V pátek ráno byla Sid vzhůru už hodně brzy tak jako Adam. Užili si krásné něžné ranní milování a oba si pak dali sprchu. Teď Adam připravoval snídani a ona kontrolovala obývák, aby tam nezůstali žádné její věci. Kecky co tu měla si odnesla z šatny v chodbě nahoru do ložnice a teď ještě sebrala dokumenty ze zoo co tu měla a dala si je do batohu. Bylo potřeba, aby Lenka nepojala ani stín podezření. Adam pozoroval Sid a vlastně si to užíval, nechtělo se mu strávit dnešní večer bez ní, ale nedalo se nic dělat. "Lásko myslím, že už je to všechno. Dokumenty mám, boty jsou nahoře a plavky od bazénu jsem odnesla už včera večer. Snad jsem na nic nezapomněla." Adam se usmál dal zapečené pannini na talíře a odnesl je k ostatním věcem na stole. "Lásko klid, určitě nezapomněla. Navíc až půjdeš do práce můžu to všechno ještě projít, než pojedu do Prahy." Sid se usmála a dala Adamovi pusu, společně si pak sedli k snídani. "Tahle příprava návratu je vlastně dost legrace. Jinak myslím, že je všechno v nejlepším pořádku. Jídlo kluci přivezou a dort a sladkosti vyzvednu v sobotu ráno až pojedu od tebe." "Vymyslel jsi to prostě skvěle a já tě strašně moc miluju." "Já tebe taky Sid, jsi pro mě vším a už se těším až budeme zítra spolu bez tohoto skrývání. Tedy jako musím uznat, že jsem si to fakt užil, ale už se chci každému pochlubit, že jsem spolu."
Sid se usmála, měl úplnou pravdu. Ona se pořád trošku bála, ale spíš řečí okolí. Věděla jistě, že přátelé a hlavně Lenka s Raulem budou šťastní. Tak dlouho se snažili Adama přimět žít a někoho si najít. On to nakonec udělal a oni se už pár týdnů scházeli jim přímo na očích. "Cítím to úplně stejně, ale teď budu muset jít do práce. Ty jeď opatrně a jen mi napiš pokud budeš moct." Adam si přitáhl Sid do náručí a ač nerad šel ji vyprovodit. "Lásko slibuju, že zítra dorazím co nejdřív, abychom mohli být alespoň chvilku spolu. Miluju tě." "Taky tě moc miluju a v nejhorším všechno můžeme operativně změnit." Adam Sid ještě pořádně políbil a pak už se jen díval jak odchází směrem do zoo. Sám pak ještě poklidil po snídani a pustil myčku. Nakonec ještě jednou prošel obývák, pracovnu a knihovnu. Všechno bylo tak jak má být, jen v knihovně vrátil dvě knížky zpátky na polici. Četla je Sid a možná by jejich žánr přišel Lence u něj divný. On sám byl spíš na detektivky než na thrillery. Včera taky udělal nákup, aby tu byli Lenky oblíbené věci. O vánocích si doslova užívala klasické české dobroty a tak se podle toho zařídil. Pak už byl čas na cestu do Prahy a zároveň to byl začátek toho, až zítra všem odhalí pravdu.
Lenka se dívala s okýnka letadla a užívala si pohled na Prahu. Opravdu už se domů těšila a zároveň měla strach o Adama. Informace od Aleny, Raula i ostatních jí zrovna moc v klidu nenechávali. Bylo jí jasné, že má problémy se spaním a jen to nikomu neřekl. Taky to byl možná důvod, proč chodil tak málo běhat což jí Raul potvrdil. Ty jejich poslední výměny názorů jí strejda tlumočil a zároveň si dělal trochu výčitky, že na Adama moc tlačí. V tomhle měl možná pravdu, protože po zlém s ním nezmohl nikdo nic. Teď prošla pasovou kontrolou a čekala na svoje kufry. Dneska ani zítra se do žádných přednášek nebude pouštět, ale v neděli si s Adamem bude muset vážně promluvit. Sama úplně přesně nevěděla kde začne, ale zkusí to nejdřív po dobrém. Pak možná vezme v potaz nápad Aleny a zkusí spolu rozhodit sítě a Adamovi někoho dohodit. Rozjetí pásu ji vytrhlo z myšlenek a ona začala sledovat kufry. Na vozíku už měla kabelku a příruční kufr. Takže ještě stačilo najít její dva velké kufry a bude moc jít najít Adama. Těšila se, že budou zase spolu, protože hlavně v posledních týdnech si uvědomila jak moc jí chybí. Byl s Raulem jediná rodina a navíc on jí vždycky chránil už jako malou holku. Byl úžasný bratr a tím spíš si přála, aby byl šťastný. Nakonec měla oba kufry a vydala se do přiletové haly.
Adam stál v hale a čekal na Lenku. Psal už i Sid, že letadlo v pořádku přistálo a začala vykládka zavazadel. Teď mu ještě volala. "Jsem rád, že jsi to stihla, ještě máme čas. Upřímně mi budeš večer strašně moc chybět." "Lásko ty mě taky, ale vydržíme to. Jo Láďa má dneska podezřele dobrou náladu a slyšela jsem ho jak Adélce říká, že díky Lence tě dostanou." Adam se usmál, protože mu to bylo úplně jasné. "Nojo jako bych je neznal, o to víc si ten zítřek hodlám užít. Už budu muset končit, začínají se trousit lidi. Sid miluju tě." "Taky tě miluju a buď na ni hodný." Adam ukončil hovor a zandal telefon do kapsy u džín. V tom zahlédl Lenku jak tlačí těžký vozík a míří k němu. Došel k ní a objal jí. "Ahoj prcku, tak moc jsi mi chyběla." "Ty mě taky bráško a moc se těším domů." Adam jí ještě jednou objal a pak už s vozíkem zamířili k autu. Cestou se stavili na oběd a protože Lenka chtěla vidět Raula hned tak mu zavolal, že jsou na cestě domů. Cestou do města poslouchal jak mu vypráví o všem co dělala poslední týden a jak moc se těší na zítřejší oslavu. Doma zaparkoval v garáži a sledoval jak Lenka skočila strejdovi do náručí. Byla doma a on za to byl moc rád. Poslal Sid zprávu, že jsou bezpečné doma. Za chvilku přišla odpověď. Užijte si jeden druhého a uvidíme se ráno lásko. Ona byla opravdu jeho láska a spříznění duše.