Dear Diary, právě píši po roce, jak jsem psala v minulém zápisu. No, už tu nejsem jako Charles, ale jako Charlotte. Jmenuji se Charlotte DiLaurentisová, mám sestru Alison a bratra Jasona. Mám také mamku Jessicu, otce Kennetha a tetu Carol. Bohužel jsem pořád zavřená v Radley. Už mě to tu nebaví, ještě k tomu ta bláznivá mrcha Bethany mi pořád ztěžuje život, jako kdybych ho neměla už tak dost těžký. Naštěstí jsem přišla na způsob, jak se dostat ven. Chtěla jsem po mamce, aby mi koupila hodně knížek, co nejvíc. Hlavně jsem chtěla knihy se zaměřením na Biologii, Chemii, Fyziku a další. Prostě jsem se začala učit. Doufám, že mi to alespoň k něčemu bude. Po té mi i některé sestry začaly kupovat knihy. Je to docela super studovat, ale dělám to i kvůli tomu, abych se dostala ven. Chtěla bych zase vidět Jasona a Ali. Naposledy jsem je viděla na mé narozeninové oslavě, to jsem ovšem byla ještě Charles. Charlotte je o hodně hezčí. Myslela jsem, že už nepůjdu zpátky do Radley. Jenže mě pustili jenom na pohřeb Charlese. Ještě, že tak. Nevím co bych dělala, kdyby mě nepustili a já bych tu stále tvrdla jako Charles. Pohřbili jsme ho s mamkou u tety Carol. Ta to samozdřejmě vím, byla tam s námi.
Upřímně mi to ani nevadí, že jsem tu zavřená. Když o tom tak přemýšlím. Stejně se dříve nebo později dostanu ven. Máma to buď zařídí a nebo mi to prostě doktoři dovolí. Nikomu jsem to zatím neřekla. Ani mámě! Tuším co by mi řekla. Řekla by, že tohle není řešení, že se můžu dostat ven i nějak jinak. Možná by to skončilo i hádkou, o kterou samozdřejmě nestojím proto to neudělám. Nebudu jí ani mě kazit radost, že jsem se začala učit. Ono je docela lepší se učit, když skoro 7 let nechodíte do školy, tak se tu docela začínáte nudit. Nemáte pak co dělat. Už se těším, až budu pryč.
-Charlotte