Sjel pohledem na moje rty a ty svoje si krátce a skoro nepatrně olízl.
No do pr-
,,Em.. S kým budu na pokoji?" pípl jsem, abych změnil téma. Jestli by se stalo, co si právě myslím, umřel bych a to se mi zatím zdá škoda to zabalovat už teď.
Mírně sebou cukl a podíval se mi zase do očí.
,,J-jo, promiň. Jen jsem.. Se zamyslel." vysoukal ze sebe, ,,Budeš tady se mnou. Musel bys být s Jiminem kvůli losování a... Promiň, jestli ti vadí, že budeš se mnou, ale s Jiminem asi, hádám, bys taky nechtěl být..."
,,Ne, nevadí mi to. Ale.. Kde bude paní Jung?" zeptal jsem se, zatímco mě odnesl a položil opatrně na "mou" postel.
,,Bude s Jiminem. A věř mi: tomu se bude dneska o matice i zdát." ušklíbl se škodolibě a já se pobaveně usmál.
,,Přinesl jsem ti sem věci a učebnice, které sis nesl z té olympiády." ukázal jsem na stůl, u kterého byla jeho taška a na něm jeho učení. Poděkoval a já se prostě musel usmát.
Pro Tebe všechno, Kookie.