Probral jsem se. Ležel jsem za zemi a nade mnou byl skloněný anděl...
Jungkooku! To je Taehyung! Tak se podle toho chovej!
Byl jsem pořád v jeho kabinetě. Nadechl jsem se, že něco řeknu, ale on mě přerušil.
,,Omdlel jsi. Jsi v pohodě?" zeptal se.
Přikývl jsem.
,,Pojď, napij se. Kdy jsi naposledy pil?" zeptal se mě znovu, když mě zvedal do sedu a podával mi sklenici.
,,Pil jsi dneska vůbec?" zeptal se, když jsem mlčel.
Zavrtěl jsem hlavou, nad čímž on protočil očima.
,,Tady. Vypij to celý." podtrčil mi ke rtům sklenici. Byl jsem dost mimo, takže jsem si ji ani nepřebral a začal pít.
Trochu mě překvapilo, když začal pít a nevzal si ji, ale stěžovat jsem si samozřejmě nemohl.
Líbilo se mi to.
,,Lehni si." zatlačil jsem ho zase do lehu, ,,Ještě ti přinesu jednu. Jsi dehydratovaný." vzal jsem si prázdnou sklenici a šel jsem k umyvadlu, které jsem tady měl.
,,N-ne, to je do-"
,,Ne, není. Zůstaň ležet." přerušil jsem ho.
Když jsem se otočil zpátky od umyvadla s plnou sklenicí, všiml jsem si, že se snaží se zvednout.
,,Ne. Lehni." řekl jsem hned rychle. Chudák s ním mluvím jak na Yeontana. Zafungovalo to ale a on se zase poskládal do leže.
Klekl jsem si k němu a pomohl mu zase do sedu. Tentokrát si sklenici už vzal a napil se.
,,Je to teď lepší?" zeptal jsem se.
Přikývl a pípnutím poděkoval.
Unaveně jsem si povzdech.
Nedokážeš si představit, Jungkooku, jak jsem se lekl, když jsi začal padat.