Azí přiložil křídla k tělu a převrátil se z vodorovné polohy do svislé a řítil se kolmo k zemi. Vzrušeně jsme pískala a tak tak jsem se držela draka pode mnou. Když už jsem si myslela že z nás bude jen mastná skvrna roztáhl křídla a prudce jsme se s trhnutím vznesli do vzduchu.
∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆
Ještě posledních pár minut jsme plachtili ve vzduchu. Neteční jako hmyz a mýdlo. Zvláštní přirovnání. Opatrně jsem si v sedle klekla a ruce si položila na kolena. Azí se mírným náklonem vzhůru a o něco prudším mávnutím křídly vynesl nad mraky a podíval se na mě. (Zavři oči) řekl mi těsně před tím než jsme se nad nimi ocitli. (Co? Proč?) Prudce jsem rozevřela oči a nakonec jej přeci jen uposlechla a zavřela je aniž jsem dostala odpověď. "Už?" Zeptala jsem se nahlas, ale pravděpodobně mě neslyšel, protože vítr má slova odnesl pryč. (Už?) Zeptala jsem se znovu, ale tentokrát v mysli. (Už) zareagoval po krátké odmlce. Váhavě jsem rozlepila oči a okamžitě je přivřela na úzkou škvírku. Právě se mi naskytl pohled na nádherný západ slunce, který barvil jindy bělostné mraky do oranžova a růžová. Zasmála jsem se a pevně Aze objala. (Sedni si, poletíme dolů, musíš na veřejné přivítání královnou...) oznámil mi, když se dostatečně pokochal drbáním na hebkých brčálových šupinách.
Stála jsem na pódiu, nebo jak to nazvat. Králo..vlastně moje matka osvobodila kouzlem můj vzhled, protože jsem prý údajně byla zakleta do jiné podoby. Co se ještě změní? Mé jméno. Naštěstí jsem se s matkou dohodla, že si jméno nechám, jen tam přibyde Meilabeth a změní se mi příjmení. Stála jsem tam v dlouhých sivých šatech, které se matně leskly na slunci a na hrudi byly zlatou nití vyšité elfské ornamenty. "Dobré odpoledne elfové!" Ozvala se královna....sakra ne... matka!! Já si to snad nezapamatuji! Podívala jsem se na ni rádoby klidným šedozeleným pohledem a čekala co se bude dít. Není to ani pár minut co jsme se s Azím vrátili a už tu jsou 'státnické' povinnosti. Můj vzhled se bohužel měnil jen pomalu. No jo no. Než se vrátí do normálu, bude to chvíli trvat. Zatím se mi štíhlý prodloužit uši do lákavých, ostrých špiček, jejichž konečky se začaly váhavě zaoblovat. Nervózně jsem pohladila sukni a sklopila hlavu. "Myslím že není nutno říct kdo to tady stojí. Princezna, jenž přišla od lidí a zjistilo se, že je vyvolenou, pak vyjednala mír s Třetí stranou A přivedla mi zpět mého jediného syna. Měla jsem za to, že už nikdy neuvidím ani jedno ze svých dětí a teď..." i když už elfové věděli co chce říct, tak hromadně zadrželi dech "...tady se mnou stojí obě dvě mé ztracené děti. Kremmy A Lessiana Roxyss Meilabeth I." Konečně zakončila svůj monolog a kývla na mě hlavou. Uklonila jsem se a sledovala její chvilkový zmatek v očích. "Ne ne, pojď jim něco říct" pošeptala mým směrem tiše. Vykulila jsem oči. "Já?!" Opáčila jsem. Přikývla a jemně mě žďuchla. Kremmy se pohnul těsně za mnou a jemně mi stiskl konečky prstů, snad pro uklidnění. "Z - zdravím elfové. Ráda V - vás vidím a jsem šťastná z toho, že můžeme být s Azím ta - tady..." vykoktala jsem se. Ruce se mi začaly klepat tak moc, že se Kremmy naklonil k něčemu jako je megafon z listí a spustil. "I já jsem šťasten že je tady má sestra. I když jsem si ji představoval méně slavnou a s nevinným životem, který ještě ukrývá před jejím pohledem tvrdou realitu. Ale náš anděl naděje viděl tu nejhorší verzi pravdy a to anděla smrti... Nashledanou, myslím, že princezna je z publika mírně nervózní..." a s tím mě uchopil za ruku, uklonili jsme se a táhl mě hluboko do lesa.
Tak jop, máme tu další kapitolu, samo s sebou budu happy pokud se tady NÁHODOU objeví komentář, nebo hvězdička. Miluju vás, Love you
Vaše jistě milovaná Sianny14
×D ^•^ ×D ^•^