CHARLIE'S VIEW
"Tak jak se dneska cítíš?" Podala mi hrnek s čajem paní Wadeová.
"Mnohem líp." Usmála jsem se a napila se čaje...a spálila si jazyk i trubku do krku. "Moc děkuju za včerejšek."
"Jsem zdravotní sestra, co bys čekala? Že tě nechám ležet na podlaze a přecházet přes tebe jako přes rohožku." Zasmáli jsme se a já se bolestí zlomila v pase. "Stačí, když pomalu začneš a pravidelně. Do týdne jsi jako dřív, tak daleko to nebylo." Pohladila mě po rameni a vzala si tašku do práce.
"Jak že se to vůbec jmenuje, zase jsem to zapomněla." Uchechtla jsem se a odhodila vlasy z obličeje.
"Malnutrice."
"Jo aha." Udělalo se mi špatně a cítila jsem hrozný tah přes bedra a břicho a cítila jsem jak hořím.
"Nerada to jako rodič říkám, ale do školy až tak příští týden! Jinak já už musím...ahoj." Zacházela do chodby, kde jsem sebou včera večer sekla.
"Na shledanou!" Křikla jsem ještě za zavírajícími se dveřmi.
"Takže jako nejdeš jo?" Přišla v županu Michelle.
"Ne." Usmála jsem se.
"Stejně by se tě všichni lekli, takhle bílá si snad v životě nebyla." Zmáčkla mi tvář až mě štípla.
"Au." Plácla jsem jí přes prsty. "V pátek to ale rozjedeme!" Žďuchla jsem do ní. "Nebo VY to rozjedete." Usrkla jsem si čaje.
"Jak to myslíš? Jasně, že jdeš."
"Jdu, ale ty a mistr Simpson...však víš." Mrkla jsem schválně, abych jí popíchla. A ona mě boxla do ruky. "Hele buď ohleduplná ty dračiče, tyhle pošťuchovačky si nech na něj."
"Tak ty s tím nepřestaneš jo?"
"Ne." Vyplázla jsem jazyk. Napřáhla se na mě tak, že jsem málem sletěla z barové židličky. Pak jsme se rozesmály.
"Odpoledne?" Koukla na mě ode dveří, protože se šla převléct do školy.
"Pokud se chceš za mnou stavit k babičce. Za chvíli odsud vypadnu. Nechci tady otravovat. Jen si doma sbalím některý věci a jedu za ní." Objasnila jsem.
"Neotravuješ. Stejně je pátek a kolem jedný jsem zpátky." Usmála se.
"Takže si mám zalézt do tvý postele a celou dobu tady být sama v cizím baráku?" Nadzvedla jsem obočí, protože mi přišlo, že se o mě tahle rodina stará až moc.
"Bude tu brácha a navíc támhle máš nějaký 'dývka' s Barbie filmy." Zasmály jsme se. "Už se těším až budu zpátky a kouknem na to spolu, ale támhle ty nech, na ty koukneme fakt až spolu!" Zasnila se a pak odskotačila nahoru, zatímco já se smála.
-
Ležela jsem na gauči a shlédla dva Barbie filmy, když mi začal zvonit mobil. Byl ale na druhé straně, takže jsem se přetočila a zamotala se mi hlava.
"Prosím?" Jednu ruku jsem měla s telefonem u ucha a druhou na svém čele.
"Charlie!" Slyšela jsem nadšeně Trise. "Konečně si mi to zvedla."
"No jo, promiň, včerejšek byl trošku nabitý." Trošku.
"Všechno mi pak musíš vysvětlit...ale." Zasekl se.
"Co se děje?" Zděsila jsem se a musela pozastavit zpívající blondýnu v televizi.
"Ani nevím, proč kvůli tomu volám tobě...no asi vím, měl jsem naději, že když mi to zvedneš, možná nebudu tak vystrašený, jako jsem."
"Co? Promiň, ale moc jsem to nepochopila."
"James zmizel." Zamumlal.
"Cože?" Poskočila jsem na místě.
"Po koncertě odešel pryč a ráno nebyl na pokoji...asi se vůbec nevrátil. Nevím, co to do něj vjelo, ale byl strašně smutný a zamyšlený, spletl si slova, zahrál špatně pár tónů a svalil se mezi bedny." Zajíkla jsem se nahlas. "Hrozný."
"Je v pořádku?" Vysoukala jsem ze sebe poblble.
"Nemůžeme ho najít." Řekl zoufale.
"Panebože." Zvedla jsem se a začala přecházet po obýváku jak magor. Bylo mi jedno, že skoro nevidím a asi třikrát jsem narazila do něčeho.
"Charlie, co tam vyvádíš?" Zastavila jsem se, ale hlava se mi zatočila tak, že jsem sebou plácla na zem, protože kolem mě nebylo nic čeho se přichytit. "Charlie!"
Mobil začal pípat. Asi jsem to omylem ukončila.
Ležela jsem a zhluboka dýchala, abych svoji malátnost nějak vyrovnala. Vzala jsem znovu mobil a ignorujíc Trisovi sms, jsem najela na twitter.
@TheVampsJames "Liverrpoole nemáte moc phdlný lavička."
→ @TheVampsJames "a tyky nemám rád oranžovo"
Jeho tweety a překlepy jsem vážně nepobrala, ale byl aspoň naživu. Najednou se objevil další tweet.
@TheVampsJames "Kočkovina"
James který nepije, má kocovinu? Měla jsem vážně strach.
-
"Jsem tady. Na co jdem kouknout?" Přiřítila se za mnou Michelle. "Jsi v pohodě?" Mávala mi rukou před obličejem, zatímco já tupě zírala na teleshopping.
"Naprosto." Zamumlala jsem.
"Co se stalo?" Sedla si ke mě a nahodila na sebe deku.
"Právě jsem zjistila, že jsem Bradova sestra." Furt jsem tupě zírala někam, nedokázala jsem se odtrhnout.
"Cože?" Zasmála se a pak zase zvážněla, když viděla, že na mě se žádný smích neodráží.
"Píšou to v nějakým bulváru, protože nás vyfotili s Bradem a nějakým způsobem z toho vydedukovali, že jsem jeho utajovaná sestra...jeho holka už jsem byla před půl rokem." Mluvila jsem dál a pak konečně zamrkala a koukala na ní a ona se smála.
"Teď mi řekni, ale co se vážně děje v realitě a né na netu." Nadzvedla obočí.
"James zmizel. Spal asi na lavičce. Má kocovinu, takže se ožral a nemá rád oranžovou." Vystřelilo ze mě, že Michelle vypadala, že to nepobere. Každopádně oranžovou nesnáším...
"To bude v pohodě." Celkem vyjeveně mě objala.
"Vždyť jo." Trošku jsem se od ní odtáhla. "Jen jsem ti to chtěla oznámit. Já jsem v pohodě. Snad je v pohodě i on." Usmála jsem se, ale fakt jsem se bála. Snažila jsem se na sobě nedat nic znát.
"Charlie...vidím, že nejsi v pohodě." Nahnula hlavu a vypnula Horsta s pánvičkou v akci s noži.
"Ach jo....zrovna jsem se chtěla dozvědět, jak ta pánvička funguje." Udělala jsem smutný obličej.
"No tak."
"Chceš snad jet do Liverpoolu a Jessie vyslat jako pátracího psa? Nemůžu s tím nic udělat...a nemá mě to zajímat." Založila jsem si ruce na hrudi a vyšpulila rty.
"Ale-"
"-Koukneme se na Barbie a 12 tančících princezen?" Přerušila jsem jí se sladkým úsměvem, zatímco ona kroutila hlavou, ale film zapnula.
Jo ale stejně mi pak po dobu celého filmu lamentovala, že nejsem v pořádku a věci o lásce...fuj už zase se mi akorát tak navaluje.
-
Už je o týden od mého 'kolapsu'. Celý následující týden jsem strávila u babičky. Nejen že byl táta pryč, ale taky mě Michellina mamka nechtěla nechat samotnou, když mám jíst pravidelně a normální porce.
Odhodila jsem tašku ze školy k posteli a rozplácla se na ní. Byla jsem vyřízená. Škola skoro do čtyř a než jsem se dostala na kraj Londýna, začalo pršet. Ležela jsem hlavou v polštáři, když mi začal zvonit budík.
Né nebylo ještě ráno. Upozorňovalo mě to na svačinu. Sešla jsem schody a nakrájela si okurku a pak si sedla na gauč s blokem a poznámkami. Zapisovala jsem si tam věci než jsem dojedla okurku a pak si vzala tašku do posilovny. Nahodila jsem si na sebe obří kapuci a nadávala si za to, že jsem si zabouchla dřív než mě napadlo vzít si deštník.
Začala jsem posilovat a bavilo mě to víc než kdy jindy za poslední dobu. Byla jsem se sebou konečně spokojená, co se postavy týče. Hezky jsem za ten týden začala zase jíst jako normální žijící člověk a dala se zpět na posilování, protože venku se vážně teď běhat nedalo, plus mi to Michellina mamka zakázala. Topovka. Ale můžu si za to sama.
Ještě by někdo mohl Tristanovi vysvětlit, že nezvedat telefon je neslušné, protože mě vytáčel. Aspoň že jsem věděla, že všichni vampíci jsou živí a NEOŽRALÍ. Ano narážím na tebe, zlato. Nevím z jakýho důvodu, ale vytáčelo mě to, vytáčelo mě, že se opil. A o to víc mě vytáčí, že mě to vytáčí. Je to jeho věc, ale mě to natolik ohromilo, že jsem se bála, byla naštvaná a na dně. Jenže teď? Potom co mi přišla sms od něj v tom znění v jakém byla, jsem byla vážně vytočená.
Prostě a jednoduše jsem se rozhodla mu napsat, protože Tris mě ignoroval. Vzala jsem mobil do ruky a seděla v šatně posilovny celá zpocená.
Charlie: "Ahoj...Jsi v pořádku? Stalo se něco?"
Divný bylo, že mi odepsal hned.
James McVey: "nestarej se..."
Bouchla jsem pěstí do lavičky, na které jsem seděla a mohla být ráda, že ty dvě paní odešly před tím než jsem mu napsala.
Charlie: "Jak myslíš."
Zaúpěla jsem sama pro sebe a zuřivě si na sebe dávala oblečení...a byla jsem naštvaná i na sebe. Na všechno. James ve mě prostě dokáže vzbudit emoce, ale někdy i ty nejhorší.
Vystřelila jsem odtamtud tak rychle, že jsem ani neřekla na shledanou a kmitala zesláblýma nohama do další čtvrti. Až ho zítra uvidím, tak nevím, co budu dělat, když už mě ve svým životě asi už vážně nechce. Je mi fakt strašně. Ale na chudinku si hrát nemíním, můj život je víc než báječný a já nenechám svým myšlenkám mě ovládnout. Jsem silná a všechno přejdu s úsměve-
"Drew?" Zacouvala jsem zpátky, protože mi byl ten člověk u zdi hodně povědomý. Ale byla tma, mohla jsem se mýlit.
"Heleme se, kdopak tu je." Otočil se na mě úplně a já viděla jak pootevřeně opilecky má oči. Proč se všichni opíjejí?
"Ježiši pojď. Odvedu tě domů, takhle tě tady nenechám." Natáhla jsem po něm ruku, ale on mě po ní plácl.
"Ne. Ještě tady budu." Založil si ruce na hrudi a usmál se až mě to dožíralo.
"Proč tohle děláš?" Zamračila jsem se a pročísla si vlasy.
"Takhle ti to sluší." Usmíval se dál jak měsíček na hnoji koupající se v likéru.
"Prosím tě, děkuju za kompliment, ale ty pojď." Znovu jsem k němu natáhla svou ruku a on jí tentokrát přijal a přejel po hřbetu ruky, ale já se to snažila ignorovat, přece jen je opilý.
"Víš...trošku jsem přemýšlel." Šeptal.
"Jo a na co si přišel?" Zasmála jsem se a byla ráda, že už jsme v ulici, kde bydlí.
"Koho mi ten kluk připomíná." Zamračila jsem se se zasmáním. Co to mele?
"Koho?" Táhla jsem ho kolem jejich schránky a u nich se nesvítilo, asi byl doma sám...no jak jinak, jinak by se nešel ožrat.
"Jamese McVeye." Škytl, ale když jsem se na něj koukla tvářil se až moc vážně na to, že ještě před chvílí by mi nejradši olízl tvář jako nějaký pes.
"Kde máš klíče?" Vydrkotala jsem ze sebe. Podal mi je a furt mě - děsivě - hypnotizoval pohledem. Zvedla jsem ho opřeného o stěnu u dveří.
"Mělo mi to být jasný hned." Zatáhla jsem ho od chodby a položila klíče na poličku. Chtěla jsem odejít a toho si asi všiml a rychle mě popadl za zápěstí. "Ta tvoje platonická láska byl on." Vykulila jsem oči, ale to možná ani vidět nemohl, protože jsem rozsvítila až teď.
"Co to plácáš?" Chtěla jsem jen tak vyplivnout, místo toho jsem zatajila dech.
"Nelži mi Charlie." Probodl mě pohledem.
"Drewe já-"Strhl mě na sebe. "Co to děláš?" Chtěla jsem se od něj odtáhnout, ale otočil se tak, že já byla zády na stěně a on mě obepínal tak, že jsem nemohla zdrhnout. Ještě mě držel za zápěstí, které přimkl ke stěně, jako by tam moje ruka byla přibitá. Jeho rty se nebezpečně blížili k mým.
"Vím všechno!" Zvýšil na mě hlas.
"Nevíš nic." Pošeptala jsem se. Nebudu lhát, měla jsem strach.
"Takhle se mnou nemluv." Chytl mě za vlasy a tím mi hlavu zaklonil, abych se dívala na něj a políbil mě, zatímco já jsem nespolupracovala a kroutila se, jak jen to šlo. Díky tomu mi dal facku. Prostě mi vrazil. "Jestli neuděláš to, co chci, nahlásím to. Tvůj vztah s ním bude odhalený. Pár fotek jsem našel, tak se neboj, že by mi nevěřili." Olízl si rty a působil tak slizce, že kdybych mohla tak mu vlepím takovou facku, jako ještě nikdy nezažil. Ještě ke všemu se mi hnaly slzy do očí.
"Jak to proboha myslíš? Já s ním nikdy nic neměla." Sevřela jsem pevně čelist a snažila se působit vyrovnaně.
"Nejsem debil! Udělej to a nechám ho na pokoji." Zatáhl mě ještě víc za vlasy a já lehce zakňučela.
"Co chceš? Co ode mě chceš?!" Byla jsem si jistá, že jedna slza unikla, ale bylo mi to fuk, protože nechci, aby James měl problémy.Řekla jsem, že mě James vytáčí? Myslím, že je mu prominuto, protože teď bych byla schopná pro něj udělat všechno, jen aby on neměl problémy a už mu konečně chci přestat kazit život. Ta úzkost a strach, který jsem měla z toho, co by to v Jamesově životě způsobilo, mě spaloval víc, než to jak hnusně pevně mi Drew svíral a dřel ruku o zeď.
"Vyspi se se mnou."
Taaaak?
Nemám moc, co říct. takže doufám, že se vám to líbilo a uvidíme se snad brzo u další kapčany.
Lots of Love,
DwarfDreamy xx