Celý víkend jsem byla zalezlá v posteli, jedla jen nezbytně a přemýšlela. Nemohli mě opustit myšlenky typu: Co když ho stále miluju? a Vážně je mezi námi konec?
Nejdřív jsem o Louisově nabídce vrátit se zpět ani nepřemýšlela, ale nakonec jsem se rozhodla, že to udělám. Chci jim ukázat, že jsem silná a zvládnu to.
Když už je nedělní odpoledne a já jsem zahrabaná v posteli, rozhodnu se, že si zabalím věci, abych se mohla vrátit ke klukům domů. Zvednu se z vyhřáté postele a pomalým krokem se došourám ke skříni, ze které vyndám velkou tašku a naskládám do ní oblečení, které mi Niall před pár dny přivezl zpátky sem. Zabalím si i nějaké hygienické potřeby a když mám hotovo, popadnu mobil z nočního stolku a vytočím Louisovo číslo. Po chvilce zvonění je hovor přijat.
,,Thess?'' Ozve se Louiho hlas.
,,Ahoj.'' Pozdravím ho.
,,Je všechno v pořádku?'' Zeptá se nervózně.
,,Jo, jen jsem přemýšlela a rozhodla jsem se, že se vrátím k vám.'' Řeknu. ,,Jestli to pořád platí?'' Dodám, protože si nejsem jistá, jestli to Louis myslel vážně nebo mě chtěl jen uklidnit, když jsem na tom nebyla nejlíp.
,,Jasně, že to platí. Jen se oblíknu a přijedu pro tebe, jo?'' Zeptá se a já jsem mu vděčná, že je tak ochotný.
,,Děkuju.'' Usměju se, i když vím, že to nemůže vidět. Pak se rozloučíme a hovor ukončím. Vezmu si svou tašku narvanou věcmi a sejdu schody dolů. Položím tašku v předsíni na botník a odejdu do obýváku, kde je mamka s Jackem. Nenápadně nakouknu za zdí a musím se usmát, když je spolu vidím. Oba sedí na gauči a mamka má hlavu opřenou o Jackovo rameno a drží se za ruce. Jsem ráda, že ho potkala. Jack je vážně super. Mám ho ráda, jako by byl doopravdy můj táta. Je přesný opak mého pravého táty. Byl to alkoholik, který nás opustil, když jsem byla malá. Nesnášela jsem ho za to. Pokaždé se opil a přišel domů. Bil mojí mamku a jednou, když jsem to viděla na vlastní oči a chtěla se jí zastat, taky jsem schytala pár ran. Pak se rozvedli a já s mamkou se odstěhovala sem. Pár měsíců na to potkala Jacka.
,,Vracím se zpátky.'' Oznámím, čímž si získám jejich pozornost.
,,Jsi si tím jistá?'' Zeptá se mamka a věnuje mi nejistý pohled.
,,Hodně jsem o tom přemýšlela a rozhodla jsem se, že to udělám.'' Odpovím upřímně.
,,Kdy odjíždíš?'' Zeptá se Jack.
,,Za chvilku.'' Řeknu tiše. ,,Chci se s vámi rozloučit. Vím, že je to odtud jen kousek, ale i tak.'' Pokrčím rameny a usměju se. Oba dva přikývnou a já přijdu k nim. Posadím se mezi ně na gauč a oba dva mě obejmou, každý z jedné strany.
,,Kdybys cokoliv potřebovala nebo si chtěla promluvit, víš, že tu pro tebe budeme.'' Řekne máma a já jí věnuju vděčný úsměv.
,,Děkuju.'' Řeknu a pustím je.
,,Nechceš tam odvést?'' Zeptá se Jack mile.
,,Ne, děkuju. Louis pro mě přijede. Měl by tu být každou chvilku.'' Vysvětlím a v ten moment se ozve zvonek u hlavních dveří. Naposledy oba dva obejmu, než dojdu do předsíně a otevřu dveře.
,,Ahoj, jsem rád, že tě zase vidím.'' Usměje se na mě Louis a vtáhne mě do pevného objetí. Úsměv mu oplatím a natáhnu se pro svoji tašku. Obuju si boty, naposledy se rozloučím s rodiči a vyjdu před dům.
,,Ukaž, vezmu ti to.'' Louis vezme mou tašku a dá ji do kufru. Mezitím si sednu na přední sedadlo a připoutám se. Louis se sedne za volant a nastartuje. Jakmile vyjede z parkoviště, začne pršet. Dívám se na kapky deště, jak pomalu stékají po okýnku a moje myšlenky se znovu stočí k Harrymu.
,,Jsem rád, že budeš s námi.'' Řekne Louis a pousměje se.
,,Já taky.'' Přikývnu. ,,Jen, si nejsem jistá, jak to teď mezi mnou a Harrym bude...'' Řeknu tiše a Louis chápavě přikývne.
,,Uvidíš, že se to nějak vyřeší.'' Povzbudí mě a já se podívám na své ruce, které se mi klepou čím dál víc, když se blížíme k domu. Jsem nervózní, až Harryho uvidím po tom, co ho Jack vyhodil z našeho domu, když jsme se hádali.
Jakmile Loui zaparkuje, vezme mou tašku a doprovodí mě ke dveřím. Vejdu dovnitř a rozhlédnu se, jestli se tu nic nezměnilo. Sice jsem tu nebyla jen pár týdnu, ale mně to přijde, jako by to bylo hrozně dlouho.
Louis mi odnese tašku do mého pokoje a já se podívám do obýváku. Niall sedí na gauči a kouká se na televizi. Když si mě všimne, široký úsměv se mu rozlije po tváři, vstane a dojde až ke mně.
,,Thess. Jsem rád, že jsi se vrátila.'' Pevně mě obejme a já mu úsměv oplatím.
,,Já taky.'' Přikývnu, ale nejsem si tak jistá. Stále mě děsí setkání s Harrym. ,,Půjdu si nahoru vybalit.'' Řeknu a když Niall přikývne, odejdu nahoru. Jakmile vyjdu schody, omylem se srazím s Harrym. Chci něco říct, ale nemůžu najít vhodná slova. Harry mě ale předběhne.
,,Thess...Já...Nemůžeme si promluvit?'' Zeptá se tiše. Jsem ráda, že nebude další scéna. Doufám.
,,Dobře.'' Přikývnu a vejdu do svého pokoje. Posadím se na kraj postele a nervózně si mnu ruce. Harry za sebou zavře dveře a pomalu se posadí kus ode mě.
,,O čem chceš mluvit?'' Zeptám se tiše, i když to vím.
,,Myslela jsi vážně, když jsi řekla, že mě nemiluješ?'' Řekne skoro neslyšně a já se podívám na své ruce. Nevím, jak mu mám odpovědět. Miluju ho, ale když mu to řeknu, bude to ještě horší, než už to je.
,,Ano.'' Pípnu a Harry si povzdychne. Chvilku je ticho, tak se ho rozhodnu přerušit. ,,Myslím, že jsme si už všechno řekli.'' Povzdychnu si a promnu si ruce. Stoupnu si, abych Harrymu naznačila, že už je konec našeho rozhovoru. Nejspíš to pochopí a pomalu si stoupne. Svěsí hlavu a já zamířím ke dveřím. Když se natáhnu po klice, ucítím na své ruce Harryho stisk. Překvapeně se na něj otočím a chci něco říct, ale zarazím se, když mě přitiskne ke zdi. Obě ruce mi přišpendlí ke stěně a natiskne se na mé tělo, čímž způsobí, že se nemůžu pohnout.
,,C-co to děláš?' Zeptám se vyděšeně.
,,Vím, že lžeš.'' Řekne tiše a já na sobě cítím jeho dech, čímž se mi po celém těle vytvoří husí kůže. ,,Miluješ mě.''
Nezmůžu se na víc, než na něj jen tupě zírat. ,,Řekni, že mě miluješ.'' Zašeptá zoufale. Několikrát zamrkám, abych zahnala slzy a pokusím se dostat z jeho sevření, ale je to marné.
,,Pusť mě.'' Zašeptám a trochu se pohnu, čímž způsobím, že se na mě Harry natiskne ještě víc.
,,Řekni mi pravdu.'' Řekne přísně a já se sebou vedu vnitřní boj, jestli mu mám říct pravdu nebo ne. Rozhodnu se, že mu dál budu lhát. Nemohla bych to udělat. Vím, že to dítě nechce a nebude se přetvařovat jen kvůli mně.
,,Harry, prosím....'' Zasténám zoufale, protože už mě to přestává bavit.
,,Řekni to!'' Zvýší hlas a já se leknu.
,,Co se to s tebou děje?!'' Zakřičím nazpátek. Chová se jako idiot.
,,Já tě miluju!!! Proč to nedokážeš pochopit?!'' Křičí. Neudržím se a jedna slza mi steče po tváři. Přetočí se mi žaludek a znovu je tu ten známý pocit. Prudce ho od sebe odstrčím a rozeběhnu se do koupelny. Zabouchnu za sebou dveře a zamknu, protože slyším, jak za mnou běží a nestojím o další hádku, která by mě stála poslední zbytky zdravého rozumu.
Kleknu si k záchodu a vyzvracím se, jak se mi to poslední dobou děje častěji, než by se mi líbilo.
,,Thess!'' Ozve se Harryho hlas, následovaný hlasitým boucháním na dveře. Spláchnu a přesunu se k umyvadlu, kde si vypláchnu pusu studenou vodou. Nesnáším tu chuť zvratků.
Najednou je ticho a přidají se další dva hlasy, které se začnou hádat. Radši to nevnímám a sednu si na kraj vany. Složím obličej do dlaní a nechám volně stékat horké slzy po mých tvářích. Tušila jsem, že byl špatný nápad se sem vracet. Jsem naivní. Když je na chodbě znovu ticho, rukávem si otřu mokré tváře a pomalu dojdu ke dveřím, které odemknu a opatrně nakouknu na chodbu. Když se ujistím, že je prázdná, přeběhnu k sobě do pokoje a zalezu si do postele.
O hodinu později se ozve zaklepání na dveře. Modlím se, aby to nebyl Harry, ale když se ozve Louisův hlas, oddychnu si. ,,Právě přivezli pizuu!'' Řekne a zvýší hlas, abych ho přes zavřené dveře slyšela. ,,Až budeš mít hlad, přijď se dolů najíst.''
Zvednu se z postele a doběhnu ke dveřím. Otevřu je a Louis se na mě pousměje. ,,Jsi v pořádku?'' Zeptá se. ,,Vím, co se stalo.'' Řekne tiše a já sklopím pohled. ,,Pochopím, když se budeš chtít vrátit zpátky.''
Zakroutím hlavou v záporné odpovědi. ,,Zůstanu tady. Za prvé se nechci pořád stěhovat sem a tam a za druhé chci dokázat, že jsem silná a všchno zvládnu.'' Řeknu a Louis chápavě přikývne.
,,Dobře, tak se pojď najíst. Určitě musíš mít hlad.'' Přikývnu, protože už mi kručí v břiše a následuju Louise do obýváku. Posadím se na gauč a vezmu si jeden kousek z krabice. Louis si sedne naproti mně a taky se pustí do jídla.
,,Kde jsou všichni?'' Zeptám se, když dožvýkám sousto.
,,Niall je u sebe v pokoji, Liam jel za Sophiou a Zayn je na večeři s Perrie u jejich rodičů.'' Odpoví a vezme si další kousek pizzy.
,,A Harry?'' Zeptám se tiše.
,,Šel někam pryč.'' Vysvětlí a já přikývnu. Chci, aby to mezi námi bylo jako dřív, ale bohužel to asi nepůjde.
Po nějaké době se k nám přidá i Niall a společně sníme celé tři pizzy. Nakonec si pustíme nějakou komedii u které se občas aspoň trochu zasměju a zapomenu tak na krutou realitu.
Harry's point of view:
,,Kam jdeš?!'' Křikne za mnou Louis, ale já ho nevnímám. Rychlím krokem pustím dům a nasednu do auta. Nastartuju a vyjedu k nejbližšímu baru, abych se trochu odreagoval. Bude mi stačit jeden, maximálně dva panáky a aspoň na chvilku zapomenu na to všechno.
Zaparkuju na ulici a zamknu za sebou auto. Nečekám frontu a zamířím rovnou ke vstupu, kde jeden z ochranky je můj známý. Jakmile si mě všimne, přednostně mě pustí a já mu poděkuju. Jen co vejdu, do nosu mě uhodí smrad z cigaret a alkoholu. Všude tancují lidé, pijí nebo se líbají. Zamířím k baru a posadím se na jednu z vysokých židlí. Objednám si panáka vodky a hned jak ho dostanu, popadnu skleničku s průhlednou tekutinou a celou ji vypiju. Cítím, jak mi alkohol teče krkem až do žaludku. Objednám si ještě jednoho a nakonec skončím nejméně u deseti. Sám nevím. Nepočítal jsem to.
,,Jak to, že jsi tu tak sám?'' Uslyším za sebou hlas, tak se otočím, abych zjistil, komu patří. O bar je opřená blondýna, která se na mě svůdně usmívá a má nejtěsnější a nejkratší šaty, co jsem kdy viděl. Mlčím a přemýšlím, jestli to mám udělat nebo ne. Sice nevypadá jako Thess, která je pro mě tou nejdokonalejší osobou pod sluncem, ale nakonec se rozhodnu.
,,Zbytečně to neprodlužuj.'' Zavrčím a vypiju posledního panáka.
,,K tobě nebo ke mně?'' Zašeptá mi do ucha a mrkne na mě.
,,Ke mně.'' Řeknu i když vím, že tímhle si to totálně poseru a už nic na světě to nespraví. Zvednu se ze židle a chytnu se okraje, když se mi z velkého množství alkoholu zamotá hlava.
,,Jsi v pohodě?'' Zeptá se ustaraně blondýna, jejíž jméno je mi neznámé.
,,Jo.'' Vyštěknu po ní, ale nezdá se, že by jí to nějak vyvedlo z míry. Pokračuju svojí cestou k autu a sednu si za volant. ,,Nemyslím si, že je to dobrý nápad, abys řídil.'' Řekne a nejistě se na mě podívá.
,,Jsem OK. Jdeš nebo ne?'' Řeknu, aniž bych se na ní podíval a nastartuju. Sedne si vedle mě a jakmile zabouchne dveře, vyjedu zpět k nám. Nevím, jestli to dělám jen proto, že jsem hodně naštvaný a potřebuju si vybít vztek nebo proto, že chci naštvat Thess.
Celou cestu je ticho, ale nijak mi to nevadí. Ta holka je mi vážně u prdele, tak proč bych se zajímal, jestli je to trapné nebo ne? Natáhnu se na palubní desku a zapnu rádio, aby přehlušilo mé myšlenky, které mě zevnitř pomalu zabíjí.
Thess point of view:
Když už je něco kolem desáté hodiny večer, ozve se odemykání dveří a hlasy z chodby. Louis se zvedne, aby zjistil, co se děje. Slyším, jak se hádá s Harrym, ale nerozumím, co říkají. Zvednu se z gauče, ale Niall mě chytne za ruku a podívá se na mě. ,,Myslíš, že je to dobrý nápad?''
,,Ne, ale chci vědět, co se děje.'' Odpovím po pravdě a zamířím do předsíně. Když vyjdu zpoza rohu, všimnu si Louise, který se na mě lítostivě podívá. Harry stojí naproti mně a má ruku okolo pasu vysoké blondýny na vysokých podpatcích v úzkých šatech, které jsou přehnaně krátké.
,,Ahoj.'' Usměje se na mě a já se snažím, abych neudělala něco, čeho budu později litovat.
,,Dovolíš?'' Harry se podívá Louisovi do očí a obejde ho. Zamíří nahoru společně s blondýnou, která se zasměje.
,,Thess...'' Louis se na mě otočí a položí mi ruku na rameno. ,,Je mi to líto.'' Řekne tiše.
,,Asi se půjdu projít. Potřebuju na čerstvá vzduch.'' Omluvně se na něj podívám a obleču si bundu.
,,Nemyslím si, že je to dobrý nápad.'' Vloží se do toho Niall, který zrovna přišel. Zoufale se na něj podívám, protože tu nemůžu zůstat. Potřebuju odtud vypadnout. Aspoň na chvilku.
,,Půjdu s tebou.'' Řekne Niall a začne se obouvat.
,,Jsi si jistý?'' Podívám se na něj, ale on mě předběhne a vyjde ven.
,,Uvidíme se později.'' Řeknu Louisovi a následuju Nialla k jeho autu. Sednu si na přední sedačku a připoutám se.
,,Kam chceš jet?'' Zeptám se ho a podívám se z okénka.
,,Uvidíš.'' Řekne a vyjede směrem pryč. Zastaví až před vysokým panelákem, který je hodně moderní a je v celkem hezké čtvrti na okraji města.
,,Kde to jsme?'' Zeptám se zvědavě.
,,Můj kamarád tady má byt, tak tu s ním občas trávím čas, když potřebuju být sám. Ale chci ti ukázat tajné místo.'' Vysvětlí a já s úsměvem přikývnu. Niall mě chytne za ruku a táhne mě za sebou k zadnímu vchodu. Nejde dovnitř, ale vyleze po požárním schodišti až nahoru. Když vylezeme na střechu, pusa se mi otevře dokořán a Niall se mojí reakci zasměje.
Na střeše je udělaná zahrada se sezením, spoustou kytek a příjemným osvětlením. Radši ani nezmiňuju výhled na celý Londýn, který je ve tmě osvětlený.
,,Nevím, co na to říct. Je to tu dokonalé.'' Řeknu popravdě a následuju Nialla k jedné z proutěných sedaček, pokrytých měkkými polštáři. Je tu zapálených několik svíček, které společně s osvětlením omotaným okolo dřevěných sloupů, tvoří mírumilovnou atmosféru.
Posadím se a Niall si sedne naproti mně. ,,Je mi líto, že jsi to musela vidět.'' Řekne Niall a já se podívám stranou. Nechci o tom přemýšlet. Trhalo mi srdce, když jsem ho tam viděla s jinou holkou. Zvlášť po tom, co na mě dneska křičel, že mě miluje a nutil mě, abych mu to taky řekla. Jenže já nemohla, tak si za mě rychle našel náhradu.
,,Nechci se o tom bavit.'' Řeknu tiše a Niall chápavě přikývne. ,,Promiň.''
,,Přemýšlela jsi, jak to vyřešíme?'' Zeptá se po chvilce. Věnuju mu nechápavý pohled, než mi dojde, co myslí.
,,Co kdybych byl táta já a ne Harry?'' Podívá se mi do očí a já uhnu pohledem stranou.
,,J-já nevím.'' Zakoktám. ,,Je toho na mě poslední dobou moc. Neměla jsem čas o tom přemýšlet a popravdě jsem ani nechtěla.''
,,Já to chápu, jen jsem ti chtěl říct, že nezáleží na tom, jestli to budu já nebo Harry. Kdybys cokoliv potřebovala, dej mi vědět. Budu tu pro vás oba.'' Řekne a já ho pevně obejmu. ,,Děkuju.''
Proč takový nemůže být Harry? Pochopit mě a podpořit. Není to těžké jen pro něj, ale i pro mě.
Ahojda! Jsem tu s novým dílem. Doufám, že se vám bude líbit :)
Chtěla bych vám poděkovat za všechny reads, coments a především votes. Jsem za ně hrozně vděčná! Sice vím, že se to s jinými příběhy nedá srovnat, ale pro mě je i tohle dost. Love you all!!! :*
Btw Chtěla jsem vás poprosit. Zároveň s fake píšu ještě jeden příběh, ale nemá moc reads, tak jsem vás chtěla poprosit, kdyby jste měli náladu nebo mi chtěli udělat radost, přečtěte si ho. Jmenuje se Chosen for sacrifice a je samozřejmě s Harrym. Jak jinak? :D Je to Fantasy, protože jsem chtěla zkusit něco nového. Přijde mi, že je pak více možností v psaní. No každopádně byla bych vám vděčná za nějaké hvězdičky, kdyby se vám příběh líbil nebo názory v comentech. Děkuju ;)
Mějte se krásně, skládejte básně a čusák!!! :*