Markéta téměř celou noc nespala. Však tma nebyla nekonečná a ona se děsila prvních ranních paprsků. William připustil, že je mu mnohem lépe, a tak svatba může proběhnout. Na názor Markéty se samozřejmě nikdo neptal. Přesto, že jí matka kladla na srdce, aby se vyspala do růžova, se jí myšlenky v hlavě honily jako splašené a oči nezamhouřila.
Tma ustupovala. Dominantní slunce si vydobylo svou pozici na obloze. Už bylo šero. A Markétě došlo, že čas její svobody se už krátí. Za pár hodin bude její vůle plně v rukou manžela. Naposledy se překulila na druhý bok a vydechla. Zavřela oči a vzpomínala. Promítala si život od prvního okamžiku, jež si pamatovala. Až nyní si uvědomila, jak moc jí chybí Kathina podpora a blízkost. Ještě nikdy od sebe nebyly nadlouho odloučené. Dokonce tu Kath nebude ani na Margaretinu svatbu. Od nikoho se jí nedostávalo útěchy. Nic nepůsobilo na její mysl blahodárněji, než smích. Smích a radost dvou sester, jejichž životy se musely rozdělit a jít svou cestou.
Bez zaklepání vrazila do pokoje Markétina matka.
„Vstávej má drahá, musíš se připravit," zastavila se u její postele a dlouze se na ni zadívala. Pak zakroutila hlavou, „Jak vidím, na mé rady jsi moc nedbala." Pochopitelně narážela na Markétin nevyspalý a unavený obličej. Ta se pomalu posadila a protáhla se. Služebné začaly přinášet teplou vodu do kádě. Alžběta přidala do vody bylinky. Přece jen to byla tradice. Už, už se chystala Markétě pomoct z noční košile.
„Já to zvládnu sama matko," ucukla. Alžběta nasadila poněkud nepochopitelný výraz, avšak nakonec svolila a z pokoje odešla.
Opřela si hlavu o okraj kádě a chvíli pozorovala páru, jak ladně tančí ve vzduchu. Nakonec si začala puntičkářsky drhnout každý milimetr kůže, aby byla hladká, alabastrová a byla cítit bylinami všemožného druhu. Její myšlenky opět zamířily k Williamovi. Zajímalo by jí, touží on po ní vůbec? Sama nevěděla, jestli to, co k němu cítí je touha. Ráda s ním trávila volné chvíle, avšak jak šlo do tuhého, začala se bát. Obávala se bolesti, krutosti svého muže i když jí William nedával jediný důvod si myslet, že jí ublíží. Muži nejsou milosrdní, neznají slitování. Při té představě se rozklepala.
-
William byl vzhůru už časně zrána. Ještě pořád ho bolela naražená žebra, ale řekl si, že už nemůže dál čekat. Měl by se co nejdříve vrátit na své panství a přivést si Markétu jako svoji manželku. Kvůli jeho ještě ne moc dobrému stavu, se svatba měla konat na hradě nevěsty. Už se nemohl dočkat, což téměř s jistotou nemohl říct o Markétě. Ubíjelo ho její myšlení, že jí chce ublížit. Vždyť to bylo právě naopak. Z většiny manželství se vytratila láska a vášeň a tohle bylo přesně to, co William nechtěl dopustit. V podstatě by mu mělo jít pouze o syny, jenže on se do Markéty zamiloval. Cítil nepopsatelný chtíč a pokaždé co ji viděl si přál, aby se mu už konečně poddala bez zábran. Jenže ona se mu svým způsobem stranila. Nikdy nedokázal odhadnout, co se jí honí hlavou. Věděl, že ona sama mu to neřekne. Až příliš se bála trestu, kdyby mluvila prostořece a otevřeně. William by Markétě přece nikdy neublížil, to si neuvědomovala. Kvůli svému postavení nemohl tyto úvahy veřejně přiznat. Lidé by to brali jako projev slabosti. A všechno tohle, by jí rád řekl, se vším se svěřil. Udělá to a ještě teď. Neměl by jí vidět ve svatebních šatech, to prý přináší smůlu a lidé jsou pověrčiví, ale William doufal, že ho nikdo neuvidí, když se k ní nepozorovaně přikrade do pokoje.
Její pokoj byl nepatrný kousek od jeho. Lehce zaťukal na dveře. Bez odezvy a tak svůj čin znovu zopakoval.
„Markéto to jsem já, William," řekl když ještě stál přede dveřmi. Když se mu nedostávalo sebemenší odpovědi, následně vstoupil. A pak pochopil. Jeho budoucí žena ležela nahá v kádi a poklidně oddechovala. Usmívala se uprostřed spánku. Nechtěl jí vytrhávat z říše snů, ale on si nemohl pomoct. Přešel až k ní a měl dokonalý výhled na její tělo a mohl si jí prohlížet bez toho, aniž by skláněla hlavu a nebo se studem snažila zakrýt. Pomyslel si, že přesně toho musí využít.
V tichosti si svlékl oblečení, nechtěl, aby se probudila a tato skvělá příležitost přišla vniveč. Dveře zavřel na závoru. Čekal, že pokud za ní vleze, probudí se a nejspíše ho odmítne, ale risk je zisk. A opravdu, hned jak vkročil dovnitř kádě, probrala se a začala mžourat okolo. Rychle vlezl za ní.
Zdál se mi sen. Sen o Williamovi. V tom snění se mě Will dotýkal a líbal mě a já poprvé nechala strach daleko za sebou. Otevřela jsem oči a už jsem si myslela, že doopravdy blázním. Seděl nahý naproti mně a v tichosti mě pozoroval. A já znovu hleděla do těch jeho nekonečně modrých očí a utápěla se v jeho pohledu. Omámená ještě tím snem, jsem úplně ztratila hlavu a nekontrolovala co dělám.
Markéta se však nepolekala, jak si Will myslel. Naprosto nečekaně se posunula směrem k němu a přitiskla své rty na ty jeho. Rukama mu vjela do vlasů a nohy obtočila kolem jeho boků. William jen chvíli v udivení nevěděl co dělat. Po chviličce však jeho ruce začaly hladit její tvář a konečky prstů jí jemně jezdil po zádech tam a zpátky. Na chvíli se jejich rty odloučily a on se jí zblízka díval do očí a palcem jí obkresloval spodní ret.
Tuhle chvilku ale naprosto nečekaně pročíslo zabrání za kliku, a pak ostré zaklepání na dveře.
„Markéto vysvětlíš mi, proč se zamykáš?!" Ozvak se výchovný hlas její matky. Pohledy Markéty i Williama se teď upíraly směrem ke dveřím. Markéta ukázala na ještě jedny dveře na druhém konci místnosti a mimicky naznačila 'běž'. Will se naposled nahnul k jejímu uchu a zašeptal: „Brzy to dokončíme."
- O 4 hodiny později
Markéta nervózně přešlapovala před dveřmi kostela a když zaslechla zpívající soprány, znejistě ještě víc. Ty dveře byly obrovské a jediné, co ji ještě dělilo od Williama. To, co se stalo ráno si nedokázala vysvětlit. Nedokázala si představit, že mu ještě někdy pohlédne do očí. Těch nejhezčích na světě. Pravou ruku si položila na břicho a snažila se zpomalit svoje splašené srdce. Korzet měla utáhlejší než kdy jindy. Jinak její šaty byly úchvatné. Sněhově bílé a samá krajka. Vlečka tak dlouhá, že ji muselo přidržovat šest družiček.
Přistoupil k ní její otec. Oblečené měl samozřejmě slavnostní šaty.
„Připravená?" Pronesl Edmund. „Bradu nahoru, dcero," to bylo snad poprvé, kdy ji takto oslovil. Ať už na veřejnosti či v soukromí, přednost měla Kateřina.
Markéta přikývla, nemohla ani promluvit, jazyk se jí lepil na patro. Otec ji přes obličej přetáhnul závoj ještě před tím, než se ty honosné dřevěné dveře otevřely. Zraky všech v kostele se upíraly na ní. Jako klíště se držela Edmundova rámě, nesmí spadnout. Malými krůčky šla mezi kostelními lavicemi. Dívala se okolo sebe, lidé si o ní něco šuškali. A potom ho uviděla. Rychle sklopila pohled k zemi. Cesta k oltáři uběhla až moc rychle. Otec ji pustil a ona přistoupila ke svému muži. Oba udělali ještě pár kroků a poklekli před knězem. Kněz mluvil dlouho a všichni tam jen tak stáli a hltali každé jeho slovo.
Markéta nechápala tyhle dlouhé, bezvýznamné obřady. Vždyť všechny zajímá jen to rozhodující 'ano'. To osudné 'ano', které Markétu tak děsilo, potom už nad ní bude mít volnou ruku.
„Táži se vás lady Markéto Anno Howardová, berete si za svého právoplatného muže Sira Williama Thomase Woodvilla?" Ucítila poslední závan svobody a upřený, vážný pohled Williama.
„Ano," vydechla zadržovaný vzduch.
„A vy Sire Williame Thomasi Woodville, berete si za svou právoplatnou manželku Markétu Annu Howardovou?" Jeho koutky úst se stočily do malého úsměvu.
„Ano." Následně si navzájem darovali prsteny a nastal první manželský polibek. Jejich rty se spojily, jakoby do sebe zapadaly jako dvě ozubená kolečka. Will polibek prohloubil a Markéta musela přiznat, že byl nejhezčí, jaký jí kdy nějaký muž dal. Jejich ústa se koneně od sebe odtrhla a Will nasadil naprosto uvolněný výraz a šibalský úsměv. Dav lidí uvnitř kostela okamžitě propukl v jásot.
Markéta už ani nevnímala, co se kolem ní děje. Najednou prostě seděla v čele stolu u svatební hostiny. Její manžel hodně pil. Trochu se bála, že se přestane ovládat, jakmile byl v náladě. Chtěla se projít, ale když vstala od stolu, vstali také všichni ostatní. Zaskočilo ji to, avšak za jejími zády se objevil Stefan a celou situaci rázem vyřešil.
„Dovolíš mi bratře, abych vyzval k tanci tvou okouzlující manželku?" William dělal, jakože usilovně přemýšlí.
„Jak je libo."
Stefan se uklonil a vedl Markétu na taneční parket. William na ně upřeně zíral. Markéta byla najednou tak uvolněná, smála se. Nenuceně si s jeho bratrem povídala. Zavalila ho nečekaná vlna žárlivosti. Je to jeho žena, on si ji vybral, on si ji vzal. A ona mu v den jejich svatby téměř zahýbá s jiným. Přehnaná úvaha z Williamovi strany. Zapřel se do židle a ruce tiskl v pěsti. Tanec skončil a oni se navzájem uklonili.
Za celý večer jsem se poprvé uvolnila. Se Stefanem mi bylo dobře. Brala jsem ho téměř jako svého bratra. Vyzařoval z něj takový optimismus a chuť k životu. Byla jsem ráda, že jsem ho mohla poznat. Měla jsem pocit, že mu můžu říct cokoli a zůstane to jen mezi náma dvěma.
Markéta si sedla zpět, ale William jí rázem ignoroval. Byl naštvaný, opravdu hodně.
„Je vám něco, můj lorde?" Podívala se na něj. Schválně přidala na důrazu slovu 'můj'.
„Nic mi není," odsekl jako malý kluk.
V jednom okamžiku nastala úplně jiná situace. Povstal Edmund a utišil hosty. Pozvedl číši a nahlas pronesl: „Nastal čas, aby se novomanželé odebrali do svých loží!"
Jaké si myslíte, že bude pokračování?
Mimojiné bych vám chtěla nesmírně poděkovat. Doufám, že se vám vývoj děje líbí. Mám vás ráda! -Jull