Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat skvělým děvčatům Aivinka a Kocicka14, které neúnavně komentují můj příběh a jejich ohlasy mi vždy vykouzlí úsměv na tváři. Děkuji holky 😊.
„Harry vstávej," křičel zrzek a třásl se svým černovlasým kamarádem, který podřimoval ve své posteli. „Musíme na snídani. Hermiona na nás už čeká dole a jestli tam nepřijdeme včas, asi nás zabije."
„Vždyť už jdu," ozval se Harry rozespale a vzal si své kulaté brýle z nočního stolku. S velkou nechutí se vyhrabal z postele, převlékl se, udělal si ranní hygienu a s Ronem, který už byl netrpělivý a pořád dokola mu říkal, ať sebou pohne, sešel do Nebelvírské společenské místnosti. Hermiona na ně čekala a vyčítavě je přejela pohledem. Cestou do jídelny si povídali o všem možném, a když už Harry seděl u stolu, nandal si na talíř trochu oříškového dortu a nalil si čaj. Když byl Harry už v půlce dortu a přemýšlel, jestli ho vůbec sní celý, do síně začaly vlétat sovy s různými dopisy.
„Támhle je Hedvika," ozvala se Hermiona a ukazovala na bělostnou sovu, která v záplavě hnědých, šedých a černých opeřenců přímo zářila.
„A něco nese," dodal Ron, když už byla sova podstatně blíž. Po chvíli už přistála přímo před Harrym, který ji láskyplně pohladil po hlavě. Poté, co měla sova dost hlazení, nechala si z nožičky odvázat psaní a pustila se do zbytku dortu, který její pán nedojedl. Harrymu to bylo jedno. On a jeho přátelé četli odpověď na dopis, který napsali před týdnem Billovi a hltal z něj každé slovo.
Ahoj Rone, Hermiono a Harry,
nejprve vám chci říct, že jsem dostal váš dopis. Hedvika doletěla v pořádku a vypadá to, že dopis nebyl nijak narušen. Každopádně, teď už k věci. Je toho dost, tak se připravte na pěkně dlouhý dopis. S Almou LeFay Peregrinovou jsme chodili do stejného ročníku. Dokonce jsme chodili i do stejné koleje. Tudíž jí je teď dvacet tři let. Popravdě, zajímavá mi přišla už od začátku. Merlinví, že když nás klobouk rozřazoval do kolejí, ona na té židli seděla snad celou hodinu. Jistě víte, jak moc je neobvyklé, že Moudrý klobouk nevynese rozsudek během několika vteřin. Nakonec se dostala do Nebelvíru, ale během několika málo týdnů jsem dokázal zjistit, že měla opravdu předpoklady dostat se snad do každé koleje. Byla odvážná, měla vysoké morální zásady, hrdost, byla až přehnaně ambiciózní, bystrá a upřímná. Po tomto výstupu ve Velké síni se s ní chtěli všichni přátelit. Nejspíš to ale bylo jen proto, že si mysleli, že je nějaká mocná čarodějka. Ona je ale všechny poslala k Salazarovi a odmítala se s nimi bavit. Připadalo mi, jakoby jim viděla do hlavy. I já jsem se s ní chtěl spřátelit, ale bylo to hlavně proto, že mi přišla zajímavá a tajemná. Bohužel ani se mnou nepromluvila ani slovo. Později se potvrdily domněnky všech žáků v Bradavicích. Profesorka Peregrinová byla opravdu velmi mocná čarodějka a stále jí je. Vzpomínám si, že už v prvním ročníku zvládala kouzla, která se učila až v tom sedmém. Jednou si z ní nějaký čtvrťák dělal legraci, ona ho proklela a on pak ještě celý týden kvákal jako žába. Od té doby se s ní nikdo nebavil a jí to bylo jedno. Občas rychleji jednala než myslela, ale to asi každý Nebelvír. Také jste se mě ptali, jestli se nestalo něco divného a já musím říct ano. Bylo to v jejím druhém ročníku. Ze dne na den se vypařila, jakoby k nám do školy nikdy nechodila. Celý profesorský sbor jí hledal asi tři dny. Samozřejmě celá škola vymýšlela nejrůznější teorie. Některé z nich byly až neuvěřitelně přitažené za vlasy. Nakonec se zjistilo, že přestoupila na školu do Rumunska. Tam dostudovala a pak se vrátila sem do Anglie a začala pracovat jako bystrozorka. Od té doby, co se vrátila do Británie jsem jí viděl jen jednou a to když obdržela Merlinův řád první třídy. Další věc, která se vymyká z normálů bylo to, že když jí bylo devatenáct chytila dvacet smrtijedů. Nikomu neřekla, jak to udělala a nikdo se ani neptal. Ministerstvo bylo rádo, že je má pod zámkem. Mě to ale vždycky přišlo zvláštní. Zkoušel jsem se poptat, ale nikdo o tom nic neví. I když existují pomluvy, že k tomu použila nějakou mocnou černou magii. Schopnosti by na to měla, ale nejspíš to budou jen pomluvy. Zkoušel jsem najít i něco o jejích rodičích, ale nic jsem nenašel. Je mi líto, že jsem toho nezjistil víc a nemohu vám pomoci. Jedno vím ale jistě. Držte se od ní co nejdál. Už na škole byla až moc tajemná na malé děvče. Nemám ani tušení, co s ní udělala kariéra bystrozorky a pomluvy závistivců. Nevymýšlejte žádné hlouposti a nic nepodnikejte.
Zdraví Bill Weasley.
Ps. Vím, že v poslední větě zním jako mamka, ale myslím to vážně.
Pss. Pozdravujte Ginny, Freda a George.
Naše trio dopis dočetlo v okamžiku a potom se na sebe podívali.
„Co si o tom myslíte," ozval se jako první Ron.
„Co je v Rumunsku nejzajímavějšího," zeptal se Harry své hnědovlasé kamarádky.
„Asi upíři," hlesla Hermiona, která asi poprvé v životě nepronesla více jak dvě slova.
„Jak-jako, že by byla Peregrinová upír a proto odjela z Bradavic," zakoktal Ron.
„Nemyslím si, že by byla upír," řekl Harry, který se teď zamyšleně díval na dopis. „Nemá velké špičáky."
„To je pravda," přitakala Hermiona. „Už bychom měli běžet, kluci, za chvíli začínají lektvary."
*********
Profesorka Peregrinová byla velmi hrdá žena. Proto když jí Brumbál řekl, že má Snape rád skořici, rozhodla se mu říct, že na hloupé vtipy opravdu nemá náladu. Nakonec ale šla do kuchyně ke skřítkům, aby zjistila, jestli třeba Brumbál nemluvil pravdu. Alma vůbec nevěděla, jak reagovat, když jí skřítci řekli, že si profesor Snape pravidelně chodí pro skořicové šneky. Kdyby neměla žádné zábrany, asi by se rozesmála na celé kolo. Nakonec si tedy vzala Albusovo radu k srdci a nechala si zabalit pár šneků pro profesora. Stále úplně nedokázala uvěřit tomu, že by snad mohl mít Albus pravdu. Rozhodla se tedy zariskovat a po dni plném učení a práce se vydala po večeři do učebny lektvarů. Vybavila se jí před očima její poslední návštěva u mistra lektvarů. Jenže tehdy byla úplně nervózní z dopisu od jejího bratra. Teď už byla klidná. Tedy v rámci možností. Lehce zaklepala na dveře a čekala, až jí Snape otevře. Dveře se s trhnutím otevřely a ihned se do ní zabodl přísný pohled onyxových očí.
„Co tu děláte, kolegyně," zasyčel Snape. „Myslel jsem, že máte dostatečný pud sebezáchovy a nebudete sem strkat nos poté, co jste zničila jednu z mých nejcennějších ingrediencí."
„Co se toho týče," nakousla profesorka toto téma opatrně, „přinesla jsem vám malý dárek," dořekla a vyndala z kapsy sukně lahvičku s rozdrceným šedým práškem. Profesor Snape si jí od profesorky převzal a její ruky se na letmou chvíli dotkly ledové prsty. Nedůvěřivě si k prášku čichl, ale po chvíli se vráska na jeho čele vyhladila a on na ní jen kývl.
„Výborně, kolegyně. Teď jste mi vrátila to, co bylo mé a můžete jít."
„Mám pro vás ještě něco," řekla profesorka bezbarvým hlasem a sundala poklop z tácu, který měla v ruce.
„Co to má znamenat," zvýšil profesor hlas a probodával profesorku skrz na skrz.
Žena nevěděla, co si má myslet. Že by si z ní dělal Albus legraci. „Nejspíš to je omyl," snažila se profesorka obhájit. „Brumbál mi říkal, že máte rád skořici. Víte, já tomu nevěřila, ale šla jsem ke skřítkům a oni říkali, že si tam chodí..."
„Zmlkněte, kolegyně," zarazil jí Snape. Chvíli se díval na lahodně vypadající šneky a poté si povzdechl tak, jakoby nějakým tvrdohlavým studentům vysvětloval látku celý den a oni jí stále nemohli pochopit. „Pojďte," řekl vyčerpaně a pokynul jí dovnitř. Tohle Alma opravdu nečekala. Dala tác profesorovi do rukou a v jeho očích si všimla zaraženého výrazu. Musela se ušklíbnout. Zajímalo jí, jestli se někdy někomu podařilo rozhodit profesora Snapea.
„Co dnes vaříte," zeptala se muže, který stále stál u dveří.
„Chystal jsem se vařit Kostirost pro madame Pomfreyovou, než jste mě vyrušila."
„Tak tedy můžeme začít," ozvala se Alma, která ignorovala to, že si profesor její přítomnost úplně neužívá. Došla k věšáku, kde si z kovového háčku vzala černou zástěru, aby si neušpinila své oblečení. „Kolik toho potřebujete?"
„Čtyři kotlíky," ozval se profesor, který byl trochu zmatený z toho, jak jeho kolegyně dokázala přebrat kontrolu tak rychle.
„Tak to abychom si pospíšili," řekla žena a zatopila pod kotlíkem. Snape došel do poliček pro přísady a profesorka následovala jeho příkladu. Teď před ní ležely nadrcené drápy z hypogryfa a pár plodů ďáblova osidla. Pomocí jednoduchého Aquamenti nalila do kotlíku požadované množství vody. Z vedlejšího stolu si vzala mosazné váhy a začala pečlivě odměřovat kolik lžiček drápů je potřeba přidat. Profesor Snape tohle všechno pozoroval s jistým zaujetím, pokud by se to dalo tak nazvat.
„Vyznáte se v lektvarech," zeptal se jí muž.
„Snažím se kolego," odpověděla mu žena, „snažím se porozumět všemu, co by se mi mohlo v životě hodit."
A tak oba profesoři, za neustálého bublání a míchání kotlíků, pracovali v tichosti až do pozdních večerních hodin.
*********
„Tenhle už je hotový," pronesla profesorka a na důkaz svých slov vhodila do kotlíku tři vylisované listy mandragory. „Teď už chybí jen dva." S potěšením si povšimla, že tři skořicoví šneci zmizeli, ale profesorovi to nedala nijak najevo.
„Nechcete už jít," zeptal se jí Snape. „Zítra musíte učit a asi nechcete, aby se stala stejná nehoda, jako váš první den."
„I vy musíte učit a o bezpečí mých studentů se nemusíte zajímat," odsekla mu profesorka a s ohlušujícím cink položila čistý kotlík na plamen.
„Jak myslíte," pokrčil Snape rameny a dal se do vyrábění čtvrté dávky lektvaru. Profesorku lektvary opravdu bavily. Už od svých mladých let se velmi ráda vzdělávala a z jejich rodinné knihovny přečetla snad každou knihu. Bradavice byly skvělá škola, ale Almě více vyhovovala Rumunská akademie. Měli více volitelných předmětů a učivo bylo náročnější. Profesorka vzala do ruky jeden z plodů osidla a nožíkem z něj vymačkávala šťávu. Najednou se prudce otevřely dveře laboratoře a žena se tak vylekala, že jí nožík ujel a ona se řízla do prstu. Profesorka sykla bolestí a tiskla si ránu, aby z ní neteklo tolik krve.
„Almo," ozval se za ní arogantní hlas, který švihl do jejího těla jako bič. Profesorka mu ihned chtěla říct, ať vypadne, ale vysoký muž s hákovitým nosem a jazykem ostrým jako břitva jí předběhl.
„Co děláte v mé laboratoři," zasyčel na vysokého muže před sebou. Měl na krátko střižené hnědé vlasy a ocelově šedé oči, které se povýšeně dívaly kolem sebe. Vypadal jako úplně normální muž, až tedy na jednu věc. Přes celou tvář se mu táhla dlouhá zubatá jizva, která hyzdila mužův obličej.
„Hledal jsem tu Almu LeFay Peregrinovou a taky jsem jí našel," odpověděl mu odměřeně. „Potřebuji, abys šla se mnou," vyslovil tento rozkaz, který by pro někoho jiného vyzněl jako prosba. Snape si nejspíš všiml zoufalství v profesorčiných očí, protože promluvil.
„Má kolegyně tu má práci. Že paní profesorko?"
„Ano, kolego, máte úplnou pravdu," řekla vděčně. „Přijdu později," odbyla teď muže před sebou.
„Chci, abys šla hned."
„A já chci, abyste odešel z mé laboratoře," projevil se Snape, který do muže zabodl jeden ze svých pověstných pohledů, před kterým se studenti krčili v rohu.
„Budu na tebe čekat," ozval se naposledy hnědovlasý muž, než prchl z laboratoře. Alma se otočila zpátky ke stolu a začala si hůlkou ošetřovat krvácející prst.
„Parchant, nechápu, proč sem vůbec leze," mumlala si profesorka pro sebe.
„Kdo to byl," ozvalo se teď těsně u profesorčina ucha. Bylo to tak blízko, že cítila na svém krku Snapeův teplý dech. Vyděsilo jí to a ona se zatřásla. „Nelíbí se vám má přítomnost," uchechtl se Snape.
„Tím to nebude," vykoktala žena a chtěla se dostat co nejdál z profesorova dosahu. Každopádně byla tak vykolejená, že do něj narazila. Ucítila z něj vůni sušených bylinek a různých lektvarů, které se smísily do jedné zvláštní specifické vůně. Takhle tedy voní Severus Snape, pomyslela si. Ihned se od něj odtáhla a prošla mezerou, která se mezi nimi vytvořila.
„Kdo to tedy byl," zeptal se jí znovu Snape hlasem, který jí projel jako nůž.
„Nikdo důležitý," odvětila mu.
„Co tady chtěl," zkusil to Snape znovu a Alma se začínala cítit jako u výslechu, který jako bystrozorka prováděla. Tedy až na to, že většinou nebyla na místě člověka, který byl vyslýchán.
„Kladete mnoho otázek," odvětila mu a sklopila pohled od onyxově černých očí, které do ní propalovaly díru. „A já na ně nebudu odpovídat. Už bych měla jít." Snape se jí nepokoušel zastavit a jen pozoroval, jak vybíhala z kabinetu.
*********
Samozřejmě, měla to tušit, nadávala si Alma. Měla tušit, že její bratr, ten arogantní parchant, udělá všechno, aby jí viděl a mohl do ní rýpat pořád a pořád dokola. Aby jí mohl připomínat její chyby, kterých nebylo málo. A Albus, ten nebyl o moc lepší. Kdo jiný by taky řekl jejímu bratrovi, kde je. Rozzlobeně zaklepala na dveře ředitelny a vtrhla dovnitř. U stolu seděl Albus a její bratr. Albus se snažil s jejím bratrem mluvit, ale on ho ignoroval.
„Ach drahá, jsi tady," ozval se Albus vesele a usmíval se na ní od ucha k uchu. „Byla jsi u Severuse," zeptal se jí.
„Zaprvé, nevím proč se na to ptáš, když znáš odpověď a za druhé, byla bych tam doteď, kdyby mě jistá osoba nevyrušila."
„No tak, Almo," pokáral jí Albus, „tvůj bratr s tebou chtěl jen mluvit."
„Já moc dobře vím, co chce a proč je tady."
„Chtěl jsem s tebou mluvit o tom, kde budu přebývat, až tu budu trávit týden," přerušil jí její bratr.
„Přebývat můžeš klidně na dlažbě před Velkou síní, Erdogane," pronesla Alma sarkasticky. „Postarej se o to sám. Jsi už přeci dospělý."
„Nezměnila ses Almo, víš to? Pořád jsi stejná potvora."
„To by stačilo vy dva," zvýšil Brumbál hlas a díval se na ně přísným pohledem.
„Říká největší mizera, kterého jsem kdy poznala," pronesla profesorka tvrdě. „zítra jedu pryč. Volají mě mé povinnosti. Pokud mě teď omluvíš, Albusi, půjdu si lehnout," ospravedlnila se profesorka a na jejího bratra se ani nepodívala. Rychlým krokem vyšla z ředitelny a vydala se pryč chodbami zalitými opojným tichem. Kdyby se jí někdo zeptal, kdy se s jejím bratrem začali skutečně nenávidět, dokázala by mu odpovědět bez zaváhání. Dokázala pochopit, že se Albus snaží dát jejich pokřivené vztahy dohromady, ale to opravdu nebylo možné. Byly totiž pokřivené až moc.
Tak a je tu další kapitola. Byla to docela dlouhá doba, ale jsem ráda, že se mi povedlo jí napsat. A opět mám na vás další otázku😂😂😂. Proč si myslíte, že Alma nemá s jejím bratrem dobrý vztah? Určitě mi to napište do komentářů. Děkuji za všechny hlasy, sdílení a komenty. Vaše chosenwitch.