Vynořila jsem se z vody a z hluboka nadechla. Vlasy jsem si nahrnula za záda a z očí vymanila vodu. Na ruku jsem si vymáčkla šampón a umyla si vlasy. Smyla jsem si ho z hlavy a ponořila se do vody po nos, tak abych mohla dýchat. Bylo mi dobře, uvolnila jsem se a nic mě netrápilo. Po půl hodině nic nedělání, jsem se zvedla z vany a a obmotala kolem sebe ručník. Vypustila jsem vanu a prohlídla se v zrcadle. Odlíčila jsem se a oblíkla. Vyfénovala jsem si vlasy a hned potom vyšla z koupelny. V celém horním patře jsem zhasla a šla do obýváku. Lehla jsem si na gauč a zachumlala jsem se pod peřinu. Zabrněl mi mobil odemkla jsem ho a otevřela zprávu.
Od: Justin: Jdi do kuchyně.
Otočila jsem se směrem ke kuchyni a otráveně zvedla z gauče. Rozsvítila jsem v kuchyni a rozhodila rukama. "A co jako teď mám dělat?" řekla jsem si sama pro sebe a podívala se z okna. Stálo tam něčí auto. Nechápavě jsem si prohlížela lidi co tam stály a něco řešily. Přišla mi nová zpráva. Otevřela jsem ji a byla od Justina. Jak jinak.
Od: Justin: Sedni si na zem a buď tak dokud nepříjdu. Zhasni.
Ničemu jsem nerozumněla, ale udělala jsem co jsem měla, jen jsem se modlila, aby se nevzbudila máma nebo Kevin. Hlídala jsem si mobil a po desetiminutovém sezení na studené zemi jsem se odhodlala napsat Justinovi.
Pro: Justin: To nemyslíš vážně, sedim tu jak debil, ty nikde a já se můžu strachy zbláznit. Řekni mi o co jde, nebo se vracím zpátky do obýváku a jdu spát, asi sis totiž neuvědomil, že v domě jsou další dva lidi a jeden z nich je moje matka.
Zmáčkla jsem tlačítko odeslat a dala mu limit pěti minut. Nehtama jsem si klapala na zem, až se mi rozsvítil na znamení že Justin mi odepsal.
Od: Justin: Věř mi a nikam nechoď, vysvětlím ti to pak, hlavně nikam nechoď.
Měla jsem z toho všeho strach a byla mi zima. Nohy jsem si přitiskla k tělu a koukala jsem do země. Asi po půl hodině jsem uslyšela intenzivní klepánní na dveře. Bylo to dost potichu, ale zároveň dost nahlas abych to slyšela. Zvedla jsem se a přišla k nim, kukátkem jsem se koukla kdo tam stojí. Justin. Celá zmožená a naštvaná jsem otevřela dveře a než mi stačil něco říct tak jsem mu vlepila facku.
,,Co to k čertu tohle všechno mělo znamenat?" Mluvila jsem potichu abych nevzbudila rodiče a ruce jsem zkřížila na prsou.
,,Vysvětlím ti to" Už se hrnul dovnitř, ale já zakroutila že nesouhlasím a Justin odstoupil dozadu.
,,Vysvětli, ale tady." přivřela jsem dveře a falešně se usmála.
,,Myslím že ve vnitř by to snad bylo lepší" ohlížel se pořád kolem sebe a to mě tolik znervózňovalo.
,,Já ne a teď mi řekni co to bylo zač ty lidi před mim barákem" Frustrovaně jsem se na něj podívala a donutila ho aby se dál neohlížel.
,,Musel o tobě vědět už dřív" mluvil si snad sám pro sebe a já jen nechápavě koukala.
,,Kdo?" zkousla jsem si spodní ret a začala být nervózní.
,,Jak tě našel? Nebyl jsem tu tak často" zatáhl se za vlasy a mě naprosto ignoroval.
,,Halo, země volá Justina" zamávala jsem mu před obličejem až mi pevně stiskl ruku. ,,To docela bolí" řekla jsem po chvíli a pustil mě.
,,Promiň nechtěl sem" chytl mě za tvář a pohladil.
,,Řekneš mi už konečně o co jde?" Venku začal vát studenej vítr a mě začala být zima.
,,Frank tě našel" zatnul pěsti a odvrátil odemně obličej a koukal hocikam do zahrady.
,,To je všechno co mi k tomu řekneš?" zeptala jsem se opatrně a rukou projela po druhé, abych se zahřála. Justin se ke mě otočil a objal mě.
,,Čím míň víš tím líp" políbil mě do vlasů a já svoje ruce obmotala kolem něj. ,,Miluju tě" zašeptal mi do vlasů a pak se odemně odtáhl.
,,Měla by si jít domů ať nezmrzneš" pohladil mě po ruce a usmál se.
,,Dobrou" políbila jsem ho a odešla do domu. Zavřela jsem dveře a zamkla. "Co se teď sakra stalo?" opakovala jsem si hlavě a ničemu nerozuměla. Lehla jsem si na gauč a přikryla se dekou. Snažila jsem se usnout, ale ničemu jsem nerozuměla. Proč jsem měla jít do kuchyně? a proč to bylo tak důležitý že jsem nemohla spát? tyhle otázky a plno dalších mi proudily hlavou a sice nevim jak, ale nějakým zázrakem jsem usla.
,,Melanie vstávej, jedeme nakoupit." Probudil mě mámin hlas a já se převalila na gauči na druhou stranu.
,,A musím jet taky?" zakňourala jsem a s přivřenýma očima se na ní podívala.
,,Jak chceš" odrazila se od gauče a šla do kuchyně.
,,Tak jedeš s náma?" uslyšela jsem Kevinův hlas skoro z auta.
,,Mm,asi ne" ležela jsem nahoře na posteli, takže jsem musela zařvat aby mě slyšel.
,,Dobře přijedem tak za hodinu" zabouchl dveře a já měla celý dům pro sebe.
Věděla jsem přesně co udělat. Vzala jsem mobil a napsala Justinovi.
Pro:Justin: Sama doma!
Čekala jsem jestli mi odepíše, doufala jsem že přijede. Chci vysvětlit ten včerejšek.
Od:Justin: Už jedu.
Spadl mi kámen ze srdce a seběhla jsem schody dolů. Udělala jsem nám popkorn a čekala až přijde.
Někdo zvoní. Zvedla jsem se z gauče a s ujištěním že je to Justin jsem rychle otevřela dveře.
,,D-dobrý den" zakoktala jsem když jsem místo Justina spatřila partu nějakých chlápků.
,,Ahoj já jsem Frank, už jsme se jednou potkali pamatuješ?" řekl ten co stál přímo naproti mě a podal mi ruku.
Nevěděla jsem co dělat,srdce se mi roztlukalo na maximum a já za zády drtila svůj mobil. Po slepu jsem vytočila Justinovo číslo a modlila se aby to zvedl.
Z POHLEDU JUSTINA:
,,To bude asi nějaký omyl" zvedl jsem mobil a uslyšel něčí hlasy.
,,Jsi Bieberova holka ne?" ozval se chlapský hlas a mě se zrychlil srdeční tep. Frank?
Byl jsem už na cestě k Melanie. Rychle jsem to típl a vytočil Tobbyho.
,,kámo našli jí" zařval jsem a drtil volant. Musel jsem se ovládat abych nenaboural.
,,jedeme tam" řekl Tobby a zavěsil.
Z POHLEDU MELANIE:
,,Promiňte ale já vůbec nevím kdo je Bieber" zalhala jsem a snažila se zavřít dveře.
,,Nehraj na mě komedii, tvoji roztomilou tvářičku bych jen tak nezapoměl" strčil mi nohu do dveří a pak je silou otevřel.
Všichni ti nevinný chlápci za ním vyndali pistole a mířili na mě.
,,Co chceš?" řekla jsem zoufale a slzy mi vytriskli.
,,Ale né zlatíčko,nebreč" utřel mi slzy a pak mě pevně chytl za ruku. Táhl mě do nějakého auta a připoutal k sedačce abych neutekla. Vyndal si tužku a papír a něco na něj napsal. Pak ho položil do předsíně na komodu a vrátil se zpátky zamnou.
Z POHLEDU JUSTINA:
Přijel jsem ale před barákem nikdo nebyl. Zazvonil jsem a modlil se aby mi někdo otevřel.
,,Ahoj, ty budeš asi Justin" otevřeli se dveře a stála tam Melaniinina matka.
,,Je doma Mell?" řekl jsem rychle a pořád koukal za ní.
,,Ne, nechala tu vzkaz na komodě" podala mi papírek kde bylo napsáno.
'Mami spím u Laury a řekni Justinovi že hra začíná' zmuchlal jsem ho a koukal na nechápající výraz její matky.
,,Už musim,nashle" falešně jsem se na ní usmál a pak běžel do auta.
,,Dopíči" zařval jsem když jsem zasebou zabouchl dveře od auta. Nastartoval jsem a nevěděl jsem kam jet. Napadlo mě jet tam, když Melanie unesli poprvý, ale tak blbý by nebyli. Zavolal jsem Tobbymu a dohodli jsme se že se sejdeme u Setha doma. Mám víc spojenců než si Frank myslí. Dojel jsem k Sethovi a vyděl Tobbyho auto před jeho domem. Zaparkoval jsem a vběhl dovnitř. Všichni seděli na gauči a strhli na mě oči. Se Sethem jsem nebyl v kontaktu od tý doby co od nás odešel stejně tak jako Hank. Chtějí žít normálně, ale já je teď potřeboval.
,,Tak co se děje?" Otočil se na mě s cigaretou v ruce a já nevěděl čím začít.
,,Frank mi unesl holku, protože jsem mu zastřelil sestru a jsem v totálních sračkách." Shrnul jsem to a viděl na něm překvapení.
,,Ty a holka? Myslel jsem že jsi s chozením skončil, když umřela Kelsie." Neměl jsem čas sním rozebírat minulost nebo cokoliv okolo ní.
,,Musíš to teď řešit? Potřebuju jí najít." Přecedil jsem mezi zuby a cítil jsem v místnosti napětí.
,,Já už v tomhle nejedu, nebo aspoň se snažím co nejmíň" Rozhodil Hank rukama a chystal se k odchodu. Přišel jsem k němu a hluboce se mu zadíval do očí.
,,Naposledy a už se Vám nikdy nebudu plíst do života." Mluvil jsem hrubě až výhružně. Hank si sedl zpátky na pohovku a přikývl. Zeslábl už není jako dřív. Výsměšně jsem si řekl sám pro sebe a všechny do jednoho si je prohlídl.
,,Takže kdo má nějaký podezření kam jeli?" Řekl Sam s dost ironickým nasazením a podíval se na mě.
,,My ani nevíme jak vypadá, tak jak by jsme ji mohli hledat?" Zeptal se nás všech Seth a na nikoho se konkrétně nekoukl. Nevěděl jsem jak jim ji mám popsat, sám jsem neměl její fotku. Bude to těžší než jsem si myslel.
Z POHLEDU MELANIE:
Koukala jsem se z okna a snažila předstírat, jak jsem v pohodě i přes to že ze vnitř se neskutečně bojím. Klepala jsem nehty o okno a dělala že se strašně nudím. Tou cestou co jsme jeli, tak tu jsem vůbec neznala ani trochu mi to tu nepřišlo podobný.
,,O co ti jde?" otočila jsem se k němu a nadzvedla obočí.
,,Pomstít se Bieberovi, neměl mi zabít sestru." Zákeřně se na mě usmál a někam jsme zabočili. Byla to mítina s jedním stromem. Nechápala jsem co se mnou bude chtít dělat. Zastavili jsme a někdo otevřel dveře. Z venku vyšli dva chlapy, odpoutali mě a chytli za ruce. Byl tu statek, neobydlený statek. Naháněl mi hrůzu. Vešli jsme dovnitř toho statku a posadili mě na židli. Frank si dal ruce v bok a usmál se.
,,Tady nás určitě nenajdou." Spokojeně odešel nevim kam a nechal mě tam s těma grázlama. Jeden z nich vzal do ruky kus dřeva. Zhrozila jsem se a polkla. Stoupl si za mě a během vteřiny jsem měla okolo sebe tmu.
Z POHLEDU JUSTINA:
Přijel jsem k Melanii domů a zazvonil. Otevřela mi její matka. Já se ani neprosil o dovolení jít dál a vešel jsem dovnitř. Vběhl jsem do jejího pokoje a hledal jakoukoliv fotku. Otevřel jsem krabičku na nočním stolku a z tý se vysypali papírky. Sesbíral jsem je a přečetl.
,,Co to kurva?" Řekl jsem dost nahlas a strčil si je do kapsy. Prohrabal jsem jí peněženku a vzal občanku. Vyšel jsem ven a zareagoval nechápající výraz její matky. Nastartoval jsem auto a jel zpátky k Sethovi.
,,Máš tu fotku?" Přišel ke mě vynervovanej Seth, snad víc než já.
,,Jo, ale změnila se, tady jí je asi patnáct a teď vypadá uplně jinak, pak jsem u ní našel nějaký papírky zřejmě od Franka, nic mi o nich neřekla." Byl jsem na ní naštvanej, že mi neřekla o těch papírcích, vůbec by se tohle nemuselo stát. Z venku přišel Sam a sundal si bundu.
,,U Franka doma není, ani v tý rozpadlý továrně." Zakroutil hlavou a těžce oddychoval. Snažil jsem se aby můj mozek nepohltil vztek a snažil jsem se vymanit myšlenky, které většinou směřovali, co jí zrovna dělá. Nadechl jsem se a vytočil její číslo na mobilu. Někdo to zvedl a já začal mít naději.
,,Bieber, máš o ní strach? Měl bys." Frankův hlas zněl dost výsměšně a kdybych ho jen viděl, tak bych ho rozsápal na milion kousků. Přišel ke mě Hank a snažil se vyhledat polohu, kde se Melanie nachází. ,,Chceš jí slyšet?" Zasmál se a já byl z ticha.
,,Ty kokote co s ní děláš?! Až tě najdu tak do tří vteřin budeš mrtvej!" Ječel jsem do mobilu jako smyslů zbavenej a čekal co mi odpoví.
,,Myslím si že do tý doby bude mrtvá a já pryč."
,,Já se cejtim v pohodě, koukáme na televizi a jíme popcorn." Uslyšel jsem Melaniin ironický hlas a zasmál jsem se pro sebe. Miloval jsem její optimisus. Uslyšel jsem ránu a jak Melanie bolestí zasyčela. Bylo mi jasný že jí něco udělal.
,,Ještě jednou se jí dotkni a." Slyšel jsem pípání mobilu na znak že to Frank típl. Hodil jsem mobilem o zem a popotáhl se za konečky vlasů.
,,Jseš kokot? Ta poloha, tak s tím netřískej!" Hank zvedl mobil a něco s ním začal dělat. Seděl jsem na gauči a bezmocně přihlížel jak všichni něco dělají. Rozlítli se dveře a v nich stál Tobby. Hodil na zem tašku a zavřel dveře.
,,Mám ty zbraně." Zvedl jsem se z gauče a rozepl tašku, do každý zadní kapsy jsem si dal jednu pistoli. Otočil jsem se na Hanka a ten se na mě nechápavě podíval.
,,Poloha jejího mobilu ukazuje že jsou uprostřed pole."