Uběhla další čtvrtina roku. Za tu dobu jsem si už na Taehyungovu přítomnost zvyknul a sem tam jsme se i krátce pobavili někde za chodbě nebo před školou, když jsme se před ní po vyučování náhodou potkali.
Když jsem se s ním teď vídal častěji, začal jsem se i pomalu smiřovat s tím, že já prostě pro něj nejsem. Tohle mi už pomalu začínalo stačit.*
Jednou jsem seděl v lavici a čekal jsem, až začne můj nejoblíbenější předmět - fyzika. S tím nejlepším učitelem - jak jinak než s Taehyungem. Zazvonilo a Taehyung vešel do třídy.
„Jungkooku, Jimine, něco tady pro vás mám" začal hned, vzal dva papírky a přišel prvně k Jiminovi, který měl lavici blíž a pak ke mě.
„Je to matematická olympiáda a já jsem vás vybral jako nejlepší žáky. Oba máte nejlepší známky, takže máte ještě s pár lidmi z tohohle ročníku dost velkou šanci. Je to na dva dny. Ubytování a jídlo máte zajištěno a další den jsme vám domluvil návštěvu fyzikálního muzea. Můžete v ten termín?"
Podíval jsem se na datum.
„Já můžu."
Jimin:
Kurva. Naši jsou bohatí, takže podplácí učitele, aby mi dávali lepší známky. Kromě toho zkurvenýho Taehyunga, co mi dává to, co si zasloužím a odmítl všechny peníze a to i když mu naši začaly nabízet víc. Proto mi z fyziky vychází čtyřka. Pomalu z ní i propadám
Tady mi ale nešlo tolik o známku z fyziky. Z matiky bych měl dostat ještě horší známku. Nemohl jsem ale říct, že ne, viděl jsem, že v ten termín můžu a stejně: kdybych to posral (jakože to poseru), nikdo kromě mě se nedozví výsledky.
„Já taky."
Co mě ale v tu chvíli sralo, bylo, že to ten teplej šprt** zase vyhraje.
Poznámka autora:
* Samozřejmě, že by Jk chtěl víc, ale tahle stránka už pomalu mizí... Tae, spěchej.. <3
** Komu se líbí, jak Jimin nazývá Jungkooka, ať nenapíše koment (s obsahem, že se Jimin chová správně). ; )