Po smršti telefonátů, protože Lenka si to odmítla nechat pro sebe, stál Raul stranou a díval se na vánoční zahradu. Sníh byl všude a on byl ještě mnohem radši, že i s Lenkou zítra zmizí na Šumavu. Sid a Adam tak budou mít celý dům jen pro sebe a navíc příští rok je bude čekat svatba. Tak nějak tušil, že to bude menší událost jen pro rodinu a přátele. Lenka pořád ještě zářila jak sluníčko, nebo jako dítě když dostane oblíbenou hračku. Dokonce i nové auto, ze které měla takovou radost teď nebylo tak důležité. Tohle si tak moc přál, ale zároveň věděl, že nesmí na Adama tlačit a ani se ptát. On je nakonec obelstil všechny a takto to bylo správně. Hovory byly hodně emotivní a všichni doslova sdíleli jejich nadšení. Lenka teď došla k němu a nechala ty dva to ještě postupně napsat jejím kolegům z práce. "Nemůžu uvěřit, že to zvládl utajit a ten prstýnek je tak nádherný." "Chtěl, aby to bylo speciální a to bylo. Zlatíčko tohle jsem si přál od doby co jsou spolu. Konečně jsem si mohl začít odpouštět." "Já vím a mám to stejně, takhle to má být. Takhle šťastného jsem si ho přála vidět. Ona je ta pravá pro něj, pro nás. Je rodina a vím, že až jednou přijde ten pravý čas budou z nich úžasní rodiče."
Sid byla ráda, že jí nepraskly ušní bubínky, protože hlavně Alena byla vysloveně nadšená a dávala to opravdu hlasitě najevo. Teď stála s Adamem a užívala si jeho objetí. Taky jí postupně začaly chodit blahopřání od kolegů z práce. Všichni jí to moc přáli a byli za ní šťastní. Nakonec v obýváku osaměli, protože Lenka a Raul šli k sobě, aby si odpočinuli na zítřejší cestu na Šumavu. Adam v obýváku zhasnul a tak ho ozařoval jen vánoční stromek. Sid byla tak krásná jak stála u okna a dívala se ven. Došel k ní a objal ji. "Vzpomínám jak jsem tě tehdy v tom dešti viděl a došlo mi, že musím něco udělat. Musel jsem se rozhodnout a bylo to nejlepší rozhodnutí v mém životě. Pak jsi se o mě starala a já si uvědomil, že už tě ze svého života nechci pustit. Vnesla jsi do něj lásku, štěstí a díky tobě si zase užívám života. Miluju tě. " Sid ho pohladila po tváři a políbila ho. "Tak moc jsem se bála toho co jsem tehdy ten den cítila. Bála jsem se toho jak by lidé reagovali na náš vztah. Bála jsem se své minulosti. Jenže ty jsi se postavil na moji stranu jako můj ochránce a já díky tobě dokázala jít dál. Dal jsi mi lásku a pocit bezpečí. Mám díky tobě rodinu a vím, že tě nikdy nepřestanu milovat."
Sid si užívala jak jí Adam líbá a pak jí opatrně zvedl do náručí a odnesl do jejich ložnice. Postavil jí na zem a vzal její tvář do dlaní.b"Oba jsme si prožili ošklivou a bolestnou minulost, ale teď máme jen přítomnost a budoucnost. Vždycky tu pro tebe budu, vždycky tě budu chránit a hlavně tě vždycky budu milovat." Adam opatrně svlék Sid šaty a nechal je dopadnout na zem, kde postupně skončil i zbytek oblečení. Miloval jak jí mohl přinášet slast a užíval si každý dotek a polibek který dal i který mu byl vrácen. Milovali se něžně a nikam nespěchali, protože teď měli celý čas jen pro sebe. Až dlouho po půlnoci si dopřáli sprchu a Sid teď odpočívala v Adamově náručí. "Vždycky jsem si takovou lásku přála a měla jsem strach, že jí nikdy nezažiju, ale pak jsi se objevil ty. Muž o kterém všichni říkali tolik věcí. Úspěšný, hezký, ale zároveň nedostupný, cynický a arogantní muž. Skutečný skleněný král, ale pak jsem tě poznala a zjistila, že jsi úplně jiný. Miluju každou tvoji stránku a každou tvoji vlastnost." Adam jí políbil. "Tak v tom případě jsi moje skleněná královna." Sid se pohodlně uvelebila v jeho náručí a nechala se jemně hladit po ruce a boku. Během chvilky jí nakonec přemohl spánek.
Později v noci se Adam díval na spící Sid a uvědomil si jak moc se díky Sid změnil. Změnila úplně všechno, hlavně díky ní zase žil. Práci si mohl plánovat tak aby mohl se Sid trávit čas a zároveň i Lenky návrat ho činil šťastným. Ta se krásně ujala svých povinností ve firmě a teď věděl, že si bude moct brát i častěji volno. Na konci ledna pojedou taky na Šumavu, ale užijí si svojí zasněženou pohádku jen ve dvou. Teď měli až do silvestra čas jen pro sebe a on se na to moc těšil. Vlastně to bude jako na začátku, kdy o jejich vztahu nikdo nevěděl. Pořád rád vzpomínal na den, kdy šli konečně s pravdou ven a rád na to vzpomínal. Později Sid políbil do vlasů a nechal se taky unést spánkem. Brzo ráno se Sid vzbudila a nechala Adama ještě spát. Došla si obléknout župan a pak si v ložnici stoupla k oknu a dívala se na zahradu a přilehlý les. Dům stál na úžasem místě a věděla, že tady našla skutečný domov. Znovu se podívala na svůj prstýnek a usmála se. Adam byl úžasný a věděl přesně jak ji potěšit, protože k prstýnku jí zároveň nechal vyrobit řetízek s přívěskem na pověšení prstýnku. Tak ho bude mít pořád u sebe i v práci, když ho nebude moct mít na ruce. Ze snění jí vyrušil pohyb za ní a Adam si za ní stoupnul a ze zadu jí objal. Chvilku tak stáli než se k němu otočila. "Víš na co se těším, až vypravíme výletníky na dovolenou?" "Doufám, že máš stejný nápad jako já a to, že tak dva dny budeme jen tady." Sid se začala smát a políbila ho. Měl úplnou pravdu, měli totiž čas jen pro sebe a svoji lásku.
KONEC, ale jen na chvilku