Docela paradox, že oni mají začátek ledna a když to píšu je konec června....
Sjela jsem s kufrem poslední schod, protože já jsem natolik zdatná, že vezmu ten nafutrovaný kufr na rukách až dolů. Hah to jsem si myslela... Well done gurl!
Zavzdychaně jsem vylezla ven a ofoukl mě ten studený zimní vítr. Koukla jsem na hodinky a poklepala botou o chodník. Najednou se v uličce objevila bílá dodávka, kterou moc dobře znám.
"Hey hey je tohle moje natěšená lyžařka?" Zahulákal Tris z otevřeného okýnka až se několik lidí podívalo tímhle směrem.
"No strašně." Odfrkla jsem si. Joe mezitím obešel auto a otevřel mi kufr, abych tam dala svoje věci.
"Proboha hlídej je, ať tam něco neprovedou." Koukl na mě prosebně.
"Jasně šéfe." Zasalutovala jsem a oba jsem se rozesmáli.
Nasedla jsem do auta vedle Cona a Joe nás odvážel na letiště.
-
"Máte zamluvenou horskou chatu, je skvěle vybavená, takže se nemusíte bát. Dovezou vás tam z letiště a budete mít auto k dispozici. Jo a pokud to správně počítám, je vás osm." Rozhlídl se a mě vložil do rukou všechny ty důležité informace.
"Co já s tím?" Vykulila jsem oči.
"Měj to u sebe." Jen řekl a už se rozloučil.
"Takže směr Alpy!" Zahučel Tris.
"Bude to super." Usmíval se Brad.
"Kde to vůbec je?" Založil si ruce Con a my na něj všichni pohlídli jestli to myslí vážně.
"To byl zase nápad vy dva." Ukázala jsem na Trise s Bradem, který si užívali jak jím začíná jejich zimní plán.
-
Už jsme stáli před letištěm a čekali na náš odvoz zatímco Brad s Michelle chytali vločky a něco si říkali.
Stála jsem vedle Sarah a pak si všimla jak zmateně na ní koukala Mich. Ježiš a jo.
"Michelle a Mich? Pojďte prosím na chvíli sem." Obě dvě udělali několik kroků.
"Holky tohle je Sarah." Usmála jsem se na ní a ona se na mě vděčně koukla. "Je to Conova přítelkyně...že jo?"
"Jo jo, ale víš jak to je." Zamumlala.
"Chápu...takže tohle jsou dvě Michelle a rozděluju je tak, že jedný říkám Michelle." Ukázala jsem na Michelle. "A jedný Mich...no a my se známe z akcí." Usmála jsem se a Con se k nám přikradl s tím, že objal Sarah zezadu. Měli to štěstí, že Sarah bylo 19, takže i kdyby se to provalilo - čehož se Con dost obává - tak o není tak strašné...ale jako už Tris několikrát zanadával a já s tím soulasím, Joe by se měl konečně postavit jeho nadřízenému, zvlášť když všichni víme, že má na to mít vlastní podnik.
Během mého přemýšlení sem přijela černá dodávka, ze které vyskočil starší pán a přivítal se s námi. Nasedli jsem tak, že jsem seděla vedle obou Michelle a před námi byli ostatní,to auto se nezdálo, ale bylo vážně velké.
Mezitím jsme se s Michelle dostaly k rozhovorům o braletech, což Brad s radostí poslouchal. Taky že jsem pokaždé, když nadzvedl obočí, protočila očima se smíchem.
"Tenhle? No když do toho máš, co dát." Hodnotila jsem bralet na obrázku v jejím mobilu.
"No co do toho dám já, to je otázka." Zasmáli jsme se.
"Já bych to v mým případě vycpala ponožkama." Tak už nás poslouchal i Tris a i Mich si sundala sluchátka z uší. A to jsme si myslely, jak jsme tajný.
"Prosim tě, ty žádný vycpávky nepotřebuješ." Pohodila vlasama Mich.
"Já?" Ukázala jsem na sebe. "Mám sotva...ani nevím co...lentilky pod kobercem."
"Ty?" Zasmála se Sarah a my všichni hodili pohled na její poprsí...tak ta je má z nás největší, dokonce větší než James...kecám...teda jo James nemá tak velký...ale...no nic měl o být džouk.
"Dobře tak třeba manda-" Chtěla jsem to změnit na mandarinky.
"Máš je naprosto akorát." Sekl rukama James a otočil se dozadu s tím, že mě přeskenoval.
"Znalec." Popíchl ho Tris a já se plácla do čela, přičemž se Michelle uchechtla.
"No jo." Dodala a já myslela, že po těch letech znova zapojím friťák a vykoupu jí tam.
"Radši si dejte svačinu." Hodila jsem po nich batoh s jídlem a Tris se po něm ohnal až trefil Cona do hlavy.
"Prsa nejsou tak důležitý." Ozval se Brad a já myslela, že snad vypustím páru z uší. "Když to dělaš, jde o city, o to s kým to sdílíš." Kousl do bagety a já nevědomky kývla. Koukla jsem se kolem sebe a M&M se červenaly jak něco...nevím proč, ale já jsem se nečervenala že by to bylo tím, že jsem-
"Charlie? Proč se tak zvláštně díváš?" Přimhouřil oči Tris.
"Jak jako?" Vyděsila jsem se, že ho napadne to nad čím jsem přemýšlela.
"Jako bys-"začal.
"Jako by, že jo." Zadíval se na mě Brad.
"Jako bych co?!" Vykřikla jsem, až mi to došlo...a James se začal dusit svojí veganskou houskou.
"Jamesi tobě to taky došlo." Bouchl ho po zádech Tris a holky nechápaly a ani Con.
"Měě?" Zajíkl se.
"Charlie jestli je to vážně pravda, proč si mi nic neřekla?" Založil si ruce Tris.
"Nevím o čem mluvíš." Koukla jsem se z okna.
"Doufám, že to byl někdo...někdo...chrm no prostě, že sis to užila." Brade!!!!!!
Vykulila jsem oči a skousla si silně ret. "To je ale hezky venku co?" Všichni koukli ven(- teda až na Jamese )na ten rozježděný sníh a štěrk a pak s výrazem 'to ti nežerem' zpět na mě .
"Já myslím, že je to každýho věc ne? Prostě když to někdo chce říct tak to řekne-" Začal James a já povolila konečně všechny mimické svaly a pohledem mu poděkovala dokud-
"Bylo mi šestnáct a ona se jmenovala Jane." Skočil do toho Brad.
"Brade já jsem nemyslel, aby si to-"
"Hej ty draku, mě bylo čerstvě sedmnáct." Dodal Tris a já asi milionkrát zamrkala do střechy auta.
-
Konečně jsme dorazili k naší chatce, která vypadala vážně útulně a to i když jsme byli venku v zimě.
Vzhledem k tomu, že jsme celý den jen cestovali z Anglie sem, nikdo z nás neměl náladu na lyžování a jiné aktivity spojené se sportem. Rozhodly jsme se, že se nejdřív zabydlíme a pak něco vymyslíme.
Já s Mich a Michelle jsme jediné měly pokoj v horním patře. Dolní pokoje byli po dvou a jeden si zabrali Brad s Trisem, Con se Sárou a sám na pokoji byl James. My měli zase pokoj pro čtyři a vedle našeho pokoje byla velká společenská místnost s hrami a televizí...dole byla kuchyň s jídelnou a v zimní zahradě byl bazén...
"Bazén!" Zakřičel Con.
"Jo jdem do bazénu!" Přidal se Brad.
Hrozně moc se omlouvám za víc jak měsíc nepřidávání, snad tu ještě někdo zůstal...no každopádně abych to upřesnila, celý květen pro mě byl jeden velký stres a teď jsem měla ještě plenéry a dodatečné hodnocení, navíc jsem neměla žádnou inspiraci a kdykoliv jsem si k tomu sedla, napsala jsem totální hovadinu. Vím, že tohle mě moc neospravedlňuje a proto se ještě jednou omlouvám...
A taky doufám, že ten jejich rozhovor vás nějak nerozhodil :D Trapné okamžiky se stávají hold.
Kdybyste měli cokoliv ke mě, nebo k příběhu směle do toho! ♥
Lots of Love,
DwarfDreamy