Ráno jsem se probral jako první a tak jsem měl konečně šanci nepozorovaně slintat nad svým přítelem.
Přítelem… to zní tak… tak krásně divně, zasmál jsem se pro sebe v duchu.
Pořád jsem ještě nechápal, jak je možné, že nám osud zkřížil cesty a dovolil mi milovat tu nejkrásnější bytost na celém světě, ale zakázal jsem si o tom uvažovat. Nevěděl jsem, jak dlouho mi takové štěstí může vydržet a tak jsem se rozhodl, že si to patřičně užiju, dokud ještě smím.
Hodnou chvíli jsem na něj z vrchu koukal a užíval si pohled na jeho dokonalé, ostře vyrýsované tělo, které teď patřilo mě a já si ho mohl plně užívat. Tedy jenom tehdy, když mi to jeho vlastník dovolil, pomyslel jsem si a svůj zrak jsem po chvíli přesunul k něčemu neméně sexóznímu, ale o mnohem líbeznějšímu. Za tu dobu co se známe, už jsem si stihl zapamatovat každý kousíček jeho obličeje, každou vrásku kolem očí, když se opravdu upřímně smál, každičký tón jeho pleti. Jenže zapamatovat si to a vrýt si to navždy do paměti byly dvě zcela odlišné věci a tak jsem teď začal pracovat na té druhé, když v tom jsem si všiml malých záchvěvů jeho hustých řas.
„Nekoukej na mě a radši si zase lehni,“ promluvil rozespale, aniž by otevřel oči.
„Jak víš, že na tebe koukám? Já myslel, že ještě spíš,“ chechtal jsem se tichounce.
„Vím to, protože je mi zima, takže se ke mně okamžitě vrať. Zkoumat mě můžeš později,“ mrmlal dál a přetočil se na bok. Mě stáhl s sebou a přitáhl si mě ke svým zádům, jakmile mou ruku uvěznil ve svém sevření, když si ji přehodil přes svůj bok.
„Já bych rád, zlatíčko, ale musím už vstát a jít do toho obchodu,“ řekl jsem a políbil ho na odhalené rameno.
„Nemusíš. Obchod tam bude stát i odpoledne, takže všechno co musíš je ležet tady a hřát mě,“ namítl a přilepil se ke mně ještě víc.
„No to máš sice pravdu, ale my do té doby nemáme co jíst, takže pokud nechceš jít do práce hladový, tak mě budeš muset pustit,“ oznámil jsem mu, ale on se jen začal kroutit a přitáhl si mou ruku ještě více k sobě, aby si pojistil, že mu nikam neodejdu.
„Koupíme si něco cestou a odpoledne sjedeme do obchodu na nákup,“ brblal a zněl pořád ještě hodně ospale.
„No jak myslíš, ale pustit mě stejně budeš muset,“ smál jsem se a snažil se vysvobodit si ruku z jeho sevření, ale držel ji pevně. „Louisi, no tak! Pusť mě,“ žadonil jsem, ale sevření ještě zesílilo, pokud to vůbec bylo ještě možné. Už jsem přestával cítit cit v prstech. „Loui, lásko? Neteče mi tam krev,“ oznámil jsem mu, načež stisk hned povolil, ale né natolik, abych mohl odejít. Zhluboka jsem si povzdechl a on se rychle přetočil zpět na záda.
„No tak fajn. Jdi si, kam tě srdce táhne, když nechceš být u mě, ale chci pusu,“ řekl poraženě a našpulil rty. Musel jsem se zasmát, ale pak jsem ho políbil. Krátce a rychle, aby se nemohlo stát cokoliv dalšího.
Vyhrabal jsem se z postele a odkráčel rovnou do sprchy. Začal jsem jako obvykle studenou sprškou, abych se probral a poté si užíval příjemně teplé kapičky vody dopadající na mé tělo. Po malé chvilce se ale dvě teplé dlaně opřely do mých zad a přitlačily mě ke zdi. Jeho rty se přilepily na mé rameno a jeho nehty po sobě zanechávali dlouhé červené škrábance na mé paži. Když si mě potom otočil čelem k sobě, tak se jeho rty dychtivě přitiskly k těm mým a začaly je drsně líbat. To bylo poprvé, co se ke mně choval tak… hrubě. Ale nemůžu říct, že by se mi to vyloženě nelíbilo.
Právě naopak. Líbilo se mi to víc, než by asi mělo. A to jediné mě právě teď zachránilo od toho, abych mu zcela propadl. Kousl jsem ho do rtu a rychle ho od sebe odstrčil.
„Auč. To bolelo,“ vykřikl, když si ze rtu prstem otíral malou červenou kapku.
„Promiň,“ zakuňkal jsem omluvně a nevinně se na něj usmál, což jsem neměl dělat, protože si to vyložil úplně špatně.
„To nic. Měl jsi říct, že se ti to líbí drsnější,“ spiklenecky na mě mrkl a šinul si to zpět ke mně.
„Ne!“ vykřikl jsem. „Kousl jsem tě, protože jsem se potřeboval dostat do bezpečné zóny. A ta rozhodně není v blízkosti tebe teďka, takže si drž odstup prosím,“ prosil jsem ho, načež svraštil obočí, když mou reakci nepochopil, ale netrápil se tím a dál se nebezpečně přibližoval. „Anebo víš co? Umyj se první, já se domyju potom,“ řekl jsem rychle a v mžiku vylezl ze sprchy. Omotal jsem si ručník kolem pasu a sedl si na záchodovou mísu, zatímco jsem sám přemýšlel nad tím, co se vlastně stalo.
„Zlato, pojď zpátky. Jestli se chceš jen umýt, tak já tě nechám, jo?“ Louiho hlas mě vytrhl z mých myšlenek. „Stačilo říct, miláčku,“ pokračoval, zatímco si dřepl vedle mě.
„To je právě to, co asi ani nechci. Měním se v úplně někoho jiného, Loui. Někoho koho už ani sám nepoznávám. Hlavou mi proletěla stovka myšlenek na to, jak bych si to tam s tebou nejradši rozdal. Teda, mě ne, té druhé osobě. Já potom byl ten, který tě kousnul, protože vím, že musíme do práce a…“ mluvil jsem úplně vyděšeně, až jsem se divil, kde se to bere, ale Louis mě utnul.
„A hlavně to chce klid, ano?“ dokončil místo mě a získal si tak mou pozornost. „Ty se neměníš v žádnou jinou osobu, jasný? Hele, já to vidím takhle. Tohle je pro tebe něco nového, něco ještě neprozkoumaného, takže jsi to měl uvnitř celou dobu, jen jsi to ještě nepoznal. Proto se ti zdá, že jsi někdo jiný, ale nejsi! Jsi pořád stejný, jenom o trochu vylepšený tím, že jsi teď ve vztahu a líbí se ti to. A taky si myslím, že tvé staré já mělo stanovený hodně přísný denní režim a tak se mu malinko nelíbí, že by se to mělo změnit. Proto ještě bojuješ s tím, že bychom si to teď rozdali ve sprše, protože by to narušilo tvůj obvyklý rituál a ty se bojíš, že bys pak nemusel nějakou věc stihnout a to děsí,“ vysvětloval mi svůj pohled na věc a já s ním musel souhlasit. Ve všem měl naprostou pravdu. Opravdu to tak nejspíš bylo.
Zbytečně jsem vyšiloval.
„Společně na tom zapracujeme, souhlasíš?“ zeptal se mě, jakmile z mého obličeje vyčetl pochopení věci. Kývnul jsem. „Dobře. A té „změny“ se neboj. Sluší ti,“ řekl laskavě, jakmile se postavil na nohy a zapadl zpátky do sprchového koutu. Věděl jsem, že můžu jít za ním, aniž by se teď o něco pokoušel, ale nevěděl jsem, jestli bych já zvládnul se o nic nepokusit, když byl tak šíleně sexy.
Ne, ale vážně. Jak mám asi tak zůstat v klidu, když chodím s tím nejpohlednějším chlapem, který kdy chodil po této planetě. To je absolutně nerealizovatelné!, pomyslel jsem si.
Radši jsem se zvedl a odešel do kuchyně uvařit vodu na čaj, abych se nějak zaměstnal a nemusel na to myslet. Samozřejmě, že se to nedalo přehlížet úplně, když jsem měl před očima stále to jeho bezchybné tělo a hlavou mi prolétávaly myšlenky na minulou noc, ale aspoň jsem jen blbě nečuměl do prázdna.
„Můžeš jít,“ oznámil mi, když se objevil v kuchyni s ručníkem okolo pasu a nahlédl do ledničky.
„Já ti říkal, že budeš mít hlad,“ řekl jsem mu pobaveně, když jsem procházel kolem něj. Jenom se na mě pitomě zaksichtil a já konečně vklouzl do koupelny, kde jsem se pěkně o samotě konečně umyl. Pokud jsem ovšem nepočítal Louise špehujícího přes matné sklo, když si přišel umýt zuby.
Oblékli jsme se, upravili se, dopili jsme čaj a společně vyrazili ven.
Louis‘ POV
Došli jsme do jednoho malého pekařství na rohu ulice a koupili si tam snídani, se kterou jsme si sedli na lavičku poblíž studií. Marci furt koukal na hodinky, abychom nepřišli pozdě, ale měli jsme ještě fůru času.
S tím jeho přehnaným starostlivým režimem budu muset co nejdříve něco udělat nebo se z něj brzo zblázním, pomyslel jsem si v duchu právě ve chvíli, kdy už asi po sto padesáté vyhrnul rukáv své košile a kouknul na ručičku, která se posunula o pouhých 15 sekund dopředu od jeho poslední kontroly.
„Zlato, uklidni se prosím tě. Přijdeme včas. Máme ještě hromadu času,“ snažil jsem se ho uklidnit.
„No to teda nemáme a neříkej mi tak na veřejnosti. Někdo by tě mohl slyšet,“ okřikl mě tlumeným hlasem.
„Nikdo tu není, lásko,“ namítl jsem a na posledním slově jsem si dal sakra záležet. Věděl jsem, že ho tím naštvu a on zase zčervená jak rajče a svraští obočí přesně tak, jak to měl ve zvyku, když se naštval. „Chci ti dát pusu,“ pokračoval jsem ve svém provokování a naklonil se k němu. Rychle se odtáhl.
„Zbláznil ses? Tady? Něco jsi mi slíbil, Loui,“ posmutněl.
„Já vím, ale je to strašně těžký. Chci ti říkat, jak budu chtít, chci se tě dotýkat, kdy budu chtít a hlavně… hlavně tě chci líbat každou sekundu svého života, takže tohle předstírání mě asi zabije,“ řekl jsem mu a on se malinko usmál. Pak natočil hlavu ke mně a já poznal, že se mu to nelíbí o nic víc než mě, ale měl své důvody proč to neříct a já slíbil, že je budu respektovat, takže jsem se musel snažit.
„Jsi herec, takže to pro tebe nemůže být tak těžké,“ argumentoval mou poznámku, ale já s ním vysoce nesouhlasil.
Herec jsem mohl být vynikající, ale ta touha, která mě k němu přitahovala, ta byla silnější než jakékoliv mé schopnosti jako herce.
„Tak to se šeredně pleteš. Předstírat, že k tobě nic necítím, bude asi to nejtěžší v mém životě,“ řekl jsem bolestně a založil si ruce do kapes, upřeně hledíc před sebe na palmy, za kterými se schovávaly budovy, v nichž všechno co k němu cítím, muselo jít stranou.
„Ty to zvládneš,“ povzbuzoval mě a nenápadně mi přejel rukou po stehně. „Spíš já bych si měl dělat starosti s tím, že to nezvládnu, ale prostě vím, že musím a tak se podle toho musím zařídit,“ pokračoval a já kroutil očima nad tím, jak pořád všechno jen musel a musel.
Toho ho taky zbavím!, slíbil jsem si v duchu.
***
„Tak co, krokouši? Už je ti líp?“ zaslechl jsem Zaynův provokující hlas, když jsem byl zrovna pod rukama maskérky, která mi ještě rychle přepudrovávala obličej. Nemusel jsem se ani otáčet, abych spatřil, kdo je cílem jeho provokace.
Věděl jsem to.
„Včera jsem tě tu neviděl. Bylo to od tebe nehezké tu nechat našeho vzácného hosta samotného. Měl bys o něj více pečovat nebo si o nás bude myslet, co jsme to za nevychovaný národ,“ pokračoval a já začínal rudnout, takže jsem si vysloužil další vrstvu make-upu. „Co je? Ztratil jsi snad řeč nebo ti někdo vyřízl jazyk?“ ptal se naštvaně a já se modlil, aby mu už Marci konečně něco řekl.
„N-ne,“ vykoktal ze sebe.
Tak tohle jsem na mysli teda neměl.
„Tak kdepak jsi byl, co? Koleduješ si o další vyhazov, pusinko. Jsi tady hodně známý svou přelétavostí od hvězdy ke hvězdě,“ smál se. „Mám to já ale štěstí, že jsem ještě neměl tu čest, ale kdybych neměl svou stálou sexy asistentku, tak bych si tě rád najal,“ pokračoval a já už jen zavřel oči a pevně se chytil opěradel stoličky ve snaze zabránit své explozi, která jak jsem tušil, měla přijít po jeho další větě, na kterou se chystal. „Moc rád bych ti totiž dal padáka a díval se na to, jak se ten tvůj vyzáblý zadek šine pryč ode mě i s těma tvýma stařeckýma hadrama,“ řekl s takovým odporem, že by se to snad nedalo vyměřit ani pokrytím planety vodou.
„J-já už m-musím,“ vykoktal zase Marci.
A já myslel, že už se toho nadobro zbavil.
„A kampak? Za svým rytířem, který tě ochrání? Nerad ti to říkám, ale ten má teď na práci něco jiného. Viděl jsem ho na záchodcích ojíždět mou asistentku. Né, že by mi to vadilo. Co je moje, je i jeho. Však je tady na návštěvě, tak ať si užije, ne?“
Hraje to? Je to součást jeho plánu, jak mě vyprovokovat? Nebo vůbec ani netuší, že sedím jen asi tak pět metrů za ním?, to mi bylo záhadou.
„J-jistě,“ přitakal mu Marci.
No to si snad dělá prču, ne? Tohle už jsem fakt přestával zvládat, ale maskérka mě ne a ne pustit.
„Bože! S tebou si člověk ani nepokecá. A kdyby něco, tak jsou na pánských, ale ty na ně stejně nechodíš, takže se nemusíš bát. Ty pro tebe a ostatní holčičky jsou v pořádku. Teda pokud tam Niallos zrovna neojíždí Kimi,“ jeho smích se stále vzdaloval, takže jsem odstrčil maskérku, rychlými kroky se přiřítil k Marcimu a popadl ho za lem jeho košile.