The Wanted Bieber

21.

Vynořila jsem se z vody a z hluboka nadechla. Vlasy jsem si nahrnula za záda a z očí vymanila vodu. Na ruku jsem si vymáčkla šampón a umyla si vlasy. Smyla jsem si ho z hlavy a ponořila se do vody po nos, tak abych mohla dýchat. Bylo mi dobře, uvolnila jsem se a nic mě netrápilo. Po půl hodině nic nedělání, jsem se zvedla z vany a a obmotala kolem sebe ručník. Vypustila jsem vanu a prohlídla se v zrcadle. Odlíčila jsem se a oblíkla. Vyfénovala jsem si vlasy a hned potom vyšla z koupelny. V celém horním patře jsem zhasla a šla do obýváku. Lehla jsem si na gauč a zachumlala jsem se pod peřinu. Zabrněl mi mobil odemkla jsem ho a otevřela zprávu.

Od: Justin: Jdi do kuchyně.

Otočila jsem se směrem ke kuchyni a otráveně zvedla z gauče. Rozsvítila jsem v kuchyni a rozhodila rukama. "A co jako teď mám dělat?" řekla jsem si sama pro sebe a podívala se z okna. Stálo tam něčí auto. Nechápavě jsem si prohlížela lidi co tam stály a něco řešily. Přišla mi nová zpráva. Otevřela jsem ji a byla od Justina. Jak jinak.

Od: Justin: Sedni si na zem a buď tak dokud nepříjdu. Zhasni.

Ničemu jsem nerozumněla, ale udělala jsem co jsem měla, jen jsem se modlila, aby se nevzbudila máma nebo Kevin. Hlídala jsem si mobil a po desetiminutovém sezení na studené zemi jsem se odhodlala napsat Justinovi.

Pro: Justin: To nemyslíš vážně, sedim tu jak debil, ty nikde a já se můžu strachy zbláznit. Řekni mi o co jde, nebo se vracím zpátky do obýváku a jdu spát, asi sis totiž neuvědomil, že v domě jsou další dva lidi a jeden z nich je moje matka.

Zmáčkla jsem tlačítko odeslat a dala mu limit pěti minut. Nehtama jsem si klapala na zem, až se mi rozsvítil na znamení že Justin mi odepsal.

Od: Justin: Věř mi a nikam nechoď, vysvětlím ti to pak, hlavně nikam nechoď.

Měla jsem z toho všeho strach a byla mi zima. Nohy jsem si přitiskla k tělu a koukala jsem do země. Asi po půl hodině jsem uslyšela intenzivní klepánní na dveře. Bylo to dost potichu, ale zároveň dost nahlas abych to slyšela. Zvedla jsem se a přišla k nim, kukátkem jsem se koukla kdo tam stojí. Justin. Celá zmožená a naštvaná jsem otevřela dveře a než mi stačil něco říct tak jsem mu vlepila facku.

,,Co to k čertu tohle všechno mělo znamenat?" Mluvila jsem potichu abych nevzbudila rodiče a ruce jsem zkřížila na prsou.

,,Vysvětlím ti to" Už se hrnul dovnitř, ale já zakroutila že nesouhlasím a Justin odstoupil dozadu.

,,Vysvětli, ale tady." přivřela jsem dveře a falešně se usmála.

,,Myslím že ve vnitř by to snad bylo lepší" ohlížel se pořád kolem sebe a to mě tolik znervózňovalo.

,,Já ne a teď mi řekni co to bylo zač ty lidi před mim barákem" Frustrovaně jsem se na něj podívala a donutila ho aby se dál neohlížel.

,,Musel o tobě vědět už dřív" mluvil si snad sám pro sebe a já jen nechápavě koukala.

,,Kdo?" zkousla jsem si spodní ret a začala být nervózní.

,,Jak tě našel? Nebyl jsem tu tak často" zatáhl se za vlasy a mě naprosto ignoroval.

,,Halo, země volá Justina" zamávala jsem mu před obličejem až mi pevně stiskl ruku. ,,To docela bolí" řekla jsem po chvíli a pustil mě.

,,Promiň nechtěl sem" chytl mě za tvář a pohladil.

,,Řekneš mi už konečně o co jde?" Venku začal vát studenej vítr a mě začala být zima.

,,Frank tě našel" zatnul pěsti a odvrátil odemně obličej a koukal hocikam do zahrady.