Paduuum, to mrkate na drát, že už jsem tady co? ❤ :D
Jsem tak přidávala na jedné nejmenované stránce knížky do svého virtuálního košíku a tak nejak jsem zjistila, že bych potřebovala vykrást banku nebo ja fakt nevim :DDD no fakt, kde mám na to ty prachy brát? Jak všichni tvrdí, že naše generace nečte, tak to pěkný kulový mi čteme, jenom nemáme prachy na to si všechny knížky furt kupovat! #sadstory
No a tak jsem se nějak rozhodla, že kvuli teto nespravedlnosti aspoň vydam ChAG, abyste aspoň vy měli, co číst ❤.
Nemohla jsem se ho ptát na další otázky, co se mi rojili v hlavě, jelikož se ze shora přihrnul Michael s tím, že bedny tam jsou, ale neví, co má vzít k jídlu. Austin jenom beze slova přikývl a odešel dveřmi, kterými Michael zrovna přišel.
„Jsi v pohodě?" Zadíval se na mě Michael.
„Jo jasně," přikývla jsem a poněkud mdle se usmála.
„Nevypadáš," podotkl.
„Fakt jsem, jdu se tady porozhlédnout," nečekala jsem na jeho reakci a vylezla jsem z chaty ven. Nic nepotěší holku víc, než když se dozví, že má zničit kluka, kterého miluje. Teď mám nejlepší šanci začít plnit svůj plán, dokud je Austin nahoře a Michael vevnitř. S hlubokým nádechem jsem se rozběhla hlouběji do lesa. Vlastně vůbec nemusím běžet, ale měla jsem k tomu tendenci. Možná proto, abych si to nerozmyslela, ne že bych běžela nějak daleko, mohla jsem uběhnout nějakých 150 metrů, když jsem kvůli své fyzičce musela zpomalit. Čím dál jsem byla, tím více jsem si uvědomila, že jdu úplně na slepo. Jak mám ty podivné šedivé osoby najít, když nemám tušení, kdy nebo proč se objevují. Shledávala jsem pozitivním, že se začíná stmívat. Ve tmě přece ty zářivé postavy lépe uvidím i na dálku.
„Co si myslíš, že děláš?" Ozval se nedaleko ode mě dívčí hlas. Prudce jsem se s infarktem otočila. Tak 5 metrů ode mě mohla stát dívka, která by vypadala i normálně, kdyby nebyla černobílá. Záře z ní nevycházela ani nic jiného, jenom prostě neměla žádnou barvu. Byla hubená, dlouhé vlasy měla volně rozpuštěné, ruce založené na hrudi a vypadala naštvaně.
„Ehm," zarazila jsem se. Vůbec jsem nevěděla, co jí mám říct. Tak daleko jsem se v mém plánu nedostala, jelikož jsem opravdu pochybovala, že někoho najdu.
„Myslíš si, že jsme jako štěňata, která zavoláš a my přijdeme?" Řekla vztekle. Následně se okolo ní zablesklo světlo a ona se nacházela hned vedle mě. Vyjekla jsem a automaticky couvla.
„Tak co si o sobě myslíš?!" Zakřičela, až se jí vlasy divoce rozlétly směrem ke mně, jako kdyby jí do zad foukal prudký vítr.
„Nic, já jenom-"
„Ty co?!" Skočila mi do řeči dřív, než jsem jí mohla odpovědět. Tak jo Jess, přece se nenecháš zastrašit ukřičeným, šedivým flekem.
„Chci vědět, co se to tady děje, proč vás vidím, jako jediná," zvedla jsem bradu na důkaz vzoru. Dívce se na tváři objevil arogantní úsměv.
„Bojíš se, že jsi se zbláznila," zasmála se a opět se se zábleskem světla přemístila. Tentokrát však za mě, rychle jsem se otočila a měla neuvěřitelnou chuť ji svázat, aby tohle přestala dělat. Já vlastně nevím, co jsem očekávala. Asi nějaký milý, šedý flek, co mi to všechno vysvětlí. Rozhodně ne tohle.
„A co když ti řeknu, že jsi se opravdu zbláznila? Že jsi z téhle hry naprosto zešílela." V tu chvíli z ní začala vycházet šedivý dým, jako kdyby ucházel balónek. Jako had se mi dým plazil okolo nohou a stoupal vzhůru po mých končetinách. Vlasy jí lítali okolo hlavy ve všemožných kreacích, i když bylo naprosté bezvětrnostní podmínky. Tak jo Jess, čas něco udělat, něco vymyslet.
„Nejsi první a určitě nejsi ani poslední. My nejsme vaši domácí mazlíčci, já už se odmítám nechávat využívat, je ti to jasné?" Ztlumila svůj hlas na pouhý šepot a nakláněla se ke mně čím dál tím blíže. Dle mého názoru to dělala z jediného důvodu, aby mě vyděsila a musím přiznat, že se jí to daří.
„Nechci tě využít," polkla jsem naprázdno.
„To říkají všichni, chceš mě využít, jenom to ještě nevíš zlatíčko. Myslíš si, že ti nemůžu ublížit? To, že mě vidíš, není požehnání děvče. Je to prokletí," následně mi foukla do tváře a já se propadla do tmy.
I know, tahle kapitola je krátká, ale to epesní zakončení? Jako halí. Já ho nemohla prostě jenom tak zrušit a psát hned pokračování :D proto je taky kapitola dřív a další bych chtěla taky přidat dřív než za týden, tak snad mi to vyjde! :D
Btw. Nějaké nápady, co si mám přidat do svého virtuálního košíčku, abych mohla ještě vic skucet, ze nemam money? Prosim fantasy s dávkou romance, abych mohla šíleně shipovat něco na zpusob TMI, Prozřetelnosti, Šepotání (ktery jsem furt nedočetla - Zrcadlení také trůní v mém košíčku a pláče, že na něho nemám penize. Uz fakt potřebuju narozeniny :DD) a tak prostě chápete. Díky moc❤
Jen tak mimochodem jsem si 100% jista, že jsem vám chtěla něco důležitého říct, ale bohužel si nemůžu vybavit co, vsak ja si driv nebo později vzpomenu.
Tak zatím pa❤
Love you all❤
Vaše Eli❤