Christine
Rychle a prudce jsem se posadila na posteli když jsem slyšela nějaký zvláštní zvuk. Vyděšeně jsem dýchala a snažila se uklidnit. Potom jsem si přejela rukama po obličeji a pak zasyčela bolestí když jsem si sáhla na tvář. Pomalu jsem se postavila z dětské postele a přešla k zrcadlu, které tu děti mají. Ano, spala jsem u dětí v pokoji. S Paulem jsem rozhodně v jedné posteli ležet nechtěla.
Podívala jsem se na sebe do zrcadla a viděla úplnou trosku. Trosku s červeným a bolestivým otiskem na tváři. To byla silná facka když tam mám pořád otisk a taky mě to i bolí.
Ach jo, Christine. Co budeš dělat?
Potichu jsem otevřela dveře od pokoje a vyšla ven. Slyšela jsem Paula v kuchyni. Mám tam jít nebo ne?
Zhluboka jsem se nadechla a pomalu jsem se tam rozešla. Paul stál u linky a na stole bylo připravené ovoce, lívance a čerstvě vymačkaný pomerančový džus?
Asi jsem udělala nějaký hlasitější krok a Paul se hned otočil. ,,Ahoj zlato" usmál se. Nic jsem neřekla a jen ho pozorovala. ,,Čeká tu na tebe snídaně" utřel si ruce do utěrky.
,,To má být tvoje omluva?" Vydechla jsem. ,,Omluva?" ,,Myslíš si, že když jsem byla opilá tak si nepamatuju, že jsi mi dal facku?" ,,Pojď si sednout prosím, promluvíme si" povzdechl si.
,,Ne nejdu si sednout" ,,Pojď si sednout" řekl přísně. ,,Nejdu si sednout Paule! Dal jsi mi facku! Tahal jsi mě za vlasy a úplně se mnou trhal. Takže ne, nebudu s tebou sedět u jednoho stolu" řekla jsem se slzami v očích a chtěla jít pryč, ale rychle ke mně přišel a chytil mě za ruku.
,,Pojď si doprdele sednout" zavrčel. ,,Bojím se tě" řekla jsem potichu. ,,Sedni si k tomu stolu Christine" řekl naštvaně, popostrčil mě a já se teda radši posadila.
,,Nemusíš se mě bát Christy... prosím neboj se mě" klekl si vedle mě a já si povzdechla. ,,Ale hrozně jsi mě naštvala. Jak... jak jsi prostě mohla říct, že máš jiného?" ,,Byla to sranda" šeptla jsem. ,,Z tohohle si nemůžeš dělat srandu, kurva!" Vykřikl a já sebou vyděšeně trhla.
,,Bože Christy, já se z tebe zblázním" zakňučel a opřel si čelo o moje stehno. ,,Já budu se svojí agresí pracovat. Nemůžeš si ale dělat srandu z toho, že máš jiného chlapa. Já bych to nezvládl, jsi totiž jenom moje a budeš moje žena. Tak si z tohohle prosím srandu nedělej. Já na své agresi zapracuji, ale ty taky musíš pro náš vztah něco udělat, nemůžu se snažit jen já" povzdechl si.
,,Můžeš se mnou do hajzlu mluvit?! Musíš mlčet pořád?!" Zařval a hrozně prudce strčil do židle až jsem se převrátila a spadla na zem. Rychle jsem se odsunula ke zdi a přikryla si obličej rukama.
Klekl si ke mně, ruce mi silně odtáhl a natiskl mi je na zeď. ,,Paule, já nechci žít s takhle násilným chlapem. Co se to s tebou stalo?" Zavzlykala jsem. ,,Ale ty se mnou žít budeš a víš proč? Protože beze mě by jsi byla úplně v hajzlu. Kde budeš bydlet Christine? Kde budeš pracovat? Kde vezmeš peníze na bydlení a na děti, zlato? Zničím ti život pokud mě opustíš. Pokud odejdeš tak já si tě najdu. Najdu si tě všude" zavrčel a silně mi stiskl obličej.
,,Celá tvoje rodina mě má ráda. Sakra, tvoje máma mě miluje a myslí si, že jsem pro tebe ten pravý. A taky že jsem. Beze mě budeš nicka, tak si to konečně uvědom a začni se chovat normálně" řekl, strčil do mě a pak se zvedl a někam odešel.
Koukala jsem před sebe a byla jsem jako v tranzu. Po chvíli se ozvaly jeho kroky, vzal si bundu, klíče a s bouchnutím odešel. Ale najednou jsem slyšela klíče v zámku. ,,Co..." šeptla jsem a rychle se zvedla. Rozeběhla jsem se ke dveřím a chtěla otevřít, ale bylo zamknuto.
,,Paule!" Vykřikla jsem a snažila se najít svoje klíče, ale nebyly tu. ,,Do hajzlu Paule! Tohle nemůžeš!" Zařvala jsem hystericky. ,,Hezký den zlato. Uvidíme se večer" klepl na dveře a pak jsem slyšela, jak odchází. On mě tady zamkl! To snad není možný.
Rychle jsem přešla do ložnice a vzala si MacBook. Sedla jsem si ke stolu a začala vyhledávat nějaké levné byty. ,,Do háje" šeptla jsem a rozklepaně si přejela rukama po obličeji. Takový hrozný částky. A jediné, co bych tak mohla zvládnout jsou nějaké mrňavé garsonky. A tam s dětmi nemůžu bydlet.
Panebože, děti! Nemůžu mít děti tady když je Paul takovýhle magor. Ještě by jim něco v té své agresi udělal a to nemůžu dopustit.
Vzala jsem si mobil a napsala Justinovi.
Pro Justin: ahoj, necháš si děti prosím i přes víkend? Paul mě bere na víkend pryč.
Od Justin: ok
Pro Justin: doufám, že jsem ti nějak nezkazila plány
Od Justin: ne, v poho
Aha super. Takže Justin mi odpovídá jen takhle? Jedním nebo dvěmi slovy? Ale tak aspoň, že odpověděl a děti si nechá. Ale bohužel musím počítat s tím, že děti určitě na 100% stráví víkend s Katie. No, je to ale lepší než, aby strávili víkend s tímhle násilníkem.
Já si musím co nejrychleji najít nějaký byt a pak odtud vypadnu. Nemůžu odejít když nemám žádné bydlení a vlastně skoro žádné peníze. A k rodičům nepůjdu. Mám k tomu dva důvody. První důvod je, že by děti pak musely jezdit hodinu do školy takže by chudáci musely vstávat mnohem dříve. A druhý důvod je, že rozhodně bych tam nemohla bydlet s mamkou a poslouchat její kecy, protože ona Paula úplně miluje. A kdybych se s ním rozešla tak nevím, co by mi na to řekla.
O 6 dní později
,,Vyplníš mi tyhle papíry prosím?" Usmála se na mě jedna sestra na recepci. ,,Jo určitě" pousmála jsem se, přišla k ní za pult a převzala si od ní papíry.
,,Dobrý den, paní doktorko" ozvalo se a já zvedla pohled a hned naproti sobě viděla Justina. ,,Co tady děláš?" Vyhrkla jsem. ,,Když mě ignoruješ a hlavně i děti tak musím přijít za tebou" řekl naštvaně. ,,Já neignoruju děti" ,,Ne? Opravdu? Měla jsi je mít už od pátku a pak jsem myslel, že si je vezmeš už v neděli až se vrátíš z toho tvého výletu s Paulem" protočil očima. ,,Ale v neděli jsi mi napsala, že budeš celý dny teď v práci a že si je vzít nemůžeš" zavrčel.
,,Claire, já to dopíšu potom ano?" Otočila jsem se na tu sestřičku. ,,Jasně" pousmála se a já pak hned chytila Justina za paži a táhla ho pryč. ,,Co tu děláš? Víš, že tu pracuje i Paul?" ,,Nejsem tak blbej, abych sem lezl kdyby tu byl. Nepotřebuji se tu s tím kokotem pohádat" ,,Jak jsi mohl vědět, že tu nebude?" ,,Volal jsem sem, že bych potřeboval mluvit s primářem kvůli vážnému zdravotnímu problému a prej tu celý den nebude" ,,Jo, má schůzky po městě" šeptla jsem a pak jsem otevřela úklidovou místnost a strčila ho tam.
,,Můžeš mi říct, co to děláš?" Uchechtl se. ,,Nesmí nás nikdo vidět. Tady je to hrozná drbárna. Hlavně kdyby nás viděla Willow, tak to je největší drbna" protočila jsem očima a opřela se o poličku s mycími prostředky. ,,A víš, že až odtud vylezeme oba a někdo nás uvidí tak to bude vypadat hůř než kdyby nás viděli se bavit někde na chodbě?" Uchechtl se. ,,To je jedno, vylezly první a pak ty po nějaké době..."
,,No nepřišel jsem, abych tu s tebou vtipkoval. Chci vědět, proč nechceš děti a lžeš mi" ,,Já je neodmítám a nelžu ti" ,,Ne, fakt ne? Psala jsi, že o víkendu s tím blbem někam jedeš. A včera jsem potkal ve Starbucks Lauru a tak jsme si sedli a pokecali. Řekla mi, že jste prej i s Emily byly někde v kavárně nebo co. A tak ji říkám, že máš být přece pryč a ona vůbec nevěděla o čem mluvím a řekla mi, že to je blbost. Takže jsi mi lhala. Proč jsi takhle odmítla děti?" Zvedl obočí a já si povzdechla.
,,Ten víkend jsem jim nějak vysvětlil a Katie napadlo, že bychom mohli jet do toho velkého aquaparku takže si to užili a..." ,,Počkej do toho nově otevřeného?" ,,Jo, myslím že jo" ,,Tam jsem je chtěla vzít poprvé já" ,,Tak to jsem nevěděl. Napadlo to Katie a přišlo mi to jako dobrý nápad" pokrčil rameny. Super. Děkuji Katie, takže se mi pleteš do vztahu s dětmi ty. Já jim slíbila, že je tam poprvé vezmu.
,,Nebudeme teď řešit aquapark. Když jsi mi v neděli napsala, že si je zase nemůžeš vzít tak to dětem pěkně ublížilo. Nebo hlavně Lexi, která je na tebe teď víc vázaná v poslední době. Dostala prvního mračouna ve škole a není mi schopná říct proč a že to řekne jen tobě. V neděli se rozbrečela, že už tě dlouho neviděla. Je to týden Christine, týden jsi je neměla a je to na ně moc a ještě když chodí do školy a potřebují podporu i od maminky" ,,Já vím..." ,,To je super, že to víš" uchechtl se.
,,Já ti to všechno vysvětlím, jen ne teď. Musím tu být ještě hodinu a pak bych mohla" ,,Fajn, tak dojedu koupit nějaký oběd a pojedeme ke mně a tam mi všechno řekneš" ,,Fajn" šeptla jsem. ,,Fajn, za hodinu budu čekat venku před nemocnicí" řekl a vyšel ven. Povzdechla jsem si, zaklonila hlavu a pak jsem taky odtud odešla.
**********
,,Už odcházíš?" Přišla ke mně s úsměvem Willow. ,,Jo" kývla jsem a nechápavě se na ní podívala. ,,Kdo byl ten fešák, co za tebou přišel?" Ušklíbla se. ,,Nevím, o kom mluvíš" ,,Ale nedělej, viděla jsem vás se bavit u recepce" ,,Ježíš Willow, to byl táta mých dětí, řešili jsme něco kvůli nim" ,,Pěknej je" ,,Co chceš?" ,,Nic, kam jsi ho pak táhla?" ,,Bože Willow, nech mě dnes už bejt" zavrčela jsem a šla rychle pryč.
Justin zrovna parkoval před nemocnicí a protože jsem se bála, že za mnou Willow půjde tak jsem k němu hned nastoupila. ,,Dělej jeď, hned!" Vyhrkla jsem a on se na mě nechápavě podíval, ale zase hned šlápl na plyn a jel odtud pryč. Vydechla jsem a připoutala se. ,,Co to bylo?" Uchechtl se. ,,Willow tě viděla a pak měla zase nějaký kecy. Nedivila bych se kdyby šla za Paulem, hrozně mu leze do prdele" zamumlala jsem.
,,Aha takže kdyby nás viděla, že někam se mnou odjíždíš tak..." ,,Tak bůh ví, co by si vymyslela za sračky" ,,Nechci ti nic říkat Christine, ale spali jsme spolu několikrát takže by vlastně možná říkala pravdu" pokrčil rameny a já si povzdechla. ,,To je jedno"
,,Koupil jsem ti tvůj oblíbený Bunbonambo. Máš ho pořád ráda tak jako před lety že?" Uchechtl se. ,,Miluju ho, děkuji" usmála jsem se a on přikývl. Netrvalo to dlouho a Justin dojel ke svému domu. Oba jsme vystoupili a šli dovnitř.
,,Tady máš" podal mi krabičku a hůlky. Poděkovala jsem a hned se do toho pustila. ,,Mám tu ještě 6 kousků sushi" ,,Oooo, všechno moje oblíbené" usmála jsem se. ,,No jo, vzpomínám si na ty naše večery na střední když jsme se učili, to museli být vždy sushi" uchechtl se. ,,Taky na takovýhle okamžiky ráda vzpomínám" řekla jsem s úsměvem.
,,Takže..." vydechl. ,,Můžeme to prosím v klidu dojíst a pak si promluvit?" ,,Ehm fajn, jak chceš" pokrčil rameny a pak jsme začali v tichosti jíst.
,,Děkuji moc za jídlo" usmála jsem se když jsem dojedla poslední kousek sushi. ,,Poslední dobou se mi zdáš víc hubenější" ,,Fakt? Tohle mi říká i Paul, ale ten mi to říká už ty dva roky, co jsme spolu" ,,Cože? Proč? Myslel jsem to tak, že poslední měsíc, jak pořád něco řešíš tak je na tobě ten stres fakt vidět" ,,Paul si myslí, že jsem až moc vyhublá a že bych se měla spravit" ,,Máš dokonalé tělo. Znám mnohem hubenější holky až vyhublé. Ty jsi prostě hezky hubená a vypracovaná. Je to kokot, říkám to furt" zamumlal.
,,Teď už ale budeme řešit to co jsem chtěl řešit" řekl a já přikývla. ,,Neodmítala jsem děti, nikdy bych to neudělala. Taky mi hrozně chyběli, ale dělala jsem to kvůli... kvůli jejich bezpečí" zašeptala jsem. ,,Kvůli čemu?" ,,Kvůli jejich bezpečí"
,,Jaký bezpečí Christy? O čem to sakra mluvíš?" Vyhrkl. ,,No já..." ,,On ti ublížil?" Zavrčel. ,,Ne on..." ,,Nelži mi do háje. Už mi sakra nelži!" ,,Dal mi facku" vydechla jsem. ,,Cože?!" Vykřikl a postavil se.
,,Jenom jednou a od té doby nic" ,,Jenom jednou a od té doby nic. Děláš si srandu?" Uchechtl se a začal pochodovat po kuchyni. ,,Já ti to sakra říkal Christy! Do hajzlu!" Rozhodil rukama a já se taky postavila a přešla k němu.
,,Říkal jsem ti to Christy... měla jsi od něj hned odejít" vydechl. ,,Jsem v pořádku Jayi" zašeptala jsem a on mě chytil za obličej. ,,Nemůžeš být v pořádku... dal ti facku..." ,,Já vím, ale pak už mi fakt nic neudělal" zamumlala jsem se slzami v očích.
,,Je na mě jenom hnusný od té doby... ale už se mě vůbec nedotkl" ,,A to mě má uklidnit? Mám ti říct, že tak okey dal ti jenom jednu facku tak se k němu klidně vrať?" Rozhodil rukama. ,,Ne, ale..." ,,Christy, žádný ale. Já jsem z tebe už tak zoufalej... jaký zase ale?" ,,Potřebuji pár dní tam u něj ještě být... o víkendu totiž nebude Paul v Kanadě, jede do New Yorku zase někam operovat. A to je moje šance v klidu odejít. Potřebuji nějaký čas se zabalit, zabalit všechno pro děti a potřebuji i nějak jejich nábytek z pokoje odtamtud dostat, to je totiž všechno z mých peněz a nechci se toho zbavit. A jedině o víkendu to můžu udělat. Paul totiž zítra a ve čtvrtek bude doma a v pátek jede odpoledne pryč. A on by mě jen tak nepustil a bojím se, že by byl hodně agresivní kdybych mu řekla, že odcházím. Chci prostě odejít v tu sobotu a pak v neděli až v noci přijede tak tam nebudu"
,,Christy, to je tak debilní nápad. Chceš tam s ním být další tři dny když ti dal facku?" ,,Tu facku mi dal už minulý úterý" ,,Počkej, před týdnem? A proč jsi mi celou dobu nic neřekla?" Vyhrkla. ,,Nevěděla jsem, jak ti to říct. A proto jsem pak ti napsala ať děti necháš si u sebe, protože se bojím, že když se hodně Paul rozčílí tak by třeba udělal i něco jim" šeptla jsem a on si promnul obličej.
,,Já se zblázním" zamumlal. ,,On mi říkal, že jsem jen jeho a že mě nenechá jen tak odejít. On mě pak ve středu tam i zamknul" vzlykla jsem. ,,To je takovej kokot! Já bych mu dal nejradši přes držku!" Vykřikl. ,,Už to s ním opravdu musím ukončit... nechci aby trpěly děti" ,,A co ty? Kdyby jsi neměla děti tak s ním zůstaneš nebo co? Christy, nechci aby jsi trpěla ani ty" povzdechl si. ,,Nevím, ale teď mi jde hlavně o děti" šeptla jsem.
,,Pomůžeš mi?" ,,Jasně, že ti pomůžu" ,,Myslím to tak jestli mi pomůžeš najít nějaký docela levný byt... já něco našla a měla bych mít schůzku s nimi, ale ještě se neví kdy. A potřebovala bych radši najít ještě nějakou druhou možnost kdyby mi tohle nevyšlo" ,,Jaký byt jsi našla?" Zvedl obočí a já si vyndala z kabelky mobil a šli jsme si sednout na gauč.
,,Tady..." ukázala jsem mu stránky s byty. ,,Kde jsi to našla?" Zeptal se. ,,Ani nevím, hledala jsem levné byty a tohle na mě vyskočilo" ,,Jestli ti ty lidi odepíšou tak je ignoruj" ,,Proč?" ,,Tohle jsou ty nejhorší stránky na byty. Jsou to hrozný podvody. Ty byty jsou v úplně úděsném stavu v nějaké nejhorší části, ty fotky ani nejsou určitě pravdivý a ten byt může být kolikrát i menší než tady píšou" ,,Jak to víš?" ,,Christy, jsem realiťák. Máme přehledy v podvodných stránkách" řekl a já kývla.
,,Do háje" vzlykla jsem. ,,Christy..." ,,Tohle byla moje jediná šance. Všechno je tak hrozně drahý. Já chci od něj odejít, ale kam půjdu?" Zavzlykala jsem. ,,Ke mně" ,,To ne, to jsem ti říkala, že nejde" ,,Proč ne? Já nemyslím na furt, ale do té doby než si něco najdeš" pokrčil rameny.
,,Co Katie?" ,,Co s ní?" ,,Jste určitě spolu ne?" ,,No tak nějak" ,,To co znamená?" ,,Ona chce se mnou chodit, ale já jsem ji řekl, že tomu necháme čas, že na mě nemůže takhle pospíchat. Ale jo, něco se mezi námi rýsuje" vydechl. ,,Chci, aby jsi byl šťastný" pousmála jsem se. ,,Já chci, aby jsi ty byla taky šťastná Christy" šeptl a pohladil mě po tváři.
,,Já budu až od něj odejdu... musím si teda najít práci novou, protože tam určitě nebudu moct pracovat a budu si muset najít ten byt a bude to hrozně těžký, ale budu šťastná" ,,Jsi šikovná a já ti se vším pomůžu" zamumlal a koukal mi na rty. ,,Jsi úžasný" usmála jsem se a on se ke mně naklonil. Už mě chtěl políbit, ale položila jsem mu prst na rty. ,,Nedělej si to těžší... chceš být s Katie přece. Tak nemysli na mě" vydechla jsem. ,,Když to nejde jinak Christy... tak hrozně mě přitahuješ a je to tak těžký" povzdechl si.
,,Ale jo, máš pravdu... nemůžu na tebe myslet tak jak třeba teď. Musím... sakra já ani vlastně nevím, co chci" uchechtl se. ,,Chceš Katie" pousmála jsem se a on se mi zadíval do očí tak jako by mi v nich něco hledal. Sice Katie nemám ráda, ale chci aby byl Justin šťastný. Je to můj nejlepší kamarád a chci pro něj to nejlepší a tuším, že by to třeba mohla být Katie.
Přikývl a promnul si obličej. ,,Ehm takže tam zůstaneš do soboty? Víš jistě, že ti nic neudělá? Nechceš jít rovnou ke mně?" ,,Ne, musím se zabalit... Paul by mi pak už nic nedal, vím, že by se takhle zachoval. Když budu hodná tak mi nic neudělá" ,,Slyšíš se? Když budeš hodná? Ježíš Christy" ,,Víš, jak jsem to myslela..." zamumlala jsem.
,,Fajn tak mám nápad... pojedeme vyzvednout děti a pojedeme k tobě. Říkáš, že Paul tam nebude až do večera?" ,,Jo a co děti?" ,,Vezmeš si je k sobě přece..." ,,Jo, ale..." ,,Chybíš jim Christy... oni už to nedají další dny bez tebe" ,,Já vím, dobře vezmu si je. Oni s ním stejně teď nebudou sami, ráno půjdou do školy a odpoledne budu s nimi" řekla jsem a on kývl.
,,U tebe se podívám, co všechno chceš zabalit a přestěhovat" ,,Potřebuji jen dětský nábytek. Mají tam ty drahé postele, psací stoly a ty hezké skříně na hračky. To určitě tam nemůžu nechat. Paul by to ve vzteku všechno zničil" ,,Dobře, podívám se, jak to všechno vypadá a v pátek odpoledne až odjede tak bych to přijel rozmontovat, co ty na to?" ,,To by jsi byl dokonalej" usmála jsem se a on kývl.
,,Už budeme muset jet pro děti" řekl a já přikývla a zvedla se. Vzala jsem si svoji kabelku a šli jsme zase ven a nastoupili do auta. ,,Fakt se mi nelíbí, že tam s ním budeš další tři dny" ,,Já vím, ale bude lepší když odejdu nečekaně a když tam nebude" ,,Jo, to je asi pravda" kývl.
Za 15 minut jsme dojeli ke škole a děti už tady čekaly. Vystoupila jsem a oni se ke mně hned rychle rozeběhly. ,,Maminko!" Zařvaly nadšeně a já je pevně objala. ,,Broučci moji malý" šeptla jsem. ,,Proč jsme s tebou nebyli tak dlouho?" Povzdechla si Lexi. ,,Byla jsem pryč a pak jsem byla dlouho v práci, nešlo to" ,,A teď už s tebou budeme?" ,,Samozřejmě" usmála jsem se.
,,Odvezu vás k vám domů" řekl Justin stojící za mnou. ,,Já ale ještě potřebuji do obchodu, není tam skoro nic k jídlu" ,,Tak zajedeme ještě do Targetu?" Zvedl obočí. ,,Jo, děkuji" pousmála jsem se a tak jsme všichni nasedli a jeli k nejbližšímu Targetu.
*********
,,A můžeme tyhle bonbonky?" Zazubila se Lexi. ,,Zlato, budeme se muset naučit hodně šetřit" řekla jsem. ,,A proč?" ,,Protože nás čeká nějaká změna a..." ,,Jeee ahoj Katie!" Vypískla najednou a já zvedla hlavu a viděla u jednoho regálu Katie.
,,Ahoj Lexi" objala ji s úsměvem a pak se podívala na mě. ,,Dlouho jsme se neviděly Christy" řekla a já kývla. ,,Kde máš Bennyho?" Zvedla obočí a hned na to se z uličky vynořil Justin a držel za ruku Bennyho. ,,Tady" zazubila se Lexi. ,,A-ahoj Katie" řekl překvapeně Justin. ,,Justine? Co.... Co tu děláš? Vy jste tu spolu?" Vyhrkla.
,,No ano..." ,,Proč?" ,,Christy potřebuje s něčím pomoct" ,,Super a to je co? Nakoupit jídlo?" ,,Řeší teď něco vážnějšího a musím ji pomoct... odvezu je k nim domů a pak se uvidíme" ,,Počkej Justine... říkal jsi mi, že nejste kamarádi... lhal jsi mi?" ,,Promiň" povzdechl si. ,,No to je fakt výborný" uchechtla se.
,,Katie, v klidu vždyť..." ,,V klidu? Tobě jsem říkala ať se nám nepleteš do vztahu!" Vyhrkla. ,,To jsi ji fakt řekla? To nemyslíš vážně ne?" Zavrčel. ,,Justine už na střední se nám do toho pletla a pak..." ,,Dost Katie. Tohle teď s tebou nehodlám řešit, ne tady" řekl naštvaně. ,,Pojďte k pokladně" kývl na nás. ,,Cože? Ty jen tak odejdeš? Justine!" Vyjekla ještě. ,,Jděte napřed" řekl a já přikývla a šla s dětmi k pokladnám.
Justin
,,To nemyslíš vážně ne? Chceš tady dělat scénu v obchodě, kde je hromada lidí?" Zavrčel jsem na ní když jsem k ní rychle přišel. ,,Vypadáte jak nějaká spokojená rodinka" zamumlala. ,,Bože můj" protočil jsem očima. ,,Říkal jsi mi, že už nejste kamarádi a teď najednou vás tu vidím všichni spolu a ty ji s něčím pomáháš?" Protočila očima.
,,Byla moje moc dobrá kamarádka a záleželo mi na ní neskutečně. To prostě jen tak nezmizelo. Zase jsme si k sobě našli cestu a jsme zase kamarádi a s tím se musíš smířit Katie" ,,No tak to je opravdu paráda" ,,To ti přece nemůže vadit" ,,Vadí mi to!" ,,Tak to je tvůj problém" pokrčil jsem rameny.
,,Já tě miluju Justine" vydechla a já se na ní překvapeně podíval. ,,Cože?" ,,Miluju tě... já vím, je to rychlé. Ale jak jsme spolu teď trávili skoro každý den a líbali se, spali spolu tak se mi moje city k tobě vrátily" řekla. Panebože, to byla fakt rychlost.
,,Co ty? Taky ke mně něco cítíš?" ,,Katie, já ti říkal ať mi dáš čas" povzdechl jsem si. ,,Vždyť ho máš. Já po tobě nechci hned teď ať mi to taky řekneš. Jen jsem chtěla, aby jsi to věděl a že chci s tebou prožít moji budoucnost" usmála se a pak mě chytila za obličej.
,,Na Christine si zvyknu, jen to bude těžší. Ale pokud s ní nebudeš trávit veškerý čas jako na střední tak to bude v pohodě" řekla a já kývl. ,,Jsem ráda, že jsem tě zase potkala" usmála se a políbila mě.
,,Musím už jít za nimi" kývl jsem. ,,Dobře, uvidíme se večer" ,,Jo, přijď" pousmál jsem se a ona mě znova políbila a já šel pak za Christine a dětmi.
,,To jsem vůbec nevěděla, že sis tam dal, zlato. To musíme tady nechat. Tyhle cereálie jsou moc drahé" povzdechla si Christine. ,,Ale kupujeme je vždy" zakňučel Benny. ,,Já vím broučku, ale maminka musí teď trochu šetřit. A je to opravdu moc drahé"
,,Zaplatím to" oddělil jsem její nákup a položil tam tu krabici s cereáliemi. ,,Justine, to po tobě nechci" ,,Ale mně to vůbec nevadí Christy" řekl jsem a hodil tam k sobě ještě nějaké věci u kterých jsem věděl, že jsou dražší. ,,Chápu, že musíš teď víc šetřit, tak mi nech pár věcí zaplatit" řekl jsem a ona po chvíli přikývla a s úsměvem poděkovala.
********
,,A proč jdeš vlastně nahoru tati?" Usmála se Lexi. ,,Musíme s maminkou ještě něco probrat a musím vám tam hodit ten nákup" kývl jsem k taškám. Vystoupili jsme z výtahu, Christine odemkla byt a všichni jsme vešli.
,,Děkuji za ten nákup" usmála se když jsem tašky položil do kuchyně. ,,Neděkuj pořád" uchechtl jsem se. ,,Půjdeš se radši hned podívat na ten nábytek? Kdyby se náhodou Paul vrátil dřív" ,,Jo jasně" kývl jsem a šli jsme do dětského pokoje, kde si už děti hrály.
,,Takže ty postele, tyhle skříňky a určitě ty stoly" řekla. ,,Tyhle poličky už tady Paul měl takže to brát nebudu" zamumlala a já přikývl. ,,A pak všechny jejich hračky, já si musím zabalit a... no bude to těžký" povzdechla si a já kývl ať jde zase ven z pokoje, aby nás neposlouchaly děti.
,,Všechno to zvládneme. Nějak si teď ty tři dny pomaličku bal, ale ať si toho on nevšimne. A v pátek přijdu, rozeberu to a půjdeš konečně odtud. Všechno se zvládne ano?" ,,Ano" šeptla a já si ji k sobě přitáhl do objetí.
,,Zvládneš to tady ty tři dny? Jsi si jistá, že ti neublíží? Že vám neublíží?" ,,Nemyslím si, nesmíme ho ničím vyprovokovat" ,,Nechci vás tu nechávat" povzdechl jsem si a hladil ji po zádech. ,,Ale když odejdu nečekaně tak to bude lepší. Nesmí mě vidět odcházet" ,,Já vím" vydechl jsem a pak se od ní odtáhl.
,,Ještě večer se mi ozvi aspoň zprávou prosím. A ty další dny mi dávej vědět ano?" ,,Ano, děkuji moc" ,,Ještě tři dny a zbavíš se ho nadobro" pousmál jsem se a ona se taky usmála.
Sklonil jsem se k ní a dal ji dlouhou pusu na tvář. ,,Piš mi ano?" ,,Budu, děkuji, měj se" ,,Ahoj"
Seběhl jsem schody dolů, sedl si do auta a podíval se na mobil, kam mi přišla zpráva. Byla od Katie.
Od Katie: mám přivézt nějaké jídlo na večer?🤍
Pro Katie: jak chceš☺️
Od Katie: nějakou dobrotu přivezu, těším se na tebe❤️
Povzdechl jsem si a položil si hlavu na volant. ,,Sakra" zamumlal jsem. Nevím, co dělat. Nevím co cítím. Nevím, co k ní cítím a jsem z toho nervózní.
Ahoooj❤️ tak nová část❤️ dnes jsem BIRTHDAY GIRL!!❤️ a tak vám na moje narozeniny dávám novou část🙏❤️
Co na tuto kapitolu říkáte? Paul je na Christy hnusný a dokonce ji doma zamknul😮 ale pak nastoupil Justin a konečně se to nějak hnulo🙏
Opravdu Christy od něj odejde? Nebo se něco pokazí?🤔
A co si myslíte o Katie a o Justinových citech?🤔🤔😅
Budu ráda za všechny názory a komentáře, moc mi pomáhají❤️ děkuji moc a mějte se krásně❤️ další se pokusím vydat brzo❤️