Pozn. Lidi rozhodla jsem se že Nicol prostě nebude chodit do školy :D představujte si že třeba studuje z domova nebo tak ok? Doufám, že Vám to nebude vadit:))
Uběhly tři týdny a my s Harrym neměli vůbec nic na práci. Občas jsme někam zajeli, nebo byly doma. Já už byla částečně v pořádku, ale Harry mě pořád hlídal, staral se o mě. Líbilo se mi to, akorát to už někdy přeháněl.
"Nicol? Zlato, spíš?" řekl Harry svým ranním hlasem.
"Teď jsem se probudila. Kolik je?"
"Bude jedenáct." sedl u ke mně na postel. "Není ti něco? Spala si celkem dlouho? Nebolí tě třeba něco?"
"Ne Harry, jsem v pořádku, jenom jsem si trochu přispala, to hned neznamená že mi něco musí být."
"Jistota je jistota."
"Hmm, půjdeš si ke mně lehnout?"
"Fajn. A abych nezapomněl." řekl a něco vytáhl ze své kapsy u jeho kalhot. "Otevři to." podával mi obálku.
"Co to je?" byla jsem docela zvědavá.
"Podívej se, otevři to."
Hned jak jsem to udělal, měla jsem úsměv od ucha k uchu. V té obálce byly dvě letenky do Paříže.
"Děláš si srandu? Harry, my pojedeme do Francie?"
"Máš radost?" zeptal se a zalezl si ke mně pod peřinu.
"Jasně, že mám radost! Harry, tak moc miluju." dala jsem mu jednu velkou pusu.
"Jsem rád, že se ti to líbí." přitskl si mě k sobě. "Taky tě miluju, moc."
"A komu by se to nelíbilo?"
"Jedeme za dva dny." sladce se usmál.
"Na jak dl-"
"Na měsíc." skočil mi do toho.
"To jako - jako vážně?"
"To jako vážně." řekl vážně. :D "Těšíš se?"
"Jako malý dítě na Vánoce."
"Bude to překrásný, nikdo nás nebude ruštit. Užijeme si to tam."
"Nemůžu se dočkat. Děkuju." vstala jsem a sedla si na něj obkrčmo. Harry jezdil svými rukami po mých bocích.
"Moc, moc tě miluju." usmál se.
"Já tebe taky." spojila jsem naše rty a užívala si to.
Harry mě pomalu položil na matraci a lehl si nade mě.
Moc dobře jsem věděla co bude následovat. Začínala jsme se bát.