V pátek večer seděla Sid vedle Adam na pohovce u něj doma a užívala si poklidný večer. Dnešek byl doslova hektický a ona byla ráda za klid, který tu byl a za náruč muže na kterého jak věděla se mohla vždycky spolehnout. Otevření nové expozice bylo skvělé. Bylo tam hodně novinářů i dalších odborníků, všichni vychvalovali konečné uspořádání. Taky vynášeli do nebes možnost obdivovat nové druhy. Ona sama si užívala trochu s rozpaky ten velký zájem a zároveň se tajně bavila. Jeden novinář se ptal ředitelky na vznik expozice a samozřejmě se dostali k Adamovi. On byl ten kdo poskytl základní finance a díky jeho daru pak mohli získat i dotaci od ministerstva a nakonec i od fondu evropských zoo. "Víš bylo to vtipné, když se jeden z novinářů zeptal proč tam nejsi." Adam odložil tablet s články o expozici a na Sid se usmál a dal jí pusu. "Láďa mi to pak volal a byl zklamaný, že jsem si to nechal ujít a jel na jednání do Prahy." Nakonec se oba začali smát. "Někteří novináři byli zklamaní, že s tebou nebudou moc mluvit. Což mi připomíná, že vlastně asi žárlím." "Budu hádat byly to hlavně ženy a rozhodně si daly záležet na tom jak vypadaly." "Přesně tak, dokonce i Bob připustil, že to některé přehnaly s výstřihy." "Byl to tvůj den a den zoo, což je důvod proč jsem tam být nechtěl. Navíc rozhodně nemusíš žárlit, miluju jen tebe, ale tak dobře no, trochu to pomáhá mému egu." Sid se začala smát a nechala se odnést nahoru do ložnice.
Později seděla v županu na posteli a sledovala Adama jak telefonuje s Lenkou. Řešili přesný termín jejího návratu a samozřejmě si dělala starosti, proč už je v ložnici a chystá se jít si lehnout. "Bráško, není ani devět a ty už jsi v ložnici, dělám si starosti." "Klid prcku jen jsem byl běhat tak jsem rovnou zůstal tady a vzal si sem práci." Sid sledovala jak elegantně zvedl složku na nočním stolku a ukázal jí sestře. Legrace byla, že byla její. Byli v ní informace k přesunu samce krokodýla štítnatého ze záchraného střediska na Pobřeží slonoviny. S Lenkou mluvil Adam pravidelně a hlavně včera, kdy volala, že všechny zkoušky zvládla. "No tak dobře, ale prosím dávej na sebe pozor. Posledně jsi zas vypadal unaveně a prý jsi nechtěl jít dneska večer ven." Adam protočil oči. "Nějak už mě ani nepřekvapuje, že to víš a ani se nenamáhám zjišťovat kdo ti to řekl. Příští týden touhle dobou už mě budeš mít pod dozorem. Teď jsem rád, že máš za sebou všechny zkoušky a budeš za týden doma." "Strašně se těším a doufám, že když budu doma tak alespoň se mnou občas budeš chtít jít ven, nemůžeš být pořád sám a nikam nechodit." Adam už nestihl reagovat, protože mu ukončila hovor. "Připomeň mi, že až se vrátí ať jí i s Alenou hodím do rybníka." Oba se začali smát. "Možná se jí zastanu, chudinka netuší jak mimo jsou. Láďa si s Adélkou a Anežkou taky dělají starosti pro změnu o mě, prý mám víc chodit ven a nebýt pořád sama."
Adam si jí přitáhl na klín. Měla pravdu hráli hru na schovávanou a zatím sakra úspěšně. Ještě to musí vydržet týden a pak si společně užijí šok všech jejich přátel. "Je hezké, že si o tebe dělají starost. Dnešek byl velký úspěch a patřil hlavně tobě, jsem na tebe moc pyšný." "Děkuju ti, od tebe si toho opravdu moc vážím. Jinak přemýšlím, že víkend bude dost hektický a mrzí mě, že ho nestavíme spolu." "Lásko večery a rána spolu budeme, já si vzal práci, takže budu mít o zábavu postaráno. Pak si užijeme volné pondělí. Aleně jsem namluvil, že mám nějaké jednání v Brně, ani se neptala s kým. Nechtěla by jsi někam jet? Můžeme si udělat výlet a někde se stavit na oběd." "Vlastně bych asi ráda zůstala doma pokud by ti to nevadilo." "Vůbec by mi to nevadilo jen bych tě trochu rád rozmazloval." Sid je usmála bylo jí jasné kam míří. Ona nebyla zrovna žena na drahé dárky a Adam se tomu báječně přizpůsobil. Jenže měl pořád pocit, že by si zasloužila víc. "Adame já jsem takhle šťastná, s tebou tady, nebo u mě doma. Až všem řekněme pravdu ráda s tebou půjdu večer do té italské restaurace o které pořád básní Adélka. Může pak jet na Šumavu, nebo až poletíš v srpnu do Stockholmu mohla bych jet taky."
Čím déle Sid poslouchal tím víc Adamovi došlo, že má pravdu. Jen on se musel prostě krotit a přijmout fakt, že jí udělá větší radost večeře doma než v drahé restauraci. "To zní jako fajn plán, včetně toho Švédska. Já jen mám strach.." Sid mu položila prst na rty a pak ho políbila. "Nic mi nechybí opravdu, já chápu jak to celé myslíš. Bereš v potaz mojí minulost a zároveň se snažíš vyrovnat s tím, že nejsem jako ženy které jsi poznal. Nedělej si s tím starosti, najdeme si svoji vlastní cestu a zatím ti to jde skvěle." "Miluju Tě a jsem tak vděčný za to, že jsme spolu. Prostě s tím trochu bojuju, ale máš pravdu, že máme času kolik chceme." Nakonec se Adam zasmál a pustil Sid se jít připravit na noc. Pak se mu schoulila do náručí a ještě si chvilku povídali. Adam pak držel spící Sid v náručí a užíval si to jak je s ní šťastný. Prostě se jen musel vyrovnat s jeho touhou ji vynahradit všechno co jí mohlo v životě chybět. Jako dítě a mladá dívka neměla skoro nic a on jen toužil jí tohle vynahrazovat. Ona, ale stála hlavně o jeho společnost a on sám to měl stejně. Ještě týden mají sami pro sebe a pak se uvidí.