call me daddy 2 » h.s.

117.

"Vstávej lenochu." zašeptala jsem Harrymu do ucha, má hrozně tvrdý spánek. "Notak, dělej." zatřásla jsem s ním.

Když to s ním ani nehlo, popadla jsem první polštář, který mi přišel pod ruku a praštila ho. V tu chvíli vystřelil do sedu a já propukla ve velký záchvat smíchu.

"Co je?" řekl svým ranním hlasem.

"Ehh, sobota?"

"Já tě zabiju." řekl a znovu se zachumlal pod deku.

"Notak, vstávej."

"Kolik je?"

"Bude devět." položila jsem mu hlavu na hruď.

"Fakt tě uškrtim."

"Vyhrožování - to by ti šlo viď?" uchechtla jsem se.

"Já chci ještě spát."

"Zapomeň"

"Nech mě spát." řekl a celý se schoval pod peřinu. Odfrkla jsem si, vzala si na sebe tepláky, triko a šla dolů. U stolu seděl Trevor.

"Dobrý ráno." pozdravila jsem ho.

"Proč si tak ničíš život?" čekala jsem trochu jinou odpověď. Zvedl se a s hrníčkem kávy odešel nahoru.

Nevěděla jsem na co naráží.

Za nedlouho se v kuchyni objevila Harryho matka.

"Dobré ráno." řekla a nalila si kávu do hrníčku.

"Dobré." z lednice jsem si vzala jogurt, udělala si čaj a posadila se s tím ke stolu. Za tu dobu jsem nabrala, pořád jsem jen jedla.

"Můžu mít otázku?" optala se Anne.

"Uhh, jasně."

"V kolikátém jsi měsíci?" zdála se mi o mnoho milejší než kdy jindy. Dokonce se i pousmála.

"V druhém, proč se ptáte?" odpověděla jsem nervózně.

"Jen mě to zajímalo." pokrčila rameny.

"Aha, dobře."

"Mám takový nápad, já - vím, že jsme spolu nezačali úplně nejlépe a tak mě napadlo, že to co bylo by jsme mohli hodit za hlavu, zapomenout na to a začít znovu, co?" koukala jsem na ni s otevřenou pusou. Nikdy by mě nenapadlo, že by mi něco takového navrhla.

Předtím se chovala hrozně namyšleně, byla arogantní a teď?

"No - já nevím co na to mám říct, asi - asi by to bylo fajn." usmála jsem se.

"Jsem ráda, že si na to přistoupila."

Pak ke mě přišla a objala mě.

Absolutně jsem nevěděla co to do ní vjelo.