Zkoprněle jsem se zvedla a dala ruce v pěst, abych se trošku zklidnila, ve mě se teď míhalo tolik emocí, že to snad ani nebylo možné.
Pomalu jsem se otočila. "Ahoj Drewe." Řekla jsem a skousla si zevnitř tvář.
"Ahoj." Usmál se a udělal dva kroky ke mě, zatímco já udělala dva zpět. "Vypadáš jinak."
"Jak jako?" Založila jsem si ruce a nadzvedla jedno obočí.
"Já nevím, máš delší vlasy." Znervózněl a mě by zajímalo proč.
"Páni změna." Vykulila jsem oči ironicky překvapeně.
"Rok jsem tě neviděl...proč?"
"Nebyl čas." Odbyla jsem to a připoutala si Lolu na vodítko.
"Můžu tě doprovodit?" Najednou se objevil vedle mě.
"Zakazovat ti to nebudu." Koukala jsem dál na polní cestu.
"I se jinak chováš." Zamumlal.
"A jak zase?" Zastavila jsem se a podívala se naštvaně na něj.
"Odtažitě." Probodl mě zelenýma očima.
"A jak se mám prosím tě chovat?" Rozhodila jsem rukama až se na mě zadívala i Lola.
"Známe se od tvých pěti let, čekal bych něco jinýho po roce nevidění se." Rozhodil taky rukama.
"Ty víš proč jsme se víc jak rok neviděli, moc dobře to víš." Bodla jsem ho prstem do hrudi.
"Tak proč nezačneme od znova?" Koukl prosebně.
"Protože!" Otočila jsem se a zrychleně šla směrem k babičce. "Copak nechápeš, že to není tak lehký zapomenout a říct 'Ahoj Dirksene, tak co chlape, jak to šlape? Dlouho jsme se neviděli, stýskalo se mi babo.' Jestli si čekal tohle, tak to se tedy omlouvám." Věděla jsem, že jde za mnou, proto jsem mluvila.
"Ty si stále pamatuješ na tu přezdívku?" Uchechtl se.
"Jak by ne, pořád seš baba a já ta, co ti dohodí holku." Zasmála jsem, ale pak přestala, jen tak nevyměknu.
"To by se hodilo." Zasmál se.
"Ty nemáš holku?"
"Ne...co ty?" Zeptal se neutrálně.
"No já nemám holku." Zasmála jsem se. Už jsme skoro byli u babiččinýho dvorku. Zasmál se se mnou a když jsem se zklidnila, koukla jsem na něj. "Ne nikoho teď už nemám." Zakroutila jsem hlavou.
"Jak to?"
"Nemusím mít kluka každou minutou mého života." Protočila jsem očima, tahle debata mi byla víc než nepříjemná.
"Kolik si jich měla za ten rok, vím, že předtím nic...svěřovala ses mi...vždycky." Sklopil hlavu.
"Měla jsem jen jednoho." Skousla jsem si ret. "A nejradši bych to vzala zpět." Zamumlala jsem a píchlo mě u srdce.
"Proč?"
"Dlouhá historie." Došla jsem až k vrátkům a chytla je, abych mu ukázala, že tím to končí, že už jdu.
"Dobře. Tak ahoj." Došel ke mě a udělal něco, co jsem rozhodně nečekala.
Objal mě. Ale já byla tak ohromená, že mi ruce visely podél těla. Odtáhl se a poodešel dál ode mě se zkamenělým výrazem.
"Ahoj." Vlezla jsem do zahrady.
"Měj se." Pousmál se smutně a odešel bez toho, aby se na mě podíval.
Zavřela jsem Lolu a vešla dovnitř, venku byla už celkem zima a vypadalo, že se to neobejde bez deště...jak jinak Londýne. Tohle mi vážně nechybělo.
"Už ti vařím čaj." Uslyšela jsem při dovírání dveří.
"Jak víš, že jsem tady?" Zasmála jsem se a objala babičku zezadu.
"Viděla jsem tě z okna s tvým kamarádem, ten teda vyrostl...už je z něj velký kluk." Vzdychla jsem a posadila se na sedačku.
"No jo." Podepřela jsem si rukou hlavu.
S babičkou jsme jedly kedlubny z její zahrádky, pily čaj - ach ta hvězdná kombinace - a koukali na nějaký romantický film, půlku z toho jsem nevnímala a okusovala si nehet při přemýšlení.
"Babí, já půjdu spát." Políbila jsem ji na čelo, popřály jsme si dobrou noc a odešla jsem nahoru.
Vzala jsem jednu krabici z pod postele a prohlížela fotky. Smála jsem se při vzpomínkách. Našla jsem i tmavě modrou obálku, zamračila jsem se, protože jsem nevěděla, co v ní je. Rozbalila jsem ji.
"Hej ty kámojdo, dneska na počest tvých sladkých šestnáctin tě zvu na velkou pařbu...ne u nás doma,však víš, máminy vázy...přijeď v sobotu k babičce, vem sebou tu tvou kámošku a pěkně to oslavíme!
-CU XOXO Drew Dirksen tvůj nejlepší kamarád pod sluncem, vůbec ne posranej z pozvání Olivie na rande...neřeš to Char (pomůžeš mi s tím potom, baba jako vždy)CU!"
Zasmála jsem se nad poslední poznámkou. Stejně ji nedostal, na tý párty skončila s hlavou v záchodový míse a já stála na prkýnku vedle a řvala v podnapilém stavu'Ať žije šestnáctý rok života a peprmintka!'. Pak si mě Drew odvedl...a Olivii nechal.
Probudila jsem se na zemi, nohy pod postelí a hlava a víku od krabice. Nešikovně jsem se zvedla a šla vykonat ranní hygienu. Hned, co jsem si omyla a ošetřila pleť,jsem vystrčila hlavu ze dveří a ucítila vůni topinek. Sešla jsem dolů a usedla ke stolu.
"Dobré ráno." Popřála mi babička.
"Ránko babičko." Protáhla jsem se na židli. Babička přede mě dala velký talíř s opečenými toustovými chleby a burákovým máslem. Zvládla jsem sníst sotva půlku jednoho. "Já už víc nebudu." Posunula jsem talíř dál ode mě, trošku se mi zvedal žaludek. Nebyla jsem teď moc zvyklá na větší porce než celozrná třicetigramová tyčinka.
"Vážně?" Vzala babička talíř a dala ho na pult. Zakývala jsem hlavou.
"Potřebuješ s něčím pomoct?" Usmála jsem se.
"Vlastně by se mi hodilo, kdyby si dneska došla pro nákup, aby bylo co jíst." Pohladila mě po tváři.
Vykoukla jsem ven, abych věděla, co na sebe. Nebylo nejlíp, ale stále bylo léto. Vzala jsem si kraťasy s vysokým pasem a černé obyčejné tričko do toho, nahodila jsem si na sebe šedý cardigan a navlékla martensky, protože tam jsou po včerejším lijáku určitě kaluže.
Vzala jsem si svůj malý černý kožený batůžek a do něj naházela peněženku a složenou tašku na nákup.
Měla jsem štěstí, v supermarketu teď nebylo moc lidí. Vzala jsem všechno, co babička potřebovala a sobě vzala kokosové sušené plátky. Zaplatila jsem a vyrazila ven ze dveří.
Někdo do mě narazil, když jsem si zandávala peněženku zpět.
"Promiň." Řekl ten dotyčný a chtěl jít dál. Chytla jsem ho za paži a otočila k sobě.
"Drewe?"
"Char! Nečekal jsem tě tu."
"Tak to ani já ne." Uchechtla jsem se.
"Počkej tady jo." Vběhl do obchodu a já jak debil s pootevřenou pusou stála u košíků. Vrátil se s balíčkem žvejkaček.
"To si sem šel jen pro tohle?"
"Jo. Tuhle značku mají jen tady. Chceš?"
"Ne dík...Proč jsem teda měla počkat?"
"Nemáš teď čas? Chtěl bych si všechno vyjasnit a hlavně se něco o tobě dozvědět." Usmál se nesměle.
"Drewe já-"
"-Já vím, promiň, já jen potřebuju vědět, jestli se to nedá nějak napravit, abys mě aspoň trochu měla ráda a-"
"-Víš co? Potřebuju vybrat nový mobil a tys byl vždycky přes tu techniku." Usmála jsem se a vyšla směrem k autobusové zastávce. Všimla jsem si,že nejde za mnou. "Tak jdeš?" Nadzvedla jsem obočí.
"Jasně!"
Tadááá! :) Druhá kapitola je na světě! (Kdyby něco tak CU znamená See you:) )
Doufám, že se líbila...<3
Děkuju vám hrozně moc za podporu. Love you to the moon and back -dneska je úplné zatmění měsíce! :O (Okay dost DwarfDreamování)
*DwarfDreamy