CHARLIE
"Kde si jako sakra byla?"
"Co takhle přivítání?" Pronesla jsem s nadšeným úsměvem a nemohla přestat s ceněním zubů. "Ahoj kočko." Objala jsem jí a připlácla svojí tvář na její.
"Nazdar. Teď mi řekni kde jsi byla. Vypadá to, jako by si lítala na jednorožci s Channingem Tatumem a jedla u toho proteinovou tyčinku." Založila si ruce a já se zasmála jejímu přirovnání.
"Jsem včera musela něco udělat pro Vampíky." Máchla jsem rukou. "Ale-"
"Momentálně mě napadají jen perverzní věci, co jsi pro ně mohla udělat, kdybych si o tobě nemyslela, že jsi tak slušná a spíš s někým jen s alko-" Připlácla jsem jí prst na pusu.
"Shhhh! Nemusí to vědět celá škola." Zatáhla jsem jí na záchodky. "Ale! Mám pro tebe něco skvělýho...těš se na prosinec!"
"Matthiasi!" Zastavila jsem spolužáka. "Tak jak to vypadá? Co ty fotky?"
"No vypadá to, že mě na popularitu nepotřebuješ." Zasmál se a urovnal si rolák.
"Počkat co? Vždyť potřebuju fotky na ten projekt, ten plakát do praxe. Jaká popularita?"
"Mluví o tom celá škola."
"Ježiši už to vyklop!" Zasmála jsem se nervózně a plácla ho na rameno. Je sakra vysokej.
"Jsi na oficiálním plakátu Peta za ochranu zvířat."
"Si ze mě děláš prdel." Vydechla jsem.
"Hustý ne? Ducky o něco zase kleslo ego."
"No to jo." Otočila jsem se a vyšla před školu na vzduch. Chytla jsem se za krk a zalomila hlavu dozadu. Tohle né. Nemůžu být na plakátech po celým Londýně s Jamesem, nemůžu.
"Ahoj Char." Nadskočila jsem a zaměřila pohled před sebe.
"Ahoj Drewe." Zašeptala jsem, jako bych se bála. "Co tu děláš?"
"Udělal jsem včera něco špatně?"
"Né, naopak! Skoro ze všech stránek ty pomluvy stáhnuly. Kirstie je nahraná." Pokusila jsem se o úsměv.
"To jsem rád." No nevypadá to tak chlapče. Kývla jsem na to hlavou a vypadalo to na trapnou chvíli ticha.
"Hele já už budu muset jít. Mám ještě nějakou práci." Myslíš, najíst se, jít si posedět s holkama a jít běhat? Páni ty jsi ale vytížený člověk.
"Počkej." Popadl mě za paži. "Tak mě napadlo...no...ehm...nešla by si se mnou někdy ven?" Zvedl oči od země.
"Myslíš ven jako ven nebo ven jako ven?" Moje vyjadřovací schopnosti jsou na úrovni vorvaně plácajícího se v bahně. Co to zase melu?
"Jako rande." Pustil mě a bohužel tu větu slyšela jedna z těch kravek ze třídy a dívala se na nás fakt nenápadně.
"Páni!" Zajásala jsem až se Drew lekl. "Ty si konečně někoho pozval na rande!" Poplácala jsem ho po ruce.
"Ale já važně zvu tebe, nezkouším si to jenom." Díval se vážně a já polkla.
"Drewe...já-"
"Né v pohodě, počítal jsem s tím, že nebudeš chtít, navíc proč by někdo jako ty, co má spoustu kluků na výběr, šla zrovna se mnou." Poodstoupil a mě ho bylo líto.
"Zas tak moc jich není, čas si na tebe mezi nimi určitě udělám." Mrkla jsem na něj a zasmála se na odlehčení situace.
"Vážně?"
"Jo. Ale ber to spíš kamarádsky, jo? Nemám na vztah zatím pomyšlení." I ty lhářko!
Sebrala jsem láhev s vodou a hodila si do pusy pár borůvek. "Tati! Jdu si zaběhat, tak mě nehledej." Zahučela jsem směrem k jeho domácí kanceláři.
"Jasně!" Zahučel zpátky.
Vyběhla jsem směrem jako vždy. St. James Park. Na mobilu jsem měla odpočítávání na 45 minut a tak jsem to vzala na Green Park.
Mobil už mi dávno pípal, takže jsem běžela až moc daleko, vypnula jsem ho a rozhodla se běžet zpět. Trošku se mi zamotala hlava, ale dál jsem se snažila běžet. I když jsem to nechtěla přiznat, věděla jsem, že než bych doběhla domů, sekla bych sebou někam do keře. Proto jsem se rozhodla jít k Trisovi. Snad je doma.
"Jdu tam!" Slyšela jsem tlumený hluk. Rozevřeli se dveře a v nich stál Tris v trenkách. "Charlie si v pohodě?"
Skoro jsem na něj spadla...teda spíš jo. Zachytil mě do objetí a pak podebral nohy a odnesl mě do svého pokoje. Normálně bych se bránila, ale momentálně mi to přišlo vhod.
"Promiň." Zamumlala jsem, když mě dával pod hlavu polštář. Máchl nad tím rukou. "Al neměl by si tady takhle chodit, co kdyby si otevřel nějaké fanynce." Chtěla jsem zavtipkovat, ale bodalo mě v hlavě, takže jsem hlavu radši položila.
"Za prvý se prvně koukám kukátkem a za druhý, prosím tě, co si zase dělala?" Hodil na sebe tepláky a sedl si ke mě.
"Šla jsem jen běhat." Pokrčila jsem rameny. "Ahoj Milly." Všimla jsem si procházející osob na chodbě.
"Ahojky Charlie." Zamávala na mě a šla dál.
"Hele není náhodou Milly patnáct?" Prohodila jsem.
"No jo, proč?" Zamračil se.
"Mich je patnáct." Uchechtla jsem se. "Aspoň by si rozuměly." Píchla jsem ho prstem do hrudi.
"Jako ty se Sophie?" Ušklíbl se na mě.
"Cože?" Vystřelila jsem do sedu, což mě zabodalo v hlavě a já se nehty zaryla do Trisových tepláků.
"Ježiši. Fakt co se děje?" Položil mě a hodil na mě deku.
"Já nevím." Vyšilovala jsem. "Ráno mě bolelo trochu v krku a teď ta hlava." Vyskočil na nohy a odešel. Koukala jsem za jeho kroky a nechápala, co zase vymýšlí.
"Máš tátu doma?"
"Ne. Jen na odpolední." Skousla jsem si ret. Najednou mě vzal do náruče. "Trisi já půjdu sama." Zastavila jsem se rukou o futra.
"Vážně?" Nadzvedl obočí.
"Nepotřebuju pomoc." Shodila jsem nohy na zem a šla ke dveřím a málem sebou sekla na botník, už jsem cítila Trisovu ruku na mém pase. "Ne!" Zastavila jsem ho. "Já jsem v pohodě."
"Řekl bych spíš tvrdohlavá." Obul si vansky a hodil přese mě jeho koženou bundu. Až teď jsem si všimla, že si oblíkl mikinu.
Nasedli jsme do auta a já se opřela o sklo. Krásně chladilo.
Jenže když jsme zajížděli na naši ulici, Tris jel dál. "Kam to jedeš?"
"Kam asi. Do nemocnice."
"Trisi ne!" Sklonila jsem hlavu do dlaní.
"Hele jsem bubeník, ne doktor, bojím se o tebe." Koukl po mě zděšeně a pak se zase plně věnoval vozovce.
"Doma bych se lehla a zítra by to bylo v pohodě." Zaskuhrala jsem a mířila štěněčí oči - pokus o ně - na něj a čekala jestli pookřeje až se na mě koukne.
"Ne Charlie. Nenechám tě jen tak napospas. Jsi moje nejlepší kamarádka, miluju tě jako svou rodinu. Štěněčí oči na mě působí jen když nejde o zdraví, ale každopádně ti skočím do snogu pro zmrzku." Usmál se a už dojížděl na parkoviště toho hnusnýho desinfikovanýho ústavu.
Vyšla jsem otráveně ze dveří s třemi papíry v ruce a koukla naproti na Trise na mobilu.
"Tak co?"
"Chřipka." A teď jsem poprvé za tu dobu pšíkla a kecla na židli vedle něj.
"Tak kde mám zmrzku?"
Po sto letech jsem zase tady! Teda já jsem tad furt, ale kapitolka je tu, doufám že se vám líbila. Tohle mi tak chybělo.
Miluju vás zlatíčka! ♥
Teď update!! 43 MÍSTO V TEEN FIKCI ♥♥♥ - za tu neaktivitu si to fakt nezasloužím. Děkuju moc. Objímám vás(pokud o to máte zájem:D)
Lots of love,
DwarfDreamy