CHARLIE VIEW
"Proč si tehdy zvracela a proč si dneska byla na vyšetření?" Zaskočil mě svojí otázkou.
"Jak tohle víš?" Zamumlala jsem a nemohla jsem moc dýchat, byl moc blízko.
"Byl jsem tam." Opřel se o zeď.
"Ty mě i sleduješ? Nepřeháníš to trochu?" Vyjekla jsem a mohla jsem děkovat za tu hlasitou hudbu.
"Já byl u zubaře! Jinak bych to asi nevěděl." Promnul si oči. Vypadal znaveně.
"No a čeho chceš jako docílit...byla jsem jen na kontrole." Už jsem zněla unaveně.
"Na kontrole jo? A co zjistili?" Zněl jízlivě. "Promiň, já jen-"
"Do toho co zjistili ti nic není!" Píchla jsem do jeho hrudi ukazováčkem.
"Takže je to támhletoho?" Ukázal na Drewa a nevím jestli to bylo tím světlem nebo čím, ale jako by se mu zalesklo v očích.
"Drewa?" Zeptala jsem se jak mamrd.
"No koho jinýho." Nadechl se. "Nebo co se stalo během těch tří týdnů?"
"Myslíš tím moje trápení, depky, smutné písničky a snažení se vyhnat tě z hlavy? Tohle chceš slyšet?" Sklopila jsem pohled ke svým teniskám.
"Charlie a jak myslíš, že jsem se cítil já?" Ztišil hlas a taky sklopil pohled dolů a já místo toho zvedla pohled k němu. "Ještě k tomu když jsem nevěděl co se stalo, což nevím popravdě ani teď." Koukali jsme si do očí. Čučela jsem do těch nádherných očí plných smutku a na chvíli jsem měla pocit, že mu odpustím. "Je to kvůli tomu...ehm...malému?"
"Čemu že to?" Protřepala jsem hlavou, abych se dál nedostávala do kolen z jeho přítomnosti.
"Vím to, nemusíš mi lhát, říkám, že jsem v té nemocnici byl." Sakra.
"Takže ty to vážně víš?" Projela jsem si rukou vlasy. "Já nechtěla, aby to zašlo tak daleko, netušila jsem, co dělám...já...skoncuju s tím. Neboj." Nevím, proč jsem ho ujišťovala, zrovna jeho. Možná jsem se musela ujistit sama.
"Jak myslíš to, že s tím skoncuješ? To ne! Já vím, že je na to moc brzo, ale tohle je velký rozhodnutí a pokud mi dovolíš být v tvém životě, tak já-"
"-trošku netuším o čem tu mluvíš. Asi máme každý na mysli něco jinýho." Zastavila jsem ho. Zarazil se. Zatáhl mě za ruku do koupelny a zavřel. Dýchej Charlie dýchej.
"No o dítěti." Vykulila jsem na něj oči a couvla a narazila do pračky.
"Jaké dítě?" Zajíkla jsem se.
"Naše?" Chytl mě za obě ruce.
"Jamesi..." Zabořila jsem hlavu do jeho hrudi a obemkla kolem něj ruce a nasála jeho vůni. Tohle mi tak moc chybělo. "Já nečekám dítě. Ani bych nemohla." Sjel mi rukou po vlasech.
"Jak to myslíš, že nemohla? A proč si teda byla na kontrole?" Vyděšeně řekl. Někdo ťukal na dveře.
"Obsazeno!" Zakřičela jsem. "Normální kontrola, výška, váha, tep a tak." Vysvětlila jsem.
"Aha." Hlesl. Odtáhla jsem se od něj, tohle objetí bylo až moc dlouhé. "Počkej a proč tvůj táta říkal, že se ničíš?" Těkal očima po mém obličeji.
"To je ten důvod proč bych asi ani těhotná být nemohla...jsem podvýživená." Polkla jsem a koukla se jinam.
"Proč?" Chytl se za hlavu a já se zase dívala na něj.
"Já nevím...po tom co se stalo v LA jsem neměla chuť k ničemu a tak jsem si moc neuvědomovala, že nejím...ale už je to lepší." Pousmála jsem se.
"Já potřebuju panáka!" Dodal.
"Já taky...docela jsi mě dostal s tím dítětem." Přiznala jsem.
"Já nevím z čeho jsem víc vyjevený, dítě by byla horší zpráva, ale tady jde o tvoje zdraví."
"Tak pojď." Otevřela jsem dveře a pohnula hlavou jako že jdeme. Rozhodně jsem mu neodpustila, ale panáka to chtělo.
"Toust?" Zeptala jsem se nevěřícně Jamese v kuchyni a skenovala jeho pohled, kdy se konečně rozesměje nebo tak něco.
"Nejdřív sníš tohle, pak teprv pití."
"Dobře tati." Protočila jsem oči. Zatímco jsem jedla toust, všimla jsem si Luka. "Luku! Naliješ nám něco hodně silnýho?" Ukázala jsem na mě a na Jamese.
"Zase?" Zasmál se, ale už si chystal skleničky. " Ať zase neskončíš v něčí posteli." Uchechtl se a James se napřímil vedle mě.
"Char-"
"Ale to nic nebylo, jen jsem se tam probudila." Střídala jsem pohled z rozesmátého Luka na rozčíleného Jamese. Vzala jsem skleničky a jednu podsunula Jamesovi. Ťukla jsem do ní a chystala se to vypít, ale James na mě furt tak divně zíral. "Kopni to do sebe." Tak to udělal.
"Já myslím, že ještě jednou." Řekl. "Dneska je toho na mě moc."
"Charlie nechtěla by sis stoupnout?" Koukal na mě rozesmátý James.
"Ta zem je tak...tak oranžová! Pojď dolů." Stáhla jsem ho k sobě pod kuchyňskou linku.
"Ale vážně. Ona je oranžová, možná trošku červená." Pohladil zem a koukl na mě.
"Ne ne. Je oranžová." Našpulila jsem rty.
"Jsi roztomilá, když špulíš rty." Skousl si ty své.
"Mluví z tebe opilost." Zahihňala jsem se.
"Opilost nás dělá upřímnějšími." Usmál se nakřivo a já dostala hroznou chuť ty jeho rty ochutnat znovu. Šel slyšet jen náš dech a hudba z obýváku. Z ničeho nic jsem se pposunula na té orááánžové zdi...teda zemi. Olízla jsem si rty a viděla jak na delší dobu zavřel oči. Jeho rty se jemně dotkly mých. Chytla jsem ho zezadu za hlavu a přitlačila k sobě. Byla jsem na jeho klíně a užívala si jeho měkké rty, které mi tak chyběli a patřili jen jedinému člověku.
Divím se, že se se mnou z té země zvedl. Nesl mě v náručí a já mu polibky zasypávala krk a klíční kost. Všichni byli nahnaní v obýváku a tak jsme se snadno dostali do chodby a pak po schodech. James rozrazil nějaké dveře, postavil mě na zem a zamčel. Podívali jsme si hluboce do očí. Strčila jsem do něj a on zavrávoral a spadl na postel. Sedla jsem si na něj a začali jsme se líbat. Naše věci lítaly na zem a já se ztrácela v něm. Znova. Vlastně jsem nikdy nepřestala.
Na to že jsem včera dost pila, jsem se probouzela jak ze sladkého snu. I ten polštář byl nějaký voňavý a pohodlný...a dýchající? A nahý! Kde se tu vzala klučičí hruď. Otevřela jsem pořádně oči a viděla, že tohle není ani můj pokoj a ani pokoj u babičky. Ložnice Dirksenů. Yay.
Sedla jsem si a koukla se na ten sladký obličej. Počkat, co to plácám? Sladký? Až teď jsem si uvědomila, že jsem JEN v tričku Beatles. A kdo má rád Beatles a má tohle tričko? Znovu jsem se na něj podívala, spokojeně zamručel a pohnul rty. Sakra! Jestli se teď probudí tak...
Zvedla jsem se a po špičkách hledala své věci. Když jsem byla oblečená, vzala jsem kus papíru z kosmetického stolu a hledala tužku. No co tužka na oči paní Dirksenové musí stačit. Promiňte.
*"Takhle to nejde, tohle celé byla jedna velká chyba. Samotný pohled na tebe mě bolí a já takhle žít nechci...
-Hope"*
Štípaly mě oči, když jsem pokládala list papíru pod jeho mobil. Věděla jsem, že musím rychle vypadnout, ale když jsem ho viděla tak spokojeně oddechovat na té posteli, tak jak jsem si ho pamatovala předtím, svým způsobem to byl stále on, ale po tom co se stalo už mu nevěřím, po dnešku vůbec. Využít a zahodit opět. Ale já musela...Udělala jsem ty tři kroky k posteli a naposledy jsem se svými rty dotkla těch jeho.
Venku byla ještě tma, předpokládám, že bylo tak pět hodin možná míň. Zabouchla jsem za sebou dveře od pokoje a sjela zády po nich. Rozbrečela jsem se nanovo a cítila se jak použitá mikrovlnka. Stále funkční, ale zesláblá a ponížená.
Pokud něco vím v tomhle zmatku v mém mozku, tak je to to, že už ho nikdy nechci vidět...dobře to je trošku nemožné, ale každopádně si ho už nepustím k tělu. Musím se zbavit těch pocitů z jediného pohledu na něj, dotyku a blízkosti. Nedovolím mu, dostat se mi znovu pod kůži.
JAMES VIEW
Musel jsem se ujistit jestli to, co si pamatuju z noci je pravda. Natáhl jsem ruku vedle sebe, nic jsem nenahmatal a tak jsem plácal kolem sebe jak debil. Otevřel jsem oči. Nebyla tu. Kolem bylo jen moje oblečení a zbytky její vůně.
Oblíkal jsem se a došel k oknu, byla celkem ještě tma. Hodlal jsem rychle najít Charlie a odejít z téhle rodičovské ložnice, už jen to mi přišlo trapné. Vyspat se s někým v cizím domě v posteli majitelů. Novinka.
Sebral jsem si peněženku a mobil. Jak jsem rychle sebral mobil, něco vyletělo ze stolku, ohnul jsem se pro to a špatný pocit ve mě těžknul při každém slovu. Hope. Napsala schválně její druhé jméno?
Vyletěl jsem z domu a při pohledu na hodiny jsem usoudil, že doprošovat se k její babičce domu nebudu.
Nasedl jsem do svého auta a opřel si hlavu o volant.
Vždycky jsem si dával cíle. Kytara, zpěv, skupina, zdraví, posilování...a teď je mým cílem Charlie. Dostanu ji zpět ať to stojí, co to stojí. Moje poslední naděje. Ona je naděje. (Hope)
Ták? :D Doufám, že nejste moc vyjevený :DD Miluju vás <3
Vaše
*DwarfDreamy