Po několika ujištěních Taehyunga, že mi to nevadí, jsme si sedli na gauč a začali hrát. Tuhle hru jsem hrál naposledy s kamarády na základce. To bylo ještě před tím, než jsem si uvědomil, že jsem na kluky. Od té doby se se mnou už nikdo nikdy moc nebavil a naopak si mě vyhlídla ta nafintěná prachatá barbína Jimin.
„Tae..." usmál se ironicky mile Jin na Taehyunga.
„Otázka."
„Nemám tě rád."
„Pro to žiju." obdařil Taehyung Jina zářivým úsměvem. Já je se zaujetím sledoval.
„Už máš kluka?" usmál se Jin přehnaně mile. Ví, že mě tahle otázka nehorázně sere. Ví, že nechci nikoho jiného, než Kookieho. Ale ne, Jin si prostě nedá pokoj. Proto se na ni ptá vždy, když se vidíme.
„Ne."
„A nechceš si už náhodou nějakýho najít?"
„Ty víš, že to nejde."
Taehyung je gay?! Cože?! Aaaaaaaaaaaaa!!!
Snažil jsem se skrýt nadšení a radost, která se ve mě nahromadila.
Klid, Jungkooku. Tohle nic neznamená.
Po nějaké době, kde mi Taehyung třeba položil otázku, jestli mám kluka já, se dostal ke slovu opět Jin.
„Tae, samozřejmě." uculil se na Taehyunga, který mu onen přeslazený pohled okamžitě oplatil.
„No podívej, přeháněj..." řekl hned na to znuděně.
„Kdybys musel, koho z nás dvou bys radši políbil?"