Harold's POV:
Když se rozbrečela, nemohl jsem se na to ani dívat. Rvalo mi srdce, že s tím nemůžu nic udělat. Nechal jsem jí, aby se vybrečela, měla na to právo.
„Všechno v pořádku?" musel jsem se zaptat.
„Na to, že už 18 let žiju nechtěným životem tak jo" řekla a pokusila se o úsměv, který hned zase vystřídali slzy.
„Všechno bude v pořádku, hlavně už nebreč" řekl jsem a houpal s ní ze strany na stranu.
A teď ještě vymyslet co jí dám na narozeniny. Chci, aby na ně do konce života nezapoměla.
••••••••
Hi people,
dneska taková kratší část a chci vám říct, že tato story bude pomalu končit :)
∞ StrangeAngie ∞