Sid seděla u sebe v pavilonu a přemýšlela jak dál. Včerejší květina od Adama ji strašně moc potěšila a ona uvažovala, že by s ním zase ráda strávila nějaký čas. Jenže jak to udělat a zároveň ho neuhánět. Už se připravovala, že mu zkusí alespoň napsat zprávu, když ji vyrušila ředitelka. "Sid omlouvám se, že ruším jen jsem vám chtěla říct, že pokud tu nebudete chtít být příští týden až přijedou z Londýna tak to chápu." "Děkuju za starostlivost, prostě zatím sama nevím, ale určitě dám vědět včas." "Do ničeho se nenuťte, sama vím jak bolí, pracovní zrady. V minulém zaměstnání jsem si toho jako žena užila až dost." Sid se usmála a byla za podporu ráda. Nakonec Adamovi napsala vlastně celkem neutrální zprávu jestli by nešel běhat. Tenhle koníček měli společný a tak to bylo takové logické. Musela pak jít do pavilonu krmit a tak neměla moc času přemýšlet jestli odpoví nebo ne. Taky se tu stavil Robert a domluvili se na fotkách nové expozice. Práce jí teď opravdu přinášela radost a hlavně rozptýlení. Už přemýšlela, že by si došla pro kávu, když jí přišla zpráva od Adama. Stavil jsem se za Láďou na kávu, tak se pak objevím u tebe. Sid si uvědomila, že se usmívá a vlastně začala být i nervózní. Musela si poctivě přiznat, že city k Adamovi byly stále silnější.
Adam využil dneska situace, že potřeboval s Láďou probrat něco kolem Aleny a jejích blížících se narozenin. On sice nabízel, že se za ním staví doma, ale on si dokázal dát ráno schůzku ve městě a tak mu nabídl, že přijede za ním do zoo. Byla to pro něj jen výmluva, protože jediné po čem toužil bylo vidět Sid. Což ovšem nemohl nikomu říct a zatím mu to rozhodně vyhovovalo. Teď seděli v infocentru u kávy. "Jsem rád, že jsi si udělal čas a mimochodem to volno a samota ti rozhodně prospělo." Adam měl co dělat, aby se nezačal smát, kdyby jen Láďa věděl. "No prostě jsem to volno potřeboval jak sůl. Takže kde chceš tu oslavu udělat. Restaurace, u mě doma, bar?" "Vlastně pokud by ti to nevadilo tak co u tebe doma? V baru je často kvůli Jitce a bylo by fajn to oslavit pořádně." "Fajn nemám s tím problém, jen domluv s Jitkou, nebo rovnou s kluky z baru objednávku jídla a o zbytek se postarám." "Super, bude to fajn večer a všichni si to užijeme. Loňské narozeniny moc slavit nechtěla, ale letos má kulatiny a tak se tomu nevyhne." Adam byl vlastně rád, že se sejdou u něj. Zároveň přemýšlel co jí koupit za dárek, ale pořád měl ještě tři týdny čas to vyřešit. Rozloučil se s Láďou s tím, že má ještě dost práce, ale místo k autu vyrazil za Sid.
Prošel expozicí docela rychle a zamířil k zázemí, věděl dobře, že tu bude sama, protože Boba zahlédl jít pryč. Našel Sid jak sedí u stolu a zapisuje něco pracovního do složek. Chvilku se ve dveřích zastavil, ale po pár vteřinách jako by vycítila jeho přítomnost zvedla hlavu a usmála se na něj. "Ahoj, doufám, že tě netuším od práce, to bych nerad." "Vůbec mě nerušíš, chovatelské deníky můžou počkat." Sid se zvedla a posadila se na desku stolu. Adam byl jen kousek od ní a to s ní pěkně zamávalo. "Divím se, že tě Láďa nešel doprovodit. Pořád zjišťuje jestli už máme fotky nové expozice a všechno kolem toho. Mám podezření, že se na její otevření těší víc než já." "Rozhodně o ní mluvil, nové expozice holt nejsou často tak si to užívá. Vzpomínám jak tady loni otvírali tu expozici s tučňáky, fakt tak dva měsíce se s ním nedalo normálně mluvit. Jinak jsem mu řekl, že musím zpátky do práce. Takže je to vlastně taková návštěva na zapřenou." Sid se na něj usmála a on viděl, že je ráda, že pořád drží jejich tajemství. Jenže teď byla tak blízko a on si přestával věřit. Květiny od něj měla tady v práci, nechala si je na stole a to ho taky těšilo. Zároveň z ní cítil zdrženlivost a jemu došlo, že pokud chce zjistit jak to mají bude muset udělat první krok on. Ona se držela zpátky a určitě v tom hrála roli jeho minulost se kterou se jí svěřil.
Sid sledovala jak se na ní Adam dívá a zároveň nevěděla co má dělat. Nechtěla udělat první krok, ale zároveň vlastně chtěla, naštěstí Adam asi pochopil její váhání. "Sid podívej se, tohle jsem vlastně neměl na začátku vůbec v úmyslu. Prostě se to stalo a já nevím..." Sid se na něj usmála a pochopila, že on to má stejně jako ona. Nakonec se rozhodla a vztáhla ruku a pohladila ho po tváři. "Adame já vím, ale nechtěla jsem tě do ničeho tlačit a pořád nechci. Možná by jsi mohl přijít ke mě na večeři?" Adam nemohl být šťastnější, protože ona to pochopila. To bylo něco co na ní obdivoval od začátku, to jak ho uměla pochopit. Nakonec se rozhodl a přitáhl si jí do náručí. Chvilku se jí díval do očí a když v nich viděl němý souhlas sklonil hlavu a políbil ji. Rukou jí objal kolem pasu a druhou zajel do jejích vlasů. Cítil jak mu dala ruce kolem krku a tak se odvážil polibek prohloubit. Sid se málem podlomila kolena, když jí Adam začal líbat. Bože bylo to tak úžasné, dokonalé, vášnivé a zároveň v tom byla spousta něhy. Cítila se v jeho náručí tak moc spokojeně. Ani jeden tohle neplánovali, ale prostě osud si našel svoji cestu. Adam si užíval tenhle okamžitě a doufal, že nikdy neskončí, protože našel ženu svého života.