JAMES' VIEW
Ležel jsem na pohovce v tourbusu a ani nevěděl, jestli se do Londýna těším nebo ne. Bál jsem se...hlavně po tom, co jsem udělal v Liverpoolu. Musel jsem si všechno s Charlie vyříkat. Nejtěžší a nejdůležitější úkol pro dnešek.
Nevím, co se mnou bylo, ale nepokoušel jsem se jí volat a nezkoušel vůbec nic, jak se s ní spojit. Ona sama to udělala a já se choval, že bych si nakopal. Proč jsem takový pokrytec? Nesnáším se za to. Jestli čeká naše dítě a já se chovám takhle, jak to můžeme zvládnout? Jak to bude vypadat až to malé bude tady? Jsem tak zbabělý. No a jak se asi může cítit? To mi došlo až teď, jakože 'Hele puso, udělám ti dítě a pak se prostě nebudu starat, jo?'
Tourbus sebou zacukal a Tris se přiřítil za mnou.
"Zvedej se. Jdeme na jídlo." Usmál se a pohladil se po břiše.
"Jasně." Snažil jsem se mu úsměv opětovat a položenou kytaru na sobě začal dávat zpět do obalu. Stejně jsem nehrál, jen na mě ležela a já do ní nesmyslně ťukal.
-
"Trisi chci vidět jak se teď vykulíš na pódium." Zasmál jsem se, protože po jídle vzdychal jako by se měl pozvracet.
"To mi ještě do té doby slehne." Máchl rukou a zafuněl.
"Jasně." Plácl ho po zádech - stále - textující Brad. Počkat co?
"Brade? Jsi v pořádku?" Optal se ho Con.
"Nemáš horečku nebo tak?" Přidal jsem se já.
"Co vám hrabe?" Vykulil oči.
"Jsi celý červený." Uchechtl jsem se.
"A TEXTUJEŠ!" Vyjekl Tris a pošťouchl ho...všichni jsme věděli proč se červená. Teda né že by jsme mu četli zprávy s Michelle, ale byl z ní celý paf. Koukli jsme na sebe vědoucně, když v tom si Tris dlouze krknul.
"Tristane!" Zahučel Con.
"Pardon." Chytl se za hruď a mě bylo špatně, protože jsem mohl cítit, to co vykrkl. Dneska toho do sebe dal víc než jindy snad.
Brad poodešel o něco dál a stále čučel do mobilu s žužláním svého rtu, taky byl celý nervózní z dneška, nejen že měla v davu někde být, ale taky jsme je měli po koncertě vidět. Obě dvě.
Nebyl jediný nervózní.
-
"...So Wake uppp, your sleeping heaaart..." Usmíval jsem se, protože tahle show byla vážně skvělá. Koukal jsem se do davu, zatímco v písničce byla chvíle bez zpěvu. Zachytil jsem její smích, zachytil jsem její jiskřivé oči. Jak jsem si jí nemohl všimnout dřív, když je jen ve druhé řadě? Brad se ke mě přiblížil a tak jsem toho využil. Kývl jsem hlavou do davu k nim a usmál se zeširoka na něj, koukl se tím směrem a najednou mu úplně zajiskřily oči. Musel jsem se zasmát. On zabořil hlavu do mého ramena a taky se zasmál, pak odskočil a začal zase zpívat.
Tak rád jsem jí viděl, ale proč jsem včera napsal to, co jsem napsal? Jsem debil. Na jednu stranu jsem se bál, na druhou jsem byl natěšený jako malé děcko. Hmmm a dneska mi to taky snad řekne...o to se bojím mnohem víc, nemůžu prostě ne...dítě? Proboha.
Rozloučili jsme se s fanoušky a odběhli jsme do zákulisí. O pár minut později se objevil Tris s holkama. Nečemu se smáli a Tris držel Charlie kolem krku a cloumal s ní, přičemž ona se smála se slzami v očích. Jak jsem byl rád, že je šťastná.
"Jamesi?" Zaťukal mi na rameno Fin, manager touru. "Máš jít za Joem."
"Ale-"
"Běž." Otočil jsem se a následoval ho, i když jsem chtěl jít s nimi a mít všechny otázky zodpovězené.
S Joem to bylo celkem rychlý, naštěstí žádný průser, o mém barovém výkyvu se nahoře nedozvěděli. Díkybohu!
Skoro jsem běžel od Joea, jak moc už jsem tam chtěl taky být. Rozrazil jsem dveře a všichni s úsměvy na tváři prudce koukli ke mě a já nadzvedl obočí, jakoby se tu mluvilo o mě.
"Asi bych měla Jamesovi něco říct, co?" Zašklebila se Charlie a mě vyschlo v krku. Shit je to tady. Jdou se kupovat pleny. Vyvlíkla se ze sedačky, kde byla zapadlá mezi Conem a Trisem, prošla kolem mě a a za mnou s tupým výrazem ještě zavřela dveře. "Půjdeme asi někam do soukromí, ne?" Zahihňala se nervózně. Koukal jsem se za jejími zády, moc jí to v tom svetru slušelo. Říkala něco o Bradovi a Michelle.
Já byl zticha, celá ta situace mě dostávala a já byl ohromený z mé ohromenosti, že nedokážu ani mluvit, plus jsem se snažil ignorovat tu ruku obemknutou kolem mého zápěstí.
Zašli jsme ke schodům na pódium a Charlie se ještě ujišťovala, jestli tu někdo náhodou není.
"Tááákže." Sedla si ke mě na vrchní schod a semkla ruce k sobě.
"Promiň za to, co jsem včera napsal." Sklonil jsem hlavu a skousl ret.
"Chápu to. To já jsem furt odtažitá, stále mluvím o kamarádství, řečičky a tak, je to taky moje vina. Jen jsem se o tebe bála, Tris mi volal, že jsi zmizel a prostě nemohla jsem jen tak nečinně ležet." Skousla si ret a sklopila pohled.
"Myslím ale, že je tu něco důležitějšího, o čem by jsme spolu měli mluvit." Šeptal jsem, protože kolem procházeli nějací lidé.
"To asi jo." Vydechla. "Tris mi objasnil, v jakém duchu se to u vás táhlo a tvoje obavy chápu nejvíc." Rozesmála se. Ona se rozesmála? Dělá si ze mě srandu? Tak já tu řeším, jak hrozný otec budu a jí to příjde k smíchu.
"Počkej, proč se směješ?" Nechápavě jsem jí chytl za loket.
"Nemáš se čeho bát." Utírala si pomalu uslzené oči smíchem. "Nejsem těhotná." Vydechla.
"Nejsi?!" Vyjekl jsem a rychle se k ní natočil a ještě jí zmáčkl koleno, což jí trošku uzemnilo od smíchu.
"Ne." Usmála se až se jí tváře prošily ďolíčkama. Objal jsem jí pevně a jako když zrychleně kolíbal samou radostí. "Jsem ráda, že jsme z toho oba tak nadšení." Zasmála se mi do ucha a já se zasmál taky.
"A koho to sakra bylo?" Pustil jsem jí, ale stejně jsem ruce svěsil na její nohy. Nebudu lhát, nechtěl jsem se jí nedotýkat.
"No moje. Kirstie to napadlo, kvůli tomu jak jsem omdlela a pak jsme návod nechali v kuchyni, takže mě vyděsila, že růžová je pozitivní." Usmívala se jako sluníčko a já prostě nemohl a civěl na ní. "Jamesi?" Drkla do mě.
"A co ti teda bylo?" Zamrkal jsem párkrát.
"Malnutrice či co." Plácla rukou.
"To zní jako něco s živinami...nechceš tím říct, že jsi nejedla." Nahnul jsem hlavu na stranu a nechtěl si to ani připustit.
"No...trošku." Přimhouřila oči při stisknutí palce a ukazováčku přede mnou. "Každopádně bych nikdy neřekla, že v sedmmnácti použiju těhotenský test." Uchechtla se a já už taky, vím, že by se mnou jídlo řešit nechtěla. Ale jednou jí naučím se mnou mluvit o všem. Můj cíl.
"Chceš se kouknout na pódium?" Uslyšel jsem Brada vzdáleně.
Naklonil jsem se k Charlienému uchu a viděl, že sebou trochu cukla. "Nevypaříme se?" Zašeptal jsem a Charlie jen urputně kývla a oba jsme se snažili potichu projít mezi bednami, protože Brad s Michelle se se smíchem blížili čím dál tím víc.
-
"Kam teď?" Dal jsem si kapuci na hlavu, hrozně fučelo, ale taky jsem nechtěl, aby mě tu někdo poznal. Naštěstí už byla tma a celkem pozdě.
"Pojď." Ukázala směrem na metro a já jí rychle doběhl.
Jeli jsme několik zastávek, dokud jsme nebyli na Greenwich, což bylo docela daleko od místa koncertu. Zatáhla mě do greenwichského parku, kde teď nebyla ani noha, čemuž jsem se na jednu stranu divil.
"Co škola?" Optal jsem se a porozhlídl se kolem.
"Ale no tak. Já myslela, že si celkem rozumíme a nemusíme rozebírat témata, který se používají na poslední chvíle ticha." Narazila do mě. "Co říkáte na to počasí tenhle týden?"
"A tohle je co?" Uchechtl jsem se.
"Názorný příklad jak se to dělat nemá." Usmála se na mě ironicky.
"Nech toho Cooperová." Šťouchl jsem do ní.
"Čeho Mcveyi?" Skousla si ret. "Došli vám slova pane? Není pro vás už čas spát? Večerníček skončil." Snažila se mě vyhecovat.
"Charlie..." Ztišil jsem hlas.
"Co?" Vykulila na mě oči a rozhlížela se kolem.
"Tohle." Naklonil jsem se k ní a začal jí lechtat na krku studenýma rukama. Výskala a začala mi utíkat do toho kopce. Rozběhl jsem se také a doběhl jí k vršku, kde svítilo jen pár lamp. Chytla se zábradlí a prudce vydechla. Došel jsem k ní a koukal se jak se dívá směrem do dálky.
Vlasy jí lehce poletovaly a rámovaly načervenalý obličej. Usmívala se mírným úsměvem a ševelení listů mě odzbrojovalo tou dokonalou kombinací.
"Nekoukej na mě." Promluvila najednou a pohlídla ke mě a střetla se se mnou pohledem. "Koukej na tu krásu." Ukázala prstem před sebe a já rovnou za ním. Před námi se ve světlech tyčil živoucí Londýn. Pohled na mrakodrapy teď v noci byl báječný. "Je tu tak krásně ticho. Je to až vtipný, když si uvědomíš, kolik aut a zvuků se děje těch pár metrů od nás. A tady? Jako by se čas zastavil." Koukl jsem se znovu na ní a viděl, jak to tu moc miluje.
Je tak krásná.
"Kdo?" Ou zase jsem něco řekl nahlas bez toho, aniž bych to tušil. Až moc jsem se zasnil.
"Ty." Vydechl jsem a podíval se jak si zevnitř kouše tváře, aby se nezačala usmívat, ale něco přece jen nedokázala nezamaskovat. "Nečervenej se." Zasmál jsem se a štípl jí do tváře. Zase jsem se plně věnoval pohledu na Londýn.
Mezi námi bylo ticho, ale příjemné.
"Víš, co jsem si říkala? A ne jenom já. S Trisem jsme se na tom shodli a kluci se tomu názoru taky hlásili." Skousla si ret, ale na mě se nedívala.
"Co?" Znejistil jsem.
"Že jsi někdy až moc vážný." Koukla na svoji botu, co měla na druhé příčce zábradlí. "Jako by ti bylo šedesát." Koukla na mě a když si všimla mého výrazu, vybuchla smíchy a já taky.
"Tak tohle si o mě myslíte jo?" Stoupl jsem si jako když uraženě.
"Jo." Vyplázla jazyk. Obemkl jsem ruce kolem jejího pasu a oddělil jí nejen od zábradlí, ale i od země. "Aaa co to děláš?" Zasmála se.
"Jsem přece moc vážný." Začal jsem s ní točit dokola a oba jsme se smáli. "Někdo v tý skupině musí být zodpovědný." Dal jsem jí na zem, ale ruce jsem nechával na jejím pasu a ona se ke mě otočila a koukla mi do očí.
"Nemusíš." Řekla pomalu a ztěžka polkla. Tělo na těle. Olízl jsem si rty a ona zavřela oči a hlavou zavrtěla. "Já-"
Věděl jsem, že mám furt ruce zmrzlý nehledě na to, že s nacházely na jejím kabátu. Zvedl jsem jednu ruku a dal jí na její zadní část krku. Rychle otevřela oči a nasála vzduch a koukala na mě nevěřícně, zatímco já se hihňal.
Sklonila se k zemi a hodila po mě sněhovou kouli ze trochy sněhu, co se tu místy nacházel. Ještě nějakou dobu jsme se spolu smáli a říkali nevhodné poznámky, které snad ani nedávali smysl. Zrovna jsme se smáli nějakému vtipu, když Charlie ztichla. Koukl jsem se na ní, co se děje a ona mě hypnotizovala pohledem.
"Co-" Začal jsem a ona s úsměvem zakývala hlavou.
Charlie se zvedla z patníku, na kterém jsme seděli a stoupla si na spodní příčku zábradlí, došel jsem za ní, když-
"Miluju když se James McVey umí uvolnit a nemyslí všechno tak vážně! Takhle se mi to líbí!" Zakřičela až se to odrazilo okolo. Začal jsem se smát a ona taky. "Jsi to konečně ty-"
"Hele taky miluju Brada Simpsona a nemusím to vyřvávat v deset večer." Ozvalo se z trávníku kousek pod námi. Oba jsme tam prudce stočili pohled, zatímco já si ještě stahoval kapuci do obličeje.
"Pardon!" Zvedla ruku Charlie a snažila se nesmát na tu holku s menším psem. "Asi by jsme měli pomalu jít." Rozesmála se a popadla mě za ruku a běžela se mnou k sadům.
Zastavili jsme se v aleji, kde to na jaře vypadá nádherně s rozkvetlými stromy. Teď to vypadá až strašidelně s omrzlými holými větvemi. Procházeli jsme několika cestičkami a já se divil, že jsme se ještě nezamotali, ale Charlie vypadala, že to tu hodně zná.
"Chceš jít k nám?" Uculila se na mě a pomalu jsme šli k nadzemce.
"Nevadí to tvýmu tátovi?" Nadzvedl jsem obočí, ale moc jsem chtěl jít a být s ní ještě nějakou dobu.
"Je pryč." Zhoupla se na nohách a v tichu jsme nastoupili. Sedli jsme si tak, že jsme si byli naproti a dvě zastávky jsme se jen na sebe usmívali, když jsme se střetli pohledem.
"Ahoj!" Přisedl si k ní nějaký blonďák.
"Čau Jaspere." Řekla trochu zděšeně.
"Už máš barvu v obličeji, to je super." Žvejkl u posledního slova.
"To je super." Usmívala se ironicky. Sledoval jsem celou tu situaci se zájmem a založenýma rukama a díval se jak tomu klukovi jede pusa, nejen když mluvil, ale taky jak výrazně žvýkal žvýkačku. Komicky jsem se šklebil, kdykoliv ho Charlie setřela a on to totálně nechápal. Nechápal, co za trapnosti říká.
Z téhle věci jsem byl nadšený. Pokud takhle dokáže odpálkovávat ostatní kluky, nemám se čeho bát, hlavně toho, že mi někdo tohle zlato vezme. Teda totiž...né že by jsme spolu chodili. Na svoje vlastní myšlenky jsem si odkašlal až se na mě ti dva podívali. "Uhm...nenechte se rušit." Mávl jsem rukou a koukl z okna, jako bych tam nebyl, už jen proto že s Charlie nás nikdo neměl dávat dohromady.
"Vystupujeme." Uchechtla se Charlie a zvedla se a i ten kluk a já, takže jsme takhle tři stáli v kroužku.
"My?" Dvakrát rychle za sebou žvejkl.
"My." Ukázala prstem od sebe ke mě.
"Těšilo mě." Poplácal jsem ho po rameni a následoval ji k pomalu se otevírajícím dveřím. Sotva jsme vyšli, Charlie se rozesmála. "Co to bylo?" Zasmál jsem se.
"Jeden kluk o rok výš." Nabídl jsem jí rámě a ona se do mě zavěsila, cestu odtud už jsem znal.
Viděl jsem v jejím obličeji jak se jí tohle líbí, culila se jako sluníčko a já nemohl odtrhnout oči, jako už po několikáté dneska. A pak...jsem narazil do popelnice.
"Ježiši." Charlie se brutálně rozesmála až se zlomila v pase, zatímco já si bolestně třel koleno.
"Ty mě jednou zabiješ." Dali jsme se zase do chůze.
"Já? Já tě do tý popelnice nestrčila, to ty se koukáš dva metry vysoko." Smála se.
"Jsi prostě malá." Píchl jsem jí do ramene prstem.
"Cože?" Založila si ruce na hrudi. "Oproti tobě možná."
"A to se mi líbí." Zamumlal jsem a ona na mě pohlídla s ďolíčkami v tvářích...né já se tohohle nenabažím. Jako Brad je má taky, ale tohle se mnou nedělá...ještě aby.
Mezitím jsem se dostali k domu a výtahem ke dveřím od bytu.
"Vážně to nevadí, že taky jsem?" Radši jsem se zeptal.
"Budu jedině ráda, chtěl si jet domů?"
"Původně jsem myslel, že budu kupovat pleny."
"Ne." Zazubila se na mě. "Nechtěl."
"Nechtěl, ale musel bych." Zasmál jsem se a sundal si boty.
"Ve dvou měsících těhotenství? To by byly spíš pleny pro tebe." Rozsvítila a sundala si kabát. Musel jsem uznat, že tu bylo mnohem utulněji, než když jsem tu byl naposledy.
"Já je spíš potřeboval, když jsem telefonoval s Jasmine." Řekl jsem naprosto vážně.
"To věřím." Vzala mě za ruku svojí hřejivou - taky kdž je někdo chytrej a nosí rukavice- a odtáhla do kuchyně. "Máš hlad?"
"Jako vlk!" Rozplácl jsem se na linku.
-
S vegetariánskými lasagnemi jsme si sedli na bar a povídali si. Byla to taková pohoda, že bych nejradši tuhle šťastnou bublinu nikdy neopustil. I když jsem jí ani jednou nepolíbil...a chuť jsem měl, tak to bylo příjemné. Jo a navíc jsme jen přátelé přece. Ještě jsme hráli monopoly, ani nevím, jak jsme se k tomuhle dostali, ale ta potvora mě bankrotovala a ještě u toho měla svoje vítězný tanečky.
"Přestaň." Smál jsem se, jak se furt točila dokola. Vzal jsem jí pod koleny a stáhl na sedačku k sobě. Koukla se mi do očí a já jí odendal pramínek vlasů,co jí šel přes nos.
Její pohled byl hypnotizující. Zkoumal jsem šedou, co rámovala modrou. "Vyhrála jsem." Prohlásila potichu a skousla si ret s úsměvem.
"Já vím, že jo." Pošeptal jsem až mi hlas trochu zachraptěl. "Musím se ti k něčemu přiznat." Ta myšlenka mě probudila natolik, že i s ní jsem se posadil a ona ze mě slezla vedle.
"Panebože!"
"Co?" Řekl jí to snad už někdo?
"Nejsi těhotný, že ne?" Koukala úplně vážně a pak už to nevydržela a rozesmála se společně se mnou a mojí vrtící hlavou.
"Jasně. Budou to trojčata." Chtěl jsem nadzvednout tričko a ukázat "trojčata" , ale ona ho stáhla, dřív než jsem ho pořádně vyhrnul.
"Nedělej tohle přátelství ještě těžší." Uchechtla se a já viděl, jak se červená. Není jen ona pro mě atraktivní, jak to tak vidím. Stop! Jsme přátelé. To už tu bylo a nakonec to bylo s výhodami. Ale tentokrát to jinak nejde. To nešlo ani předtím ne? "Jamesi? Nechtěl jsi mi něco říct."
"Jo...totiž v Liverpoolu, já se opil."
"Já vím." Kývla.
"No jenže já jsem se tam trochu emocionálně rozložil...a pil vodku...totiž hodně vodky, možná ještě něco, ani nevím, kdo za mě platil účet." Koukal jsem se na své ruce, protože na ní jsem se koukat nedokázal. "A asi jsem si do klína shodil nějakou zrzku."
"Asi?" Polkla.
"Já-"
"Počkat, jak jako do klína...jako na...jako že ti tam-"
"-ježiši Charlie, bylo to v baru s hodně lidma, nedělej ze mě prase, tam bych nic takovýho-"
"-uff." Oddechla."Pokračuj." Pokynula hlavou.
"Líbal jsem se s ní, ale...před očima jsem měl tebe a odhodil jsem jí od sebe, ale ona mě stáhla k sobě na zem, o něco se snažila a já byl prostě...zlitej." Koukl jsem se na její semknuté rty a bledý obličej. "Charlie?" Chytl jsem jí kolem paže.
Setřásla jí. "Řekla jsem pokračuj." Ztěžka se na mě koukla a já ten pohled neustál a musel se kouknout na koberec nebo někam jinam prostě.
"Následoval jsem jí až někam do jejího bytu a ona mě skoro celou dobu líbala...já jsem se už chystal k tomu ...ehm...co bych asi s ní udělal. Jenže jsem nemohl. I přes ten alkohol, jsem si říkal, že je tu něco špatně, že tohle takhle nemá být. Nebyla jsi tu noc v Liverpoolu, že?" Zasmál jsem se lehce, ale upřímný smích to nebyl, jen jsem to chtěl ulehčit.
"Ne?" Zamračila se.
"Před mýma očima jsi byla ty, v mé hlavě, všechno co jsem slyšel, všude ty...tak jsem zdrhl. Zdrhl od ní, spadl jsem teda ještě na tý chodbě před bytem, protože mi kalhoty sjely ke kolenům a když jsem utíkal - už se zapnutýma kalhotama - tak jsem se dostal do parku a tam jsem s opakováním tvého jména usnul. Pořád se divím, že nejsem nemocný, nebo něco." Dokončil jsem to celé a musím přiznat, že se mi celkem ulevilo. Zvedl jsem pohled k Charlie, která se koukala na své složené ruce na nohách. Neusmívala se a jako by skoro ani nedýchala. "Charlie?" Pohladil jsem jí po ruce. "Zlatíčko." Zatřásl jsem s ní.
"Já-" Začala, ale pak mi skočila do náruče a mačkala mě bolestně, pořádně jsem jí stiskl, protože jsem věděl, že teď to nejvíc potřebuje, i když jsem nevěděl, co se děje. "Mě je to hrozně líto, ale vím, že teď je to správné rozhodnutí." Mumlala a říkala ještě něco, ale vzhledem k tomu, že měla hlavu v mém tričku, jsem jí už nic nerozuměl.
"Co to povídáš? Co je správné rozhodnutí?" Hladil jsem jí po zádech.
"Já jsem-" Zase se pokusila něco říct a já cítil na své hrudi jak vydechla a zase nadechla. "-Drew..."
Ahoj!
Znovu tady a v roce 2017! Není to číslo prostě magické? Lol měla bych už přestat jíst tu čokoládu, podle toho v mé hlavě vypadá. :D
Tak co říkáte? Jak by jste tu kapitolu zhodnotili?? Jinak taky shipujete #Brachelle? ♥
Lots of love,
DwarfDreamy