Leia - sen:
"Už ti to jde mnohem líp dcerko," usmál se Anakin, když se zvedal ze země. Máma ke mně přišla a položila mi ruku na rameno. Otočila jsem se na ni a usmála se. Máma měla v očích nějaké jiskřičky. Nevím jestli smutku nebo radosti, ale hlavní pro mě bylo, že je tady se mnou.
"Leio, teď mě zkus odhodit mnohem silněji než jak jsi to dělala doteď," řekl Anakin pevným hlasem. Vyděšeně jsem na něj pohlédla a chystala se odporovat.
"Leio!"
"Ale tati...."
"Představ si, že jsem Luke a mučím toho tvého Hana."
Jakmile to Anakin řekl, tak jsem se přestala ovládat. Už jenom pomyšlení na to, co Luke může Hanovi dělat, mě dokázala rozpálit, takže jsem ve vzteku pozvedla ruku a Anakin odletěl nějakých dobrých dvacet metrů daleko.
"Ani! Jsi v pohodě?" vyjekla máma a vrhla se k němu. Anakin se začal zvedat a zároveň se držel za záda.
"Teda Leio, netušil jsem že máš takovou razanci. Nemyslel jsem si, že tě to až tak naštve," pokýval hlavou a zároveň se usmál. V další chvíli řekl něco, co mě dokonale vyvedlo z míry. Nečekala jsem, že to řekne po necelých třech týdnech takového tréninku.
"Leio. Myslím že jsi připravená čelit bratrovi. Tvoje Síla se mnohokrát zvětšila a tvoje umění se světelným mečem je silnější než to moje."
Otevřela jsem ústa dokořán a hleděla na Anakina jako bantha. Po chvilince jsem si uvědomila jak asi vypadám, takže jsem zavřela ústa a, jelikož jsme byli ve snu kde je možné cokoliv, tak jsem jej pevně objala. Anakin, nejdřív překvapený, mě zlehka objal a pak se k nám připojila matka.
Náhle jsem ucítila bodavou bolest v hlavě. Kdyby mě Anakin nedržel, tak bych zřejmě padla k zemi. Oba rodičové se ke mně sklonili a matka mi přiložila ruku na čelo.
"Co se stalo Leio?"
"Zřejmě Luke nebo Han. Jeden z nich cítí obrovskou bolest. Nevím proč cítím i Hanovy pocity. Pokud je jeden z nich v nebezpečí, tak..."
"Hanovy pocity cítíš proto, že ho miluješ. A je zřejmé že v nebezpečí je právě Han a ne Luke," přerušila mě matka.
"V tom případě musím Hana zachránit! Jestli mu Luke jen zkřivil jediný vlásek na hlavě, tak ho přerazím!"
"Leio, nezapomeň že se nesmíš nechat ovládnout hněvem či nenávistí nebo strachem. To všechno vede na rozcestí. To všechno vede k Temné straně Síly. Nenech se tím zmást stejně jako já nebo tvůj bratr."
"Ano tati," přikývla jsem, naposledy je oba objala a probudila se.
xxx
Luke:
S Marou jsme seděli v našem obývacím pokoji a Mara vedle mě pila čaj. Hlavu jsem měl podepřenou dlaněmi a přemýšlel. Pokud se mi nepodaří Hana zlomit, tak musím nějak přivést Leiu, jenže jak?! Pokud nepřijede za ním, tak za mnou těžko, pokud ví že jsem na Temné straně Síly. Nějak jsem to nevydržel a zvedl se z pohovky.
"Kam jdeš Lukey?"
"Jen tak se projít," odpověděl jsem Maře vyhýbavě a zmizel v chodbě vedoucí do vězení. Naprosto jasně jsem slyšel její povzdech. Je mi líto, že jí nemůžu říct všechno. Přišel jsem do vězení a hned mě zarazila jedna věc. A to Hanův hlas, který říkal jen jedno jediné jméno.
"Leio. Leio."
Pokud bude pokračovat, tak jí přivolá. Zřejmě už toho má dost. Tak a pokud jej Leia slyší, tak mu trošku pomůžu. Silou jsem si přivolal krátkou dýku a schoval ji za zády. Trhnutím jsem dootevřel dveře a Han okamžitě zmlknul.
"Jak se máme?" zeptal jsem se úlisně a zrušil mávnutím ruky jeho mříže, takže jsem mohl vstoupit za ním do cely.
"Než jsi se objevil tak dobře," odplivl si a propálil mě pohledem plným nenávisti. Přistoupil jsem k němu tak blízko jak jsem mohl, ale abych se ho nedotknul jedinou částečkou těla. Sklonil jsem se nad ním a pohlédl mu do očí. Zřejmě mu to nebylo moc příjemné, protože po chvíli zrak odvrátil.
Vytáhl jsem tu dýku, vytáhl jej na kolena a řízl jej do tváře. Řez byl čistý jako od světelného meče a i stejně hluboký. Collerian ani nemrkl jen se za tvář chytil a znovu mě probodl ostrým pohledem.
"Snad jsem ti neublížil. A aby ti to nebylo líto tak..." nedokončil jsem větu a udělal mu další šrám ne druhé tváři. Kůže to nevydržela a začala slabě krvácet. Han si pouze otřel krev ale jinak ho jeho zranění nezajímala.
"Co si tímhle dokazuješ?"
"Že jsem silnější než ty ubožáku! A hlavně ti chci pomoct s jednou věcí. Respektive ti ji oznámit. Obdržel jsem zprávu od svých služebníků, že Leia vyrazila sem."
Hanova tvář se stáhla do zděšeného výrazu. Samozřejmě že to byla lež, jenže Colleriánec to nevěděl. Musel jsem mu zalhat pokud chci, aby se moje plány naplnily.
Han ze sebe vydal zvuk týraného zvířete a zhroutil se na podlahu. S potěšením jsem pozoroval, jak křičí Leino jméno a zároveň se mu tvář stahuje ve všemožných výrazech. Po zděšený až po nenávistný.
"Myslím, že na ni počkáme," utrousil jsem ledabylým tónem. Collerian se na mě podíval a kdyby mohl pohled zabíjet, tak bych ležel na zemi mrtvý.
"TY HAJZLE! ŽE TYS TO NA NI NARAFIČIL?! PŘINUTIL JSI JI SEM PŘIJET! JÁ TĚ ZABIJU!" zařval na mě a vrhnul se po mně. Vyhnul jsem se a Silou jej odhodil na druhý konec jeho cely.
"Jen až moje drahá sestřička uvidí co s tebou budu dělat, tak se ještě ráda přidá na Temnou stranu Síly."
"JENŽE LEIA TO NEUDĚLÁ! NEBUDE TAK ZBABĚLÁ JAKO TY!"
"Zbabělá? Ne ne. Zbabělá již je, jelikož za mnou nepřijela sama, ale poslala tebe. Trosku, která vše řeší jen násilím. Ne milý Hane. Kdyby moje drahá sestra nebyla zbabělá, tak tě už dávno hledá a tím že je citlivá na Sílu, tak nás mohla již dávno najít."
"Leia chtěla jít, jenže to já jsem jí nepustil. Raději jsem šel sám než aby šla ona. Raději se nechám zabít já než aby zemřela ona!" prskl mi do obličeje ten Collerian. Mechanickou pravou rukou jsem jej udeřil do obličeje takovou silou, že se naklonil na stranu a vyplivl krev.
"Copak Luku? Vadí ti, že jsem ti překazil plány?"
"Jen počkej až se tady tvoje drahá Leiuška bude svíjet bolestí a ty nebudeš moct nic dělat!" zaječel jsem, vyšel z cely, aktivoval mříže a odešel na balkon. Tam jsem našel Maru, které po tvářích tekly slzy a v ruce křečovitě držela nějaký předmět. Rychle jsem k ní přešel a objal ji kolem pasu. Ani se neotočila, ale z jejího hrdla se vydral další vzlyk.
"Mari, co se děje?"
"Lukey, proč trávíš víc času s tím Collerianem než se mnou?"
Její otázka mě zabolela víc než zranění od světelného meče. Má pravdu. S mým bývalým přítelem trávím mnohem víc času než s mou přítelkyní.
"Mari, já chci zničit jediné nebezpečí, které by nás mohlo ohrozit."
"Ale to neuděláš do té doby dokud se tvá sestra neukáže. A hlavně sis nevšiml jediné podstatné věci."
Nechápavě jsem se na ni podíval. Mařiny oči byly zalité slzami a její tvář vykazovala smutek, ale i zároveň něco, co nedokážu pojmenovat. Sklonila hlavu a zavrtěla s ní.
"Lukey. Stalo se něco úžasného, ale ty sis toho nevšiml."
Stále jsem ji nechápal. Když se stalo něco úžasného, tak proč má ten smutný tón a výraz?
"Mari, co se stalo?"
"Lukey, já jsem těhotná. Nosím tvoje dítě."
Nazdárek Warrioři!
Omlouvám se, že přes prázdniny nevycházely kapitoly, ale komu by se chtělo psát na Wattpad, když mohl hrát nejnovější Assasin's Creed že? :D
Snad se tahle kapitolka líbila :) :) co říkáte?? :D
Za * a komenty budu ráda :3
A tuto kapitolku věnuji.....ImaginaRose :3 ano začínáme odznovu :3 :3 Imí (přezdívka :D :D promiň) moooc ti děkuji za veškerou podporu, kterou mi dáváš :3
Snad je to všechno :)
#JessieNka