Ve pátek dopoledne měla už Alena dost Adamova vykrucování ohledně toho, aby s nimi šel do baru. Upřímně tenhle týden byl na zabití a ona úplně přesně nevěděla proč. V úterý jí zdrhnul přes výrobní halu a ve středu pro změnu zařídil, že měla odpoledne schůzku mimo firmu a tak ho nemohla odchytit než šel domů. Včera měla Jitka volno a tak byly spolu a tím měl Adam jistotu, že ho nebude tahat večer ven. Taky měla pocit, že se s ním něco děje. Častěji býval zavřený v kanceláři a to se jí moc nelíbilo. S Láďou se dneska ráno sešla v zoo na kávu a řešili to, byla s nimi tady i Adélka. "Ja nevím co se s ním děje, je to už od minulého týdne divné. Mám pocit, že se mu vrátili noční můry. Sice se z tohoto v tom volnu dostal, ale možná toho je víc. Vážně se o něj už bojím." Láďa jí poslouchal a úplně přesně chápal jejími pocity. "Tak to máme stejné pocity, jenže jak to chceš udělat. Nemluví o tom a nechci na něj tlačit, když jsem to naposledy udělal tak se mnou týden nemluvil." "Oba se o něj bojíte a já to chápu, co zkusit Raula nebo Lenku, na ně přeci většinou dá." "Lásko oba už to zkoušeli a nezměnilo se vůbec nic." "Mozna Štefan by ho mohl přesvědčit jít s námi dneska večer ven."
Sid stála u zábradlí nad infocentrem a poslouchala o čem se ti tři baví. Byla za ředitelkou jí říct, že příští týden tu při návštěvě z Londýna normálně bude. Všimla si jak byla překvapená, ale zároveň jí to potěšilo. Teď dál poslouchala Alenu jak se bojí, že Adam tráví celé večery doma prací. Kdyby jen tušila čemu se Adam po večerech a v noci věnuje tak to s ní šlehne rovnou. Zatím střídali to kde se scházeli a v neděli si plánovali pohodový den, protože ona měla mít volno. Nakonec se rozhodla a napsala Adamovi zprávu, že je ve středu pozornosti. Během chvilky jí přišla odpověď, která ji potěšila. Takže se vydala směrem dolů a Adélka na ní zamávala. "Ahoj, potřebovala jsi něco?" "Ahoj, jo byla jsem za ředitelkou, nebylo to až tak důležité. Mimochodem Láďo jen informace, Robert už má všechny fotky hotové a už je jen dává dohromady." "Bezva děkuju za zprávu, chci co nejdřív zveřejnit první zprávu." Alena si všimla, že Sid vypadá hodně spokojeně, byla ráda, že se jí tady líbí a pracovně se jí rozhodně dařilo. Chtěla se jí na něco zeptat, ale zazvonil jí telefon. "Ahoj šéfe co potřebuješ." "Hodláš dneska taky přijít do práce, nebo se ti jen nechce z postele?" "Ježíši za chvíli jsem tam." "To by bylo fajn, nebo si rozmyslím ten slib Štefanovi, že půjdu do baru."
Alena zůstala zírat na telefon, který jí Adam položil. "Vážně teď slíbil, že s námi večer jde?" "Rozhodně ano a ty jdi radši do práce, nebo si to fakt rozmyslí." Sid se usmála a dost si užívala jejich šokované výrazy. Nakonec Alena a Láďa zmizeli a ona si šla s Adélkou ještě pro kávu. "Sid nechceš jít s námi večer taky? Bude tam ještě jeden jejich bývalý kolega se snoubenkou." "Díky, ale mám už večer program, ale vy jsi to určitě užijte." Adélka se za ní ještě dívala a mrzelo jí, že nepůjde, protože doufala, že by to bylo fajn. Taky uvažovala o tom co probírali před tím. Tak moc jí dělal Adam starosti tak jako ostatním. Snad se to opravdu zlepší, ale pokud se dál bude zavírat před světem tak to zrovna dobře nevypadá. Láďa vyprovodil Alenu a chvilku se zastavil u výběhu gepardů. Uvažoval, že opravdu Raulovi zavolá a zkusí si s ním promluvit. Alena říkala, že teď mají hotové tři nové zakázky co Adam rozběhl. Taky prý už začal zařizovat rozšíření skleněných figurek a mají už první hotové kusy na ukázku. Jenže práce není to co si pro něj přál a nevěděl jak zařídit, aby to bylo jinak. Nakonec se rozhodl a napsal zprávu Raulovi, že by se u něj zítra stavil. Odepsal mu, že s tím počítá a ať vezmu Adélku klidně sebou. To se s ní ještě domluví, ale hlavní bylo si promluvit s Raulem o tom jak dál s Adamem.
Později odpoledne měla Sid čas a jistotu, že Bob už je doma, pustila ho dneska dřív, když tu bude v neděli sám. Zavřela si dveře do přípravny a sedla si pod terária. S Adamem už měli vypracovaný systém, takže pokud si chtěli během dne volat psali si kdy to bude možné. Teď jí během pár minut zazvonil telefon, byl to videohovor od Adama. "Lásko, jsem rád, že máš teď čas. Opravdu ti nevadí, že večer přijdu tak pozdě?" "Ne nevadí, budu ráda i kdyby jsi přišel ve dvě ráno. Mimochodem oni jsou vážně jak spiklenci ve zločinu. Celkem se vsadím, že jsi měl pravdu a zase zkusí zapojit Raula." "Alena byla dneska už dvakrát zjišťovat, že fakt večer jdu. Uznávám, že podruhé jsem ji decentně vyhodil z kanceláře." "To decentně si živě představuju." "Miluju tě a moc se těším hlavně na neděli." "Taky se moc těším, milu tě a chovej se slušně, neštvi Alenu a těším se na tebe." "Pa lásko moje." Sid ještě chvilku seděla a přemýšlela. Dala Adamovi náhradní klíč od bytu, aby mohl přijít než třeba ona dorazí z práce. Stejně tak ona měla přístup do jeho domu. Zatím se jim dařilo se schovávat a ještě to chtěli vydržet. Strašně si užívala to, že jsou spolu a Adamova láska pro ní byla ještě pořád zázrak. Díky jeho přítomnosti v jejím životě se přestala bát minulosti a zároveň začala pomalu myslet i na budoucnost.