Austin byl evidentně tak v šoku, že nechal Jacka okolo sebe projít, takže jsme ho nyní mohli všichni vidět. Ústa se mi v šoku pootevřela a Matt byl tak mimo, že ho ani nenapadlo vystřelit.
„Ty máš být mrtvý," vzpamatoval se Austin jako první. To sakra má být mrtvý, už od té doby, co jsem odešla z hry. Teda...tehdy jsem ho neviděla přímo mrtvého, ale když se tady dosud ještě nezjevil, tak nějak jsem ho ve své mysli pohřbila.
„Evidentně nejsem," pokrčil rameny.
„Dej mi jediný důvod, proč tě nezastřelit," vzpamatoval se Matt a zbraň odjistil.
„Protože mě posílá tvoje překvapivě skoro nahá přítelkyně, máš větší prsa, než jsem si myslel mimochodem," mrkl na mě.
„Hej!" Vyjekla jsem a Matt v tu chvíli vytáhl deku, tak vysoko, až mi ji málem přetáhl i přes hlavu. Nehledě na to, že podprsenku mám stále na správném místě. Díky bohu.
„Počkat, poslala tě Jess? Cože?" Zaměřil se Austin na část věty, která neobsahovala moje prsa.
„Jeden pohled nesprávným směrem a odprásknu tě," ozvala se Mattova žárlivost. Potichu jsem se uchechtla. Je to roztomilý, když žárlí.
„Jsem jediný, koho zaujala ta část, kdy řekl, že ho posíláš ty Jess?" Ozval se znovu Austin. Oh jo jasně. Jess soustřeď se.
„Neposlala jsem tě," zavrtěla jsem hlavou a zírala na Mattovu zbraň. Znervózňovalo mě, že jeho zbraň je jen několik centimetrů od mé hlavy. Jasně, nemířil na mě a ani by mě nikdy nezastřelil, nehledě na to, že jsem u hlavy měla její rukojeť a ne hlaveň, ale stejně. Nemohla jsem mu však říct, ať ji dá dolu, mířit na Jacka, bylo tak nějak opodstatněné. Hodně opodstatněné.
„Ale ano poslala," oponoval. Jak bych ho mohla poslat? Naposledy, když jsem ho viděla, tak umíral. V tu chvíli jsem mu rozhodně neřekla, aby se za námi za rok zastavil. V tu chvíli jsem ani netušila, že tu za rok budu.
„Řekla, že ne, tak ne," stál Matt na mé straně.
„Kdyby tohle byla past, tak už by se něco stalo, ne?" Argumentoval. To je pravda. Už takhle bylo zvláštní, že přišel sám. Nedává to smysl, stejně, jako to, co říká.
„Kdy jsem tě teda poslala?" Zeptala jsem se unaveně. Cítila jsem únavu, přestože jsem se před chvílí probrala. Jsem věčně unavená, i když jsem před chvílí neumřela, natož teď.
„Před půl rokem," odpověděl jakoby nic. Z Matta vypadlo potiché: „Cože?"
Zatímco já dokázala jenom zírat.
„Nechci znít egoisticky, ale kdyby byla před půl rokem ve hře, mám takový pocit, že by šla za mnou, a ne za tebou," oponoval Matt. Jack natáhl směrem ke mně bílou obálku a já na ní dokázala jen zírat.
„Napsal jsi mi dopis?" Zeptala jsem se mdle.
„Ne, napsala sis ho ty sama," odpověděl prostě, jako kdyby to nic nebylo. Napsala jsem si dopis? Před půl rokem jsem si napsala dopis, protože proč ne.
„Dej mi ho," natáhla jsem k němu nedůvěřivě ruku, jako kdyby mi ji mohl každou chvíli ukousnout, nebo třeba prostřelit.
„Přečti si ho, až budeš sama," řekl mezitím, co mi ho vkládal do rukou. Obálka byla čistě bílá, nebyla nijak nadepsaná a ani porušená.
„Proč?" Zeptala jsem se podezíravě. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že je to past, ale zároveň jsem nenacházela jediný kloudný nápad, jak by tohle past být mohla. Je to jenom dopis. Dopisy nevybuchují ani nezabíjí lidi.
„Hele já nevím, přišla jsi za mnou před půl rokem, řekla jsi mi minimum a zadala mi úkol, ať ti za půl roku donesu tenhle dopis a ať ti řeknu, ať si ho přečteš sama. Pěkně jsem kvůli tobě riskoval, taky jste mě mohli zastřelit hned u dveří a kdyby někdo zjistil, že mám tenhle dopis, taky jsem mohl zhebnout," zamračil se na mě, evidentně také nebyl moc nadšený, že tu je. Nedivím se, Austin s Mattem na něho stále mířili, zatímco Michael vše jen zmateně pozoroval. Jako vždycky. Idiot.
„Proč bys pro mě měl dělat nějakou laskavost?" Zvedla jsem obočí. Tohle se mi nezdálo, proč bych šla zrovna za ním? Matt měl pravdu, přece bych šla rovnou za ním.
„Přece mu nebudeš věřit! Zcela jasně kecá!" Ozval se udiveným hlasem Matt. Nevěděla jsem, co mu na to říct, tak jsem pouze pokrčila rameny. Nevěřím mu, ale momentálně nedělá nic, čím by nás mohl ohrozit.
„Řekla jsi, že pokud to neudělám ohrozím tvůj plán," pokrčil ledabyle rameny.
„Plán čeho?" Zeptal se Matt, ale Jack neodpovídal, pouze se díval na mě, protože věděl, že já vím, co mám na mysli.
Plán na zničení této hry.
„Přečtu si to a když mám sama, tak i sama," přikývla jsem.
„Zbláznila ses? Nehneš se ode mě ani na krok, přece mu nevěříš!" Procedil Matt mezi zuby.
„Věřím sobě," pokrčila jsem lehce rameny. Jackovi nevěřím, ani tu jeho liliputí výšku, ale věřím sobě. Neohrozila bych Matta. Dát nebezpečný dopis, někomu, koho nemám ráda, protože jeho ohrožení života bych si tolik nevyčítala s tím, že je to návod k tomu udělat to, co chce i on. To zní něco jako já. Nehledě na to, že pokud jsem se pak potřebovala rychle vrátit Matt by mě nenechal od něho jenom tak odejít bez vysvětlení. A já bych od něho odejít ani nechtěla.
„Tohle je pitomost Jess," nesouhlasil Matt a vypadal, že nemá daleko k tomu tu spoušť opravdu zmáčknout.
„Věř mi, věř mé minulé já. Co, když je v tom něco, co mi řekne, co jsem dělala poslední rok? Chci to vědět a jestli jsem nechtěla, aby u toho někdo byl, tak to bylo pravděpodobně oprávněné. Prosím Matte, nech mě si to přečíst." Matt chvíli nemluvil, ale nakonec poraženě vydechl přebytečný vzduch. Evidentně své skoro mrtvé přítelkyni nedokázal momentálně nic odepřít.
„Jděte do kuchyně, všichni, za chvíli za vámi přijdu," řekl poraženecky a zbraň sklopil. Austin stále zůstával v pozoru a popostrčil Jacka, který šel překvapivě dobrovolně. Zvedla jsem se z Matta, takže jsem momentálně seděla před ním a on se zvedl. Díval se na mě se založenýma rukama a mračil se, což jsem dokázala postřehnout jen postranním viděním.
Bože, ty břišáky.
„Ty se červenáš princezno," zazubil se na mě, jak se schovávám za fialovou deku, do které jsme před chvíli byli oba zamotaní.
„Blbost," kuňkla jsem a stálo mě veškeré přesvědčení, abych se mu podívala do očí. Koukej mu do očí Jess, tak před tebou stojí jenom v trenýrkách a má břišáky, no a co.
Bože, ty břišáky.
Sklonil se ke mně a jemně mě políbil na rty.
„Rozptyluješ mě," zamumlala jsem a vlastně nevím, proč to dělám. Chtěla jsem, aby mě líbal, chtěla jsem, aby se tady přede mnou producíroval, ale chtěla jsem i zjistit, co se děje a zvědavost vždycky vítězí.
„Já tebe?" Zasmál se, jako kdybych řekla tu nejvtipnější věc na světě.
„Jo," zamračila jsem se a nechápala, co je na tom tak vtipného.
„Před chvílí jsi mi málem umřela a jediný na co momentálně dokážu myslet je, jak z tebe tu bílou podprsenku dostat," řekl naprosto vážně.
„Oh," vypadlo ze mě pouze. Neumím vést tyhle konverzace, nikdy jsem je nevedla. Nebylo s kým.
„Jo, to bys říkala, ale mnohem víc nahlas," zakřenil se znova. Kde se to v něm bere? Nikdy takovéto narážky neměl a já se styděla za to, že jsem chtěla umět mu to oplatit mu to stejnou mincí. Chtěla jsem být sexbomba, co bude vědět, co říct. Místo jakéhokoliv slova jsem se k němu naklonila a políbila ho.
Okamžitě reagoval a naklonil se nade mě a jemně mě přimáčkl k sedačce, tím způsobem, že jsem byla nucena si lehnout. Přidržoval se rukama, aby mě nezalehl a drancoval moje ústa. Bylo to jiné než normálně, mnohem víc... ehm... jak to říct, jako dáma. Vášnivé.
„Matthew, nech být její vagínu, ať si přečte ten dopis," zakřičel Jack. Matt se odklonil od mých rtů a naštvaně zafuněl. Položil si čelo vedle mé hlavy a zaskučel.
„Zastřelím ho, opravdu to udělám," zamumlal.
„Jojo, já někoho taky udělám," vypadlo ze mě automaticky. Matt se na mě široce usmál a zakmital obočím. Ústa se mi pootevřela v šoku, co jsem vlastně řekla.
„U-udělám, jakože zastřelím. Já-já," koktala jsem a připlácla si ruce na obličej, abych se na něho nemusela dívat. Jsem neschopná, ani vyjádřit se neumím. Pitomé dvojsmysly. Matt se zasmál a políbil mě na čelo.
„Buď opatrná," řekl prostě. Opatrná před čím? Ten dopis mě asi nezastřelí.
„Třeba jsi to psala ty, ale třeba jsi to ty taky nepsala. Nenech se ničím z toho dopisu vydeptat ano?" Dokončil svoji myšlenku a já pouze přikývla. Nevěděla jsem, co mu na to říct. Věřila jsem však tomu, že kdybych to nepsala já poznala bych to. Ne ani tak podle rukopisu, jako podle stylu vyjadřování. Přece znám samu sebe. Matt se zvedl a s posledním povzbudivým úsměvem odešel do kuchyně.
Jdeme na to.
Agh mě se tahle kapitola nelíbíí, ale potřebuju jí už vydat a zítra odjíždím na tábor, tudíž nemám čas ji ještě nějak předělat nehledě na to, že jsem to měnila už asi tak 684153165x.
No, dejte mi vědět, jestli vám se líbí a já frčím bcs nic nestíhám.
Omlouvám se za nevydání kapitoly dřív, ale měla jsem školní praxe :/.
Inu, snad se vám kapitola líbit bude a zanecháte mi svoje reakce ♥
Love you all♥
Vaše Eli♥