,,Pitomej budík," vypnula jsem ten řinčící krám a posadila se na posteli.
Oliver byl s radostným pištěním na nohou. ,,Je to tady,"
Plácla jsem sebou zpět do postele. ,,Můžeš mi vysvětlit kde bereš tu věčnou pozitivitu a elán do života? Možná, že bych si tam taky pro trochu zašla."
Oliver otevřel s úsměvem pusu.
,,Nebo víš co?" protáhla jsem se. ,,Mlč radši."
Oliver se zastavil při svlékání pyžama.
,,Co ti přelítlo přes nos?" rozhodil rukama. ,,Své dny ještě mít nemáš,koukal jsem se do kalendáře."
,,Ty mi sleduješ můj menstruační cyklus?" hleděla jsem na něj s šokovaným úsměvem.
,,Potřebuju vědět, kdy mám počítat s tím, že budeš nenažraná a nekonečně nasraná."
,,Aha, tak proto máš ve skříňce vždy čokoládu." poplácala jsem ho po hlavě jak psa. ,,Hodnej Olie, panička ti dá snídani. Hele,"
Sjela jsem ho překvapeným pohledem. ,,Ty jsi posiloval?"
,,No," zaculil se Oli. ,,Občas si zajdu zacvičit, nebo zahrát tennis s Austinem."
,,Cože? Kdy?" nechápala jsem a hodila pyžamo na postel. ,,Vždyť jsi dnem i nocí se mnou."
,,Dnem i nocí ne." namítl. ,,To vyznělo perverzně."
Došla mi má slova, podtržená tím, že jsem před svým -už skoro- nevlastním bratrem stála nahá.
Musela jsem se začít smát.
,,Podej mi věci." protočila jsem oči a natáhla si spodní prádlo, abych svého přítele nepohoršila.
,,Silně pochybuju, že bych tě nějak pohoršila." zapla jsem si sukni v skládanou nad kolena.
,,Nemyslím si, že by něco hrozilo."přikývl.
,,Počkej," zarazila jsem ho. ,,To je ta košile s štěněčíma siluetama co jsi dostal ode mě minulý rok k Vánocům?"
Oliver se kouknul. ,,Jo,proč?"
,,Myslím, že vím co si na dnešní den obleču!" přehopkala jsem místnost ke skříni a začala z ní vyndávat potřebné kusy oblečení.
,,Někdy když vidím tvoji sbírku oblečení co vypadaj jako když jsi je ukradla z 50.let, chci být holka. Že ty ses pro ty věci vrátila v čase?"
,,Ano,půjčila jsem si stroj času, vzala mamce pár stovek dolarů a šla nakupovat." zasmála jsem se. ,,Jen mám prostě menší úchylku v módě 50.let. Byla nejlepší. Měla zakrýt mé nedostatky a zdůraznit mé přednosti."
Nasoukala jsem se do košile se siluetou kočičích hlav a zasunula ji do sukně. Natáhla jsem si podkolenky a Oliver mi pomohl zapnout motýlka.
,,Vuala?" nastavila jsem modelingovou pózu. ,,Jak vypadáme?"
,,Skvěle," zhodnotil Oliver sebe i mě. Slušelo mu to. (Jakožto vždy.) Košile s psími siluetami, šedý svetr, černé úzké džíny a k nim si pravděpodobně veme své oblíbené polobotky.
,,Ksakru," zaklel. ,,Nestíháme!"
Popadly jsme brašny a pospíchali z domu.
,,Kampak?" zastavil nás John.
,,Do školy?" vytáhl obočí pomalu ke stropu Olie. ,,Kam by jsme asi jinam šli v pátek ráno?"
,,Hop," hodil nám každému jablko. ,,Vezmu Vás tam. Mám cestu kolem."
,,To je dobrý, tati. My poběžíme." snažil se z toho vyvléct Oliver a pomalu couval.
,,Aby vás něco přejelo?" složil noviny na stůl John a zatím co si bral sako upil si lok kávy z hrnku.
,,Lepší být rozpláclej po špinavým asfaltu New Yorku než přijet jak malé dítě do školy s tátou." namítl Oliver.
John se zatvářil nanejvýš uraženě. ,,Jednou to přežiješ, jet se svým trapným starým otcem do školy."
,,Ale venku čeká určitě Austin." zkoušel to dál Oliver.
,,Do auta se vejde." pokrčil rameny John a vyšel na chodbu. ,,Jdete?"
Oliver si s uraženým výrazem obul boty a podržel mi tašku zatím co jsem si zapínala pásek u lodiček. Nosila jsem raději tenisky-to bez pochyb-ale když jsem si obula podpatky nejenom, že jsem rázem měla přes metr sedmdesát, ale cítila jsem se sebevědoměji. (Přejděme detail, že jsem v nich neuměla moc dobře chodit.) Puchejře a bolesti nohou byla hold cena za vyšší dávku sebevědomí.
,,Počkejte," cupitala jsem ze schodů zatím co ti 3 gentelmani dole ze mě mohli mít 3.světovou. ,,To není vtipný."
Oliver přítele jen rychle objal. John se sice poměrně s klidem smířil s tím, že jeho jediný syn je gay a respektoval i to, že spolu s Austinem chodí, ale stále si nezvykl na pohled, že se drží za ruce nebo líbají. Jejich lásku jim, ale přál! To určitě, byl rád, že si jeho syn našel někoho s kým je šťastný, jen potřeboval víc času aby si na to zvykl. A tak se snažil Oliver před otcem na Austina tolik nelepit jako normálně.
John přijel s autem až k chodníku a my jsme urychleně nastoupili. Já k Johnovi dopředu a Austin s Oliverem dozadu.
,,Tak jedem bando," rozjel se pomalu John. V zpětném zrcátku jsem si všimla jak se Oliver praštil do čela, zatím co se druhou rukou letmo dotýkal té Austinovi.
(...)
,,Jsem tak natěšený!" pištěl Oliver vedle mě, zatím co jsme podle instrukcí- které nám o matice předal školní rozhlas- mířili do školního kino sálu. Vlastně se tam filmy nepromítali už úctyhodnou dobu a sál sloužil jen ke schůzkám školního parlamentu, předávání diplomů a jako zkušebna školního orchestru.
Překvapilo nás, že když jsme dorazili k hlavnímu vchodu už tam stálo několik znuděných uchazečů.
Stáli jsme tam s Oliverem nervózně vedle sebe a koukali do tváře budoucím spoluhercům.
Emařka. Kluk s nagelovanýma oříškovýma vlasama, frajerským úšklebkem a kalhotama někde u kolen. Madison Ballotová, afroameričanka co s ní mám angličtinu. A pak ještě menší holka co měla na uších obří sluchátka a hlavou si kývala do rytmu.
Mávla jsem jim na pozdrav. Odpovědí mi bylo sotva viditelné kývnutí.
,,Echm," odkašlala jsem si. ,,Proč všichni stojíte venku?"
,,Echm," narovnal se ořešák. ,,Třeba proto, že je zamčeno."
Fajn, ten byl příjemnej jak zimnice v létě. I když co se divím, když položím tak idiotskou otázku.
Zatím co jsem si se svým věrným přítelem vyměňovala vše říkající pohled dolehli k nám hlasy a smích.
,,Kušuj Alexi!" tvář se mi proměnila v kamennou masku a já se pomalu otočila.
,,Ty," podívala se na mě Savanna se zdviženým obočím.
,,To bych spíš měla říct já," založila jsem si ruce. ,,Proč je kapitánka roztleskávaček na konkurzu do divadelního kroužku, když jediné o čem tvrdí, že je správné jsou její gepardí roztleskávačky?"
Savanna se zarazila a nasadila obvyklí líbezný úsměv. Rozhlédla se po všech zúčastněných a mírně se ošila při pohledu na ořešáka.
,,Eliote," objevil se vedle Savanny Alex. ,,Co tady děláš?"
,,Poškolu," protočil oči. ,,Nemusíš mě kontrolovat, drahý bratříčku. Jsem už velkej kluk."
Alex se pousmál a přátelsky do bratra strčil.
,,Člověče," vylezl zpoza rohu Jake spolu s Kate Longriverovou kterou držel okolo pasu. ,,Na tohle se dají jen ubožáci. A ty, Alexi."
Jake se ve svém vysmátí zarazil a prohlédl si nás.
,,Stoprocentně jen ubožáci," prohlásil. ,,A poškoláci."
,,Klidni hormon,Jaku. Ty jsi teď oficiálně téhle pakárny taky součástí." zavrtěl hlavou Alex.
Jake si s Eliotem frajersky plácl. Nevěděla jsem, že už nastoupil do prváku. A není divu, že jsem ho nepoznala. Podoba mezi ním a Alexem, byla absolutně nulová. A to nejen vzhledově, ale i mentálně.
,,Proč si neotevřete, paka?" pozvedl obočí Jake a střetl se s mým pohledem.
,,Prosím, můžeš to zkusit sám." ukázala jsem ke dveřím.
,,Kate,kočičko?" podíval se na přítelkyni. ,,Půjčíš mi svoji sponku?"
Kate se zaculila a podala mu z vlasů pinetku.
,,Uhněte amatéři," prošel kolem nás a klekl si ke dveřím. Chvíli něco štoloval, než se ozvalo cvaknutí a on se s pyšným výrazem postavil. ,,Abraka dabra!"
Otevřel dveře a mi mírně strnuli.
,,Vaše nedočkavost mě opravdu těší, pane McBerry." zasmál se učitel a všichni ztuhly.
Viděla jsem ho poprvé v životě. Určitě tu byl nový. Oblečený v obyčejné černé košili a kalhotách s polobotkami působil uvolněněji než ostatní učitelé. Ve tváři měl osobitý úsměv při kterém mu ve strništi vznikaly dolíčky. Tmavé vlasy rozcuchané, hnědé oči zářící natěšeností.
,,Čekal bych, že většinu napadne zaklepat, nebo zkusit vedlejší dveře. Ale samozřejmě, to by jste se nemohl objevit vy. Nu prosím, pojďte se posadit."
Rozešel se k jevišti. Posadil se k ,režisérskému' stolku a vyčkal až se konečně všichni posadíme.
Koukl se po zúčastněných a po tváři mu znovu hrál úsměv.
,,Mohl by jste to zrychlit?" rozvalil se na židli Jake. ,,Máme ještě trénink."
,,Tak tedy dobrá," postavil se učitel. ,,Jmenuji se Daniel Zimmer. A jsem nový učitel na této škole. Učím historii a angličtinu a také dočasně budu pomáhat paní učitelce Ruffelové s výukou hudební výchovy. A také jsem se nabídl jako učitel pro volitelný kroužek. Určitě Vás musel zmást název. Divadelní sbor není zrovna nejobvyklejší. Když jsem šel za paní ředitelkou, chtěl jsem, vést dramatický a hudební kroužek. Jenže mi bylo řečeno, že na této škole nejsou kreativní kroužky zrovna populární tak ať si vyberu jen jeden. A tak mě napadlo, že spojím divadlo a sbor dohromady. Hraní a hudba má totiž víc společného, než si myslíte."
Začal přecházet po místnosti až se nakonec opřel zády o pódium někde ve prostřed abychom na něj dobře viděli.
,,Protože žádný dobrý film se neobejde bez dobré hudby. A než se začneme plně věnovat herectví a hudbě dohromady-rozdělování rolí, ukázání scénáře a celého odhalení do čeho jste se to vlastně namočili- máte na příště jeden úkol."
,,Úkol?" ozval se znovu Jake a jeho obočí vystřelilo vzhůru.
,,Ano, Jaku. Úkol. Chápu, že tvůj mozeček tuhle věc zatím moc dobře nezná, ale neboj žádnou esej o dějinách umění po tobě nechci." složil si s vítězným úsměvem na hrudi ruce učitel.
,,Na příště si vyberete píseň která Vám je blízká. Ať už interpretem, žánrem nebo textem. Chci aby jste se mi představili písní. Chci aby jste mi řekli kdo jste a zazpívali to z plného hrdla. A pak se vrhneme do světa herectví. To je pro dnešek vše, můžete jít."
,,Pane učitel," zvedla ruku Savana v puse přehazující žvýkačku z jedné strany na druhou. ,,Víte, já a Kate jsme tu jen jako doprovod. Nemáme zájem se tady prezentovat."
Učitel nasadil mírně ironický úsměv a vzal ze země koš. Pohledem jí naznačil aby si odložila žvýkačku do koše-což velice neochotně udělala-a zase jej vrátil na zem. ,,Tak to mám pro Vás špatnou zprávu, slečno. Teď jste oficiálně tohoto součástí."
,,Cože?" vylítlo ze mě i z ní naráz.
,,To nemyslíte vážně," vytřeštila oči jak přejetá ropucha. ,,Jsem kapitánka roztleskávaček, nepotřebuju být součástí nečeho takového."
,,Tomu se ale říká smůla, že?" pokrčil s úsměvem rameny. ,,Budu se na Vás a vaši kamarádku těšit další hodinu."
Savana zrudla jako krocan otočila se na patě a za nadávek a hlasitého dupání opustila místnost.
,,Tohle bude ještě opravdu povedená komedie," konstatoval Oliver vedle mě.
* Bonjure, moji drazí čtenáři! :) Já se Vám po poměrně delší době ozývám s novou kapitolkou! A to v pořadí již 4! :3 Mám z toho takovou radost. Strašně mě psaní příběhu baví, protože se věnuju tématu které znám. Ať už jsou to herecké problémy (Věřte mi, minulý týden jsem poznala svého nového ,,prince" a jestli tady bude fungovat i ta má příšerná hraná romance bude to zázrak. Zatím ode mě moc sympatií nezískal! :D ) tak i běžné problémy nás náctiletých! :D Každopádně tohle je další kapitola kde se odhaluje část hlavního dějiště! ♥ A teď trošku z jiného soudku, spousta lidí mi psalo, že vlastně jen kopíruji Glee nebo High School Musical, ale přidala jsem ke sboru divadlo. No, můžete si to myslet, ale já Vám s dovolením odprezentuji svůj názor. Většina škol v Americe se věnuje právě kroužkům jako je herectví nebo sbor, jsou tam poměrně populární. A já mám ráda hudbu a sama hraju divadlo, takže jsou to témata o kterých něco vím a proto jsem o nic chtěla psát! Další klišé, gay kamarád. Bitch please, kdo by nechtěl gay kamaráda?! :D Já jsem originální, hlavní hrdinka má hned dva! ♥ :D Středoškolská láska, rivalita mezi děvčaty, atd. všude samé klišé! :D ANo, můj příběh je asi opravdu tím pádem jedno velké klišé! Ale řekněte mi, kde není nějaké klišé? Hunger Game-milostný trojúhelník, Twilight-milostný trojúhelník, zakázaná láska! Všude je klišé! ;) A to je ten důvod proč to všichni rádi čteme! Pro to klišé, kterému věříme, že by se mohlo dotknout i nás! :) A proto mě trochu mrzí, že na základě toho někdo odsoudí můj příběh! :/ Ale i tak děkuji Vám, kteří jste zůstali! ♥ Za všechna přečtení, votes a milé komentáře! ♥ :3
S pozdravem Vaše Jena Scarlett Timids...♥