On mě tady nechal.. samotnou, nahou a svázanou... Chtělo se mi zase brečet.
Po hodině, někdo přišel. Nebyl to Jakub ani žádná gorila. Někdo normální.
"Ahoj, já jsem Denis, a ty jsi Karin, že?"
Jen jsem kývla.
"Jee promiň, Karin, tady něco aby si neměla hlad a nenachladla se."
Rozvázal mě, odlepil mi pásku a pomohl mi si sednout. Zakryl mě dekou, potom se mi podíval na podprsenku.
"Co to je?"
"Růže od Filipa.. nevím co sním je, ale bylo to jeho poslední přání. Dal mi bílou růži."
"Ale vždyť je červená?!"
"Teď je, ta červená je jeho krev, bílá pro nevěstu a červená pro pomstu.."
"Aha.."
Potom co jsem se najedla mi podal nové oblečení. Pak odešel..
Okna nebyla zamřížovaná ani zamčená, tak jsem si pak jedno otevřela a šla se projít, nenápadně. Potichu jsem prošla kolem bodyguardů. Pak přes obří zahradu a přes plot. Před sebou jsem viděla les, běžela jsem k němu. V lese to bylo krásné, tak volně jsem se necítila ani nepamatuju. Ale Filipa jsem tak někde cítila, jako by mě hlídal. Bylo hezky. Proběhla jsem celým lesem. Uviděla jsem město. Tohle byla moje šance na útěk. V dálce jsem slyšela divné zvuky, jakoby... poplach!! Už na to přišli, sakra.
Běžela jsem dál k městu. Zvuky jsem slyšela čím dál tím víc. Vzali si i psy.
Už jsem byla u města, rychle jsem se schovala do nějakého obchodu.
"Dobrý den, můžete prosím, zavolat policii? Jmenuji se Karin Helfnerová a unesli mě, mého přítele zabili a já jsem teď na útěku. Prosím pomocte mi, prosím."
"Ovšem. Pojď se mnou, schováš se tu než policie přijede, ano?!!"
"Ano, děkuji moc."