"Sunny?"
"..."
"Kde jsi?"
"..."
"Sunny, kde jsi?"
"..."
"Pokud vím, tak moc velký byt nemáme."
"..."
"Tys odešla?"
"..."
"Bože, Sunny. Nedělej mi to."
"..."
"Kurva, kde jsi?"
"..."
"Zavolám policii."
"..."
"Sunny, já tě potřebuji."
"..."
"Skvělé, ona mi zdrhne na mé na-"
"Všechno nejlepší, Dylane!"
"..."
"Už nejsi zrovna nejmladší."
"Díky, že jsi mi to připomněla. Fakt se cítím líp."
"Tady máš dárek."
"Pro mě?"
"Otevři to, dělej."
"..."
"..."
"To je kniha pro... budoucí tatínky?"
"Jsi nadšený, že? Vybírala jsem to sama."
"Strašně moc nadšený."
Strašně blbě se mi to píše, ale upřímně nevím, co bude dál. Možná jste si všimli, jak dlouho nebyla Antarktida - pro mě to bylo dlouho -, to se mi ještě nikdy nestalo. Vždy byla každý den, každý den byl nějaký vtip. Ale musím se přiznat, že už to prostě nejde. V hlavě mám temno, nedokážu nic napsat, děsí mě to. Musím uznat, že každý den nepřemýšlet o další vtipné části, bylo...uklidňující, byla jsem v klidu. Vážně nevím, co bude teď. Napadlo, že byste VY mohli psát nápady do komentářů, prostě všude, a já se toho možná uchytím, a pak to půjde, bude to zase normální. Horší věc by byla, kdyby to nešlo. Jsem vážně v koncích, je mi to líto.