Poznámka autora:
Tak a ještě víc jsme se přiblížili ke konci. Právě nás čeká vyvrcholení děje a příští kapitolka už bude tou poslední.
Přemýšlely jsme, komu dát věnování, ale když jsme si uvědomily, co bude obsahem těchto dvou posledních kapitol, přišla nám jako nejlepší cesta dát stejné věnování u obou kapitol, a to všem osůbkám, které nám kdykoli v průběhu psaní a u kterékoli kapitoly napsaly aspoň jeden koment:
Moc bychom chtěly poděkovat ale i lidem, kteří nás podporovali ve formě votes a třeba i náš příběh sdíleli dál.
We love you very much!! <3
A teď už nebudeme rušit... ; )
_____________________
Po měsíci léčení už na tom Tae byl tak dobře, že mohl začít zase učit. Pořád navštěvuje terapeuta, ale brzy už ho asi nebude potřebovat. Postupně ho opouští noční můry, což jsme z hlediska naší kvality spánku ocenili oba.
Já si mezitím našel skvělou uměleckou vysokou školu, kterou dělám dálkově, protože si přes den chodím přivydělávat do školy, kde Tae učil a ze které jsem před několika málo měsíci vyšel. Dělám tam Taehyungovi asistenta. Terapeut to Taemu doporučil, aby se mnou trávil hodně času, já mu dělal společnost, a abych mu ve škole pomáhal. Takže se všechno už konečně vrací do svých starých kolejí.
Jednou v pátek odpoledne, když Taemu a mě skončila práce, jsme se zrovna vrátili ze školy. Tae opět něco vytvářel za zázraky na kuchyňské lince a já jsem byl o ni opřený a zaujatě, až trochu pobaveně ho sledoval.
„Tae? Mohl bys mi potom prosím pomoct s učením? Mám toho teď do školy torchu víc," požádal ho a on se ke mě otočil
„Abych ti pomohl jako minule? Za každou správnou odpověď pusa?" pousmál se.
S úsměvem se postavil těsně přede mě a jemně mě pohladil po tváři, do které se mi nahrnula trocha červeně.
„Když mi chceš dát pusu, tak mi ji prostě dej, nemusíš se schovávat za učení." přiblíží se k mé tváři až se nám dotýkaly špičky nosů.
S pootevřenou pusou jsem sklopil pohled na jeho dokonalé rty, které díky mě za pár vteřin spočinuly na těch mých. Polibky mi začal oplácet a vysadil si mě na linku. Aniž by přerušil polibek, roztáhl mi nohy a vměstnal se mezi ně. Omotal jsem mu ruce kolem krku a přitáhl si ho blíž k sobě. On mi jemě mačkal stehna a probojoval se jazykem do mé pusy. Začal jsem spolupracovat, ale dominanci jsem mu automaticky nechal. Líbání s ním nebylo vášnivé, stále jsme zůstali u pouhé jemnosti a chtíče a tohle přesně se mi líbilo.
Jedna má ruka zabloudila do jeho vlasů. Má je tak úžasně jemné.. Rukama zabloudil na můj zadek, za který si mě k sobě víc přitáhl a já mu omotal nohy kolem pasu, abychom si byli ještě blíž.
Začal mi lehce hladit zadek a sem tam ho jemě zmáčkl, čímž jsem mu vydechl do rtů. Podebral si mě pod zadkem a odstoupil se mnou od kuchyňské linky. Pořádně jsem se ho držel, abych nespadl, ale stále jsem se s ním líbal.
Z mých rtů se pomalu přesouval polibky přes koutek, tvář na spodní čelist, kde mi pokládal jemné polibky směrem k uchu, kde se přes hranu mé spodní čelisti dostal k mému krku. Naklonil jsem hlavu tak, aby měl co nejlepší přístup a spokojeně jsem tiše vzdychal.
Zatímco mi jemě oždibával kůži na krku a pokládal na něj vlhké polibky, rozešel se se mnou do ložnice, kde mě položil na manželskou postel. Udělal to tak opatrně a jemě, jako kdybych se měl v příští sekundě rozpadnout. Takový pocit jsem měl ale i já hned na to, když vylezl přímo nade mě a opíral se loktama vedle mé hlavy. Díval se mi u toho hluboko do očí a já měl pocit, že mu tady už jen z toho jeho pohledu omdlím. Na jeho pohled si nejde nikdy zvyknout
Skoro hned na to mi začal opět pokládat polibky na krk, ale tentokrát intenzivněji. Na jednom místě na krku mi kůži lehce nasál a následně olízl.
„Nebude ti vadit, když si tě označím?" zavrněl mi do kůže a znovu ji nedočkavě krátce nasál mezi rty.
„N-nebude~" vydechl jsem a rukama se z jeho vlasů dostal na jeho záda a více si ho natiskl na sebe. Políbil mě na dané místo a nasál mi kůži více. Skousl jsem si ret a užíval si to.
Když se odtáhl, aby viděl svoje dílo, omylem se otřel rozkrokem o ten můj, čímž jsme oba zavzdychali.
Znovu se mi zahleděl do očí. Měli jsme úplně ten samý pohled, který nic neříkal, ale zároveň vydal za tisíc slov. Pohled plný chtíče, zápalu a vášně.
Oční kontakt trval asi půl minuty, až se ten jeho pohled změnil na tázavý s já mírně přikývkl, stále omámený jeho pohledem, kterým mě posledních pár vteřin propaloval skrz na zkrz.
Nikdy v životě jsem si nebyl více jistější svým rozhodnutím. Ano, na jeho narozeniny jsem mu řekl, že jsem připravený, ale stále jsem trochi váhal, jenže teď jsem si byl už jistý, že tohle je ta správná chvíle a Tae to ví taky.
Dál než sem jsme ještě nikdy nezašli. Ale dnes se to změní...