Steve strčil ohromnou silou do Sanderse, až jeho tělo dutě narazilo o zeď a nezhroutil se k zemi.
Steven se sklouzl k Mellaninu tělu a vzal si ji do náručí. Zkontroloval tep na krku.
„Žije, díky bohu." Zatřepotali se jí víčka.
„Jo, ale sakra dost to bolí." Zamumlala.
Rozepnul její kombinézu a vyhrnul černé triko nasáklé její krvi.
„Páni, ty ses nějak rozjel." Podíval se jí do očí a trošičku mu zrudlý uši.
„Jsem ráda, že se některé věci nemění."
„Musí se to zavázat než mi tady vykrvácíš."
,,Práva kapsa u kalhot, je tam fáč a analgetikum." Těžce vydechla.
Potom co jí ošetřil vyrazili na můstek. Nesl ji, nejdříve protestovala a šla sama, ale došli ji síly a na konci chodby ztratila vědomí.
Doktor Banner se k nim rozeběhl hned jak Steve vkročil na můstek.
„Co se stalo?"
„Postřelili ji. Zavázal jsem ji to a dál analgetika." Položil ji na zem a Banner si k ní ihned klekl.
„Dobrá i tak to pro jistotu zkontrolují, bez urážky."
„To je v pořádku. Nejsem si jistý, jestli kulka nezasáhla důležité orgány."
„To si na ni nemohl dát větší pozor?" Ozvalo se za Stevenem. Ten vstal a otočil se. Před ním stál jeho nejlepší přítel.
„Bucky?" Bucky udělal ke Stevenovi krok, chytl ho za ramena a hodil s ním o zeď o několik metrů dál. Znovu k němu vykročil, ale to před něho vstoupil Romeo.
„Ale no ták, Buckmástře, co to do tebe vjelo?"
„Měl na ni dat pozor, je mi úplně jedno jak se to stalo, měl tomu zabránit!" Bucky udělal krok v před. Jako na povel na něho zamířili Tiger a Cory. Bucky se zamračil.
„To jako vážně?" Romeo se nervózně zasmál.
„Kámo, mám rád své kou-varlata kde jsou. Ona mi je ustřelí, chápeš to? Nerad bych o ne přišel. Něco jsme přísahali a je jedno z čeho ho obviňuješ. Vsadím se, že kdyby mohl tak to schytá za ni. Tak neblbni a stáhni se.."
„Fajn." Zabručel nahněvaně a odešel na stranu, kde si sedl. Jeho pohled se zaměřil na Mellanii, na místo, kde ji Banner ošetřoval.
Fury si utřel koutek úst do rukávů a protáhl si krk.
„Když už jsme tu všichni, můžete mi laskavě říct, co byl ten výbuch, Starku"
„No, bouchlo mi to pod rukama, nebýt ji, nejsme tu nikdo. Nevím jak to udělala, ale...zastavila tlakovou vlnu, sice nás to trošku rozhodilo po místnosti, ale přežili jsme to."
„Zastavila to svou myslí."
„Jak to myslíte, Rogersi?"
„Zastavila střelu co mi mířila na hlavu, nebýt ji, nejsem si jistý, že bych to přežil."
„Agente Fury?"
„Agentko Hillova?"
„Nechci vás vyrušovat, ale začíná nám selhavat pravý motor."
„Starku."
„Jdu na to. Co by jste si beze mě počali."
....
S trhnutím se probudila a vystřelila do sedu a s hluboká dýchala. Do břicha ji vystřelila bolest.
Břicho měla zafačované a k jejímu překvapení měla jen sportovní černou podprsenku a k tomu odpovídající černé šortky. Shodila nohy na podlahu a ta ji hned zastudila. V celém pokoji byla tma, ale věděla jistě, že to není domov.
„Hodilo by se trocha světla." Zamumlala potichu a z ničeho nic se rozsvítila lampička na stole.
Na posteli poskočila.
„Jsem rád, že už jste vzhůru, slečno. Všichni si už dělali starosti."
„Jarvisi?"
„Ano, slečno?"
„Jak dlouho jsem byla mimo?"
„Pět dní, slečno."
„Jsem ve Stark Toweru?"
„Ano, slečno. Pan Stark, vás sem nechal převést, hned jak se na vás podívali doktoři."
„Kolik je hodin?"
„Dvě ráno, slečno. Navrhuji aby jste si ještě odpočinula."
„Já si myslím, že jsem odpočívala dost. Je tu nějaké oblečení, co bych si mohla vzít na sebe?" Na proti ní se rozsvítila světlo.
„Slečna Pottsova vám nějaké oblečení obstarala."
„Super. Díky za informace, Jarvisi."
„Není zač, slečno."
„Je kromě mě ještě někdo vzhůru?"
„Pan Barton, má noční hlídku."
„Hlídku? Jsem tu snad vězeň?" Zeptala se s obavami.
„Ne, slečno, boji se, žé by jste odešla. Bez rozloučení."
„Aha." Vstala a vešla do šatny. Vzala si první mikinu co našla a přetáhla si ji před hlavu. Když jsi mikinu přitahovala přes boky uviděla potisk a sama pro sebe se usmála, obula si černé běžecké botasky a vlasy si svázala gumičkou co našla na poličce v šatníku do culíku.
Vyšla z pokoje a šla za zvukem hrající televize.
Clint ležel rozvaleny na pohovce a tiše pochrupoval.
„To je tedy hlídač." Pronesla potichu a vydala se na bar, který zahlédla ve světle televize. Nalila si trošičku whisky a upila si trošičku že sklenky. Pohledem zavadila o výhled z věže.
Položila sklenku na bar a rozešla se k výtahu.
Jen co do něho nastoupila a stiskla přízemí se ozval Jarvis.
„Slečno-"
„Jdu se jen projít, Jarvisi, jen projít. Vrátím se."
„Bylo by lepší kdybych vzbudil, pana Starka."
„Nebylo, stejně by mi v tom nezabránil."
Procházela se několik hodin městem, až ji nohy zanesli do centrál parku. Slunce už pomalu vycházelo a v parku se objevovali první běžci. Sedla si na svoje místo, tedy na vyvýšenou skalku a pozorovala východ slunce.
„No není to naše reportérka?" Ozvalo se pod ní. Podívala se dolů a tam stál Stevenův přítel Sam.
„Nikdy jsem neřekla, že jsem reportérka."
„Pravda." Opět za ni vyšplhal a posadil se
vedle ní.
„Co se oficiálně představit? Jsem Sam."
„Mellanie."
„Takže Mellanie, co tě sem dnes přivádí?"
„Ani vlastně nevím, mám tohle místo ráda."
„To znám. Není lehké se vrátit po misi jen tak do starých kolejí."
„Steve ti to řekl." Řekla s pohledem na své ruce.
„Jsme přátelé a většinou mi říká všechno. Děj tomu čas, bude to zase v pohodě a dám ti jednu dobrou radu."
„Tu si ráda poslechnu."
„Neodháněj od sebe své přátele, záleží jim na tobě a chtějí ti pomoct, i když ti občas polezou na nervy, myslí to dobře."
„Jsi snad psycholog?"
„Jak to vezmeš, vedu poradnu pro vojenské veterány. Takový sezení, povídáme si tam a tak. Občas se druhý potřebují svěřit."
„A taky tam chodí, aby mohl balit recepční, jak ze se to jmenuje? Amanda?" Ozvalo se pod nimi.
Mellanie se podívala na Sama.
„Bonzáku."
„Já jsem nic neudělal."
„Takže si mu nenapsal zprávu, když si mě viděl z cesty?"
„No...Já-" Začal Sám koktat. Steve se dole zasmál.
„Rozmyslí si co řekneš. Ona stejně už zná pravdu." Poklepal si na spánek.
„Nechtěl jsem aby o tebe měl strach, je to snad těžký pochopit?"
„Ne." odpověděla mu a pak se podívala na Stevena a natáhla k němu ruce.
„Pomoz mi dolů. Ten bok mě bolí jak čert." Seskočila a on ji jemně chytil a postavil na zem.
„Děkuji."
„Co by si beze mě dělala."
„Zůstala tam trčet se Samem."
„Hele, já to slyšel." Stev se pobaveně podíval nahoru.
„Díky, Same, za pomoct."
„Není zač, kámo." Zasalutoval Sam, seskočil a rozběhl se po chodníku pryč. Steve ho sledoval, dokud byl na dohled a pak se podíval na ni.
„To byla dlouhá procházka."
„Potřebovala jsem si pročistit hlavu."
„Mimochodem, pěkná mikina." Ukázal na potisk její mikiny.
„Myslím, že Pepper chtěla Tonyho trošku popíchnout." Podívala se na znak Kapitána Ameriky. Stev se usmál.
„Taky si myslím, sluší ti."
„Děkuji." Po krátkém tichu se ozval.
„Měli bychom se vrátit o Stark Toweru."
„Klidně, běž. Já se jdu ještě projít." Otočila se a vydala se po trávě k chodníku. Za chvíli ji doběhl.
„Skvělé, procházka z ní dobře."
„Neuteču, Steve. Nemusíš mě hlídat."
„Nehlídám tě, jen nechci...abys byla sama. Kousek od tud je kavárna, vaří fakt úžasné latté. Co kdybychom tam zašli?" Zastavila se a zvědavě se na něho podívala.
„Zveš mě na kafe?"
„Jo, ber to třeba jako naše první oficiální rande, ale jestli nemáš kafe ráda, můžeme jít dolů k Dolly, má nejlepší lívance co jsem kdy jedl."
„To latté z ní lákavě."
„Výborně. Smím vám nabídnout rámě, slečno?" S úsměvem zavrtěla hlavou, ale chytla se ho.
Stály ve výtahu, který mířil nahoru.
„Co se stalo s mým týmem?" Pronesla do ticha. Steve byl opřený o stěnu výtahu.
„Fury jim nabídl práci. Snaží se zachránit zbytky Shieldu."
„Myslíš, že se mu to povede?"
„S informacemi co jsi získala, bych řekl, že ano."
„A Bucky?"
„Bucky zmizel."
„Cože? Kdy?"
„Jen co nás Stark dostal na zem. Slehla se po něm zem. Pátráme po něm, ale bez výsledně."
„Mrzí mě to."
„Nemusí. Není to tvoje chyba."
„Kdybych nebyla mimo, neodešel by."
„To je spíš moje vina. Zachránila si mě."
„Nech toho. Není to ničí vina. Bucky...on... není tak úplně sám sebou. Já se ani nedivým. Jeho psychika je pošramocená."
„To samé říkal i doktor Banner." Rozhostilo se mezi nimi ticho a ona pak zahlédla na jeho krku její řetízek s přívěžkem. Sama pro sebe se usmála.
„Co?" Zeptal se.
„Nic. Jsem jen ráda, že jsem zpátky." Zamyšleně se na ni podíval a ona se mu zadívala do jeho krásných modrých očí.
„To nejsi jediná." Dveře výtahu cinkli a otevřeli se.
„No konečně. Už jsem myslel že si ji odtáhl do nejbližšího motelu a děláš tam s ní nemravnosti." ušklíbl se Tony. Steve od ní odvrátil pohled. Tony se zašklebil.
„Co to máš kruci na sobě? Potisk s Iron Manem už došel?" Rýpl si ublíženě.
„Taky tě ráda vidím, Tony." Prošla kolem něho a šla do svého pokoje. Svlékla se a pomalu si sundala obvaz a nechala si na ráně jen přilepenou gázu. Dala si dlouhou sprchu. Obmotala si kolem těla osušku a vlasy si osušila ručníkem. Věci nechala ležet na podlaze a jen v osušce vešla do pokoje.
V šatníku si oblékla modré šortky a modré tílko a zalehla do postele a zachumlala se do deky.
„Jarvisi, je tady nějaká televize?" Na proti její posteli se vysunula plazmová televize.
„Díky. Myslíš, že bys mi mohl stáhnou jeden seriál?"
Záda měla podepřená dvěma obrovskými polštáři a sledovala jak Rory skáče z lešení se členy Brigády smrti. V tom jí vyrušilo zaklepání.
„Jarvisi, stopni mi to." Obraz zamrzl.
„Dále." Vešel Steve a v ruce nesl obrovský tác.
„Myslel jsem si, jestli nemáš hlad. Od té doby co jsem probudila, si nic nejedla." Položil tác s jídlem na noční stolek a posadil se vedl ní.
„Co sleduješ?" Kývl k televizi.
„Jeden seriál."
„Chceš společnost?"
„Jasně ale s botama mi do postele nechoď." Spešně si je sundal.
„To mě ani nenapadlo." Opřel se o čelo postele a podal ji tác ze stolku.
„Nevěděl jsem na co bys měla chuť. Tak jsem udělal pár sandwichů s kuřecím masem."
„Ty?"
„Clint už jeden měl. A je v pořádku." Připomnělo ji to jak jí prvně přinesl jídlo.
„Děkuji."
„Nemáš zač. Takže na co budeme koukat?"
„Na Gilmorova děvčata. Jarve, pusť to."
„Tohle je tvůj oblíbený serál?" Zeptal se po čtvrtém dílu, který sledovali.
„Jo, ale jsi první komu jsem to přiznala." Zasmál se.
„Jak se cítíš?" Řekl z ničeho nic.
„Nechci se o tom bavit."
„Nejsi na to sama, víš. Jsem tu pro tebe i ostatní, i když Tonyho bych z toho asi vynechal."
„Jen chci mít na chvíli klid. Nic víc."
„Mám odejít?"
„Chceš odejít?"
„V žádném, případě." Odložila tác na stolek na své straně a pak si k němu lehla a položila mu hlavu na hruď. Váhavě ji položil ruku kolem ramen, ale nakonec si ji k sobě přitiskl.
„Chyběl si mi." Zamumlala mu do hrudi.
„Nikdy jsem moc nevěřil, že by si jen tak přešla na druhou stranu." Vzhlédla a setkala se s jeho pohledem. Pohladila ho po tváři a na konec si ho přitáhla za krk k polibku.