To, to nechápeš Jess?" Blýsklo se mu v očích zoufalství. Obličej se mi sám od sebe zkroutil ve smutné grimase. Nevěděla jsem, co mu na to říct. Zavrtěl hlavou a otočil se zpět k autu. Na chvíli se podíval na barák, jen aby se ujistil, že se nic neděje.
Kde jsou sakra ostatní? Přece není možné, aby to prospali.
Poté dveře otevřel a zarazil se. Bála jsem se podívat dovnitř. Bála jsem se, že to Mattovi zlomí srdce.
Napočítám do deseti a pak se podívám, tohle zvládnu, když to zvládl Matt, tak já taky. Nejsem přece posera.
Jedna.
Matt zíral do dveří naprosto zaražen.
Dva.
Věděla jsem, že to není dobré znamení, kdyby tam Nathan nebyl, tak už by nějak reagoval.
Tři.
Chtěla jsem utéct. Utéct od všech problémů. Probudit se doma v posteli a neřešit věci, jako budoucí zhroucení svého přítele.
Čtyři.
Hlavou se mi mihla myšlenka, kam zmizela Katie s Darcy, ale ani jedna z nich tu prostě nebyly. Zmizely stejně, jako se objevily.
Pět.
Co, když tam je Nathan, ale je mrtvý?
Šest.
Matt se konečně vzpamatoval a bolestně zaskučel.
„Asi je čas zmizet," ozval se z auta Nathanův hlas a až teď jsem si uvědomila, jak strašně moc mi chyběl. Vystrčil hlavu z auta a já uviděla jeho typický úsměv, který mu ale tentokrát kazily modřiny na jeho tváři a rozseklý ret. Když jsem popošla směrem blíž k němu, uviděla jsem, že nohy i ruce má svázané, ale žádné zlomeniny, ani střelné rány pravděpodobně neměl.
„Nate," vypadlo ze mě něco mezi úlevným vydechnutím a panickým bůh ví čím. Proč k nám do barabizny vtrhla skupina, co chce zabít, co nejvíc lidí, ale nás zabít nechtějí a proč je teda Nathan naživu?
„Nechcete mě jeden z vás rozvázat?" Podotkl netrpělivě. Matt stál na místě a zděšeně se na Nathana díval. Vzpamatovala jsem se tedy, jako první a co nejrychleji k Nathanovi přešla a začala mu rozvazovat uzly na rukou.
Ani dopočítat mě nenechal.
@GabrielaBartoov tuhle kapitolu si, ale vůbec nezasloužíš ty šunkofleku a já přísahám, že se ti pomstím -,,,,,-
Nenapadá nic chytrého, co říct, tak asi nic :D
Love you all♥ Jste hrozně úžasní s těma komentářema ♥♥
-Vaše Eli♥