Sid se ráno probudila v Adamově náručí a užívala si jak jí jemně jezdí svými prsty po ruce až k rameni. Otočila se v jeho náručí a dala mu pusu. "Krásné ráno miláčku." "Tobě taky lásko. Přemýšlím, kdy naposledy jsem se plížil v noci z domu." Sid se začala smát. "No asi už je to opravdu dlouho, ale jsem tak ráda, že jsi to udělal." Adam si ji přitáhl na sebe a drobné něžnosti se změnili ve vášnivé milování. Nakonec si dopřáli společnou sprchu a on teď připravoval snídani. Sid si ještě sušila vlasy v koupelně. On sám se zatím oblékl do džín a pohodlného trička. Na oslavu si pak vezme košili, ale na to byl čas než se všichni shromáždí ve vile. Sid přišla jen v županu a strašně jí to s těmi rozpuštěnými vlasy slušelo. "Líbí se mi když je máš rozpuštěné." "Já vím, ale do práce to holt není pohodlné a ani praktické. Ovšem dneska si je pak ještě natočím, abych taky nějak vypadala." "Lásko tobě sluší úplně všechno a vždycky jsi krásná." Radši si nechal pro sebe, že nejraději ji má bez oblečení, protože to by se taky mohlo stát, že se vrátí zpátky do postele a on musel za chvilku jet vyzvednout dort. "Je mi úplně jasné na co myslíš." Sid se zasmála, protože Adamův výraz ho naprosto dokonale prozradil. Pak už si sedli ke snídani a užívali si jeden druhého.
V předsíni si Adam ještě přitáhl Sid k polibku. "Za chvilku se uvidíme. Hlavně si pamatuj, že tě miluju." "Já tebe taky. Prostě jsem nervózní, hlavně kvůli Lence." "Chrápu tě, ale neboj ona bude naprosto nadšená tak jako ostatní." Sid se trochu uklidnila a pak si ještě nechala dát pořádnou pusu. Došla v klidu do obýváku a na chvilku si tam sedla. Teď má ještě tak hodinu a půl na přípravu a pak pomalu vyrazí k Adamovi. Byla ráda, že tu Adam byl, protože se hned cítila jistější. Věděla, že všichni budou rádi, že Adam už není sám a navíc většinu jeho přátel už znala. Jen Štefanova snoubenka jí zatím zůstala neznámá a Lenku znala jen z fotek a vyprávění. V ložnici si postupně natočila vlasy a pár pramenů vzadu sepla. Zvolila jen hodně decentní make up a nalakovala si nehty. V tom jí taky ještě zazvonil telefon, byla to Anežka. "Ahoj, neboj v práci je všechno v pořádku. Jen jsem se chtěla zeptat jestli nechceš jít večer ven. Elišky kluci jsou u kamaráda a tak chceme jít všichni do baru. Stáňa a Radek jdou taky." "promiň Anežko já už dneska něco mám a je to opravdu důležité. Slibuju, že někdy příště třeba půjdu." Bylo jí úplně jasné, že by se zase pokoušeli jí někoho dohodit. Pohled na hodinky jí řekl, že už je čas se obléct a pak pomalu vyrazit směrem k Adamovi.
Adam vyzvedl věci z cukrárny a vyrazil domů. Na příjezdové cestě už parkavalo Láďi auto, on sám zajel do garáže. Taky tu byla dodávka kluků z baru, což znamenalo, že i jídlo už je tady. Za chvilku se v garáži objevil Láďa, aby mu pomohl vzít věci. "Ahoj, páni ten dort vypadá skvěle. Štefan před chvilkou psal, že akorát vyzvedne Alenu s Jitkou a přijedou." "Super tak do jdeme odnést." Adam dal dort do lednice, kde na něj bylo připravené místo a ještě se zastavil u kluků. Ti zatím všechno připravili a Lenka jim pomáhala. Nakonec odjeli a on rychle zmizel, aby se mohl převléknout. Vzal si tmavo šedou košili a černé džíny. Jakmile sešel dolů už tu byl i Raul a všichni čekali na zbytek hostů. "Hele bráško v kolik jsi ráno zmizel?" "V tolik, že by jsi to neuhádla, měl jsem ještě něco důležitého." Láďa se podíval na Adélku, ale ta pokročila rameny stejně jako Raul. Nakonec se obrátil ještě na Adama. "To by mě fakt zajímalo co, ale teď to řešit nechci. Jo a počítej s tím, že příští týden se tomu baru už nevyhneš." "To má být pozvání, nebo rozkaz." Raul pozoroval Adama a přemýšlel, proč se tak dobře baví. Zase tu byl ten jeho pocit, že mu něco uniká a nechápal co. "Vážně Adame, kdyby neměla Ála ty narozeniny jednu bych ti vrazil." "Šetři síly, třeba se ti ještě budou hodit."
Lenka se naklonila k Adélce. "Hele co se to tady teď jako děje?" "Mě se neptej, protože se ztrácím úplně stejně jako ty." "No nic, ostatní tu budou za chvilku a pak žádné dohadování. Nechci Aleně zkazit narozeniny." "Hele Adame co je vlastně ten další dárek o kterém jsi mluvil, protože tu nic nevidím." Adam se začal smát. "Dočkej času jako husa klasu prcku. Holt se musíš smířit s tím, že jsi to včera nezjistila a i teď vůbec nutušíš." Lenka chtěla ještě něco říct, ale ozval se zvonek od brány a Adam pustil Štefana na pozemek. Za chvilku už tu bylo mnohem víc lidí a hlavně oslavenkyně. Lenka se s Alenou objala a pak pozdravila i všechny ostatní. Tohle jí opravdu moc chybělo. Všichni tito lidé, kteří hráli v jejím i Adamově životě nezastupitelnou roli. "Tak jak se cítíš? Vypadáš tak šťastně, že jsi zpátky doma." "Álo jsem moc šťastná, ale Adam..." "Dneska to necháme a zítra hodíme řeč, nebo ho teď naštveme." "On je divný, vůbec nevím v kolik ráno odešel a kde byl. Říkám ti, že on je schopný se ještě v noci vypařit na Šumavu jen, aby nás nemusel poslouchat." Adam stál u vstupu na terasu, na kterou bylo otevřeno a bylo tu moc příjemně. Pozoroval jak Lenka s Alenou stoprocentně řeší jeho a usmál se. Napsal zprávu Sid. Miláčku už jsou tu všichni. Moc tě miluju. Během chvilky mu přišla odpověď. Taky tě miluju, za pár minut jsem tam. No je čas všem říct jak se věci mají a on se na to teď moc těšil.