Amerika (Avengers FF) ✅

Mise

Neobtěžovala se klepat a rovnou otevřela dveře laboratoře. Tony se otočil na židli a ironicky se usmál.

„Konečně si nás poctila svou přítomností?"

„Sklapni a řekni mi s čím máš problém, prý nemůžeš něco dát dohromady. Že by Tony nebyl tak chytrý?"

„Cha, cha jsi velmi vtipná. I mistr tesař se někdy utne."

„Kde je doktor Banner?"

„Někde tu je, šel si pro kávu. Mimochodem, pěkné náušnice, fungují tak jak mají?"

„Ano, mám s nimi lehčí život."

„Jo to se vsadím." Sedla si vedle něho a podívala se na plány co měl položen na stole.

„To je ono?"

„Ano."

„Ty nákresy si dělal ty?"

„Ne, ty dělal Banner. Jasně, že jsem je dělal já."

„Tys tu bombu opravdu vylepšil." Obvinila ho překvapeně.

„Jen tu a tam něco." Dveře laboratoře klaply a ona se otočila, když zjistila kdo to je, začala se znovu věnovat schématům a výpočtům. Tony se ušklíbl.

„Mám pocit, že se tu ochladilo. Copak si ji provedl, starouši?" Steven stál u dveří, oba je pozoroval, ale nic neřekl.

„Sklapni." Řekla mu Mell a vzala do ruky tužku a škrtla jeden jeho výpočet.

„Hej co to děláš?"

„Škrtám tvoji chybu." Zamračila se na něho.

„Asi nejsi chytrý jak si myslíš co?"

„Drahoušku, mě jen tak neurazíš."

„Ale zkoušet to můžu ne?"

„Konečně někdo s kým se můžu hádat na úrovni." Steven si odkašlal.

„Mellanie, Fury tě chce u sebe v kanceláři."

„Pak tam dorazím."

„Dovedu tě k němu.

„Nemusíš se obtěžovat, trefím tam sama."

„Jak myslíš." Dveře cvakly a Tony na ni zíral, ignorovala ho a věnovala se výpočtům.

„Hele já vím, starouš je pako, ale plnil jen rozkaz, nemusíš na něho být naštvaná. Jsem svědek toho, že se nejprve kvůli tomu s Furym pohádal a starouš se málo kdy hádá a rozhodně ne s Furym." Odsunula se od stolu a vstala.

„Znova to přepočítej, já jdu za Furym."

„Teď uděluješ rozkazy? No tak fajn. Já si to budu pamatovat!" U dveří se na něho ještě otočila a ironicky se usmála.

„O tom nepochybuji."

Furyho pracovna byla strohá. Stůl, dvě křesla a nejmodernější počítač. Žádná fotka, žádný obrázek a o kytce ani nemluvě.

„Slečno Wincorová, posaďte se." Ukázal na křeslo před jeho stolem.

„Tak o co jde?"

„Mám po vás úkol."

„Tak moment. Přijela jsem kvůli něčemu jinýmu."

„Ovšem, ale potřebuji vás někde jinde."

„Nejdříve mi řekněte, o co vůbec jde. Potom se uvidí."

„Potřebuji vás v Abú Dhabí."