Táta mě s radostí pozval do svého starého obýváku s vůní tepla. "Ani nevíš jak rád tě vidím." Ironicky jsem se zasmála "Tak proč jsi nepřijel?" Vyjukal se: "Ty to nevíš? Maminka mi to zakázala." Zůstala jsem sedět s otevřenou pusou. Táta se to zkoušel zakecat, že to není její chyba, ale já jí znám."Mám hlad." Přerušila jsem ho.
Táta mi udělal skvělé hranolky, které mi dělával. Kromě polévek a gulášů nic neumí. "Maminka ví, že tu jsi?" Povzdychla jsem si: "Ne maminka neví, že tu jsem." Řekla jsem v ironii. "Co se stalo?" Zeptal se naštvaně: "Udělala ti něco?" Podíval se na mojí modřinu na rameni. "To není od ní," Táta se rozzuřeně zvedl z židle. "Tati, ne. Dnes ne. Jsem už unavená, můžu tu zůstat?" Táta mě lehce políbil na čelo. "Jistě, tvůj pokoj jsem nepředělal, tak si lehni." Pevně jsem ho objala. "Dobrou tati."
Ve své bývalé posteli jsem se cítila skvěle. Tátův stisk a hlas mi tak chyběl. Táta byl vždy dobrý, jenže každý má své mouchy a on se jich zřejmě zbavil. Dnes je uvolněný, mírumilovný a rozumný, s prací takový nikdy nebyl.
Ráno mi táta udělal skvělé palačinky s nutelou, jak to mám ráda. "Nezapomněl jsi." , "Na svou dceru nikdy."
Táta si musel dojít do banky a já si během tím udělala bublinkovou koupel. Poté jsem si půjčila tátův nootebok a pustila jsem si film. Dala jsem si mobil do nabíječky, hned co se mobil zapnul začal hlasitě a dlouze pípat.
"Mio, co se děje?"
"Sakra kde jsi?"
"Máme strach, ozvi se!" Atd.
Během jednoho krátkého večera a rána asi nekonečno zpráv.
"Mio, ať si šla kamkoli, asi vím jediný o co jde. Nikomu nic neřeknu. Noel." Od Noela mě to zahřálo u srdce. Vždy ví jak na úspěšnou konverazci. "Odjela ksem do Bostonu za tátou. Moc mi chybíš, kamarádíčku. Zavolej až budeš moc, ale pšt. Chybíš mi, Noeli." Doufala jsem, že brzy odepíše, ale po chvilce mi došlo, že je škola. Školu jsem řešila ze všeho nejméně.
U filmu jsem usnula a vzbudila jsem se okolo třetí v odpoledne. Šla jsem do tátovy místnosti s otevřenými dveřmi. Místnost byla plná krásných fotek. "Teda,tati. Věděla jsem, že ráda fotíš, ale, že to umíš!" Táta si vzal foťák a v momentu mě vyfotil. "Koukej, pěkná momentka, co?" Zasmála jsem se. "Fotka skvělá,ale já to kazim." Táta ironicky vzdychl. "Ty jsi hloupá!" -Píp,píp- v ruce mi začal vyzvánět telefon. Noel. "Tati, musím to vzít."
Přešla jsem do kuchyně a hovor jsem přijmula.
"Mio! Slyšíme se?"
"Noeli!"
Vše jsem mu vysvětlila a on byl nadšený, že jsem udělala to, co jsem chtěla. Moc jsem si jeho reakce vážila.
"Jsem rád, že jsi šťastná."
"Jsem šťastná, když si s tebou povídám."
Sladce se zasmál "Nápodobně, mám tě rád."
"Já tebe taky, přijeď o víkendu."
"Tak jo."
"Vážně?"
"Samozřejmě."