O tři měsíce později:
„Kookie, za chvilku budeme mít všechno připravený!" zavolal na mě Tae, když jsem mu v jeho pokoji psal u stolu vzkaz. Tae má dnes 24. narozeniny. Na oslavu přišel Jin a teď s Taem všechno chystá v kuchyni. A já Taemu teď dodělávám druhou polovinu dárku.
První polovinu, malou svítící figurku tygříka, jsem už měl připravenou v dárkové tašce. Bude nám v noci svítit místo lampičky, kterou jsem doteď musel zhasínat. Tady se dá nastavit, že se po nějaké době shasne, takže nebudu muset čekat, až Tae usne, abych ji shasnul já.
Druhá polovina bude zcela jiná...
Odložil jsem pero a kontroloval jsem po sobě, co jsem napsal:
Ahoj, Tae. Přeju ti všechno nejlepší k narozeninám. Jestli tohle čteš, už ses pravděpodobně podíval na toho svítícího tygříka. Vybral jsem ti ho, protože vypadá úplně stejně, jako ty. :)
Tohle je druhá polovina dárku, co pro tebe mám...
Už jsme spolu skoro dva roky a.. Chtěl bych už náš vztah posunout dál... Doteď jsem se na 'to' necítil, ale už jsem připravený. Je na tobě, jestli ještě dnes, za dva dny, za týden, za měsíc,... Ale už se nemusíš bát, že 'to' nechci. Chci, abys mě jednou* pomiloval, protože Tě miluju. Užij si narozeniny, TaeTae. :)
-jen Tvůj Kookie
Nad tímhle jsem přemýšlel dlouho. Nejsem si ještě pořád jistý, jestli jsem neudělal chybu, protože to bude moje poprvé, ale Tae potřebuje nějak odreagovat a věřím, že to udělá tak, aby mě to tolik nebolelo.
Usmál jsem se, vzkaz složil a dal ho do dárkové tašky za tygříkem.
O několik málo minut později:
Dal jsem Taemu dárkovou tašku a když vyndal tygříka a prohlédl si ho, objal mě.
„Ještě tam máš vzkaz." usmál jsem se v jeho objetí a on se na to odtáhl a vytáhl vzkaz, který si začal číst. Čekal jsem. Byl jsem trochu nervózní.
Najednou se trochu začervenal a vzhlédl ke mě.
„Kookie, nemusíš to dělat kvůli m-"
„Nedělám, neboj se." usmál se, načež mě obdaroval tím svým dokonalým cihličkovým úsměvem a znovu mě objal.
„Miluju tě." zašeptal mi do ucha v objetí, načež jsem ho krátce políbil na krk, než jsem se odtáhl.
Když jsem se odtahoval, letmo a lehce mě pohladil po zadku. Možná omylem, možná schválně. Trochu jsem se taky začervenal, ale úsměv mi z tváře nezmizel.
„Co mu tam píšeš?" vysypal na mě hned zvědavě Jin, načež jsme se na něj oba dlouze podívali.
„Jasně, už mlčím." dal ruce do úrovně hlavy, že se vzdává.
Tae se ke mně otočil. Znovu si mě k sobě přivinul, ale tentokrát si mě druhou rukou za tvář přitáhl do dlouhého a procítěného polibku.
Poznámka autora:
Tak, zlatíčka naše, blížíme se k vrcholu. Poslední kapitoly našeho nejúspěšnějšího příběhu... To ale i bohužel znamená, že než se dočkáte další kapitolky, nebude to už s odstupem čtyřiadvaceti hodin, jak tomu bylo doposud, ale trochu dýl. <3
* Ve smyslu jednoho dne, ne jedenkrát.
BTW, takhle teď vypadá Tae s těmi brýlemi. <3