Ráno jsem přišla do kanceláře a na stole stál bílý jogurt a vedle ležela lžička. Sedla jsem si a klíče od bytu, mobil a peněženku jsem hodila do šuplíku. Otevřela jsem jogurt a bez velkého přemáhání ho snědla. Za chvilku mi přišla zpráva: „Stavte se dole v recepci." Věděla jsem, od koho je, a tak jsem rychle vyhodila kelímek od jogurtu do koše a upravila si sukni. Sjela jsem výtahem do recepce a došla za Aidnem.
Opatrně jsem mu zaklepala na rameno, a když se otočil, podívala jsem se mu do obličeje. Jeho výraz byl kamenný a nic neprozrazoval. V rukou držel štos papírů. Všechny najednou mi je dal do rukou. Tázavě jsem se na něj podívala a on se na oplátku podíval na první list štosu. Byl tam nalepený štítek s pokyny. Pomalu jsem se otočila a zamířila zpátky k výtahu, ale na poslední chvíli na mě Aiden zavolal: „Nezapomeňte. Vše musí být hotové do dvou, to začíná porada. Musíte být v zasedací místnosti včas, nejlépe čtvrt hodiny před začátkem." S těmito slovy se výtah zavřel a mě čekala dlouhá a náročná práce.
Položila jsem papíry na stůl a začala si číst úkoly:
1. Papíry 1-100 skartovat
2. Zbytek papíru rozdělte na tři skupiny podle:
· počtu stránek
· názvu
· data vytvoření
Nezapomeňte se podívat, jaká pravidla řazení v těchto rozděleních platí. Potom uvařte kávu a doneste ji do zasedačky. Na stole tam leží desky se zprávou na dnešní poradu. Zkontrolujte ji, a pak ji čtyřikrát zkopírujte, pro každého ji připravte.
Tak tohle bude na dlouho. Odpočítala jsem prvních sto papírů a dala je skartovat. Pak jsem si četla pravidla řazení a snažila se je pochopit. Vzala jsem zbytek papírů, začala je třídit a řadit, a pokoušela jsem se vyvarovat se jakékoli chyby. Lítala jsem po kanceláři a řadila papíry do různých desek a šuplíků. Když jsem byla hotová a dala vařit kávu. S plnou konvicí jsem došla do zasedačky. Horký nápoj jsem položila na malý stolek v rohu místnosti, posadila se do čela velkého, skleněného stolu a přečetla si celou zprávu.
Zkontrolovanou jsem ji čtyřikrát zkopírovala a s pocitem klidu jsem si znovu sedla a dívala se po místnosti. Všimla jsem si hodin, bylo 13:45. Zvedla jsem se, připravila si hrnečky a zkontrolovala, jestli je káva stále teplá. Stoupla jsem si k malému stolku a čekala, až přijdou ostatní.
Během pěti minut přišel Aiden. Podíval se po místnosti a jeho pohled říkal, že jsem ho překvapila. „Dobrá práce," řekl potichu a sedl si do čela stolu. Podíval se pod židli a něco sebral. Rtěnka. Prohledala jsem si kapsy saka a zjistila, že mi vypadla, když jsem kontrolovala zprávu. Pomalu jsem došla k němu a chtěla se omluvit. „Blíž," přikázal a já jsem ještě kousek popošla. „Ještě blíž," řekl a já jsem k němu pomalu sklonila obličej a čekala, co přijde.
Aiden rtěnku otevřel a opatrně mi ji nanesl na rty. Zavřel ji, a strčil mi ji do kapsy u saka. „Příště si nesedejte na moje místo," řekl nakonec. Došla jsem zpátky k malému stolečku. Překvapivě jsem stiskla rtěnku v mé kapse. To už se do místnosti nahrnuli další čtyři muži. Zeptala jsem se jich, co mohu nabídnout a samozřejmě všichni chtěli kávu. Co jsem ale nečekala bylo, že mě poslali do recepce sehnat popelník a krabičku cigaret.
Sjela jsem tedy výtahem do přízemí a zeptala se recepční, jestli tyhle věci má. Samozřejmě ani jedno neměla a poslala mě do nedalekého obchůdků věci obstarat. Když jsem se vrátila na poradu s cigaretami, popelníkem a zapalovačem, zasedací místnost zněla smíchem. Nadechla jsem se a energeticky vstoupila do pokoje plná uspokojení z dobře provedené práce. Popelník jsem položila na velký stůl a cigarety se zapalovačem hodila vedle.
Další věc, co jsem nečekala byla, že celý stůl budu muset celý obcházet a všem hostům zapalovat cigarety, které si připravili do pusy. Zastavila jsem se v čele stolu a natáhla ruku s krabičkou. Aiden jednu cigaretu vylovil, ale nedal si jí do pusy. Místo toho mi ruky mi vzal z ruky zapalovač a cigaretu přiložil k mým ústům. V životě jsem nekouřila a nikdy mě ani nenapadlo začít, ale teď jsem pusu pootevřela a cigareta se ocitla mezi mými rty.
Věděla jsem, co mám s cigaretou dělat, ale přesto jsem se cítila vystrašeně a uspokojení z dobře provedené práce pomalu zmizelo. Koukala jsem se na přibližující se zapalovač a čekala. Objevil se plamínek a potáhla jsem. Uchopila jsem cigaretu mezi dva prsty, vtáhla kouř do plic a pomalu vydechla. Pociťovala jsem uspokojení i překvapení z nové zkušenosti. Cigaretu jsem podala panu Digorymu, ale ten už si zapaloval svoji.
Podíval se na mě a pohledem mi naznačil, že si mám sednout. Ale kam? Všechny volné židle, které byli v místnosti zmizeli, když jsem byla pryč. Proto jsem se otočila, a i s cigaretou se vrátila k malému stolečku v rohu místnosti. Když jsem se podívala na ostatní, zjistila jsem, že teprve teď otevírají připravené zprávy. Celou dobu, co jsem byla pryč, nejspíš stěhovali všechny židle ven. Opřela jsem se o zeď a znovu potáhla kouř z cigarety. Cítila jsem, jak se mi plíce plní kouřem a čistí se mi mysl od všech špatných myšlenek, následně jsem dým vydechla nosem.
Nikdo si mě nevšímal, a tak jsem si do jednoho hrnečku nalila kávu a do druhého odklepla popel z cigarety. Z kapsy jsem vytáhla rtěnku, abych ji znovu nevytratila a položila ji na stolek. Sledovala jsem muže u velkého stolu a přemýšlela, zda někdy taky budu za tím stolem sedět a probírat důležité věci. Většina mužů své cigarety už položila do popelníku, ale já si svoji první cigaretu v životě vychutnávala, protože jsem doufala, že je i moje poslední.
Když poslední muž vyfoukl kouř a cigaretu típl, položila jsem si tu svoji na podšálek a popelník ze stolu odnesla. Vrátila jsem se k cigaretě, rychle třikrát potáhla a položila ji k ostatním. Lišila se od ostatních pruhem od rtěnky na filtru. Chtěla jsem obsah popelníku vysypat do koše, ale Aiden na mě pohlédl a zastavil mě uprostřed pohybu. Popelník jsem pohoršeně položila vedle konvice a znovu se opřela o zeď.
Podívala jsem se na své prsty a přiblížila je k obličeji, abych cítila cigaretový smrad, který se usídlil na mých rukách. Po dlouhé, téměř nekonečné době zasedání skončilo. Aiden zůstal v místnosti poslední, a když se zavřeli dveře, přišel ke mně a podal mi konvici. Tu jsem vylila do umyvadla a mezitím Aiden trochu pouklidil zbytek. Na mě zbylo vysypání popelníku. Cestou ke koši jsem si všimla, že místo šesti vykouřených cigaret vyhazuji pouze pět nedopalků. Ani na jedné z nich jsem si nevšimla zbytku výrazné, červené rtěnky, ale nehodlala jsem to řešit a těšila jsem se, až přijdu domu.
Při cestě domů jsem si uvědomila pár věcí:
1. Vždy před poradou se budu muset najíst, protože, i když se to zdálo nemožné, měla jsem během porady celkem hlad.
2. Budu si muset dávat větší pozor na svoje věci a radši nic nenosit v kapsách.
3. Nesedat si do čela stolu. Vlastně si nesedat kamkoliv, abych nikoho nenaštvala. Pro mě je holt určena židle v mé kanceláři.
4. I když se to nejspíš nikdy neobjeví v mých pokynech, vždy budu mít u sebe cigarety a zapalovač, a popelník už bude ležet na stole...
Po X letech další kapitolka... Z nějakého důvodu mi připadá, že jsem napsala úplné hovadiny, ale to už ví každý, že píšu úplný debility...
Korekce 26.4.2020