"Dobré ráno." pozdravil pan Smith vcházejíc do dveří.
"Dobré ráno." usmál jsem se na něj a on mě obejmul.
"Víš co dělat, že ano?" zeptal se a já přikývl.
"Samozřejmě." usmál jsem se, políbil jsem ho na tvář a cupital jsem pro kávu. Měl jsem hrozně dobrou náladu.
"Káva už se dělá." usmála se Anne, když mě viděla. "Ráda tě vidím v dobré náladě, prcku." zasmála se a čekala až se káva uvaří.
"Byli jsme na večeři." pochlubil jsem se a Anne se usmála a vyndala hrnek z kávovaru.
"Já vím... Brácha byl včera úplně unešený a jak přišel domů, volal mi..." uchechtla se a podala mi hrnek. "Tak upaluj." řekla a já se vrátil do kanceláře.
"Děkuju." usmál se pan Smith. Já jen přikývl. "Jsem moc rád, že se nezlobíš... Mrzelo by mě to..." řekl a já se pousmál a podíval jsem se mu do očí.
"Miluju tě." zašeptal jsem a on ztuhnul. "Věděl jsem to... Promiň, neměl jsem to říkat" zamumlal jsem se slzami v očích... Dan mě chytl kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. Vzhlédl jsem k němu a on se usmál.
"Taky tě miluju ty trdlo." zašeptal a na pár vteřin nehybně přiložil rty na mé. Přišlo mi zvláštní, co se mnou udělal tak krátký dotek. Byl jsem šťastný jako ještě nikdy v životě. "Dnes po práci u mě?" zeptal se a já s úsměvem přikývl. "Výborně. A teď zpět do práce." řekl Dan a pustili jsme se do práce. Moc jsme toho ten den neměli, takže jsme si jen povídali a chvilku jsme na poočítači hráli karty. Musím říct, že Danovi to vůbec nešlo...
"Hej. Proč to pokaždé prohraju. To není féf." řekl naštvaně a já se začal šíleně smát.
"Neumíš to." řekl jsem pobaveně. On se na mě uraženě podíval, ale pak se jeho pohled změnil.
"Zato umím jiné věci." zašeptal mi do ucha a něžně ho políbil. Rukou mě pohladil po hrudi, přes bříško až k mému rozkroku, kde se zarazil. "A vypadá to, že to umím až moc dobře." pousmál se a jemně můj naběhlý rozkrok stiskl. "Takže. Tvá práce. Vem tohle šéfovi." řekl a já vyvalil oči.
"Ale Dane, co když mi něco udělá?" zeptal jsem se vystrašeně.
"To se nestane. Je na holky." ujistil mě a přísně se mi zahleděl do očí. "Tak na co čekáš? Chceš snad strike číslo dvě?" zeptal se a já zavrtěl hlavou, vzal jsem složku a mířil jsem do šéfovi kanceláře. Zaklepal jsem a po vyzvání jsem vešel.
"Co mi Dan posílá tentokrát?" zeptal sepobaveně a já mu podal složku. "A tohle má být co?" zeptal se pobaveně a poukázal na můj rozkrok.
"Vzal jsem si místo prášků na spaní viagru." řekl jsem a zakryl jsem se rukama.
"Tak tedy jďete no..." pobídl mě a já se rchle vrátil k Danovi.
"To bylo fakt vtipný." řekl jsem naštvaně a posadil jsem se na pohovku v rohuu místosti.
"Ale kocourku. Tak se na mě nezlob." řekl a já otočil hlavu na druhou stranu.
"Budu se zlobit." zamumlal jsem a on se zvedl a přesedl si ke mně. Vstal jsem a šel jsem pryč. "Jdu domů." řekl jsem vážně, ale on mě zarazil.
"Práci jsme dodělali. Můžeme jít rovnou ke mně." navrhl a já se zamyslel.
"Ne... Zlobím se. Nejdu k tobě." řekl jsem. On se zvedl, přešel ke mně a natiskl své tělo na mé. Jednou rukou sjel na můj rozkrok a pohladil ho.
"A kdybych ti slíbil, že něco udělám s tímhle?" zeptal se a já vzdychl.
"Fajn." svolil jsem nakonec... Společně jsme se vydali k němu domů. Cesta se zdála být hrozně dlouhá, ale přitom po deseti minutách jsme byli v ložnici jeho domu. Dan se na mě natiskl a rukama mi jsel na zadek. krátce mě políbil a zahleděl se mi do očí.
"Slib, že budeš hodný kluk." řekl a já cítil, jak mnou otřáslo vzrušení.
"Budu." špitl jsem a on se usmál a políbil mě. Povolil mi kravatu a i s košilí ji sundal. Potom mi stáhl kalhoty a položil mě na postel. Sledoval jsem, jak si sundal sako, potom kravatu a následně rozeptnul košili. Měl krásné tělo... Začal mě vášnivě líbat a pomalu směřoval polibky níž. Přes mou hruď a bříško až k lemu mých boxerek. Ty pomalu stáhl a políbil mou špičku. Najdřív po ní párkrát přejel rukou a pak si ji vožil do pusy. Bylo to tak zatraceně dokonalé... Mým tělem procházela vlna vzrušení. Tiše jsem sténal jeho jméno. Bylo to tak dokonalé. Udělal jsem se asi po deseti minutách a Dan si lehl vedle mě.
"Byl jsi moc hodný kluk. Líbilo?" zeptal se a já přikývl.
"Moc." usmál jsem se a políbil jsem ho. On vstal a očistil mě. Pomohl mi na nohy a já se oblékl. Políbil jsem ho a podíval jsem se mu do očí. "Co budeme dělat teď?" zeptal jsem se a on se usmál.
"Cokoliv si přeješ." usmál se a já se zamyslel.
"Můžeme se mazlit." navrhl jsem a on přikývl.
"Dobře, jen se to nesmí zvrtnout." zasmál se a já přikývl. Lehli jsme si spolu k televizi a já se k němu přitulil...
"Miluju tě." zašeptal jsem mu do hrudi a on mě pohladil po zádech.
"I já tebe." řekl tiše a já s úsměvem na rtech usnul...
"Tak vstávat." probudil mě Dan a něžně mě políbil na čelo. "Notak... mám tě snad zlechtat?" zeptal se, když jsem se neměl k tomu, abych se zvedl. Okamžitě jsem otevřel oči a obejmul jsem ho.
"To ne, prosím." zamumlal jsem a on se zasmál.
"Dobré ráno, Šípková Růženko." usmál se a pohladil mě po zádech.
"Dobré..." zamumlal jsem. On mě mlčky vedl do kuchyně... Dal mi talíř s palačinkami a přinesl mi mé oblečení. Snědl jsem to, oblékl jsem se a jeli jsme do práce. V kanceláři mi Dan řekl, že zajde pro kávu, protože chce něco říct Anne. Vrátil se během chvilky.
"Tys kvůli mě brečel?" zeptal se já se mu podíval do očí a kývl jsem. "To mě moc mrzí." řekl a já přikývl.
"To je v pohodě. Byl jsem jen trošku zmatený a tak..." zašeptal jsem a on kývl.
"Jsi úžasný, pamatuj si to." řekl a políbil mě. Polibek jsem oplatil. On si mě k sobě rukama tiskl za boky a já jsem přidržoval jeho rty u mých, rukou v jeho vlasech. On mi sjel rukama na zadek a stiskl ho. Vzdychl jsem do polibku a on mě za zadek zvedl a posadil na stůl... Roztáhl mi nohy, aby si mezi ně mohl stoupnout a já je kolem něj obmotal, aby nemohl utéct. On opatrně do polibku zapojil jazyk... Bylo to úžasné, dokud se neotevřely dveře.
"Hej ty blbe, nechal si tam to...." Anne se zarazila když nás viděla. "Kafe. Můžeš na chvilku." zeptala se a já ho stiskl nohama u sebe. Když se stále snaži odejít, chytl jsem ho za ruku a podíval jsem se mu do očí.
"Nemyslím si, ale můžeš nám to říct oběma." řekl a ona mávla rukou.
"To je jedno." řekla a odešla.
"Anne?" oslovil jsem jí a šel jsem za ní. Pevně jsem jí obejmul. "Děkuju, že se o mě staráš." zašeptal jsem a ona přikývla.
"Dej si na něj pozor. Podíváš se na někoho jiného a končíš." zasmála se a já slyšel jak si Dan odfrkl.
"Víš, že mám oči jen pro něj." zašeptal jsem tak, aby to neslyšel. Ona se usmála a odešla.
"Cos jí říkal?" zeptal se a já se zasmál.
"Nemusíš vědět všechno, lásko." řekl jsem a políbil jsem ho na nos... Poprvdě jsem chtěl na čelo, ale jsem moc malý.
"Tou láskou sis to zachránil." zasmál se a políbil mě do vlasů. Všechno v tu chvilku bylo perfektní... Znovu jsem se posadil na stůl a chytl jsem ho za ruce. On se ke mně přitiskl a políbil mě... Ochotně jsem se do polibku přidal.
"Danieli?" ozvalo se od dveří a Dan se otočil. Stál tam šéf. "To nemyslíš vážně? Já jsem se divil, proč mi ještě nic od tebe dneska nepřišlo. Naše firma závisí na kázni, tohle tu trpět nebudu. Ty Dane se okamžitě pust do práce a Todde? Vem si věci a pojď se mnou." řekl, já se poslušně zvedl a šel jsem za ním. "Končíš... Chci, aby ses jestě dnes vystěhoval z domu a vrátil se odkud si přišel a opovaž se nastěhovat k Danovi. Potřebuju mého starého ukázněného Daniela, ne toho který nedělá co má a odchází z práce brzo. Piš si, že to poznám a teď jdi." řekl a já se rozplakal.
"Ne... Já nemám kam jít." zamumlal jsem a on pokrčil rameny.
"Peníze ti pošlu na účet, včetně odstupného. A teď už vypadni." zamumlal a já odešel.
---
Táák... Jsem zpět a v plné síle, což znamená, že jsem jim tu pohodu zase nádherně zkazila :D Kdo by mě nemiloval? :D
A chci ještě jednou poděkovat za všechny komentáře. Hrozně mě baví je číst a odepisovat :D Občas se to zvrtne na takové malé chaty :D Takže děkuju, alespoň se tolik nenudím :D
Jo a ještě jedna věc. Příští týden budu mít praxe, takže nevím, jak budu stíhat... Ale snad tak jednou denně něco přidám... Snad. :D